Legenda o Valachovi
Kdysi dávno nebylo nic - svìt neznal ani pohádek …
Lidé ¾ili jak se dalo a nemìli v tom poøádek.
Tu øek´ si ON - tak to nejde, všechno má mít pevný øád -
ka¾dý pøece musí vìdìt - kde bude ¾ít, radovat se, milovat...
Slovák dostal mírné svahy, kde v ¾áru slunce zraje réva,
Hanák zase lány klasù - ze kterých se rodí chleba.
Valach stojí zadumanì a k horám hledí ustaranì -
,,Toš co bude se mòú" ptá se Pána - ,, nebudu tu stá» do rána !"
Blýskne okem zvraští èelo - mo¾ná víc ne¾ býti mìlo.
Valach nerad hrbí svoje záda - tì¾ká tedy bude rada.
Pohlédne Pán v jeho líci - a neví fakt, co má øíci....
,,Všechno pìknì po poøádku - ka¾dému dám co mu patøí !"
Tvoji bratøi mají svoje a ty Valachu za své vzdory,
budeš mít jen èerné hory......
Hory èerné, hory temné - jako peru» havraní
a pod nimi døevìnici pøilepenou ve stráni.
Ty hory budeš milovati, ty Valášku starý -
a u¾ nikdy nezatou¾íš - kamsi za kotáry !
Valach mlèí zadumanì a rozva¾uje po svém -
potom øekne jak to cítí :,, A» je tedy po tvém“....
V oèích se mu zajiskøilo a dlanì pleskly v domluvu,
Valach pádí hore grùnìm - vstøíc novému domovu.....
K èerným horám, svému chlebu - jako køídlo havraní,
aby tu u¾ nav¾dy zùstal - a¾ do svìta skonání.....
Podle lidového vyprávìní napsal Miloslav H e l i s