Deník paní učitelky – 8
Svěřím se vám s úžasným zážitkem. Ani nevím, pokolikáté už to prožívám, ale nikdy mě to nepřestane dojímat.
Umíme už číst dvě písmena. M a A. Také jsme z nich zkoušeli složit slabiku. Není to nic lehkého, místo m-a přečíst ma. Ale nakonec se to povedlo. A pak to přišlo. Čteme má a potom ma. A znovu má a ma. Najednou to dětem docvaklo.
Dětské oči se nejdřív otevřely údivem a pak radostí. Koukají po mně, čekají… „No jo, už umíte přečíst maminku“, ujišťuji ty, kteří stále nemohou uvěřit, co už dokáží a moc je chválím. Pak čtou jeden po druhém, každý sám. Pomalu, snaživě, překvapeni sami sebou.
Bylo 1. října. „Moji“ prvňáci přečetli své první slovo – to nejkrásnější a nejdůležitější na celém světě. Máma.
Ten den se stala ještě jedna zajímavá událost, ze které jsou přiložené fotografie. Už jsem psala, že máme „kamarády“ v 9.A. Hned zpočátku školního roku vyrazili samostatně ve dvojicích s prvňáky na výlet po škole. Jejich úkolem tentokrát bylo pomoci nám s prvními krůčky v počítačové pracovně.
Mladší děti ihned toho svého popadly za ruku a svým suverénním ahoj a čau daly najevo, že k sobě patří. Potom všichni vyrazili k počítačům. 15letá děvčata jsou skvělými pečovatelkami, ale příjemně překvapili i kluci.
Bylo roztomilé pozorovat mladého „muže“, který malé hol
čičce ukazuje, jak ve virtuální šatně pomocí myši vybrat oblečení na panenku. „Vidíš, tohle jsi ty u zápisu a takhle to v naší škole vypadá při MDD- to jsi byl ještě ve školce,“ ukazují dětem na PC fotografie z naší školní fotogalerie. Pro mrňata to byl zážitek ohromný.
Deváťáci o nás pečují v rámci předmětu „rodinná výchova“, celá akce – zatím velmi úspěšná a plánovaná průběžně na celý rok- se jmenuje Děti učí děti. Příště, až začne trochu víc foukat vítr, plánujeme společné pouštění draků. Už dnes se dvojice malý-velký začaly domlouvat na „technických“ podrobnostech.
Snad nám žádné z dětí neodletí, určitě vám dám vědět.
Eva Procházková
Další články autorky: