Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Kvtoslava,
ztra Vratislav.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

U PIVA

Po vítání jednoho význaného pedstavitele jsem dostala menší úpal a velkou íze. Delší dobu jsem hledala restauraci, všude bylo plno, a se na mne štstí usmálo. U jednoho stolu platili. Rychle jsem zasedla. Ti starší páni, kteí pišli zárove se mnou, se taky posadili.

Pán po levici byl kulaouký, na hlav ml erstv zastieného šedivého jeourka, modrá oka mu v kulaté tvái iv jezdila. Ten, co sedl naproti mn, ten byl vtší, ml hodn pes metrák, pupek se mu dral z košile, knoflíky naíkaly. Obliej ml podlouhlý, v pravidelných intervalech jím škubala ke. Pán po pravici byl stedn velký, hubený, na rozdíl od tch dvou, si zakládal na obleení.
„Pane vrchní, pane vrchní,“ doadovali se svého. Po tvrt hodin jim to vyšlo. „tyi piva. Dáte si s námi, mladá paní, ne?“ Byla jsem vyschlá jak Sahara, tak jsem pikývla.
„Co je tohle za pivo?“ kroutil hlavou jeourek.
„Plze to není, smíchov poznám, holešovický to taky není?!“
„Jestli mu íct svj názor, tak je to popovický kozel, pánové,“ ekla jsem a znalecky jsem polkla.

U stolu bela e, pánové si stovali na nohy a kyle, jak je po tom celodenním stání a pochodování bolí, probírali politiku a soudruha, kterého práv pivítali.
Byli z jednoho podniku, neoslovovali se jménem, ale bylo vidt, e ped tím, co se mu kivila tvá, mají respekt. Jeourek mu stále nabízel cigarety a ten spokojen vykuoval.
Postupn jsem zjistila, e ten, co mu cukala tvá, je kádrovák, vedoucí provozu – jeourek a ideolog ten elegán.
Jeourek si stoval, e se vrátil z Nmecka a e mu ta jejich kuchyn zniila luník, e ho tedy musí propláchnout.
„To je fakt,“ ekl kádrovák a zkivil tvá, „vait neumí. My, kdy jsme tam byli se soudruhem editelem, tak nám dali ptáky a na n zelí! ía z toho byl vedle, ale jak zvracel Pepík Dvoák, to bylo strašný.“
„Ten u to má odbytý,“ promluvil ideolog, „to jsem se prvn dovdl, e maj muský taky pechod! Von se zbláznil do mladý holky, nebyla s ním vbec e, starou nechal být.“
Jeourkovi zasvítili oi: „Tak to m ješt eká! To já ješt neml.“
„A taky mít nebudeš!“ zatrhl mu kádrovák.
„To chytá muský kolem padesátky a jsi u ddek. Ani si to nepej, vdy to vtšina odskáe! Jako ten Pepík. A to nám na výboru sliboval, e toho nechá a vrátí se ke starý!“ ekl kádrovák.
„Já si neumím pedstavit, e bych tu moji starou nechal. Ztratila se mnou mládí, krásu, ztloustla, usadilo se jí to dole a já bych ji ml te nechat? Já jí íkám „Mámo, kdy m nevyhodíš, tak se m nezbavíš!“, ekl ideolog a ostatní pikyvovali.
„Co z toho ml? Te je pod kytikama! Holt na to neml, tahat se s mladou holkou!“ ekl jeourek a významn se na m usmál, ale kádrovák ho zprail pohledem.
„Ale ta Sýkorová, ta jde njak do sebe, e jo?“ zaal kádrovák, v oích mu dohasínala vzpomínka na jeho padesát. e by tenkrát taky?

Pozorn jsem se na nj zadívala. Nco na nm bylo divné. No jasn! Zapomnl zkivit tvá.
„To ona vycítila, e má šanci, kdy jde Ra na mateskou, a tak dlá jako šroub,“ pochvaloval si kádrovák.         
Tentokrát tvá zkivil. Cha! U to mám. To není nervový, to mu padá protéza, von si pisává zuby. S potíemi jsem polkla pivo, nutkání vyprsknout ho, bylo píliš veliké a zakuckala jsem se. Ideolog m mírn bouchl do zad.
„Nikdo mi nevysvtlí, e není stelená,“ smál se jeourek.
„Ona si myslí, e je umlkyn,“ vysvtloval mi ideolog, „zpívá ve sboru.“
To jsem polykala poslední sousta ledvinek s knedlíkem a pískem.

Jak se tam dostal to nevím, ale byl tam. Skípal mi mezi zuby.
„To vám je hrozný, v em ta enská pijde do práce. Nahoe je to cik cak, dole je to cik cak,“ ván kroutil hlavou kádrovák.
„Jó pánové,“ íkala jsem si v duchu, „máte problémy.“
„Ale musíte uznat, e nkdy se jí to povede,“ bránil ji ideolog.
„Stejn jí to místo asi dám,“ ekl kádrovák, „víte, vona je obtavá, dti nemá, zpívání má a veer, tak kdy je teba tak píše a do veera.“
„Ale Riková ji ráda nemá!“ popíchl jeourek kádrováka.
„Jó Rikový je málokdo dobrý,“ pisvdil kádrovák.
„Ale musíš uznat, e Riková je nkdo! Já nevím, jak by to vypadalo bez Rikový!“ Na tom se všichni shodli.
„Ale zase ti eknu, e vona dlá tý Sýkorový takový vci. Jako teba s tou kytkou,“ popichoval dál jeourek.
„S jakou kytkou, to nevím, ven s tím?“ ptal se kádrovák.

Jeourkovi modrá oka jen záila. „Sýkorová si pinesla do práce kytku, to víš, má ráda krásné vci, kdy je umlkyn a Riková jí to vyhodila do popelnice. Prý a radji dlá a nehrabe se s kytkama!“
„To by nemusela,“ ekl mírn ideolog.
 „Ale jestli nkdo mává se starým, tak to je Riková a musíme si piznat, e tomu rozumí. Je to machr!“ Na tom se všichni shodli a zaali se shánt po vrchním, aby objednali další pivo.

Písek mi skípal v zubech, take m nemuseli moc pemlouvat, abych si dala ješt jedno.
„Taky jste tam ml písek?“ zeptala jsem se kádrováka.
„Ne,“ ekl upímn a pisál si protézu. Asi mluví pravdu, napadlo m; mít písek pod protézou, to by se asi netváil tak spokojen.
„Ale ti Nmci, já vám eknu, ti mají organizaci. To jsme se od nich mli nauit, hned za války! Ten fašizmus, ten a si nechaj, ale tu organizaci!“ rozpomnl se jeourek na svoji sluební cestu.
„Hráli jsme s nimi pátelák, ten kluk Tichejch, to ti je pohádka! Von jima prošel jako n máslem, von si s nima dlal, co chtl, ten by mohl tma nohama kouzlit, dal ti góly.“
„Kde dlá?“ vyzvídal kádrovák, „Aby sme si ho podreli, aby nám ho nkdo nepetáhl.“
„No, to bysme mli, toho by byla vná škoda,“ radostn pisvdoval jeourek, “a v hospod, tam jsme jim to taky nandali! To víte, voni pijou pivo ze skleniek, tak jim povídám: „Ich halb Glas Bier,“ utrhl jsem jich tam šest. Kluci hráli na harmoniku a zpívali. Ti koukali, jak to umíme roztoit. Všechno platili, tak jsme je rozparádili,“ jeourek pi vzpomínce nadskakoval na idli. „Nmci maj dobrou organizaci.

Ve sportu jsou taky dobrý. Ale my, my máme chytrý lidi!“ chválil si kádrovák, „jen to musíme umt prodat!“
„Kdy ty Nmce tak chválíte,“ nevydrela jsem to, „jestlipak víte, e ty svoje sportovce cpou hormonama, aby jim rostly svaly, e šlachy milé svaly neudrí a praskají, e dochází k destrukci kostry. To se vám taky líbí?“

 

Byli upímn udiveni a znechuceni.
„Kdy sport, tak širokou základnu,“ ekla jsem.
„Jako byl Sokol,“ ekl ideolog.
„Vidíte, íkáte byl a co máme dnes? Nejsou hišt, dtí je jako máku, nejsou tlocviny, nejsou cviitelé, kdo by dneska dlal nco zadarmo, ale máme chytré lidi!“ ekla jsem jim naštvan.
„Víte v SSSR dlaj všechno ve velkém,“ vzpamatoval se ideolog. „byl jsem v továrn na auta. To je úasný, všechno je ízeno od pultu. Všude mají mladý lidi. Kadý komunista je obklopen mladými. Ten mladík, co si sem jezdí pejímat zboí, tak ten bude editel nový továrny. Von vo kadým stroji všechno ví u od zaátku. A víte, co stála ta nová továrna na auta? Osum vagón zlata! Kde my bysme vzali tolik zlata? Nejsme schopni konkurovat. Kdy jsem tam byl, tak zrovna testovali naši škodovku.“
„O tom mi nemluvte!“ rozílila jsem se. „To je eskoslovenská specialita. Poád se nco vyvíjí a kdy to pijde na trh, tak je z toho hrzinec. Je to hrozný na pohled, tak po technické stránce!“
„Víte kolik stojí vývoj jednoho auta?“ zarazil m ideolog.
„To m nezajímá! Kdy si nco koupím, tak chci poádnou vc a ne paskvil!“ nedala jsem se.
„Tak na jedno auto je teba 15 milión a u nás na to mají jen pt!“ ekl ideolog.
„Tak to pedáme s velkou slávou sovtm, ne?“ mávla jsem rukou.
 
 
„V tomhle stát si poád všichni tleskáme, jak jsme dobrý, ale skutek utek! Kde jsme? Nikdo nechce dlat, kadý by se nejradji postavil k píp, aby ml co nejrychleji na auto. V továrn neposlouchá dlník mistra, pro mistra je inenýr idiot. Kadý zedník má vtší plat ne vysokoškolák. To se vám líbí? To je správn? A je to jen eskoslovenská specialita! A vy si chválíte, jak jsme národ chytrejch!“
Pánové na m udiven koukali. Na ideologa psobilo pivo nejvíc, stále zdrazoval, e není zvyklý pít, ale pesto se vzpamatoval první. Zaal zase svoji písniku: „V SSSR …“
„Co v SSSR, já se ptám na nás! íkal jste, e tam má kadý komunista kolem sebe mladé lidi. Koho máte vy? Koho vy? A vy? Nikoho! Bojíte se o fleky! Na budoucnost kašlete! Vy to u do penze vydríte! Po vás potopa! Do té doby si budete tleskat, gratulovat si, jak jste dobrý a potom nám to hodíte na hlavu!“
„Paní má pravdu!“ zamoural jeourek, „Vem si to teba s tím Fialou. Ten je charakterov vadnej a vy mu chcete svit výzkumný úkol! Svtový úrovn,“ jeourek naštvan koukal na kádrováka, ale odpovdl mu ideolog.
„Vidíš a já jinýho nemám. Já si myslím, e by to dokázal, e na to má. Pro si myslíš, e je charakterov vadný?“
„Pro, ty se ptáš pro?“ rozílil se jeourek.
„Byli jste se mnou a te zaínám koukat, e jste m odepsali, ne? Ten chlap nás vydírá. Vdy dal ji tikrát výpov! Kdy tohle udlá, tak je charakterov vadnej, to se na m nezlob! Vdy jsme to probírali ve výboru. Vy jste m odepsali,“ jeourek se na n zmaten díval. „Já nejsem ádnej blbec. Nemám školy, ale já pijdu dom, pustím televizi, ale nedívám se na ni; to jen aby stará nenadávala, e jsem zase v práci a pkn si v tý mý makovici promítnu a srovnám celý ten den. M neoblafnete! Vy jste m odepsali, co jsem byl pry.“
„Ale neodepsali,“ sborov ho chlácholili ideolog s kádrovákem.
„Kdy to nedám Fialovi, tak to musím pustit a budou to dlat Nmci!“ rozílil se ideolog, „já mu to dám a eknu mu: Hochu, íkáš, e na to máš, tak dlej! Ale jestli nás blafuješ, tak poítej s tím, e s tebou poádn zatoíme!“ energicky ukonil ideolog.
„Já bych mu stejn nevil, hraje s vámi ferbla!“ nedal se jeourek.
„A to opravdu nemáte v celém stát nkoho jiného, ne Fialu, kdy jsme národ chytrejch?“ ozvala jsem se.
„Ale mají, jene to není soudruh! Ale zato je to charakter!“ ekl mi jeourek. Kádrovák si ho však písn zmil, tvá mu cukla dvakrát a zaal mluvit o poasí.
„Tak vloni jsem si koupil jahody a v Nymburce a stejn mi nekvetou.“
„Mn kvetou!“ vítzn ekl jeourek, „Mám jich vysázeno, ti tyhle hospody!“
„To máš co plít,“ u mírn ekl kádrovák.
„A kde máte chatu?“ ptala jsem se.
„U Berouna, ale za války jsem ji ml ve Stránicích. O tu jsem pišel. To tenkrát volali z pivováru v Popovicích o pomoc, obsadili ho esesáci. Vedla do nj jednokolejka, vzali jsme zbran, mašinfíra to rozkulil, rozrazili jsme ty vrata, v tom uvidl, co jich tam je, tak se posral, kop tam zpáteku a rychle jsme vyklidili pole.“

Já jsem pišel dom, hledám chatu a chata byla v pytli. Vci byly venku sloený, stará ubreená, tenkrát ekala kluka, naíkala, vbec jsem z ní nemohl dostat, co se stalo. Prý pijeli ze vsi eses, e potebují prkna na správku vagón, tak mi rozebrali chatu! Ale to v materiálech nemám!“ ekl jeourek a koukl se bojovn na kádrováka.
„Sebrali jsme saky paky a jeli jsme dom. Dneska mám chalupu jako hrad! U se tším do penze,“ ekl jeourek a provinile na mne zvedl oi.
„Já u musím jít,“ ekl ideolog, „mám schzi.“
„Copak tam budete platný?“ neodpustila jsem si.
„My jdem taky,“ pidal se kádrovák.

Jen jeourek smutn koukal po vrchním. Asi nebyl ješt dost propláchnutý.
„Tak mladá paní, a nás nkde uvidíte, tak se k nám pihlaste,“ louil se se mnou kádrovák.

Jeourek mi tiskl pátelsky ruku. „Mete mi mladá pani íct, jak jste to poznala, e je to popovický pivo?“
„To bych tedy mohla. Ono je to venku napsaný!“
 
Ivana Látalová
* * *
Ilustrace https://www.piqsels.com/cs  https://www.pinterest.de https://dkvasnicka0.wixsite.com

Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 23.09.2022  22:58
 Datum
Jmno
Tma
 23.09.  22:58 Vesuviana bsniky...
 23.09.  15:58 Ivana Ltalov
 23.09.  09:03 von
 22.09.  20:32 Vesuviana
 22.09.  01:29 Ivan