Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Andrej,
zítra Marcel.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Cítoliby a hudba
  
Patøím mezi vìèné a vdìèné studenty Univerzity tøetího vìku na ústecké Univerzitì Jana Evangelia Purkynì. Vìèné proto, ¾e pamatuji zaèátky vzniku a vdìèné proto, ¾e mi studium umo¾nilo neustále se vzdìlávat a dozvídat se zajímavosti z rùzných oborù. K pøednáškám patøily i rùzné exkurze i do míst, kam bych se nikdy nemohla podívat. V rámci pøednášek o hudbì jsme mìli mo¾nost navštívit mìstys Cítoliby a poznat osobnì pana Ševèíka. Organizoval to náš kolega, který se ujal i prùvodcovské role. V té dobì nebyl internet tak rozšíøen jako dnes, a tak to byla cesta za poznáním do neznáma, Cítoliby i pan Ševèík mi nic moc neøíkaly.

Tak¾e krátce o historií tohoto místa
První písemná zmínka o této obci nedaleko mìsta Louny, pochází z roku 1325, kdy patøila králi Janu Lucemburskému. Panství mìnilo èastokrát, jak to bylo v té dobì bì¾né, své majitele, nìkteøí z nich tam zanechaly výrazné své stopy. Historii však ovlivnila i doba, èasté po¾áry a probíhající války. Výstavbu renesanèního zámku zapoèal Adam Jindøich Hruška z Bøezna a nechal postavit i faru. O rozvoj obce se zaslou¾ila i Markéta Bladina z rodu Schützu (1651) a v roce 1659 byla postavena i škola. Jako výraz díkù ochrany pøed morem nechala postavit první sloup Nejsvìtìjší trojici. Na poèátku 18 století se mor opìt vyhnul vesnici a opìt jako dík, byl jim postaven druhý sloup. V roce 1717 hrabì Arnošt Schützen z Leipoldsheimu postavil nový zámek a kostel. Oslovil pøední barokní umìlce sochaøe Matyáše Brauna a Václava Vavøince Reinera, aby vyzdobily areál sochami a malbami kostel. Pùvodních soch se dochovalo málo a nejvíce je uvidíte v parku na Tyršovì námìstí. 

 
Kostel sv. Jakuba apoštola v Cítolibech      

Kdy¾ se v roce 1742 ujímá majetku Arnošt Karel hrabì Pachta, pro kterého hudba byla velkou vášní, zaèíná se daøit i hudbì. Na zámku mìl i vlastní orchestr postavený ze svých slou¾ících, a tak k pøijetí do jeho slu¾eb bylo hlavním po¾adavkem, umìt na nìco hrát. I kdy¾ hráèi byli stále pova¾ováni za slou¾ící, zaruèovalo jim to i urèité existenèní jistoty. Navíc hrabì nadané umìlce i finanènì podporoval. Povinností „dirigenta“ zámecké kapely bylo i komponování. Do kostela zakoupil hrabì varhany a povinností místních kantorù bylo, mimo uèení dìtí, skládat liturgické skladby. Setkáním bohatého mecenáše a talentovaného kantora vzniká základ skladatelské školy. Za zakladatele je pova¾ován Václav Kopøiva (1708-1789) jen¾ mìl i vynikající pedagogické schopnosti, kdy¾ dokázal vychovat tolik svých následníkù. Nejen své syny Jana Jáchyma (1754-1792) a Karla Bla¾eje (1756-1785), ale i Jana Nepomuka Ventu (1745-1801), Jakuba Lokaje (1752- další ¾ivot je neznámý?) èi „dirigenty“ zámeckého orchestru Jana Janouška (1717-1750) a Jana Adama Gallinu (1724-1773). A pravdìpodobnì otec posledního z nich Martin Antonín Kalina (1682-1730) uèil Václava Kopøivu.

Asi takto nám hudební skladatel, známý i ve svìtì svou tvorbou symfonií, komorní i sborovou hudbou a muzikolog PhDr. Zdenìk Šesták rodák z Cítolib (20. 12. 1925) vyprávìl o svých Cítolibských mistrech. Ve své skromnosti nemluvil o svých mistrech, pøesto¾e má právo je takto nazývat. Byl to on, který svému náhodnému objevu starých partitur zasvìtil celý svùj ¾ivot. Vìnoval tisíce hodin pátrání po jejich stopách v našich i zahranièních archivech, v muzeích a farách. Mnoho èasu strávil pøepisùm partitur, èas i energii vìnoval propagaci svých rodákù z 18století. Ovšem ve své skromnosti pan Ševèík o tomto nemluvil, ani o tom, ¾e jim vìnoval svou dizertaèní práci, se kterou se k obhajobì dostal a¾ v devadesátých letech. Doba církevní hudbì prostì nepøála. To vše na nìho musel prozradit jeho pøítel.

Dnes jsou tito skladatelé z 18 století známí u nás i ve svìtì, proto¾e stále mají posluchaèùm i po tak dlouhé dobì co øíci. Za nejuznávanìjšího je pova¾ován Karel Bla¾ej Kopøiva, který jediný se mohl vìnovat jen hudbì, høe na varhany a komponování. ®il i ve Vídni, ale zemøel velmi mladý a jeho obsáhlou tvorbu se nepodaøilo dohledat. Byl mistr árii, co¾ si mù¾e ovìøit pøes YouTube. Ka¾dý z cítolibských mistrù byl originální. V dílech Jana Adama Galliny si èlovìk uvìdomí nároènost na provedení. Jakub Lokaj napsal nádhernou kantátu, pøi které bìhá mráz po zádech (Gloria in excelsis Deo).  Jeho díla jsou dynamická, neotøelá, prostì jedineèná. Jan Nepomuk Vent svou hrou na hoboj a anglický roh byl ocenìn i ve své dobì. Nezapomenutelné zá¾itky pøináší jeho skladba Quartetto concertante in B pro hoboj, velký hoboj, anglický roh a fagot. U Václava Kopøivy dominuje italská zpìvnost kombinovaná s lidskou zemitostí. Stal se hudebním filozofem osudu po krátkém ¾ití jeho syna.   Není mo¾né uvést zde všechna jejich díla, a navíc o hudbì se nedá moc psát, ta se musí poslouchat, a jestli¾e tento èlánek aspoò u nìkoho vzbudil zájem, pak cíle bylo dosa¾eno.

Proto¾e hudba je ¾ivá, jen kdy¾ se hraje a ne vše, co bylo nalezeno se hraje. Také nebylo nalezeno vše, co bylo tehdy napsáno. Ale to, co se dnes hraje, ukazuje na vysokou umìleckou kvalitu i vysokou nároènost na interprety tìchto dìl jak po muzikální, tak pìvecké stránce.

Byla to hudba, kdo ve své dobì a svým vlastním zpùsobem pomáhal èlovìku nebýt sám, pro¾ívat krásu, byla útìchou i nadìjí. Výhodou dnešní dobu je, ¾e pøes YouTube si mù¾ete skladby pustit. Staèí si vybrat skladatele a kliknout.

Odjí¾dìli jsme plny dojmù ze setkání, mnozí i s CD tìchto skladatelù. Rozlouèili jsme se naposledy i s Braunovými sochami. Na zbytku bývalé høbitovní zdi alegorické plastiky Víry a Èasu (Chronos). Víra, mladá dívka s kalichem a vrásèitý staøec s vyhaslýma oèima v rukách má pøesýpací hodiny, jakoby ukazoval na pomíjivost èasu a nabádal k smysluplném vyu¾ití. S unikátní vodárnou z roku 1727 s jehlancovou støechou. Vidìli jsme domky selského baroka, bývalý špitál i školu. Pøi procházení tohoto malého mìstyse uvidíte, ¾e Cítolibští nezapomínají na své význaèné rodáky a jejich rodné domy jsou oznaèeny pamìtní deskou. Architekti Josef Mocker (1835-1899) a Eduard Sochor (1862-1947). Jazykovì nadaný Edmund Kaizl (1836-1900) advokát a pøekladatel anglických a francouzských romantikù, který ji¾ v mládí psal svùj deník v sedmi jazycích. Malíø vojenských výjevù Václav Sochor (1855-1935) jeho¾ podobu najdete na Hynaisovì oponì v Národní divadle, výtvarník a malíø Vladislava Mirvalda (1921-2003). A pochopitelnì jsou tam pamìtní desky muzikantského rodu Kopøivù.

Byla to velmi zajímavá exkurze do historie a hudby.

 
Jaroslava Krejèová
* * *
Zdroj ilustrací: Pavel Vítek https://www.hrady.cz hhttps://www.mulouny.cz/ ttps://cs.wikipedia.org

Zobrazit všechny èlánky autorky


Komentáøe
Poslední komentáø: 04.01.2024  18:31
 Datum
Jméno
Téma
 04.01.  18:31 Jaroslava
 04.01.  16:16 Von
 04.01.  11:37 Pøemek
 04.01.  10:32 Vesuviana
 04.01.  08:44 Ivan
 04.01.  07:59 Kvìta
 04.01.  07:18 Milena