Pamětníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme snažit zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi budeme popisovat dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat. Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz  Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.

Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.

Kompozice

Tak se ve stručnosti jmenovaly písemné práce z jazyka českého. Jeden takový sešit z památného školního roku 1948/49, kdy jsem chodil do kvinty, se dochoval, a po vzoru milého kolegy Mirka Sígla vám mohu prezentovat jednu svou dobovou kompozici na téma: Moje pohádka.

Ačkoli z pravopisu, slohu, a s přimhouřením očí i úpravy, byla na jedničku, věcně jsem dostal 4 mínus, protože to pan profesor neuznal za pohádku. Celkový výsledek byl tedy chvalitebně s vykřičníkem.

Výlet pana Broučka do Betlema

Bylo to o svátcích vánočních léta Páně 1948. V hospodě U Bucků na Malé straně bylo veselo. Sešli se tam k obvyklému popití pan Brouček, povoláním majitel realit, se svými přáteli.
Pan Tlamicha, povoláním syn velkostatkáře, vypravuje, jaký sestrojil betlem a jakou radost z něho měla jeho dvouměsíční holčička. Hovor se točil kolem vánočních oslav tak dlouho, až hospodský upozornil, že už zavírá. Pan Brouček zazíval, vyzval svého strážného anděla k doprovodu a těžkým krokem sestupoval se schodů. Vtom zavál vítr a odnesl panu Broučkovi jeho obstarožný širák.

Pan Brouček se za ním naklání, a najednou, nevěda ani jak, se ocitá v Betlemě. Je vlečen proudem lidí a kupuje si zvláštní vydání novin, kde se dovídá, že se právě narodil židovský král Ježíš Kristus v betlémském předměstí ve chlévě. Každý v davu něco nese a pan Brouček přemýšlí, jak by obdaroval Ježíška. Rozhoduje se, že mu nabídne podnájem ve svém pětipokojovém bytě.

„Alespoň budu mít už jednou pokoj od „byťáku“!“usmívá se.
Pan Brouček se dere vpřed a volá:“Já jsem pan Brouček, majitel realit, pusťte mě! Nesu Ježíškovi cennější věc než vaše usmolené koláče, luzo umazaná!“
Konečně se dostává až dopředu, kde stojí zástupci diplomatického sboru, filmaři a novináři.
Hbitý Američan vyjednává s Josefem, protože chce získat filmovací monopol pro svou společnost. Novináři se ptají, kdo dostane právo na naftu ve Svaté zemi.
Pan Brouček je zvědav na odpověď, tlačí se dopředu, ale kordon SNB udržuje zástup, včetně pana Broučka, v uctivé vzdálenosti, aby nerušil důležitá jednání.
„Drzost, drzost!“ křičí pan Brouček, “SNB jde proti lidu! Všichni za mnou!Smrt esenbákům!“
Bolest v rameni přiměla pana Broučka, aby se ohlédl. Jeden ze strážníků nemilosrdně cloumal unaveným tělem páně Broučkovým.

Pohádkový Betlem se proměnil na pražskou ulici.
„Vaše jméno?“
„Brouček, majitel realit, prosím.“
„Nestydíte se takto se chovat? Zaplatíte 200 Kč pokuty za rušení klidu a za opilství!“
Strážník vytahuje blok a pan Brouček svou náprsní tašku.
Těžkým krokem se ubírá náš betlemský hrdina ranní mlhou a přemýšlí, má-li se káti, se katit nebo sekati dobrotu.

Ivo Antušek