Pøíbìhy zemské atmosféry aneb Za vše mù¾e klima nebo poèasí (29)
Laviny
Jistì ka¾dý ví, ¾e lavina je rychlý a náhlý sesuv vìtšího mno¾ství snìhu po svahu. A kdo to velké mno¾ství snìhu pøipravuje? No pøece samozøejmì naše milá zemská atmosféra! Abychom však mohli mluvit o lavinì, je nutné, aby toho snìhu bylo minimálnì 1000 metrù kubických a aby ten sesuv byl dlouhý více ne¾ 50 metrù. A je jasné, ¾e se do laviny velmi èasto zamíchají další komponenty – nejèastìji balvany, kamení, stromy, nebo se utrhne kus vysokohorského ledovce a sem tam i nìjaký ten kus horské chaty. Za to u¾ ovšem naše atmosféra nemù¾e.
Dále jistì ka¾dý ví, ¾e lavinové nebezpeèí hrozí zejména v horských oblastech se strmìjšími svahy a s dostateènou vrstvou snìhové pokrývky. Co u¾ mo¾ná známo není, ¾e ka¾doroènì se na celém svìtì sesune kolem jednoho milionu lavin a v tìch nejvìtších zahyne v prùmìru 100 a¾ 150 lidí! Anebo ¾e i na obou stranách Krkonoš spadlo za posledních 50 let asi 2 000 lavin.
Patøièná vrstva snìhu na patøiènì strmém svahu pøedstavuje opravdu znaèné mno¾ství potenciální energie. Vrstvy snìhu na svahu se dr¾í díky tøecím silám mezi jednotlivými vrstvami a zejména díky tøení na podkladu. Hodnì tedy zále¾í na tom, jak je sníh upìchovaný a samozøejmì velkým zádr¾ným pomocníkem jsou stromy, ovšem pouze v ni¾ších horských polohách, nebo» ve vyšších u¾ jsou vìtšinou jen kleè a skály. Velké mno¾ství snìhu na prudším svahu pøedstavuje tedy v¾dycky velké nebezpeèí, nebo» jeho rovnováha je èasto dosti nestabilní. Je-li tato rovnováha snìhových vrstev na svahu porušena, lavina se prostì utrhne.
Pøíèin ovšem mù¾e být nìkolik a poèasí témìø v¾dy hraje prim! Nejprve v nìkolika vlnách poøádnì nasnì¾í, vítr mù¾e vytváøet i pøevisy, mezi tìmi snì¾eními se snìhové vrstvy rùznì stlaèují a tím se mìní zatí¾ení zejména ve spodních vrstvách, rùzné zmìny pak nastávají pøi oblevách. K vlastnímu utr¾ení laviny pak staèí nìjaký silový impuls. Nìkdy tøeba právì prudké oteplení, poryv vìtru na dlouhém pøevisu, pøebìh divoké zvìøe potenciální lavinovou oblastí a ve velehorách to bývá i zemìtøesení. Bohu¾el jeden z nejèastìjších impulsù zejména pro menší laviny pøináší do hor èlovìk, ly¾aø, snowboardista, sáòkaø, nebo silvestrovský pyroman s raketou, proto¾e impulsem mù¾e být i zvuková vlna. V optimálním pøípadì se ovšem mù¾e lavina vyvolat øízeným odstøelem a preventivnì tak zabránit škodám i tragediím. Je ale smutnou skuteèností, ¾e znaèná èást lavinových obìtí si svou lavinu „odstøelila“ sama! Pøi záchranných pracích jsou pak neocenitelnými pomocníky záchranáøù „lavinoví“ psi, kteøí podle historických záznamù pomáhají napøíklad v Krkonoších hledat zasypané obìti – mrtvé i ¾ivé – u¾ od roku 1773. Padající laviny dosahují rychlosti stovek km/hod. a v jejich èele vzniká tlaková vlna o síle a¾ 50 atmosfér. Rozsah škod závisí na tom, zda je to lavina prachová, desková, firnová anebo nejnièivìjší – základová, která s sebou ztrhává i pùdu a obna¾uje skalní podklad Katastrofy zde uvádím opravdu nerad, ale pøesto si nìkolik nejznámìjších lavinových pádù pøipomeòme.
Dne 23. bøezna v roce 1968 se odehrálo nejvìtší novodobé lavinové neštìstí v Krkonoších. Na polské stranì v dolinì Bialy Jar, za jasného slunného jarního dne, asi 50 tisíc tun snìhu zasypalo velkou skupinu turistù. Pøesné poèty obìtí se liší, rùzné prameny udávají 19 ale i 24 zmaøených, vìtšinou mladých lidských ¾ivotù. Tato tragická lavina se uvolnila samovolnì – zøejmì právì výrazným oteplením.
Bohu¾el ve svìtì padaly laviny, které usmrtily stovky, a dokonce tisíce lidí! Snad si zaslou¾í pøipomenout nìkteré opravdu hrùzné. 31. kvìtna roku 1970 ohromná masa snìhu a ledu – asi 100 milionù kubických metrù - se sesunula z vrcholu peruánské hory Huascaránu.
V rychlosti a¾ 400 km/hod. lavina na sebe nabalovala su» a kamení, a spadla o 2 500 m dolù do údolí. Pod touto mohutnou „snìhokamenitou“ lavinou zahynulo nejen všech 14 èlenù èeskoslovenské horolezecké výpravy, ale byly znièeny i dvì velké obce s mnoha tisíci obyvatel. Impulsem, který tuto katastrofu odstartoval, bylo ovšem velké zemìtøesení.
Série lavin se pak zapsala i do bojù uprostøed 1. svìtové války. V roce 1916 v Tyrolských Alpách zahynulo bìhem dvou dnù na obou stranách dohromady asi 10 tisíc vojákù – tedy rakouských i italských. A co víc, obì válèící strany pak v tìchto velehorách pou¾ívaly lavin jako taktické zbranì!
A pozor - teï pøijde šok a skok o více ne¾ dvì tisíciletí zpìt. O tom, ¾e velký kartáginský vojevùdce Hannibal roku 218 pø. n. l. na svém ta¾ení pøes Alpy vyu¾íval i slonù, ví kde kdo, ale to, ¾e alpské laviny pøitom pohøbily asi 20 tisíc bojovníkù, historické prameny sice zaznamenaly, ale pøíliš to neoslavovaly!
Nejvìtší lavinová „událost“ ve Vysokých Tatrách je nedávného data a je opìt „pouhým pøíbìhem naší zemské atmosféry“, nebo» se o ni opìt postaralo pouze poèasí, které se velmi neobvykle vyvíjelo u¾ poèátku roku 2009. Od poloviny ledna sice poøádnì mrzlo, ale témìø nesnì¾ilo, tak¾e v Tatrách le¾elo a¾ do 6. bøezna jen kolem pùl metru snìhu. Pravá snìhová zima s poøádným snì¾ením a vichøicemi pøišla a¾ v polovinì bøezna. Ve známé ®iarské dolinì bìhem nìkolika dnù pøipadlo pøes 1,5 metru snìhu. 19.3. spadla první velká lavina prachového snìhu v Raèkovì dolinì a v Západních Tatrách byl vyhlášen 4. stupeò lavinového nebezpeèí. Proto¾e v dolinách pøi takovýchto situacích je opravdu velmi nebezpeèno, celá ®iarská dolina vèetnì ®iarské chaty byla uzavøena. 22. 3. se poèasí umoudøilo, stupeò lavinového nebezpeèní byl sní¾en a chata byla na pár dnù otevøena. Pak ale opìt zaèaly snìhové vichøice a pro hustou mlhu Horská slu¾ba 4. stupeò obnovila, proto¾e laviny byly témìø jisté. Pøed polednem 25.3. pøestala fungovat automatická povìtrnostní stanice v ®iarské dolinì a byly obavy, co se stalo s chatou, která byla na štìstí u¾ zase prázdná. Naveèer se na chvíli vyjasnilo a dalekohledem byl zjištìn ohromný odtrh na høebeni nad dolinou. No – zkrátím to. Teprve v dalších dnech se zjistilo, ¾e muselo spadnout postupnì nìkolik lavin, zasa¾ena byla plocha asi 23 hektarù, dráha laviny byla dlouhá asi 1,5 km a její hloubka byla 20 a¾ 30 metrù. Nános snìhu byl tak velký, ¾e aèkoliv následovaly dvì další na sníh nepøíliš bohaté zimy a dvì velmi teplá léta, sníh v dolinì roztál a¾ v létì roku 2011. Proto¾e to byla lavina prachového snìhu, chatu poškodila jen èásteènì, ale stromy kolem byly tlakovou vlnou zlámané jak zápalky! Zkušení horolezci øíkali, ¾e nìco podobného lze vidìt snad pouze v Himalájích. Naštìstí se tato nejvìtší tatranská lavinová katastrofa díky vèasným výstrahám obešla bez jakýchkoliv lidských obìtí a také se o ni zaslou¾ilo pouze poèasí.
A ještì nìkolik nejdùle¾itìjších rad co dìlat, setká-li se nìkdo s lavinou. Nepodlehnout panice, co¾ je ale asi nejt쾚í, ují¾dìt co nejvíce do stran, kdy¾ u¾ to není mo¾né, je tøeba se zbavit ly¾í, sna¾it se – tøeba výskoky nebo „plaváním“ - udr¾et na povrchu laviny, chránit si nos a ústa, v lavinì se stoèit do klubíèka a udìlat si pøed oblièejem prostor pro vzduch, šetøit silami i dechem! Samozøejmì doufám, ¾e nikdo ze ètenáøù nebude muset tìchto rad vyu¾ít, proto¾e všichni budou dbát všech výstrah Horské slu¾by.
