Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Albert,
zítra Cecílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Vznešená záliba

 

Ka¾dý má v ¾ivotì nìjakou zálibu. Jak se øíká, nìkdo má rád holky, nìkdo vdolky. Osobnì bych radìji ty holky, ne¾ se cpát vdolkama, ale èlovìk v mém vìku mù¾e na holky tak akorát zapomenout. Honìní se za nimi je ztráta èasu, kterou èlovìk mù¾e vyu¾ít mnohem lepším zpùsobem. Ale o tom pozdìji...


To, ¾e s holkama je nadosmrti konec vím od té doby, kdy jsem si jednou plaše pøisedl v pra¾ské vinárnì k jedné sleènì s úmyslem zavést duchaplný rozhovor na nìjaké zajímavé téma jako napøíklad co dìlá veèer. Dívka si mì nejprve pohrdlivì zmìøila a pak unudìnì pronesla vìtu, která mnì dodnes nedává spát: “Pane, co tu dìláte, já vás tady nechci, vy jste hroznì starej! A vzápìtí pohrozila, ¾e jestli¾e okam¾itì nezmizím, zavolá vrchního a bude si stì¾ovat, ¾e ji obtì¾uji. A to bylo, prosím, asi pøed patnácti lety! Od té osudné chvíle jsem si uvìdomil, ¾e mám odzvonìno a o dìvèata jsem ztratil zájem. Pøišel jsem ke zdravému názoru, ¾e je mnohem lepší høíšné touhy rozchodit procházkou v lese, kde je klid a pokoj a kde navíc, kdy¾ máte štìstí, mù¾ete dokonce i zakopnout o høíbka. Nicménì, ještì vìtší zálibu ne¾ v chùzi mezi sosnami nacházím v restauracích.


Do hospod chodím neobyèejnì rád nejenom kvùli pivu a dobré stravì. Ano, dám si uzenku s hoøèicí a padne-li má návštìva na den výplaty starobního dùchodu, praštím se pøes kapsu a objednám si svíèkovou nebo dokonce husu s knedlíkem a se zelím. Avšak do hospod chodím ze zcela jiného, mnohem vznešenìjšího dùvodu ne¾ je bezuzdné po¾ívání piva a nehorázné konzumování opeøencù.


Kde jinde si mù¾ete v pohodlí døepnout, dát si pivo jako køen a v klidu pozorovat co se okolo vás dìje. Jenom bezcitný opilec, který má pøed oèima alkoholem zpùsobenou mázdru si nevšimne vìcí, které mnì, bystrému pozorovateli lidského chování, normálnì neuniknou. Hospoda vám toti¾ podá ¾ivot na dlani tak jak ve skuteènosti je. Udìlá to i pøes hustou clonu cigaretového kouøe, pravdivì a bez pøetváøky.Taková pøíle¾itost se vám jen tak nìkde jinde nenaskytne.


Zkuste prosím jít tøeba do kostela a sna¾te se proniknout do hlubin lidského chování. To zkrátka nemáte nárok. V kostele jsou všichni jako zaøezaní, na tváøi mají pokorné, dokonce oduševnìlé výrazy. Neprùhledné masky. A» se sna¾íte jak chcete, tøeba¾e jste ve svatostánku, nemù¾ete se za ¾ivého Boha dopídit jak to tøeba chodí mezi starším párem na kolenou horeènì mumlajícím modlitby. Zrovna tak nemáte potuchy, jestli se mladá, slušnì a svatì vypadající dvojice oddává pøedman¾elským høíšným radovánkám a zaskoèila si do kostela jenom proto, aby si to nahoøe vy¾ehlila.


Podobné je to v divadle nebo na koncertì, kde se sice lidé chovají vznešenì, ale kdo ví, jestli tøeba zrovna ten jakoby ze ¾urnálu vystøi¾ený pán v èerných šatech a v bílé kravatì, doma hrubì netluèe svojí ¾enu, kdy¾ mu neš»astnou náhodou pøipálí veèeøi. Pod slavnostními šaty se èasto skrývají lidé, kterých je lépe se stranit. Ne toti¾ ka¾dý, kdo se oddává kultuøe, je jemnì zalo¾ený, kulturní èlovìk.


Na tìchto nìkolika pøíkladech si lze snadno uvìdomit, ¾e jenom hospoda èlovìku poskytne prostøedí, kde nepøevládá pøetváøka, kde se hosté chovají tak jako se chovají v ka¾dodenním ¾ivotì. A to je právì dùvod, proè se do hospùdek tak rád uchyluji.


Usednu, popíjím svoje oblíbené pivo a zpod otevøených novin pozoruji hru ¾ivota, která se pøed mýma oèima odehrává. Poklidnì zpytuji hosty kolem sebe, co¾ mnì pøináší zábavu a notnou dávku uspokojení.


U stolku poblí¾ sedí zachmuøený staøec se ¾enou hubenou jako lunt. Nepadne mezi nimi ani slovo. Pouze prázdnýma oèima hledí do talíøe a pomalu konzumují nejlevnìjší obìd na jídelním lístku.Tak to jsou jistì penzisti chudí jako kostelní myš, kteøí si jednou za èas vyrazí ho hospody, aby si zpestøili nudný ¾ivot ve spoleèném man¾elství. Ti si za dlouhá léta co jsou spolu øekli vše co se øíci dá a proto teï beze slova sedí jako zaøezaní a jenom pomalu debu¾írují kliškový guláš s knedlíkem. Smutnì se usmìji, proto¾e podobné dvojice vidím v hospodì èasto. Mezi tìmito lidmi konverzace vázne nebo se omezí na man¾elèino sekýrování man¾ela, ¾e moc pije. Man¾el hudrující ¾enu stejnì vìtšinou neposlouchá. Nanejvýš nìco jedovatého odsekne a jde si koupit další pivo. Pøesto¾e si mají málo co øíct a vìtšinu èasu si lezou na nervy, dobøe vìdí, ¾e a¾ bude jednou zle, budou se na sebe moci spolehnout. Na mì však z tìchto staøeèkù padá depka, proto¾e mnì pøipadá, ¾e stáøí je vlastnì netrpìlivé èekání na smrt...


Stùl opodál poskytuje docela jiný, radostnìjší pohled. Mladá dvojice, on uhrovitý mladík s dlouhými, umaštìnými vlasy, ona pøita¾livá, patøiènì vyvinutá blondýnka s obrovskými sluneèními brýlemi a pikantním tetováním na pravém prsu. Ukazují si fotky na mobilu a nahlas se smìjí. Zøejmì si prohlí¾ejí fotky ze spoleèné dovolené. Tito mladí lidé nevnímají svìt kolem sebe. Jsou pohrou¾eni v animovanou konverzaci a z jejich vlahých pohledù a z toho jak se k sobì mají je mnì jasné, ¾e si Amorek našel svùj cíl. Mají celý ¾ivot pøed sebou a zurèí z nich optimismus. Co tìm asi osud pøipraví do ¾ivota?


Ohlédnu se pøes rameno a všímám si mu¾e støedního vìku s tváøi porostlou šedivým strništìm, který si objednává pivo a panáka výèepní lihoviny, kterého vylije do pùllitru a dlouze pije. Potom si obratnì ukroutí jednou rukou cigaretu a silnì kouøí. Sedí sám,obèas nìco nesrozumitelného pod vousy zahuhlá, ale vìtšinu èasu kalným zrakem kouká do prázdna. Ka¾dou chvilku si èím dál tím víc vrávoravým krokem odskakuje na toaletu, aby potom pokraèoval ve svém rituálu. Zøejmì osamìlý alkoholik, kterému ¾ivot uštìdøil tvrdou ránu, a který svùj údìl utápí v koktailu drsné koøalky a piva.


A koukejme, támhle ten elegantní pán s prošedivìlými skránìmi a preciznì zastøíhnutým knírkem.Co ten má asi za lubem, kdy¾ napájí mladièkou brunetku becherovkou a pøi ka¾dé pøíle¾itosti jí bere za ruku, kterou pøikládá k ústùm a pokrývá jí polibky? Co ten jí asi šeptá do ouška za návrhy? Zøejmì to samé co šeptal do ucha zrovna tak mladé holce minulý týden. Napadá mì, ¾e bych mìl snad ty ¾eny pøed jeho oèividnì nekalými úmysly varovat. Pøipadalo mnì to jako taková obèanská povinnost. Záhy mì však tato bláhová myšlenka pøechází. Nebudu se pøece vmìšovat do vìcí, do kterých mnì nic není a kazit si tak dobrou náladu.


Pestrá paleta výjevù ze všedního ¾ivota se dále rozprostírá pøed mými zraky.


Skupina podnapilých, hluèných mladíkù, kteøí si vykládají pikantní, vìtšinou vymyšlené, sexuální historky a hrubì se smìjí, jde na nervy nejenom mnì, ale i samotnému hospodskému. Nakonec mu dochází trpìlivost a sprostì mluvícím klukùm oslavujícím odvod na vojnu, odmítá nalít. Klukùm se to samozøejmì nelíbí a bøichatý hostinský je za jejich pøidrzlé chování z lokálu vyhazuje.


Nakonec si všímám chlapíka v šatech s kravatou na pùl ¾erdi, který se po pár dvanáctkách zdárnì podnapil. Celé hospodì potom prozradil, ¾e sice ztratil práci a nachytal ¾enu ve vlastní posteli s instalatérem, ale ¾e mu je to stejnì jedno, proto¾e jí sám po léta zahýbal a u¾ dávno se chtìl rozvést. A práce, ta se mu u¾ dávno zajídala a teï alespoò bude mít èas chodit na ryby a na pivo. Pak se nonšalantnì rozhodl nám všem zaplatit rundu, naèe¾ se hoøce rozplakal. Takové hosty mám samozøejmì nejradìji.


A jak tak usrkávám ze zaplaceného pùllitøíku, uvìdomuji si jak krásná je moje záliba chodit do hospody. Èím víc toho vypiji, tím se mi zdá ¾ivot rù¾ovìjší a tím více pracuje moje fantazie. Øíkám si, ¾e by stálo za to moje postøehy z hospodského prostøedí popsat. Ale to se zkrátka dost dobøe nedá.Tak¾e zatím na zdraví!

Ivan Kolaøík, OAM

 

 

 

Další èlánky autora:

Neúspìšný hráè
Úvaha o bolesti
Nebezpeèná práce
Úvaha o taxikáøích
Policejní dar - 1
Policejní dar - 2
O lásce k umìní - 1
O lásce k umìní - 2
O lásce k umìní - 3
O lásce k umìní - 4
O lásce k umìní - 5
O lásce k umìní - 6
Opuštìný man¾el
Povídání dìdeèka
Rybáøem proti své vùli
O havìti
Neobvyklá zamìstnání
Úvaha o sportech
Rozhovor se zrcadlem
Vánoce jsou svátky klidu
Úvaha o vášních
Úvaha o chùzi a zdravení
Úvaha o pivì
Úvaha o kompjùtrech
Úvaha o kantorech
Úvaha o umìní a tetování
Úvaha o spaní
Úvaha o mluvì
Úvaha na nevšední téma
Moje štace v Americe - 1
Moje štace v Americe - 2
Další štace po svìtì - 3
Další štace po svìtì - 4
Fejeton o bázni
O svatbì a slavném spisovateli
Babièèino z mrtvých vstání
O tatínkovi
O oslovování a chabé pamìti
Ticho léèí
Neobyèejná svatba
Slu¾ba vlasti odrodilce
Setkání s královnou
Ouchylou proti své vùli
Silvestrovské muzikály
Úvaha o vánocích
Nostalgická zastavení
Èásteèné pominutí mysli
Po¾áry v Austrálii
Uvaha o hrdinství
Úvaha o psaní dopisù
Kulturní úroveò
O australském jaru
Kobylí závody
Úvaha o Silvestru
Kam s ním
O módì mládí a plášti Oberonu
Jak jsem se stal dla¾dièem
Moje nejoblíbenìjší místa
Jak jsem kupoval dámské intimní obleèení