Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Darina,
ztra Berta.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

TOITÝ VÍR
 
eka od Bílku k Chotboi netee lín co noha nohu mine, ale má naspch. Skáe a brká pes balvany, jako by nad ní nkdo práskal biem. Místy sotva popadá dech. Koryto je sevené z obou stran zalesnnými stránmi a vysokými skalami. Na nejvyšší je mono spatit ertv stolek.
 
A tady na tom divokém ocásku vody ml svj domov vodník. Svoji tku udroval istou a celý úsek eky ml pod kontrolou a se všemi pstruhy i raky vycházel po dobrém. A jak tak rejdil od rána do veera po ece, vracel se dom unavený a pece nerad. Nikdo ho tam toti neekal. Veei si musel udlat sám, sám si pišít záplatu na všední fráek, podlepit staré boty, sám se sebou pohovoit a co bylo nejhorší, sám musel i spát. A to na milého vodníka bylo moc.
 
Kdy k nmu na návštvu zavítal nkterý vodník ze sousedství, vdycky piplaval se svou manelkou a nkdy i s houfem dtí. Vodník z Doubravky nevdl, co dív. Jestli je s jásotem pivítat, nebo zaplakat nad svým neštstím. Jednou mu vodník a od Mladotic nabídl k okouknutí svou dceru. Holka byla feš a vodníkovi se moc líbila. Poád po ní pokukoval, ale kdy s ní zstal sám, nevdl jak zaít. V rozpacích kroutil šsek a maliko koktal. Nevypravil ze sebe kloudné slovo. Holka mla fištrón a hned poznala, kterak se vci mezi nimi mají. Nakrucovala se ped ním, aby mu dodala odvahy, ale vodník byl v tch vcech doista nezkušený. Poteboval se poradit, ale neml s kým. Za jejím tátou nemohl, aby si ten ješt nerozmyslel, e ji takovému nekubovi nedá. Holka si v zrcadle jeho tky navsila na sebe barevné pentle a v jednom kuse se ho ptala, jak jí sluší. On si myslel, e moc, ale bál se jí to íct.
 
„Uka mi své dušiky,“ lísala se k nmu.
 
Ale vodník z Doubravky ádné dušiky neml. Hrníky stály v police doista prázdné. Co ml tedy dlat? Piznat barvu se mu nechtlo, aby v jejích oích nevypadal jako njaký nuzák.
 
Holka u mezitím okoukla v jeho domácnosti kde co a práv proto, e poznala, jaký je dobrák, si s ním drobátko pohrávala. Tu a tam s ním koketovala, tu a tam se kolem nho toila tak blizouko, e vodníkovi ucházel dech. Taky spolu plavali proti proudu mezi kameny a zpátky se dreli za ruce, protoe je to neslo jako na tobogánu. Kdy se nedíval, nakoukla mu také do špajzky a podstrojovala mu pak samé dobroty, e se divil, kde e se tady vzaly.
 
Kdy mladotický vodník vidl, e by mohla být ruka v rukáv, ohlásil as k návratu. A jako správný otec domluvil se enichem as svatby.
 
Oba mladí se hned tetelili radostí ze spoleného ivota, hned usychali smutkem, e se musí ješt rozejít. Kdy byli otec s dcerou pipraveni na cestu, budoucí nevsta svého milého sama objala a nco mu pošeptala. Poté vklouzli do vln. Vodníek je vyprovázel a k Dolnímu mlýnu a a na Valše se zastavil a dlouho se za nimi díval.
 
Zatím se pipravoval na svatbu. Poídil si nový klobouk, nový fráek a botky. Vyistil kdejaký koínek, kdejakou skulinu a ekal. A ve slíbený den se celý jak ze škatulky vypravil do Mladotic. Ale ouha. Rodie ho pivítali plaky.
 
„Pichomejtnul se tady njakej pobuda od ertovky a holku nám unesl.“
 
A e byl doubravský vodníek plný lásky, dala mu sílu a odvahu, e si pro ni dojede. Na nic neekal a plaval dál. Po proudu to šlo samo.
 
Ne našel ertovku, musel se nkolikrát ptát a ne zadarmo. V Praze to u nebylo tak snadné, behy byly kamenné a vody jako v moi. Pi vší smle ml štstí, e potkal jednoho, kdo toho dotyného zlodje znal. Kousek s ním plaval a ukázal mu, kudy se dát.
 
„S ním radj nic nemít,“ ekl. „Dál musíte sám.“
 
Vodníek z Doubravky nešel za ním na rovinu, ale lišácky ho vylákal ven. Pokal si, a vytáhne paty z domu a šup a u byl v jeho království. Jak uvidl svoji nevstu celou uplakanou, pešmiknul provaz, kterým byla uvázaná, a u spolu kormidlovali po proudu k Labi a pak dál proti proudu a dom.
 
Doma se moc neradovali, protoe ekali, e praskému vztek zatemní mozek a bude tu jako na koni.
 
„Jen a si pijde. Pustím se s ním do kíku. Dokud bude z vody vystikovat bílá pna, bude vítzit on. Zbarví-li se do ervena, budu vítzit já. Tak si to moje milá pamatuj.“
 
Netrvalo dlouho a pedpov se vyplnila. Mladá vodnice byla schovaná, aby ji zase neodnesl a tak jim dvma vodníkm nezbylo, ne se dát spolu do kíku. Oba mli síly za ti. Voda se v tce vaila, stíkala do všech stran, mocnými gejzíry šla do výšky, huela a vala, a se skály otásaly. Vodnici se podlamovaly nohy, tiskla si ruce na prsa, vidla jen bílou pnu. Tu se v tce zaala voda toit ím dál rychleji, bílá pna klesala a barvila se do ervena.
 
Najednou z tky vyskoil praský vodník, jako úho se prosmekl mezi kameny a zmizel po proudu.
 
To bylo radosti.
 
Od té doby se tce na Doubravce íká Toitý vír.        
 
Marta Urbanová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 02.08.2021  12:10
 Datum
Jmno
Tma
 02.08.  12:10 Vesuvjana dky
 27.07.  10:59 Ivan
 22.07.  21:55 Marta
 22.07.  16:00 Von
 22.07.  09:40 olga jankov