Pøed nìkolika lety jsme pøi své houbaøské obchùzce nalezli v revíru novinku: uprostøed pestrobarevných muchomùrek trùnila v lùnì pøírody rozbitá záchodová mísa. Byl to pohled tak šokující, ¾e jsem dobìhl pro fotoaparát a nález zvìènil. Kdy¾ jsem pøi èetbì Neffova Neviditelného psa narazil na fotorubriku Absurdárium, fotku jsem do NP poslal. Vyšla, a redaktor jí pøiøkl originální podpisek:
SRATAN
Od té doby jsme místem prošli bezpoètukrát a pøinesli domù mnoho høíbkù. Poka¾dé však nám vytanula na mysli otázka, èí ¾e je to dílo. Zda na místo, vzdálené pùl kilometru od nejbli¾ších samot a 50 m od silnice, pøinesl mísu nìkterý starousedlík, èi chalupáø, který vyøešil Nerudovo Kam s ním, nebo zda je to výsledek hrátek znudìné mláde¾e. V ka¾dém pøípadì sratan trùnil na svém místì po øadu let a na otázku, kam pùjdu na houby, jsem odpovídal, ¾e poblí¾ sratana a doma bylo jasno, kam míøím.
Uplynula léta a pøišel povinný poplatek za odpady. Obec, i odlehlé èásti, nejen¾e pravidelnì objí¾dìjí popeláøi, ale dokonce ka¾doroènì pøistaví kontejner, kam lze odlo¾it starý nábytek, drátìnky, linolea, matrace, praèky, zdravotní keramiku a dokonce i èásti autovrakù. A tak jsme se se synem vydali k sratanovi, v nìm¾ u¾ z mísy zaèala klíèit zeleò, a vystavili ho u silnice, kudy nezbytnì musí projet náklaïák s kontejnerem.
Jestli si myslíte, ¾e osádka, placená obcí za odvoz odpadu, uprostøed lesní silnice zastavila a mísu nalo¾ila, jste stejnì naivní, jako já. Pøiznávám, ¾e znám své pappenheimské, a ¾e jsem s takovou eventualitou v duchu poèítal. Proto jsem ráno naklusal na pùdu, a rozhodl, ¾e matrace, léta schovávané pro strýèka pøíhodu, i zbytky lina, pùjdou do sbìru. Nalo¾ili jsme je na kárku a vydali se z kopce kilometr ke kontejneru. Tam jsme se se sratanem, kterého jsme cestou na kárku nalo¾ili, rozlouèili.
A¾ se mì ale man¾elka zeptá, kam pùjdu na houby, a øeknu, ¾e k sratanovi, urèitì bude vìdìt, kam se chystám jít.
uprostøed pestrobarevných muchomùrek trùnila v lùnì pøírody rozbitá záchodová mísa. Byl to pohled tak šokující, ¾e jsem dobìhl pro fotoaparát a nález zvìènil. Kdy¾ jsem pøi èetbì Neffova Neviditelného psa narazil na fotorubriku Absurdárium, fotku jsem do NP poslal. Vyšla, a redaktor jí pøiøkl originální podpisek:
Uplynula léta a pøišel povinný poplatek za odpady. Obec, i odlehlé èásti, nejen¾e pravidelnì objí¾dìjí popeláøi, ale dokonce ka¾doroènì pøistaví kontejner, kam lze odlo¾it starý nábytek, drátìnky, linolea, matrace, praèky, zdravotní keramiku a dokonce i èásti autovrakù. A tak jsme se se synem vydali k sratanovi, v nìm¾ u¾ z mísy zaèala klíèit zeleò, a vystavili ho u silnice, kudy nezbytnì musí projet náklaïák s kontejnerem.