Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Albert,
zítra Cecílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!


Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.

Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.

 

Stopování – 2

 

Tatry nás ji¾ mìly dost a tak jsme se vydali do ráje. Tedy Slovenského. Kdo zná ten kraj, je mu jasné ¾e tam bude stop hodnì. Hlavnì po turistech. Zase v podveèer jsme zaparkovali autobus na soutoku jakéhosi potùèku, který vytékal ze skalního kaòonu a reky Tornádu. Pøíznaèné jméno Podliesok. Nedaleká vesnice s nápadným domem ve kterém byly okna ve tvaru televizní obrazovky (tehdejší) mìla i svou hospodu. To byl samozøejmì náš první cíl. V krèmì sedìla spoleènost domorodcù, kteøí popíjeli pivo a koøalièku. Kdy¾ uvidìli partu èí¾kù, jak se tam Èechùm øíkalo, mìli radost, ¾e pøišlo o¾ivení. Kytara v ruce, mnoho krkù ochotných vydávat bohulibé hlasy, a snaha zalíbit se domorodcùm vedla k provozování bratøení. Pøi tomto aktu teklo pitivo proudem. Slovenské písnièky jsou nádherné. Pokud je zpívají Èeši, jsou úchvatné. Slováci s námi notovali a¾ do chvíle, kdy mì napadlo zahrát písnièku Slovenské matièky. Pokud to nevíte, tak s touto písní na rtech pod vedením pana Hitlera, podnikla Slovenská armáda exkursi a¾ k Moskvì. Pak je ten výlet pøestal bavit a tak s jinou písní se vraceli zpátky domù. Dnes je to ji¾ pasé. Tenkrát a v tomto kraji to bylo jako mluvit v domì obìšence o provaze. Budi¾ jim ke cti øeèeno, nejdøív nás zkasírovali a pak teprve vynesli pøed hospodu „v zubech.“

 

Tímto aktem vzrostla naše popularita ve zdejším kraji tak, ¾e druhý den si nás jel prohlédnout i pracovník horské slu¾by. Naštìstí. Náš ideologický vùdce Václav se ráno postavil doprostøed táboøištì a s mapou v ruce, urèil smìr pochodu pìšího køídla uvedené výpravy po stopách atd.. To jsme ještì nevìdìli, ¾e je mu jedno, kde je sever a jak se má dr¾et mapa. Vyrazili jsme po silnici vzhùru do lesa. Pøitom Václav tvrdil, ¾e uvidíme nádherné scenérie a divoké kaòony. Asi po jednom kilometru nás dojela motorka vedená ji¾ zmínìným èlenem horské slu¾by. Na dotaz, proè nejdeme podél potoku od táboøištì, mu Václav vysvìtlil, ¾e tady jak jsou ty obì cesty skoro u sebe to pøebìhneme lesem a bude to. Horský slu¾ebník na nás chvíli koukal jako na exoty a pak pravil.“Ako muchy popadátì. Tam je skala 50 metrov hlboká.“ Zpátky do tábora jsme se plí¾ili jako indiáni a doufali ¾e vodní køídlo je ji¾ na vodì a my nebudeme vidìt. Nepovedlo se. Kaòonù a potokù jsme si u¾ili tenkrát dost. Vody bylo také dostatek, proto¾e se dalo do deštì. A pršelo a pršelo. Né jen ten den, ale i dny další. Proto¾e se tam chodí potokama, ta trocha vody zhùry se dalo vydr¾et.

 

Pøi jednom výstupu z rokliny jsme se dostali na Galackou plošinu. Tam stála stará, napùl rozvalená stodola a u ní studna s rumpálem. Tenkrát ještì nebyli pet lahve a tak se s sebou voda nenosila. Navíc jí bylo kolem dost. Ve stodole bylo pøipravené ohništì, nìjaké zásoby polévkových kostek a tak bylo rozhodnuto, ¾e se bude hodovat. Ka¾dý vybalil co mìl a vypadalo to na poøádnou hostinu. Ale chyba lávky. Studna byla, rumpál také, ale nebyl d¾ber. Zkuste si nabrat vodu ze studny, kdy¾ máte na provaze pøivázaný ešus. Ten pacholek plaval na hladinì a o nìjakém nabrání vody nechtìl ani slyšet. Studna byla dost hluboká, ne¾ abychom mu pomohli. Cloumáním za provaz se nakonec povedlo nìjakou vodu do ešusu nabrat. Pak se pomalu navíjel provaz na rumpál. A» jsme se sna¾ili, jak to šlo co nejšetrnìjc, ta trocha co zbyla na dnì nestála za námahu. Jeden vtipálek radil, abychom poèkali, a¾ do ešusu naprší, ¾e to bude døív. Nakonec se pøece trocha èaje uvaøila a tak jsme cestu na Kláštorisko do hospody vydr¾eli bez dehydratace.

 

Vodáci zatím køi¾ovali po Hornádu a v Prielomu se párkrát udìlali. To se ale dalo èekat, kdy¾ jeli se zaklonìnými hlavami a sledovali nádherné skalní bloky nad sebou. Ze stupaèek zasazených ve sále mìli stejnou radost, jako my, kdy¾ jsme po nich šlapali. Jen u nich to vzbuzovalo nadìji, ¾e tam nìkdo z nás spadne a budeme také mokøí. Jejich pøání se nesplnilo, pøesto¾e k pádu skuteènì došlo. Bylo to ale na cestì do tábora. Na HS oné dívèinì zapùjèili nafukovací dlahu a odvezli jí na pohotovost. Zlomenina to nebyla, ale lékaø doporuèil, a» si tu dlahu nechá do rána. Druhý den jsem byl povìøen Václavem, abych jí vrátil na HS na Kláštorisko. Na stanici nikdo nebyl a tak jsem šel do hospody. Hospodský, mladý hoch, mi den pøedtím byl ponìkud povìdomý. Teï jsem mìl èas si sním popovídat. Venku lilo jako z konve. Horská slu¾ba šla zachraòovat jakousi výpravu do Kyselu a tak jsme se domluvili, ¾e se známe z vojny. Jak to mohlo dopadnout, to si asi umíte pøedstavit. Onu zachránìnou skupinu studentù jsem obsluhoval jako starý hospodský zatím co Laco vaøil v kuchyni grog. Kdy¾ skonèi déš» a zachránìní odešli, objevili se ve dveøích známé tváøe. Byla to záchranná èeta, která vyrazila na záchranu mé malièkosti. Z radosti nad shledáním jsem se dorazil a cestu do tábora si vùbec nepamatuji.

 

Ladová Dobšinská jaskyòa. Kdo na ten nápad pøišel, to byl pìknej mizera. Pøedstavte si partu promoèených turistù, jak sestupuje do hlubin jeskynního labyrintu. Pára, která z nás vystupovala, rozhodnì tomu ledu nepomohla. Nám ten led ale také né. Ještì ¾e bylo dost alkoholu na dosah. Medvìd, se kterým se mohli turisti fotografovat, byl za chvíli díky nìkterým èlenùm naší výpravy, opilý jak carský dùstojník. Kdy¾ zaèal zdravit i poštovní schránku, zapùjèil našim hochùm svoji hlavu a tak tam chodil medvìd s lidskou hlavou a èlovìk s hlavou medvìdí. Byla to nádherná atrakce.

 

Proto¾e jsme ji¾ nemohli dále pøispìt k rozvoji turistiky ve zdejším kraji, bylo rozhodnuto, ¾e se pøesuneme blí¾e k místu, kde ono povstání zaèalo. To bych si ale nechal na jindy.

 

Mirek Herout

 

 

 

 

Další èlánky autora:
Sen
Dobro
Cyklista
Proè
Po øece
Špionománie
Kouzlo krajiny
Zvìdavost
Kuøivody
Slamìný vdovec - 1
Slamìný vdovec - 2
Tuláci a Vysoèina
Haf haf
Já pes - 1
Já pes - 2
Já pes - 3
Krize
Písnièky
Pravidelnì v sobotu
Jarní prázdniny
Stopování - 1