Ji¾ní Turecko - 2
Tøetí den pobytu odjí¾díme po bohaté snídani z hotelu ve Fethiye, kouzelného mìsteèka s krásným malebným pøístavem, nacházející se na pobøe¾í Egejského moøe do Dalyan, malé rekreaèní vesnice, asi 80 km vzdálené. Na pobøe¾í, kolem kterého projí¾díme, se nacházejí skuteènì nádherné plá¾e, které se pozvolna sva¾ují do pøekrásnì modrého moøe. Cestou máme, jako v¾dy, nìkolik zastávek, na fotografování a toaletu. Náš turecký prùvodce Bûlant, hovoøící nìmecky, s významných pohledem na hodinky udával èas návratu do autobusu.
18 a pùl minuty napøíklad! V¾dy se nám podaøilo pár vteøin usmlouvat. 
Turci vùbec rádi smlouvají. Na bazarech, které jsme navštívili jsme to zkoušeli, zprvu nedùvìøivì, ale pak jsme se v tom zdokonalili. Na jedné se zastávek fotíme èápy, kterých je tu bezpoèet, na dalších pohledy na moøe s ostrovy . Cesta je lemovaná pohoøím Taurus, jeho¾ skály berou dech. Zahlédli jsme i nìkolik stanù, ve kterých ¾ijí nomádi, tento polokoèovný zpùsob ¾ivota je v Turecku vlastní u¾ jen malé skupince obyvatel.
Po zániku osmanské øíše v roce 1923, byla zalo¾ena Turecká republika Kemalem Atatûrkem, který zavedl reformy s dalekosáhlými dùsledky. Zavedl i povinnou školní docházku, do školy musí chodit i dìti nomádù. Tam poznají jiný zpùsob ¾ivota a k tomu koèovnému se u¾ nevrací. V autobuse jsem sedìla poblí¾ prùvodce, tak jsem ho mohla vyptávat, Anneta, pøekladatelka, tlumoèila.
O politice se Bûlant bavit nechtìl. Jen poznamenal, ¾e z ní není zrovna nadšen. O ¾ivotní úrovni se vyjádøil kladnì, i kdy¾ prùmìrný plat Turkù je kolem 200-300 €. Vyjádøil obavy ze vstupu do EU, pak u¾ prý se jim nebude dobøe ¾ít. Obyvatelstvo se v té èásti Turecka, kterou jsme projí¾dìli, ¾iví pøevá¾nì zemìdìlstvím a turistickým ruchem. Do dùchodu se odchází po 25. letech práce, ale i tam vláda pøitvrzuje. Zdálo se nám to brzy, ale prùmìrný vìk Turkù je mnohem ni¾ší ne¾ u nás. Kemal Atatûrk mimo jiné zakázal i mnoho¾enství, rozvody jsou povoleny. ®eny nesmí být v oblièeji zahaleny, ale šátek nosit mohou. Dìti chodí do škol v jednotných uniformách, které jim musí poøizovat rodièe.
Na nejkrásnìjší a nejznámìjší plá¾ v okolí mìsteèka Dalyan, Iztuzu, kam klade svá
vajíèka ohro¾ený druh ¾elv karety obecné, se dostáváme èlunem. Pluli jsme široce rozvìtvenou øíèní deltou hustì porostlou rákosím. Cestou jsme spatøili královské skalní hrobky, staré asi 2500 let. Jsou vytesány ve velké skále, tìla se spouštìla dolù po lanì. Duchové mrtvých z hrobek dávno unikli okny ven. V Turecku není zavedena kremace, mrtví se pohøbívají hloubìji do zemì a to bez rakve. Høbitovy nevypadají jako u nás, hroby jsou oznaèeny kameny a zarùstají trávou. Dùraz se klade na duchovní spojení s mrtvými, ne na vnìjší okázalost .
V øíèní deltì ¾ije modrý krab, vidìli jsme rybáøe, kteøí se ¾iví jeho lovem, nabízeli nám èerstvé úlovky. Bohu¾el nepochodili, jídla jsme mìli hojnost, tak¾e jsme lákavé nabídce snadno odolali. Na plá¾i Iztuzu jsme sice ¾elvy karety nevidìli, bylo u¾ na nì pozdì, ale 
zato jsme tam mìli zhruba dvouhodinovou pøestávku, kterou jsme vyu¾ili na vykoupání v moøi, a sbírání mušlièek.
Ani se nám odtamtud nechtìlo. Ale èas byl neúprosný, náš èlun èekal. Po obìdì v Daylan jsme pokraèovali autobusy dál do Kusadasi, kde byl náš pøíští nocleh.
Cestou jsme odboèili do nìjaké vesnice v horách velmi strmou cestou, která vedla mezi plantá¾emi olivovníku. Tam jsme navštívili orientální bazar, kde jsme nakoupili suvenýry levnìji ne¾ pozdìji v Antalyi, krásnì jsme pøi tom smlouvali. V hotelu Marbel v Kusadasi jsme nocovali dvì noci. Veèer, po vydatné veèeøi, jsme strávili procházkou nebo posezením u hotelového bazénu . Pøíští den nás èekala prohlídka Efezu,( Ephesus) na kterou jsem se zvláš» tìšila.
Marta Heraltová
Další foto najdete zde