Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Martina,
ztra Drahomra.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Píbhy zemské atmosféry
aneb za vše me klima nebo poasí (9)
 

Atmosférické krásy
 
Obrame nyní svj pohled vzhru k nebi, kde nám nkdy pipraví píroda prostednictvím naší atmosféry opravdu nádherné optické jevy. Je jich celá ada, ale zmíníme se pouze o dvou nejkrásnjších. A snad  nevadí, e to bude trochu delší.
 
Duhu poznali lidé u v dob biblické, nebo jak známo, oznamovala konec potopy svta! Lidé v eské kotlin také poznali tento krásný jev asi u ped píchodem praotce echa, ale první písemnou zmínku o krásné duze pozorované v Praze, najdeme v našich starých kronikách pi popisu vánoního poasí v roce 1283!
 
 O vysvtlení tohoto krásného jevu se pokoušeli uenci u ve starovku, le jejich pedstavy byly pochopiteln velmi naivní. Domnívali se na píklad, e se jedná o sirné a sodné páry zaehnuté sluncem. Aristoteles a pak o pár set let pozdji známý ímský filozof Seneca sice poznali, e se jedná o jev optický, e duhové barvy vznikají i na kapkách rozstikované vody, ale duhový oblouk byl podle nich jakýmsi odrazem Slunce v hustých mracích.
Ve stedovku se vznik duhy pokoušel vysvtlit pravdpodobn neznámý dominikán Diedrich z Freiberka, který uveejnil tém dokonalou teorii vzniku duhy u v první dekád 14. století. Poznal, e duhové barvy vznikají lomem sluneního svtla a zrcadlením uvnit vodních kapek. Dokonce u vysvtlil i duhu vedlejší, která má barvy v obráceném poadí, a která vzniká krom uvedených lom ješt dvojnásobným zrcadlením ve vodních kapkách. Asi souasn podobn vysvtlil vznik mlhy i islámský vdec Kamal al Din al Farisi. Pitom v té dob se ješt duha vtšinou povaovala za subjektivní jev!
 
Je neuvitelné, e se na práce tchto dvou uenc zcela zapomnlo a teprve po pár staletích se touto problematikou zaali ván a úspšn zajímat René Descartes a po nm i Isaac Newton. Prvn jmenovaný publikoval pesný výklad vzniku mlhy v roce 1637. Zajímavé je, e sice vypoítal pesné úhlové vzdálenosti u obou druh duhy, ale nedovedl ješt vysvtlit vznik duhových barev. To se povedlo – a zde se milí tenái podrte – zcela neprávem opomíjenému echovi - Janu Markovi Marcimu z Kronlandu, který se narodil v roce 1595 v Lanškroun. Mimo jiné byl vedoucím lékaem a hygienikem Království eského a osobním lékaem císae Ferdinanda III. Jan Marek Marci na konci Ticetileté války v roce 1648 rozloil sklenným trojbokým hranolem slunení svtlo na jednotlivé barvy, které nejen odpovídaly barvám duhy, ale i jejich poadí ve spektru bylo stejné! Marci poznal, e je to zpsobeno lomem sluneních paprsk, a e velmi záleí na úhlu lomu! A tak tento ech vysvtlil vznik duhy jako druhý 11 let po Descartovi, samozejm nezávisle na nm a navíc mnohem pesnji. Pitom Newtonovi, kterému se všeobecn pipisuje prvenství v objasnní tohoto optického problému, bylo v roce 1648 pouhých 6 let a teprve zaínal nabírat první školní vdomosti! Pro poádek ale musíme Newtonovi objektivn piznat, e byl první, kdo vysvtlil vznik, tvar a všechny záhady kolem tohoto „nebeského“ optického jevu ve své dob nejkomplexnji. Další „detaily“ k dokonalému objasnní všech „duhových záleitostí“ se objevily a v 19. století, kdy se pišlo na to, e významnou roli v nich hraje interference svtla. Tím se pišlo i na to, e intenzita barev záleí na velikosti dešových i oblaných kapek. Výraznjší hlavní duha vzniká na nejvtších vodních kapkách o prmru vtším ne jeden milimetr. A ješt musím prozradit, e o všechny tyt „duhové“ záleitosti „leckde vyšoural“ jediný ješt ijící tetí autor té skvlé kníky Meteorologie skoro detektivní Karel Krška. 
 
Take a nkdy uvidíte na obloze nádhernou duhu, nebo dokonce souasn dv duhy, všimnte si, e poadí barev v tchto dvou duhách je opané. A pokud se teba pi pozorování za jízdy autem divíte, e duha s vámi cestuje, pak vzte, e vše záleí na úhlu sluneních paprsk a na úhlu, pod kterým duhu pozorujete. Proto vídáváme nejastji duhu v ranních i podveerních hodinách, kdy je sluníko nízko nad obzorem, samozejm musejí v jejím smru být dešové kapky a vdy vidíme nanejvýše duhový polokruh. A ješt nco. O duze byla sloena celá ada nádherných písní a to, e je na jejím konci zakopán poklad, je samozejm jen hezká báje!

 
 
A nyní o další atmosférické kráse. Polární záe je souhrnný název pro svtelné atmosférické jevy, které vznikajíkombinací elektromagnetických píin pozemských a extraterestrických, tedy tch, které mají svj pvod mimo naši planetu. Tyto nádherné, asto a fascinující svtelné úkazy jsou velmi rozmanité, mní svj tvar i barvy a celá hra svtel vysoko na obloze je v neustálém pohybu. Je to urit ten nejkrásnjší jev, který nám píroda, nebo chcete-li atmosféra pichystala!
 
Polární záe je nejastji zbarvená zeleno-lut nebo do ervena, za co me atmosférický oxygen, tedy kyslík, je-li zbarvená do modro-fialova, pak za to me nitrogen, tedy dusík. Pi objasnní vzniku polární záe je teba pouít nkolika odborných termin. Tyto úkazy vznikají nejastji ve výškách od 80 do 130 km, v tzv. ionosfée. V této atmosférické vrstv se nachází nejvtší mnoství ionizovaných, tedy elektricky nabitých molekul. K té ionizaci pak dochází zásluhou korpuskulárního záení, které vychází ze Slunce pi sluneních erupcích, co je ta zmínná „mimozemská“ píina. Nkdy se tomuto proudu proton a volných elektron íká slunení vítr. Ten dorazí k naší Zemi a její magnetické pole ten proud stoí podél svých siloar do oblastí obou magnetických pól. Proto polární záe meme v pásmu kolem 70. rovnobek na obou polokoulích, za jasných nocí v zim, (ovšem s výjimkou vánoního období) a také v záí, íjnu, únoru a beznu, kdy je pízniv naklonno magnetické pole vi Slunci. V tropech tedy tento jev neuvidíme, a i v našich stedních zempisných šíkách jsou vzácné. Na etnost jejich výskytu má samozejm také vliv slunení aktivita. Síla sluneního vtru, tedy mnoství ástic vyvrených ze Slunce, se mní bhem známého jedenáctiletého cyklu a polární záe se objevují, zejména kdy dochází k náhlé zmn potu sluneních skvrn.
 
Ve starovku tedy asi zaregistroval tento nádherný jev málokdo, protoe vtšina lidstva ila v teplejších oblastech, ale urit ji poznali Vikingové. A protoe konec 16. století byl ve znamení zvýšené slunení aktivity, i u nás se zachovaly zprávy o pozorování polární záe v Kutné hoe roku 1570 a v Domalicích o rok pozdji. I to bylo zejm píinou toho, e se tímto jevem zaali zabývat velikáni vdy jako Galileo Galilei, Johannes Kepler, René Descartes a o nco pozdji Edmund Halley. Tento nádherný jev samozejm múeme u nás velmi sporadicky pozorovat i v souasnosti, ale musíme mít velké štstí…
 
Text: Vladimír Vondráek
Ilustrace: FrK Kratochvíl
* * *
Zobrazit všechny lánky autora
 
 
 
 
 

Komente
Posledn koment: 11.07.2024  12:10
 Datum
Jmno
Tma
 11.07.  12:10 Von
 11.07.  10:29 olga jankov
 11.07.  09:54 Vesuviana