®ivot pohádky nepíše
Naše nìkdejší návštìvy rodiny èi pøátel, èím dál vzácnìjší, jsme kdysi vodívali do památných míst okolí. Do Kralic, podívat se na památník Bible kralické, do nedaleké Námìštì na nìkdejší letní sídlo Dr.Beneše, na Dalešickou pøehradu, na její nádherné jezero a jedno z pozoruhodných dìl techniky, pøeèerpávací vodní elektrárnu, do Moravského Krumlova na Muchovu epopej (kdepak skonèila) – ten výèet by mohl být ještì dlouhý. Ale nemìla by v nìm scházet Pohádka máje, socha Helenky, její studánka a studánka Ríšova.
Mám zvláštní dùvod ji pøipomínat, autor jímavého romantického pøíbìhu, Vilém Mrštík (1863-1912) se rozlouèil s tímto svìtem pøed sto lety 2. bøezna 1912. A tak vás pozvu na malý symbolický výlet do kraje, do dìjištì tohoto pøíbìhu mladé lásky, který zaujal nìkolik generací, upoutal filmaøe i obdivovatele kinematografie. Pøíbìh lehkomyslného studenta Ríši a jeho milované Helenky se stal klasickým zejména díky filmovému zpracování re¾iséra Otakara Vávry z roku 1940.
Mrštíkova podobizna (Wikipedie)
Pohádka máje se nazývá oblast kolem Podkomorské hájenky, kam Vilém Mrštík situoval dìj tohoto svého zøejmì nejznámìjšího románu. Místo nijak nièím nevyniká, snad jen atmosférou, kterou jí udìluje vzpomínka na sentimentální pøíbìh. Pøed hájenkou stojí socha Helenky, hlavní ¾enské postavy tohoto románu. Døíve býval v hájence Helenèin památník, který je dnes, kdy se hájenka dostala do soukromých rukou, pøesunut do nedalekých Ostrovaèic. Hájenka se nachází na okraji pøírodního parku Podkomorské lesy, nedaleko hájenky se nachází Helenèina studánka, o nìco dále pak Ríšova studánka - tyto jsou spojeny turistickými stezkami, které pøírodní park protínají.
Dílo Viléma Mrštíka se doèkalo prvního filmového zpracování u¾ v éøe nìmé kinematografie, prvním pøedstavitelem Ríši se stal dokonce Jiøí Voskovec. Teprve druhá verze re¾iséra Otakara Vávry splòuje pøísnìjší kritéria. Vávra se pøedstavil jako vyspìlý tvùrce a obtí¾nì uchopitelný námìt dokázal promìnit v jeden z nejlyriètìjších a emocionálnì nejhlubších snímkù èeské kinematografie. Dílo rozhodnì sehrálo významnou úlohu v tí¾ivé atmosféøe období Protektorátu. Nataša Gollová ztvárnila Helenku jako plachou bytost, pro ni¾ byla do té doby nepoznaná láska k mladému studentovi nìco zcela nového. Svatopluk Beneš vytvoøil v Ríšovi jednu ze svých nezapomenutelných postav. Pohádka máje se stala silným filmovým dílem, které upoutá i v¾dy pùsobivou hudbou Jiøího Srnky.
Helenka na snímku Emila Hlavici
Pøíbìh je skuteènou pohádkou mládí, protkanou nezapomenutelnou vùní podkomorských lesù. Mrštík ji v románu navozuje výsti¾nými vìtami protagonistù : "Staøeèku, èím to, ¾e je dnes takový divný vzduch? - Dítì, to kvete les."
Je ironií osudu, ¾e samotný ¾ivot autora byl vším mo¾ným, jen ne pohádkou. Mimoøádnì zdaøile jeho dramatický prùbìh vypodobnil Zdenìk Grmolec ve svém románu „Divoká bolest Viléma Mrštíka“, kterým vnáší svìtlo do stinných stránek jeho osudù, které se v nìkterých jejich charakteristikách stydlivì zapomínají. Je to román, který zaujme svou dramatièností i nekonvenèním pohledem na èeského klasika. Opírá se o vzpomínky Zdeny Braunerové, Bo¾eny Mrštíkové a Aloise Mrštíka. Ve dnech 19. - 24.2 dílo pøipomnìlo poutavé noèní ètení na vlnách È. rozhlasu.
Mrštík se dusil v lavicích brnìnského gymnázia a tou¾il po studiích v Praze. V milovaném i nenávidìném mìstì však trpìl chudobou. Tragické dùsledky mìla pro mladého nekonformního spisovatele i jeho pøátele noc, jak se vyjádøil, s „plavou bestií“ v luxusní støešovické vile, nakazila ho pøíjicí, která poznamenala jeho celý ¾ivot.
Nejen psychické problémy, vyvolané a stále více exponované mimo jiné jeho nemocí poznamenaly Mrštíkùv milostný vztah s malíøkou Zdeòkou Braunovou (1858-1934). Braunerová pocházela ze zcela rozdílného prostøedí, z rodiny advokáta a poslance øíšské rady, Vilém, svým zalo¾ením bouølivý venkovan a¾ plebejec se vnitønì nikdy nesmíøil s jejich nerovným pùvodem a z toho plynoucími povahovými rysy; jejich zamýšlená svatba se nakonec neuskuteènila.
Nebylo š»astné ani jeho pozdìjší man¾elství s mladièkou Bo¾enou a vlastnì ani nedošlo k jeho naplnìní; Vilém se asi z pochopitelných dùvodù vzdal jakéhokoliv intimního sblí¾ení se svoji mladou ¾enou. Prohlubující se paranoické ataky i tvùrèí krize nakonec vedly k dramatické spisovatelovì sebevra¾dì.
Jako ka¾dým rokem pøátelé Pohádky máje pøipraví pro její obdivovatele øadu akcí: jarní odkrytí sochy Helenky 20. dubna 2012, slavnost Pohádky máje v prùbìhu kvìtna a rozlouèení s Helenkou v øíjnu 2012.
* * *
Pøipomeòme si ještì alespoò ve struènosti nejdùle¾itìjší spisovatelovo dílo. Prvky naturalismu má jeho román Santa Lucia, jedná se o pøíbìh osamocení, sebeuvìdomìní, ztráty iluzí a smrti chudého brnìnského studenta po jeho pøíchodu do Prahy. Lyrickou notu si vyzkoušel v Pohádce máje. Pøíbìh lehkomyslného studenta Ríši a jeho milované Helenky se stal klasickým i díky zdaøilému filmovému zpracování. Èást jeho literárního díla vznikla v ojedinìlé spolupráci s bratrem Aloisem. Nejdùle¾itìjším výsledkem bratrské spolupráce je drama Maryša (1894), které bývá oznaèováno za vrchol èeské realistické dramatické tvorby, o èem¾ svìdèí dodnes èasté uvádìní na domácích jevištích. Bratrskou spoluprací vznikla také obsáhlá kniha Rok na vsi, kde v devíti dílech popsali ¾ivot obce Habrùvky. Je zde zdùraznìna autonomní síla a rovnová¾nost bytí moravského venkovského spoleèenství v souladu i v konfliktech s øádem ¾ivota a pøírody.