Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Jaromr,
ztra Zlata.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Redukce vdomých bytostí
 
Vzpomínám si, e jako dít jsem s rodii celkem asto navštvoval zoologické zahrady a také tu a tam m táta vzal do cirkusu. Tehdy, s dtsky naivním vidním svta, to byly úasné záitky. Jene jak lovk stárne, mní se jeho vnímání a názory a najednou si uvdomí, e to, e ten pekrásný tygr jen leí za kusem klády a za dv hodiny se neráí ani pevalit na druhý bok, není projevem jeho zlomyslnosti i lenosti, nebo to, e jeho partner vedle chodí jako kyvadlo hodin jen sem a tam, sem a tam, sem a tam, dokonale monotónn, dokonale rutinn, není tím, e by snad tygi byli hloupí i k uzoufání nudní. Jen co jiného mají celé dny dlat ne spát nebo chodit ode zdi ke zdi? Co byste dlali vy strávit celý ivot ve své lonici? Te, kdy mi písku v pesýpacích hodinách ivota notn ubylo a nastal as, kdy bych ml vlastní ratolesti vodit do míst, kde se pokochají exotickými zvíaty za míemi, dumám, jestli je na taková místa, jakými jsi zoologické zahrady, zoo koutky, cirkusy apod. vbec chci brát? Pro n by to snad byla místa atraktivní a veselá, já na nich však nyní pociuji peván smutek, hlubokou lítost a síravou beznadj nad lidmi i zvíaty, nad naší souasností i ím dál temnjší budoucností, nad celým svtem i sebou samým.
 
Jaký je vlastn smysl existence podobných zaízení? Pro je máme, potebujeme i chceme? A co v dsledku vypovídají o nás, o lidech? Zvíata jsou ivé bytosti. Vdomí tvorové stejn jako homo sapiens sapiens. Stejn jako my proívají emoce, disponují vrozenými pudy a vzorci chování, cítí nutkání uspokojit své pirozené poteby i proívají – jako my – bolest fyzickou i psychickou. Jsou obyvateli Zem zrovna jako my – ve skutenosti jich drtivá vtšina bhá, plave i létá  na téhle jedinené planet o poznání déle ne náš druh. O stovky tisíc i miliony let… Mají právo tu ít, právo ít v souladu se svou pirozeností a ve svém pirozeném prostedí, právo na respekt a dstojnost.
 
Nkterá zvíata dnes peívají vícemén spíše práv v zoologických zahradách ne ve volné pírod. Jejich pirozené prostedí je (z)nieno, nebo je jim nebezpené, jsou v nm pytlaeni i mají jen nízké šance na peití. Zoologické zahrady se snaí jejich jedinenost uchovat v kolobhu ivota dál, co je na jednu stranu chvályhodné, na druhou stranu je teba vnímat to i tak, e se pouze ást lidí snaí zmírnit dopady škod, které mezitím páchají druzí. Je to vina lidského druhu, e mizí divoká píroda, e se mní klima planety a e ohromné mnoství ivých tvor denn vymírá na úkor pohodlí a populaní exploze druhu jediného. Kdyby to bylo alespo na úkor peití, kdybychom svádli tuhý boj o samu lidskou existenci (jako napíklad ped desítkami a stovkami tisíc let v pravku), ale to ne, o nic takového tu u dávno nejde, nyní se hraje pouze o udrení nadmrného, nevídaného pohodlí lidského druhu a bezohledné bezprecedentní materiální spoteby, na kterou si obrovská ást lidské populace zvykla jako na nco tak samozejmého, e se jim snad vpila pímo do bunk a vepsala do šroubovice DNA. Pitom co z vcí, které vlastníme, skuten potebujeme k peití a k vdomému, naplnnému ivotu? Bute upímní, bte a dlejte si seznamy toho skuten dleitého a podstatného. Zjistíte, e naše domovy jsou okázalými muzei pošetilých zbyteností a marnotratnosti, která zabíjí.
 
 
Jako dít jsem nevidl rozdíl mezi tím zahlédnout majestátního lva, krále zvíat, hrdého a nespoutaného, uprosted úchvatné africké divoiny, a spatit ho jako hýbající se a dýchající exponát za tkými míemi i tlustým sklem vedle desítek jiných ivoišných druh, se kterými by se normáln nikdy nesetkal (teba tuáky). Nezpochybuji práci zoologických zahrad i rzných podobných zaízení – ve spoust z nich se zvíata tší kvalitní péi, strav a vím, e i lásce velké ásti personálu. Ne vdy tomu tak jak, ale pedstavme si te tu lepší variantu. Jene stejn… Pjdeme-li a na de, co z toho všeho nahradí svobodu? Volnost pohybu? Nespoutané a nepotlaené pudy? Pirozené klimatické podmínky a prostedí? Vlastní ivot, vlastní vli? I sebelepší výbh je poád jen výbhem, kusem ohranieného prostoru, za jeho zdi se nikdy nepodívám. Zstává tak vzením – me to být dokonce zlatá klec, ale poád to bude klec. Argument, e ada zvíat se u v zajetí narodila a jiné podmínky ani neznají (ergo nemají jinou pedstavu o ití, ne jaké se jim dostává z lidské milosti), je smutným mementem lidského uvaování.
 
Váím si všech vdomých bytostí a kadý druh i kadého jedince povauji za respektu hodného partnera v kolobhu asu a vesmíru. Redukce vdomých ivých tvor na úrove pouové atrakce i muzejního exponátu je mi proto ním, s ím nemu nalézt vnitní soulad. Stejn jako s redukcí na (dtskou) hraku, kdy se roztomilé štátko stává dárkem pod stromekem / odmnou za vysvdení a následn obyvatelem psího útulku z dvod asto malichernjších ne malicherných. Pochopení nenacházím ani pro redukci ivých bytostí na výnosný obchodní artikl, kdy jsou zvíata cílen chována, lovena nebo pytlaena s ohledem na zisk z jejich tl, ne z dvodu nutnosti, ale z pouhé lidské rozmailosti i víry v iracionální povry. Samostatnou kapitolou je pak erný trh s exotickými zvíaty, který vede k jejich utrpení, smrti i peívání v nevhodných podmínkách zajetí. A zase tu visí ve vzduchu otázka – a pro se to vlastn všechno dje? Pro uspokojení pokiveného ega pár jedinc, kteí prost mají tu moc a „mou“?
 
A nelze opomenout ani redukci vdomých ivých bytostí na obsah talíe. Jist, lidé lovili, a posléze chovali, zvíata u od pravku. V jakém ale mnoství, s jakou etností? Opt se vracíme jako v zaarovaném kruhu k souasné zpohodlnlosti, kdy v kadém supermarketu nakoupíte desítky druh masných výrobk a kdy je maso v teplé i studené form, maso jako hlavní chod i souást svainy, maso k snídani, maso k obdu, maso k veei, maso, maso, maso, kadodenní souástí jídelníku obrovské ásti populace v míe naprosto kolosálních rozmr. A za kadou porcí, za kadým kousnutím se skrývá jeden ztracený ivot, pár vydšených, nechápavých oí, bolest a utrpení. Má tenhle ivot menší hodnotu ne ten lidský?

 
 
Kdo má právo váit ivoty a rozhodovat o ivot i smrti druhých? Pitom lze maso v lidském jídelníku bu zcela nahradit stravou rostlinného pvodu, nebo alespo ho na nm mít v pimeném mnoství, ostatn jak tomu bylo po vtšinu djin lidské spolenosti. Jene umenost, jedna z antických ctností, zmizela stejn jako tisíce let staré civilizace ze Stedomoí. Umenost je soudobé zmlsané civilizaci z valné ásti cizí, i ješt he ukradená. „Kdy na to mám“ a „po nás potopa“, oblíbená hesla moderní doby. Ale kudy vede hranice mezi milovaným domácím mazlíkem, obdivovaným exotickým zvíetem a šunkovým sendviem? Hranice mezi právem na ivot a mezi narozením se za úelem zabití a konzumace? Hranice mezi lidmi a ostatními ivými tvory? Kdo nebo co nám dalo právo povyšovat se nad ostatní vdomé bytosti a zpsobovat jim utrpení? Prost jen to, e tu monost máme – nic víc k tomu není teba?
 
Je zaráející, v jak sebestedný a arogantn krátkozraký druh se homo sapiens sapiens vyvinul v neuviteln krátkém asovém horizontu. Získal moc díky svým schopnostem, znalostem a dovednostem a rozhodl se ji vyuít zcela bez respektu, bez ohled a bez hranic vi emukoliv (asto i sob samému), eho výsledkem je naše neutšená souasnost. lovk se sice pasoval do role pána tvorstva, ovšem jak vrtkavá je tato jeho aktuální dominance si neuvdomuje.

 

Pedstavme si planetu Zemi za sto let. První scéná, znenadání zmizí lovk. Druhá verze, zmizí hmyz. V prvním pípad se zhroutí civilizace, státní spolenost, kultura a… a to bude všechno. Ve druhém pípad se zhroutí ekosystém. Planeta se stane pustinou. Zemou úpln všichni. Tolik k pohádce o tom, e lovk je pánem tvorstva. Jediná vela toho vykoná pro planetu víc. Mimochodem, mnoství hmyzu pokleslo za posledních dvacet a ticet let o sedmdesát pt procent, zatímco populaní kivka homo sapiens sapiens stoupá ím dál tím prudeji vzhru… e by mezitím existovala souvislost?
 
S kadým ztraceným druhem jsme o nco chudší a o nco blíe vlastnímu konci. Peníze i materiální blahobyt se nedají jíst, pít ani dýchat, a také nikdy nemou pinést skutené štstí, lásku i smysl bytí. Vdomé bytosti ano.

 
Anotaní obrázek info@cestyksobe.cz
Ilustrace: nordbayern.de, https://pixabay.com/de/ a Deník BYZNYS NOVINY

 
Tomáš Záecký
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 12.07.2021  23:55
 Datum
Jmno
Tma
 12.07.  23:55 Ivan Oprava
 12.07.  23:53 Ivan Tomasovi
 12.07.  13:52 Tom Zeck
 09.07.  18:27 Von
 09.07.  14:37 olga jankov
 09.07.  12:54 Eva
 09.07.  11:57 Vclav Pokorn A bolestiv pravdiv
 09.07.  06:24 Ivan TOMAS NA HRAD
 09.07.  06:10 Jaroslav Kovaek Pocta autorovi
 09.07.  00:07 Renata indelov Pln souhlas!