Jak si Valaši stavili chalupy
Kdy¾ si Valaši chtìli nìkde na pasekách postavit chalupu, tak si nejprve vyhlédli vhodné místo nìkde blízko vody - co¾ nebylo tak snadné. Na úboèích okolních svahù bylo sice vody dost, ale to nebylo ono - oni chtìli být v blízkosti nìjakého zøídla se spodní vodou a s pramenem tak vydatným, aby mìli vodu i v dobì nejvìtšího sucha.
A také to muselo být nìkde na slunné stranì èi v nìjakém pìkném zákoutí, chránìném od vìtrù - muselo tam být i dostatek slunce, které pro nì bylo dárcem ¾ivota a nejdokonalejší pøedstavou Boha našich pøedkù, k nìmu¾ horalé v¾dycky upírali zraky a celé svoje bytí..
Se sluncem se probouzeli k práci a louèili se modlitbou, kdy¾ se slunce ukládalo za hory ke spánku. Pøitom dìkovali Bohu za š»astné pro¾ití konèícího dne a prosili ho o zdraví a sílu pro den pøíští nejen pro sebe, ale té¾ pro všechny spravedlivé a dobré lidi na této zemi.
No a kdy¾ bylo vhodné místo vybráno, tak si opatøili to správné døevo na stavbu a to rovnì¾ nemohlo být ledajaké. Døevo muselo být 
jedlové nebo smrkové, ale nejlepší bývaly tzv. ,,zádusky“, co¾ bylo døevo nìkde ze stínu které rostlo pomalu.
Takové døevo bylo husté a tvrdé jak køemen a to muselo být navíc kácené v listopadu, kdy u¾ je strom bez mízy a kdy se do takového døeva ,,nedávají chrobáci“ - aby nehnilo. A kdy¾ bylo døevo i to ostatní pohromadì tak pozvali knìze, aby jim vybrané místo posvìtil.
A potom kdy¾ slunce vysušilo vlhkost po zimì - a to u¾ bývalo skoro léto, tak tam kde ještì nedávno drobné mušky nad vodou a barevní motýli pili š»ávu z kalichù luèního kvìtu - vyrostla najednou ze zemì chaloupka, která svým šindelovým pøíkrovem obejímala nová štìstí, radosti i bolesti tvrdého ¾ivota lidí horách.
Mezi døeva stavby se také vkládaly lískové pruty, svìcené nad ohnìm hoøícím na Bílou sobotu vedle kostela, aby dùm chránily pøed ohnìm a od zlých duchù. Do úhlu druhého trámu od základu se pak vydlabal køí¾ a do nìho se vkládaly nìjaké peníze, aby jich bylo v domì stále dost a mravenèí ¾i¾mo (tj. hnízdo), aby se v chalupì zdr¾ovali jen dobøí hosté - a to vše se pak pokropilo svìcenou vodou, aby k lidem nemìli pøístup zlí duchové.
Na vrchol štítu (kozubu) se zasadil hromotøesk, který chránil proti blesku a ohni a pod štít ,,na pohlavku“ se vyøezalo ozdobné I H S - ,,s Bohem zaèni ka¾dé dílo - a podaøí se ti jak milo“ - a pod tím bylo napøíklad dopsáno: ,,Vystavil s pomocí Bo¾í tento dùm Josef Borák - Léta Dáno 1792“. 
Pod podlahu v koutì kde mìl stát stùl, se schoval buï svatý obrázek, nebo svìcené koèièky a nìkde zas kousek chleba, aby ho bylo v domì v¾dycky dost. A tam kde mìlo stát lù¾ko se dával desátek rù¾ence, aby ka¾dý kdo v nìm bude spát mìl jenom samé krásné sny.
Støechy svých domù stavìli Valaši v gotickém slohu. Nikdo je tomu neuèil, ale snad u¾ od pøírody mìli v sobì jakýsi vrozený cit pro krásno, co¾ si prostì odùvodòovali tvrzením, „¾e to tak mosí by»“- aby jim prý v zimì hromady snìhu nezalamovaly vazbu a krov.
Stejnì zajímavé je i to - ¾e všechny valašské chalupy byly postavené v tzv. ,,zlatém øezu obdélníka“. Tento cit pro architekturu stavby Valaši dìdili spolu se svou pøírodou, která je tu všude obklopovala a pokládali to za zcela samozøejmou a pøirozenou vìc.
Je pravdou, ¾e dnešní stavby chalup u nás ji¾ tento prvek postrádají, ale dodnes nikdo nevysvìtlil proè Valaši tenkrát trvali na tom, aby høeben støechy byl v¾dy postaven ve smìru svìtových stran - tedy od severu k jihu nebo od východu k západu. Snad to bylo proto, ¾e pasekáøi vìdìli moc dobøe odkud a kam tady na hor
ách proudí vítr, který by jim hlavnì v zimì znepøíjemòoval ¾ivot.
No a kdy¾ u¾ byla chalupa zhruba postavená, tak se ještì nevymechovaná a nevyla»kovaná ve škvírách vymazala blátem, døevo se nalíèilo vápnem a a¾ „oèeròalo“ a øádnì vyschlo, tak se chalupa teprve líèila na hotovo.
Nakonec hospodáø uspoøádal pro tesaøe a zedníky tak zvanou ,,víchovou hostinu“, Napekly se frgály, zabil se beran, nadìlalo se vaøenice a pak bylo ,,holaj duša - pekla néni“, pij a jez do syta a zpívej a¾ se s tebou budou veselit i hory - které Tì pøijaly mezi sebe.
První potom pøespala v domì koèka nebo pes, nebo» se vìøilo, ¾e kdo první pøenocuje v nové chalupì, tak ¾e brzo umøe. Teprve potom se pasekáø i s rodinou nastìhoval do nového stavení, aby tady ¾il a pracoval v pokoji - pokud mu to osud dopøeje.
Miloslav Helis
Další èlánky autora: