Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Dita,
ztra Soa.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Dar kídel

Odjakiva miluju létání. Je to moje nejvtší radost, vlastn byla. Nco se stalo, nco, na co si nedokáu vzpomenout. Jako bych se úpln rozbila. Nejen, e nelétám, já nedokáu ani bet, dokonce ani chodit nedokáu. Celé dny jenom leím a pláu.

Všechno jsem se musela nauit znovu. Ovládat ruce i nohy, ústa. Konen se mi podailo vyslovit: „Maminko, kdy mi narostou kídla?“
„Ale jdi, ty jedna,“ usmála se maminka. „Copak jsi holubika nebo motýlek, abys poletovala po svt? Bu ráda, e máš zdravé ruce.“
To mi mlo stait. Nestailo, zoufale ne.

Pak jsem se dozvdla o Jeíškovi. Dátko, které plní pání ostatních dtí. Pání bylo zde: Mít kídla. Maminka slíbila, e to zaídí.
Nekonen pomalu vlekly se dny, nakonec však byl Štdrý den pece jenom zde. Celá hromada dárk ekala na m pod stromekem, m však zajímalo jediné. Moje kídla. Byly tam, ale úpln jiné, ne jsem chtla, z papíru a nalepeného peí.

Maminka si všimla mého zklamání. „Copak, nelíbí se ti?“

Byly pkné, já ale potebuji opravdová kídla, taková, se kterými se dá skuten lett. A tak jsem zaala trénovat, bez kídel, protoe já létat umím. Vím, e jsem létala ped narozením, a stejn tak vím, e budu létat po tom, emu se íká smrt. Tak pro ne mezitím? Jediným problémem je tlo, je tak tké, i kdy jím opravdu jenom málo a maminka se potom na m zlobí. Ty její vné obavy a úzkosti mi také práv nepidávají. Navíc mi zakázala trénovat. Trénuju stále, a se jí to líbí nebo ne, šplhám na stechu klny a skáu dol.

Stovky a tisíce pokus zaínají konen pinášet ovoce. Mé skoky se ím dál tím víc podobají letu. Moná ne navenek, tlo má pece jenom svoji tíi, ale tam uvnit, tam uvnit na zlomek vteiny, nkdy i na celou vteinu, skuten letím.

Nejdleitjší je na nic nemyslet a nebát se. Kadá myšlenka strachu je daleko tší ne celé tlo. Všechno by zkazila.

Stojím na steše. Na jejím okraji. Pomalu se nakláním dopedu. Rozpaím ruce. Vítr si hraje s mými vlasy. Vše bez jediné myšlenky. Není teba na nic myslet, všechno se dje samo.
„Okamit slez z té stechy! Chceš se zabít?!“

Vytrhne m kik. Moje maminka stojí dole na zemi a divoce gestikuluje rukama. To m splete. Zapomenu, e jsem chtla lett, a zítím se k zemi. Nezabila jsem se, akorát v noze to kuplo.
„Kolikrát jsem ti íkala, e na tu stechu nemáš lozit!“ pibhla maminka, celá vystrašená, v oích slzy. Ani ona se mnou to nemá lehké. Ale já to nemu vzdát. Létání je mj ivot. Létání, to jsem prost já. 

 
Michal agánek
***
Ilustrace https://pixabay.com/cs/images/search/holubice/

Zvukový záznam Michala agánka -  Spisovatel a písniká byl vším moným, krom jiného pracoval jako policista, Vyprávní v rádiu Vysoina.rozhlas.cz
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 20.01.2023  08:22
 Datum
Jmno
Tma
 20.01.  08:22 Ji F.
 18.01.  17:27 Pemek
 18.01.  15:54 Von
 18.01.  13:06 Vesuviana
 18.01.  11:25 Ivan
 18.01.  11:08 olga jankov
 18.01.  11:03 Ji F.