Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Albert,
zítra Cecílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Co praví legendy a povìsti...


Poklad pod Jurovým kamenem
Jednou na Štìdrý den se vracel domù Jura Fajar. U¾ se pomalu stmívalo a Jura se tìšil na svoji chaloupku a štìdroveèerní veèeøi v kruhu rodiny. Jura byl hajným, u¾ mu bylo skoro sedmdesát let, ale co tehdy na své cestì domù za¾il, to se mu nikdy v ¾ivotì nepøihodilo a u¾ ani nepøihodí.


Šel zamyšlený domù, vzpomínal, co všechno vidìl v lese a co se mu nelíbilo, v duchu na to láteøil. Jak se tak brodil snìhem a láteøil, najednou zùstal zara¾enì stát. Pod Jurovým kamenem hoøela lipka plamenem. Hajný se toho i lekl, byla to divná záøe a byl pátek a pátek o adventu nepøináší nikdy nic dobrého. To vìdìl hajný a¾ moc dobøe. Slýchal ledacos a i to, ¾e v ten den vystupují poklady na povrch zemský, ale moc tomu nevìøil. Ale najednou ho napadlo, ¾e by to pøece jenom mohla být pravda a on by ty peníze potøeboval, prostì ho najednou zachvátila touha po penìzích. Tak zrychlil kroky a u¾ byl u podivného ohníèku, od nìj se zdála i vedlejší lipka hoøet, dokonce i Jurùv kámen byl plameny ozáøen. Nerozmýšlel se a hodil na ohníèek širák. V tom okam¾iku vyrazila ze zemì beèka plná penìz a na ní sedìl èerný kocour. Z oèí mu sršely blesky a u¾ to vypadalo, ¾e se zdivoèelý vrhne na hajného. Hajný se polekal a hrùzou zakøièel. To nemìl dìlat ... v ten moment beèka zmizela i s kocourem a penìzi.


Hajný se probral z leknutí a taky si hned uvìdomil, co udìlal za chybu. Podle toho, jak staøí lidé vyprávìli, musí se hodit do ohníèku klobouk a nebo èepice, také prý drobty z chleba a nebo se na ohníèek sám polo¾it. To hajný udìlal správnì, ale další u¾ neudìlal. Nesmí se pøitom vydat ani hlásku, a» se dìje, co se dìje. A to byla ta chyba. Tak pøišel domù smutný ale nedalo se nic dìlat. Dodnes je prý poklad v podzemí, zatím ho nikdo nedostal, mo¾ná proto, ¾e kocour hlídá poklad a¾ moc dobøe.


O kozlovi
Kdysi nad øekou Ostravicí nestával dnešní zámek, ale pevný hrad. Ten chránil obchodní stezky, které tudy kolem vedly. Jednou se a¾ sem dostala uherská vojska, která postupnì vypalovala jednu vesnici v okolí hradu za druhou. Nakonec se dostala a¾ pod hradby frýdeckého hradu. A vojska zaútoèila na hrad, jednou, dvakrát, tøikrát, ale hrad nedobyla. Ani po ètvrtém útoku se jim nepodaøilo hrad dobýt. Ka¾dý den na hrad útoèila horda divokých vojákù, ale poka¾dé byly odra¾eni.


Tak se vùdci vojska sešli k poradì a domluvili se, ¾e tedy hrad neprodyšnì oblehnou a vyhladoví. Tak se také stalo, vojsko se rozlo¾ilo kolem hradu tak, ¾e by myš neprošla. Jen¾e se to minulo úèinkem, posádka hradu se jenom smála, kdy¾ se to dozvìdìla. Z hradu toti¾ vedly tajné chodby na všechny ètyøi svìtové strany. Jedna chodba ústila na hukvaldském hradì, jiná zase na svazích pod Lysou horou. A tak, kdy¾ na hradì docházely zásoby, byl poslán posel pro nové. Na hrad pak byly pøivádìny kozy i ovce, ale také pytle s moukou. Ty nesly zvíøata na zádech, aby nešla s prázdnou.


A tak ubíhal èas. Ubìhl jeden týden, jeden mìsíc, pak další a další mìsíc. Na hradì nedostatek nemìli, ale dole pod hradem se zaèala objevovat nouze o jídlo. A nebylo divu. Kdy¾ táhli k hradu vypalovali vesnice a teï široko daleko nebylo nikde nic, co by se dalo sebrat vesnièanùm. A ve vojsku se zaèali bouøit, jedni chtìli odtáhnout, druzí zase znovu zaútoèit. Nemohli se nijak dohodnout. A do toho se zaèala hradní posádka dobøe bavit. Je pravda, ¾e jim scházely denní vyjí¾ïky na koních a do lesù na lov. Tak se poradili a zaèali ka¾dý den z hradeb shazoval jednu ovci nebo kozu a pøitom volali na oblehatele. ®e prý se doslechli, ¾e nemají nic k jídlu, tak aby se na obléhání posilnili a snìdli zvíøata na jejich poèest. Ve vojsku pod hradem to zaèalo bouøit. Všichni se moc divili, jak je to mo¾né, hrad byl obklíèen dokonale a pøitom na hradì bylo jídla dost a dost. A z hradu jim shazovali jednu oveèku èi kozu dennì, celý týden a zaèali své pøídìly i zvyšovat. Jak to dopadlo? Docela dobøe... Jednoho dne hradní posádka, kdy¾ zase chtìla shodit oveèku oblehatelùm zjistila, ¾e široko daleko není ani jeden voják. Po vojsku zùstal jenom prázdný tábor a nepoøádek. Oblehatelùm došla trpìlivost a odtáhli s nepoøízenou. A na památku tohoto obléhání zùstal zvyk, ¾e ka¾doroènì byl s hradeb shazován jeden kozel. A kdy¾ u¾ nebyl hrad, ale zámek, pokraèovalo se v této tradici a kozla shazovali ze zámecké vì¾e. Tento zvyk se dodr¾oval ještì koncem 19. století.


Olga Kotaèka