Provdala jsem se z velké lásky, do roka se nám narodila dceruška.
Okamžitě, jen jsem jí po poprvé uviděla, se pro mě stala vším. Ty její kukadla!
A ručičky, a jak špulila pusinku. Mohla jsem ji pozorovat celé hodiny.
Předpokládala jsem úplně samozřejmě, že s mým manželem se stalo totéž…
Divila jsem se, když po čase požadoval sex. Občas jsem mu dost neochotně vyhověla, ale jakmile se miminko v postýlce pohnulo, hned jsem k němu běžela.
Tak to šlo den za dnem...
Na prvním místě miminko, pak zase miminko, pak domácnost, a někde na konci této řady manžel. Měl dost dlouho trpělivost.
Když byl malé asi rok, řekl: Co kdybychom dali malou babičce a jeli na zájezd s mými spolupracovníky?
Zbláznil ses? Vyjela jsem na něj.
Brečela by, nejedla…
Prosím Tě, říkal, babička by si poradila. Tak pojedu já sám, ale mrzí mně to Marti, řekl na konec. Pro mne za mne, řekla jsem, jen si jeď…
Termín zájezdu se blížil. Asi týden předem se ozval telefon. Byla to moje kamarádka, která
shodou okolností pracovala na stejném pracovišti jako můj muž…
Jedeš s námi na zájezd? Ptala se mě. Ale kdepak, kam bych dala malou…
Nebuď hloupá…
Pojeď, vím že si tady jedna dělá na Láďu zuby. A ta jede. Ale prosím tě, říkala jsem jí, to on by mně neudělal. Ale víš co? Pro všechny případy, dávej mně tam na něj pozor, zavolej hned jak přijedeš domů!
No dobře, řekla…
Byl to třídenní zájezd. Byla jsem jako na trní. Poslední den zájezdu, přibližně v očekávané době návratu, zazvonil telefon. Já už jsem doma, Ladin se ještě s klukama stavil na pivo!
Tak co???
No, řekla bych, že spolu něco měli, všude spolu chodili, ale to víš, přes noc jsem je nehlídala.
Jako by do mě uhodil blesk!Vzpomněla jsem si na všechny ty noci, kdy jsem odmítala lásku.
Teď mně to bylo líto. Představovala jsem si, jak můj Ladin líbá jinou. Byly to muka!
Ani se mu vlastně nedivím. V tom jsem slyšela otáčení klíče v zámku. Popadla jsou malou, a fuk do koupelny. A hned jsem se tam zamkla.
Haló holky, kde jste? Ani jsem nedutala.
Ale dcerka: Tata,tata…
No tak kde jste? Mně bylo tak smutno…
To jsem už nevydržela. Vylítla jsem z koupelny jako fúrie. No to určitě. Nevěrníku jeden! Běž si za ní!
Za kým? Tam za tou…
Jmenovala jsem ji.
Ale Marti, najednou jsem byla v jeho náruči. Je pravda, že se mě držela jako klíště. Nepopírám, že mně to bylo příjemné, když ty už mě nechceš.
To není pravda, brečela jsem. Celou noc jsme to pak rozebírali. Uvědomila jsem si svou chybu. Příští týden o víkendu jsme malou zavezli k babičce, stejně se na ni jen třepala, a udělali jsme si výlet jen my dva. A v noci svůj program – „s hvězdičkou“.
Od té doby už jsem se nebála občas svěřit děti někomu jinému a myslet jen na sebe. Dokonce jsem byla pyšná, že jsem dokázala odpustit nevěru. Nebo žádná nebyla? To dodnes nevím, už jsem se nikdy neptala, nepátrala.
