Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Kateøina,
zítra Artur.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Mám "ïábla" seniora

 

... Mám nìco napsat o seniorech a poèítaèích. Ono se to lehce øekne, ale skládej písmenka tak, aby tì poslouchala a dávalo to smysl.
Já u¾ vím, nejlépe je zaèít pìknì po poøádku. Ne v¾dy jsem byla senior a ne v¾dy jsem umìla pracovat s lidmi.

 

Na ekonomce jsme mìli pøedmìt lineární programování a ten mì docela bavil. Mám ráda logické myšlení a øekla jsem si, ¾e tudy by èasem mohla vést moje cesta. A dala jsem se do slu¾eb výpoèetní techniky. Zaèala jsem na mašinách velkých jako obývák, »ukala jsem do stroje pøipomínajícího nìco mezi psacím strojem a dálnopisem. To, co z toho lezlo ven, byla dìrná páska, která se dále zpracovávala v další obrovské místnosti… Zaèínala jsem jako operátorka. Práce operátorky mì a¾ tak moc nebavila a chtìla jsem nìco víc.
Zaèala jsem „pitvat“ jednoduché poèítaèové programy pomocí rùzných pøíruèek, a metodou pokus – omyl jsem sama dávala nìco do kupy. Po pùl roce jsem absolvovala nìkolik školení a svìte, div se, z operátorky se pomalu stávala programátorka pro kanceláøské myši. Úètaøina mì nikdy neuchvátila, ale v poèítaèi to dìlalo divy. U¾ jsme nemìli v kanceláøi velké almary, ale slušivé slušovické TNS. Tato zkratka znamenala Ten Náš Systém.

 

Poèítaèe se vyrábìly v JZD Slušovice na Moravì poblí¾ Zlína. My jsme tìm mašinám øíkali Továrna Na Sny. Vypadaly jako vìtší televize, mìly velkou klávesnici a dìlaly dìsné chyby…

 

Èasem se výpoèetní technika vylepšovala a vylepšovaly se i mé výkony. Z operátorky se stala programátorka, pak správce sítì a trochu i metodik, ale hlavnì jsem pracovala s lidmi. No, pracovala… Spíše jsem je mìla nauèit novinky okolo poèítaèù a vysvìtlit práci s programem.
Vysvìtlit jim, ¾e v té bedýnce, kterou mají na stole, napøíklad jako bìhají trpajzlíci, kteøí se musí nìèím nakrmit. Potravu pro ty poèítaèové trpajzlíky musí vymyslet programátoøi, a my – obyèejní u¾ivatelé – je musíme dokrmovat tím, co jim do klávesnice na»ukáme. Podle našich výkonù mù¾eme oèekávat jejich odezvu. Kdy¾ jim tam klepnu nìjakou blbost nebo myší kliknu vedle èi jinak, tak mi vìtšinou anglicky vynadá nebo si postaví hlavu a neudìlá nic.

 

Tak mi pìknì léta ubíhala. Domù jsem poèítaè nechtìla, proto¾e jsem ho mìla za celý den v práci dost. Ale najednou nastal èas odejít do penze. Stala se ze mne dùchodkynì-seniorka.
Doma jsem mìla dalšího dùchodce-seniora ( man¾ela), který po mnì chtìl, abych ho nauèila pracovat na poèítaèi.
Co to pro mne znamenalo? Koupit domù poèítaè a obalit si nervy, proto¾e uèit vlastního mu¾e není ¾ádná sranda. Ale tak jo...

 

Objednala jsem poèítaè pøes internet v práci, ještì kdy¾ jsem byla zamìstnaná a jednu bøeznovou sobotu mi ho pøivezli do domeèku na venkovì. Poèítaè jsem spolu s man¾elem vybalila a zaèala ho instalovat. Bì¾ná rutina. Jako v práci, kde jsem se jich nìco nainstalovala. Jen¾e doma to dopadlo trochu jinak...
Potøebovala jsem kód SN - sériové èíslo, abych vùbec mohla zaèít.
Kód je napsaný na zadní desce poèítaèe, který jsme umístili dole pod stolem. Man¾el leze po všech ètyøech pod stùl a diktuje. Nadiktovaný kód klávesnice nepøijímala a nenapsala ani písmenko; man¾el tvrdí, ¾e jiný kód tam není. Byla jsem z toho neš»astná. Blbej poèítaè. Dali mi šmejdskou klávesnici, která nefunguje. Reklamovat to mohu, ale musela bych vše rozebrat, zabalit a odeslat. No to se mi ale vùbec nechce. Radìji koupím novou klávesnici.

Je sobota dopoledne, man¾el jede do blízkého mìsta, koupí novou klávesnici, zapojíme ji a znovu zkouším kód. Nic. Ani »uk. Jsem naštvaná a vztekle všeho nechávám. V pondìlí v práci koukám na zadní stìnu poèítaèe (tam ho mám na stole) a vidím tam dvì øady èísel a uvìdomuji si, ¾e ten „mùj poklad“ mi doma diktoval místo sériového èísla VÝROBNÍ ÈÍSLO. No a tohohle pána já mám uèit...?!

 

Dobøe, vše odpuštìno – zaèínáme s uèením. Vysvìtluji, která klávesa co umí a on stále dává prsty jinam. Pøipadám si jako kantor z 19. století. Místo ukazovátka pøísného kantora man¾elovy prsty usmìròuje moje tu¾ka, která ho obèas pøes ty prsty klepne. Pozdìji pøišla na øadu myš. Klikat myší je nároèné, kurzor ho vùbec neposlouchá.
Zkusíme hrát na poèítaèi hru „karty“, tam se myš nauèí ovládat. Karty ho ale moc nebaví. Tak je opustíme a pøejdu k vysvìtlování, co je slo¾ka a jak funguje. Zalo¾ili jsme jeho slo¾ku s názvem POKUS. A co myslíte? Pøi dalším opakování po mnì chtìl, abych mu našla jeho pokusné vlo¾ky... Zapamatoval si sice, co je slo¾ka, jen si trochu popletl název. Pak jsme pøešli na internet. Tam u¾ to šlo lépe. Dokonce u¾ i „skypuje“, ale zpoèátku mu nešlo do hlavy, ¾e k tomu nepotøebuje telefon. Dnes, po dvou letech, u¾ je s internetem kamarád, umí si najít všechny informace, které potøebuje, umí si spustit hru na poèítaèi, otevøe si poštu, a je spokojen...

 

Nyní se vrátím o dva roky zpìt

Celý ¾ivot jsem bydlela v Praze a na dùchod jsem se pøestìhovala do malé vesnièky Kluèov, kde se nachází dvì hospody, jedna samoobsluha, obecní úøad a KNIHOVNA. Zde jsem si splnila sen...
Slovo dalo slovo a stala se ze mne knihovnice! Pøed ostatními uchazeèi jsem mìla výhodu znalostí prací na PC a zacházení s internetem. Do knihovny je zaveden internet, tak jsem pro pøípadné zájemce zavedla "školièku minima na PC", v tom se dobøe vyznám, ale jinak jsem byla v knihovnictví laik.

 

Absolvovala jsem nìjaká školení a instruktá¾e a dnes u¾ knihovna „šlape“ druhým rokem. Získala jsem pro ni dotaci na nákup poèítaèe a programového vybavení. Do knihovny se zaèali trousit zájemci nejen o knihy, ale i o poèítaèe. Pøesvìdèila jsem i døíve narozené ètenáøe, ¾e práce na poèítaèi je zábavná a ¾e se mohou spojit s celým svìtem. Kdy¾ si domù poøídí internet, tak se nejen nìco dozví, ale mohou si popovídat s pøáteli pomocí programu Skype a nemusí sledovat èas ani kredit v mobilu. Èiperná dùchodkynì Emilka má ráda práci na zahrádce, tak si v knihovnì na internetu hledá kytièky. Další „studentka“ krátce pøed dùchodem musela zmìnit práci, a ejhle – chtìjí od ní práci na poèítaèi. Nevadí – knihovnice poradí a po pár sezeních píše na klávesnici tøeba jen tøemi prsty, ale ví jak na to.

 

Teï uèím „mladíka“, který má 70. narozeniny u¾ za sebou, ale do uèení je jako ïábel. Neumìl »uknout do klávesnice ani kliknout myší, ale dnes u¾ ví, co je dvojklik, umí si zalo¾it i zrušit slo¾ku a dnes mi telefonoval, ¾e má zavedený internet, jestli mi mù¾e poslat mail. Lidièky, já jsem jenom zírala! Ten èlovìk byl na našem sezení jen tøikrát, ale pilnì doma trénuje za pomoci syna a vnouèat.
Jestli je takovýchto seniorù více, tak náš národ s tou poèítaèovou negramotností brzy zatoèí!

 


Zaèala jsem sbírat perlièky mého „ïábla“ seniora:

28.3. 2009
Zpráva o znásilòování internetu … Potvrzuje se èím dál více, ¾e zatím nejvìtším úspìchem je probuzení zájmu o práci na poèítaèi. Mluvit o nìjakých výsledcích si netroufám. Vèera jsem korespondoval s bratrem, avšak on , -nerozuma, mì zavalil obsáhlou odpovìdí a m.j. poslal obrázky z létání.
(Bratr létá na vìtroních v Ml. Boleslavi.) Vše jsem si pøeèetl, ale obrázky ne a ne objevit. Aby toho nebylo málo, tak jsem mu nemohl e-mailem ani odpovìdìt. (Naplnìní koše signalizovalo 144%.) Teprve vèera jsem dùkladnì vysypal koš a vše jede zase normálnì. Dneska jsem mìl odpovìï od Romana a ten také poslal obrázek. Ten jsem ovšem s pomocí mobilu objevil. Potom to u¾ skuteènì není tak tì¾ké, jen je tøeba aspoò jednou si to zkusit …

 

9.4. 2009
Opo¾dìná zpráva
Posílám pozdrav do Kluèova a pochopitelnì, tak jak to patøí k jaru, pøání hezkých svátkù, bohatou pomlázku a pro nás to nejdùle¾itìjší, zdraví. Já jsem byl zhruba týden mimo poèítaè a tak jsem se nemohl ozvat. On toti¾ vnuk mì tam provedl nìjaké napojení a "on chcípnul kanárek". Dcera, která dìlá na Finanèáku, mnì poslala odborníka a ten to dal na patøiènou míru, jak to má být. Ovšem on mnì to vylepšil natolik, ¾e jsem si „ani neškrtnul“. Toti¾ nìjaký Google mì ne a ne oslovit a tak musel zase nastoupit vnouèek a probudit pro mì osvìdèený Seznam. Tak teï budu moci pokraèovat ve svých experimentech…

 

19.4.2009
Èasto k radosti staèí - to v mém pøípadì - i docela málo, napø. donutit k poslušnosti toto pekelné zaøízení. Nìkdy jsem u toho zpocený více ne¾ pøi jízdì na kole. Mám ale jistou výhodu. Pokud si neumím poradit sám, musí zaskoèit vnuk Ladík a všechny neznalosti, které mám napsané na papíøe, a není toho málo, mnì vysvìtlí.


 

Závìrem mám vzkaz pro døíve narozené

Bojíte se poèítaèe? To je zbyteèné, ti poèítaèoví trpajzlíci umí opravdu zázraky, ale musíte jim pomoci, aby vìdìli kam patøí a pomohli vám tu mašinku zkrotit. Báli jste se telefonu, televize, automatické praèky? Ka¾dý objev v technice se musí vyzkoušet! Tak zkuste být v roli objevovatele a vydejte se hledat taje vám dosud nepoznané a uvidíte, ¾e budete mít radost z úspìchu.


Janina Svobodová