Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Darina,
ztra Berta.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

DOPIS MILADY HORÁKOVÉ SVÉ DCEI JAN

Na jedné z konferencí zhraniních ech jsem mla monost si popovídat s Janou Kánskou, dcerou Milady Horákové, zavradné komunisty. S paní Kánskou jsme se znaly od zaátk eského dialogu a tentokrát mi vnovala práv vyšlý lánek o své mamince. Minulý msíc 27. ervna bylo výroí této neuviteln kruté události...
Eva Stíovská

* * *

Má jediná dceruško Jano…

Motto: Zkoumej, promýšlej, kritizuj, ano, stále hlavn sebe kritizuj, nesty se piznat poznanou pravdu, kdy jsi snad ped chvílí ješt hlásala opak. Neustr v názorech, ale kdy pak poznáš, e je nco správné a pravé, pak bu rozhodná, e se budeš umt za to bít a i umít…

(Líbám Tvé vlásky, oi a ústa, hladím T a chovám ve svém náruí, vdy jsem se tak málo skuten Tebe nachovala, vdycky budu s Tebou a u Tebe.)
Prozetelnost zamíila mj ivot tak, e jsem Ti, má dceruško, ani zdaleka nemohla dát to, co má mysl a mé srdce pro Tebe pipravilo. Nebyla toho píinou snad malá láska k Tob, ta je stejn tak horoucí a ryzí, jako mají jiné mámy ke svým dtem. Ale já jsem svj úkol, tady na svt, chápala tak, e prospívám Tob a práv Tob, kdy se starám, aby ivot byl lepší a aby se všem dtem ilo dobe…
A proto jsem od Tebe asto odcházela, proto jsme musely být od sebe i nadlouho oddáleny. Nyní je to u podruhé, co nás osud od sebe odtrhl…
 
27. ervna roku 1950 ve 4 hodiny 9 minut ukonil vzeský kat ivot dr. Milady Horákové, odsouzené 8. ervna k trestu smrti za protistátní innost v inscenovaném procesu. O 14 let pozdji byla dr. Horáková rehabilitována, po 40 letech dostala její dcera Jana Kánská dokonce finanní „odškodnní“. Kdo by se však mohl tšit z penz za matinu smrt… Tak paní Kánská zaloila Studijní nadaci Milady Horákové, která má za cíl vzdlávat mladé eny. To na památku své matky, která celý ivot podporovala enské hnutí. Bohuel na kont nadace je stále ješt pouze vklad paní Kánské. e bychom tak rychle zapomínali?

My jsme s mojí mámou mnoho spolených let neproily. Byla to léta do té doby, ne jsem zaala chodit do školy, vlastn do ukonení mojí první tídy, pak pišla léta válené okupace a jejího vznní v koncentraních táborech. Po válce se rodie vrátili a ili jsme zase spolen pouze tyi roky, ale ty byly pro moji mámu vyplnny tak intenzivní veejnou inností, e jsme se vídávaly prakticky také zídka. Samozejm e mám vzpomínky na moji mámu. Zcela jasn si vzpomínám na dv, zejm pro dít velice nezapomenutelné chvíle, kdy moje máma byla njakým zpsobem obleena. Jednou odcházeli rodie na njaký ples. A moje máma mla tmavomodré sametové šaty a otec byl ve fraku. Na tu chvíli si snad budu pamatovat do konce svého ivota, e jsem mla dojem, e je princezna. A potom podruhé se pamatuju na takovou zajímavou chvíli, kdy odjídla na njaký enský sjezd v Londýn, a naše dámy se rozhodly, e pro uritou píleitost na tomto sjezdu vystoupí v národních krojích. Moje máma zvolila kroj hanácký, který jí moc slušel. Líbilo se mi, jakou mla dlouhou bílou sukni a velký šátek. Vím, e jsme se spolen fotografovaly na zahrad… Tak to jsou takové ty úpln nejvzdálenjší vzpomínky, které jsem na ni mla.

Gestapo
Potom se velice iv pamatuju na chvíle, kdy moji matku zatýkali, a to bylo velmi dramatické. Trávili jsme dovolenou v takovém penzionku, jmenovalo se to hotel Bradlo. A bylo to u Seské pehrady. Byly tam lesy, mj táta mn tam stavl chaloupky, takové, jako abychom se tam mohli schovávat… Tam pijelo za náma 2. srpna gestapo…
Poté jsou vzpomínky na návštvy v kriminále. Jednak v Petschkov paláci, kde máma se vdy drela velmi staten, to byly návštvy, kdy samozejm jsme byly obklopeny dohledem ze strany gestapa, a chodívali jsme obyejn jenom já, mj ddeek a moje teta.
Potom byla jedna velmi dramatická návštva v drezín. Moje máma s pomocí velmi stateného lovka, pana Tuzara, posílala svým spolupracovníkm ven zprávy z Terezína. A samozejm e se také snaila dostat zprávy zvenku. Ovšem celá tato akce se nepodaila, tohoto lovka njak odhalili a zjistili, e pronáší ven motáky, jak se tenkrát íkalo, a máma za to dostala velmi tvrdý trest. Celá tato záleitost se provalila tsn ped naší návštvou a u nám ji nemli as zakázat, a tak my jsme se doprostedka celé téhle tragické záleitosti tam dostavili. Gestapácké vedení uvaovalo o tom, jestli nám tu návštvu povolí, anebo nepovolí. Nakonec probhla, máma tam byla pipravená, otoená ke zdi a ekala, ale bylo povoleno pouze deset minut rozhovoru. Pitom se na apelplace ped tou kanceláí shromádila spousta mu, kteí zejm mli být odvedeni nkam na práci. Vidla jsem skrz okno, jak s nimi bylo velice brutáln zacházeno.

 

Návštva byla velmi rychle skonena, byl tam myslím pítomen také Jöckl, co byl šéf terezínské pevnosti, a byli jsme jaksi velice rychle eskortováni z vznice, máma se vrátila zpátky do samotky v bunkru, a potom ji myslím zachránilo jenom to, e u se blíil její soud a e byli s otcem odvoláni pry z Terezína do Dráan. Byla odsouzena k trestu smrti, ten rozsudek byl pak zmnn, myslím na osm let. Zbytek trestu dopykala v nmecké vznici.
 
Nové nadje
Po revoluci se pamatuju na ten velice euforický okamik, kdy jsme se vidly poprvé. Byla jiná, ne jsem si ji pamatovala, ale bylo to strašn emocionální. Celá rodina prost tomu nechtla ani vit, e se zasee vrátila, ovšem stinná stránka tohoto setkání bylo to, e otec byl v tu dobu ješt nezvstný. Proto se moje máma s celou vervou vrhla do toho, aby ho mohla pivést zpátky. Ovšem samozejm nikdo si nebyl jist tím, jestli vbec mj otec ješt ije, ale naštstí se všechno povedlo. Hrála jsem si zrovna venku s dtmi a vidím, jak mezi takovými dvma loukami pichází jakýsi divný lovk s velkým rancem na zádech. Svého otce jsem dlouho nevidla, a proto jsem nepedpokládala, e by to ml být on. Poznala jsem ho, a kdy se piblíil na nkolik metr. Máma se samozejm hned dostavila a to bylo teprve jako takové to nejkrásnjší shledání všech dohromady, pestoe náš táta nebyl schopen nieho jiného, ne leet v posteli.
Pak se samozejm pamatuju na mnoho hezkých chvil doma, velmi krásn u nás vdycky byl slaven Štdrý den, na to si moje máma potrpla, to jsme se scházeli celá rodina vetn maminky mého strýce, a vdycky se to slavilo dohromady.

 

Pamatuji se na nkolik hezkých dovolených, dv z nich byly v Romberku v jiních echách, co byl její volební kraj, a tam jsme vdycky pijeli všichni ti, ovšem dovolenou jsme peván trávili my dva s tátou a ona za námi dojídla ze svých misí po kraji. Ale samozejm strávila s námi daleko víc asu ne v Praze. Se skupinou jejích pátel jsme byli jednou pozváni panem kastelánem na noní prohlídku hradu Romberka. A jak víte, tam strašila Bílá paní a já jsem se strašn bála. Moje máma mn stále pipomínala, abych byla opravdu opatrná, e ta Bílá paní by tam nkde mohla být. A mla z toho myslím docela pobavení, e já jsem se tak trošku bála.
Potom se pamatuju na krásné okamiky v dob XI. Všesokolského sletu, který jsme proívali u nás v rodin, zvlášt proto, e jsme bydleli na Hebenkách tsn pod Strahovem, a zadruhé jsme u nás mli spoustu všelijakých sokolských známých, kteí k nám na tu dobu pijeli. Pamatuji si, e naše hospodyn, která byla skutená záchrana naší rodiny, protoe se o všecko bájen starala a byla mám velkou pomocnicí, íkala, e vlastn pro my vbec máme uklízet ze stolu, kdy tam poád nkdo je a poád se tam stídají hosté. Protoe moje máma mla velmi ráda lidi a velmi ráda lidi také hostila.
Pamatuji si také na jeden z koncert, který poádala myslím Rada en. Byl to koncert eské filharmonie, která byla ízena Rafaelem Kubelíkem. Vím, e jsem sedla jen vedle otce. Máma tam byla s njakou státní delegací. Pamatuji si, jak hluboce na mne tento koncert zapsobil. V druhé ásti se hrála Patetická symfonie od Petra Iljie ajkovského a od té doby mám tuto muziku opravdu ráda a nikdy se mi nepeposlouchá. Vdycky ji budu spojovat s tím momentem, e to byl vlastn první koncert, na který m moji rodie vzali.
No a potom ješt jedna krásná dovolená, a to byla dovolená vlastn poslední pro moji mámu a ta byla na Morav v Jeseníkách. Byli jsme tam s tetou, strýcem a s jejich jednou dobrou pítelkyní a jejím muem. A vím, jak máma si tam odpoívala, jak se ráda slunila, jak ráda chodila po všech tch procházkách, a jak poád chtla být venku v pírod, snad to bylo dobe, e si to tam opravdu tak uila, protoe to byla její poslední dovolená.
 
Komunisté…
No a pak pišly poslední chvíle s mojí mámou. K tomu mu íct jenom to, e to bylo samozejm zase pod dohledem a zase strašn krutý a zase strašn beznadjný.
Všechny ostatní maminky ily docela jiný ivot, ne ila moje matka. Samozejm e jsem vdla, pro je jinak zamená ne ostatní matky. Vdla jsem, e je poslankyn, vdla jsem, e je velmi zaangaovaná v enském hnutí, kde je pedsedkyní Rady en. Pamatuji se na njakou oslavu, kde byla odhalena busta myslím paní Charlott Masarykové. Máma m pedstavila Janu Masarykovi a pamatuji se na to, e mn ekl: No, tak ty jsi Honza, já jsem Honza, tak jaký je to rozdíl? To bylo velmi roztomilé.
No potom m máma vzala na ustavující schzi parlamentu, kde hovoil prezident Beneš, tam jsem mohla jít na galerii se podívat, tak to byla taky velmi pro m taková vzácná chvíle. Byla jsem nkolikrát pítomna tomu, kdy moje máma enila na veejnosti, zvlášt práv pi tch dovolených, které jsme trávili v jiních echách, protoe to jsme nkdy s ní na ty její schze jezdili. Byla velmi dobrá enice, byla velmi velá a velmi taková otevená vi lidem. A myslím, e lidi ji mli rádi.
No a potom se pamatuju na ty dramatické chvíle, kdy se vzdávala svého poslaneckého mandátu. To bylo v den, kdy zemel Jan Masaryk. Do té doby si moje máma myslela, e se ješt nco dá cestou zachránit, ale po této tragédii opouštla poslaneckou snmovnu. Rodie spolu samozejm diskutovali a já jsem cítila tu napjatou a velmi vánou atmosféru. Kdy se vzdala své funkce, nastaly problémy, ponvad se vrátila do svého pvodního zamstnání. Její postavení bylo velmi labilní, protoe u bylo jasno, e nepjde s proudem… Sice ji umístili, ale u bylo jasno, e to dlouho nepotrvá. Zatímco mj otec zakrátko nato ztratil zamstnání, ona se ješt udrela. Vlastn se udrela a do posledního dne, ponvad prakticky ji pišli zatknout do její kanceláe.
Den pedtím, ne moji mámu zatkli, jsme byly ješt spolu v taneních, protoe pokud mohla, tak vdycky se mnou do taneních šla a dlala mi garde.
 
Moji spoluáci v tom roce 1950 se chovali ke mn opravdu velmi mile. Den po poprav matky vtšina profesor nepišla do tídy a byli jsme ponecháni s mými spoluáky sami. Rovn tak byli strašn milí spolupracovníci na II. zubní klinice, s kterými jsem potom patnáct let pracovala po své maturit, a tam jsem také našla velmi pátelské a pívtivé prostedí. Odtamtud jsem potom odcházela do emigrace v Americe, kam jsem následovala svého otce, který tam u byl od roku 1954. Já jsem v Americe ráda, protoe se mi teprve zaínaly splovat všechny moje osobní cíle a osobní tuby, které jsem si od ivota jaksi vdycky pála. A ješt jsem strávila osm rok se svým otcem, který s námi byl pohromad a dokal se obou svých vnouat, take to byla pro nj velká vc a velké zadostiuinní.

(Z rozhlasového poadu A léta bí, váení. L. Vrkoová)

 
Jana Kánská


Komente
Posledn koment: 18.07.2021  09:59
 Datum
Jmno
Tma
 18.07.  09:59 Von
 18.07.  09:53 olga jankov
 18.07.  06:37 Vclav Nco neuvitelnho!
 18.07.  00:19 Ivan