Egyp»an Sinuhet a Marta Hellmuthová Marta Hellmuthová (6. bøezna 1917 Kutná Hora, Rakousko-Uhersko – 24. èervence 1988) byla støedoškolská uèitelka, autorka èlánkù o finské literatuøe a ...
I tuto dámu finský spisovatel Miki Waltari okouzlil. Rozdíl a dost zásadní byl v tom, ¾e její ¾ivot tento román úplnì ovlivnil.
Narodila se v Kutné Hoøe 6. bøezna 1917 tedy v dobì pomalu konèící rakousko-uherské monarchie. Vliv na její výchovu mìla maminka profesorka matematiky, fyziky a francouzštiny. Marta byla zejména jazykovì nadaná a problémy ji nedìlala latina, francouzština, nìmèina, angliètina, ruština a také arabština. V dobì, kdy byla s rodièi na Slovensku se nauèila maïarsky, absolvovala tam gymnázium a pozdìji i bratislavskou univerzitu.
Po zavøení vysokých škol se Marta ¾ivila jako uèitelka jazykù na støedních školách. A v té dobì se seznamuje s právníkem a pozdìjším diplomatem Vladimírem Hellmutham-Braunerem. Jeho pratetou byla známá malíøka Zdenka Braunerová. V roce 1943 se Marta za nìho provdala. Po roce 1945 vstupuje man¾el do KSÈ a nastupuje do diplomatických slu¾eb. Jejich cesta vede do Egypta, kde Marta oficiálnì zùstává v domácnosti. Bez práce nevydr¾ela a po uspoøádání korespondence básníka Jaroslava Vrchlického, zaèíná organizovat spoleèenské aktivity, navazuje kulturní styky a stává se man¾elovi pravou rukou pøi vedení ambasády. V roce 1950 se seznamuje s knihou Egyp»an Sinuhet a je velmi nadšená. Moc si pøála, aby tato kniha vyšla i èeštinì. Aèkoli se dílo odehrává v dávné minulosti, autor silnì ovlivnìný svými zá¾itky z 2. svìtové války, poukazuje na dùle¾itost a víru v základní lidské hodnoty, jako je svoboda a tolerance. Sám Waltari v jednom rozhovoru prohlásil: „Psal jsem o své vlastní dobì v historickém pøevleku.“
Nakonec sama dostala svolení od spisovatele, aby ji z francouzštiny pøelo¾ila ona. Jen¾e zjistila, ¾e právì v tomto pøekladu sousty vìcí je vynechaných, a tak se rozhodla, pøelo¾it ji z finštiny. Jazyk neznala, rozhodla se ho nauèit. Sama k tomu pozdìji øekla „pøekladatel nemusí jazykem z nìho¾ pøekládá, mluvit, ale musí jej cítit. Musí dokonale ovládat jazyk vlastní i ten z nìho¾ pøekládá. Skoro ka¾dé slovo má mno¾ství rozdílných významù, které sebelepší slovník mù¾e zachytit jen zèásti a pøekladatel si musí být jistý ve veškeré šíøi významové oblasti celé slovní zásoby“.
Situace v Èeskoslovansku se zmìnila a Hellmuthovi se vracejí do Prahy. V roce 1951 se jim narodila dcera Kateøina. Marta pracuje jako pøekladatelka na afgánském velvyslanectví, pak v knihovnì Národního muzea a jako cizojazyèná korespondentka ve Skloexportu. Stále pro ni bylo prioritou pøipravit k vydání Egyp»ana Sinuheta. Nakladatelství nemìla o to zájem, a¾ v roce 1956 získala smlouvu na vydání od vydavatelství Naše vojsko. Jen¾e v srpnu 1957 oba man¾ele zatkla StB a èekala je vyšetøovací vazba. Vladimír v dobì diplomatické práce se pøátelil s námìstkem ministerstva zahranièí Vlado Clementisem (byl popraven v politickém procesu v roce 1952). Dùvodem vazby byla korespondence a výmìna knih s emigrantem - švagrem Františkem Brotanem, man¾elem její sestry. Ob¾aloba je vinila z velezrad a vyzvìdaèství. Za napomáhání k trestnému èinu dostala Marta sedm let a její man¾el za vyzvìdaèství deset let.
S nálepkou nepøítel souèasného re¾imu nastoupila do ¾enské vìznice v Pardubicích, mezi bì¾né kriminálnice. Pracovala jako šièka a manuální práci zvládala jen velmi tì¾ko. Ani ve vìzení nezapomínala na svého Egyp»ana, mìla smlouvu a na pøekladu do svého zatèení pracovala (první díl odevzdala), jen¾e druhý termín se blí¾il. Proto oslovila vydavatelství i velitele vìznice o mo¾nost na pøekladu dál pracovat. Nakonec ¾ádosti „v zájmu národního hospodáøství“ bylo vyhovìno. Smìla ale pracovat pod pøísným dozorem, ka¾dý list a tu¾ka podléhaly evidenci. Na celu si nic nesmìla vzít. To ji ale stejnì velmi psychicky povzbudilo a pomohlo zvládat i zdravotní problémy.
Pøi prezidentské amnestii v roce 1960 se oba dostávají na svobodu s desetiletou podmínkou. Jen¾e byli v tì¾ké ¾ivotní situaci bez majetku a bydlení, které jim bylo po odsouzení zabaveno. Bydleli u Martiných rodièù, Marta pracovala v pedagogickém ústavu. Vydavatelství odmítlo Egyp»ana Sinuheta vydat. Marta se nevzdávala a v roce 1965 byl román koneènì vydán. Jaro roku 1968 se zmìnou pomìrù pøinesly Martì a jejímu man¾elu nové nadìje. Stát vyhovìl jejich ¾ádosti o rehabilitaci, zaèali se vìnovat zpracováním materiálù o malíøce Zdìnì Braunerové. Jen¾e pøišla normalizace a definitivního vyøešení køivd se nedoèkali a zaèali ¾ít bez politiky. Marta se soustøedila na literaturu a kulturu. Pøekládala i mimo jiné další díla Mika Waltara. Pomocí korespondence s ním navázala osobnìjší kontakt a podávala ¾ádosti na cestu do Finska. Co¾ se podaøilo v roce 1973.
Egyp»an Sinuhet se setkal i u nás s mimoøádným zájmem, a tak vycházel opakovanì. Do roku 2021 byl vydán 18x. V roce 1988 získala Marta Hellmuthová ocenìní od nakladatelství Vyšehrad a v tém¾e roce v èervenci ve vìku 71 let zemøela (její man¾el zemøel v roce 1982). V tehdejším tisku byste marnì pátrali po jejím nekrologu èi poznámce o jejím úmrtí.
Doposud jsem oceòovala spisovatele Waltara, nyní co jsem se seznámila s osudem pøekladatelky, bude mùj pohled a¾ opìt vezmu do ruky tuto kní¾ku podstatnì hlubší. Není to jen patnáct knih ze ¾ivota lékaøe, ale i osud pøekladatelky, která dokázala pøes nepøízeò spoleènosti a osudu uskuteènit svùj sen a pøelo¾it tuto nádhernou knihu i pro èeského ètenáøe.
O to více si této knihy vá¾ím.
