Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Jan,
ztra Ivan.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Franz Lehár, rakouský skladatel maarského pvodu

30. dubna 1870  -  24. íjna 1948

Franz Lehár byl pedevším skladatelem lehího ánru, tj. operet, písní, valík a pochod. Jeho zamení vycházelo pedevším z toho, e jeho první uplatnní bylo ve vojenské kapele, emu pak odpovídal jeho celoivotní ánr.

Jeho pvod odpovídal onomu proplétání národ a národností v rakousko-uherské íši - jeho otec, také jménem Franz Lehár (1838 - 1888) pocházel ze severní Moravy a byl pvodn sklá, pozdji vojenský hudebník, který se se svou vojenskou kapelou zúastnil i tragické a „slavné“ bitvy u Solferina (1859). Maminka se jmenovala za svobodna Christine Neubrandt, byla Maarka, i kdy nmeckého pvodu. S dtmi i s manelem mluvila maarsky, tak se celá rodina stala maarskou. Nkteré prameny uvádjí, e Franz Lehár byl nejstarším díttem svých rodi, jiné uvádjí, e jeho bratr Anton se narodil o ti roky díve. Ve svém jmén si Franz Lehár vdy podle maarského zvyku zachovával árku nad „a“, i kdy vlastn pocházela pvodn z eštiny.

Slavný skladatel Franz Lehár se narodil v Komárn dne 30. dubna 1870.

I v této dob psobil jeho otec jako armádní kapelník. V dob svého usazení v Maarsku se zaal psát podle maarského zpsobu Lehár Ferenc a podobn se ze zaátku podepisoval i jeho syn.

Vzhledem k vojenskému povolání otce se rodina velmi asto sthovala, ale jejich domov byl vdy plný hudby. Pobývali v Bratislav, Soproni, v Karlovském Blehradu a v Klui v dnešním Rumunsku.

Díve ne se Ferenc nauil íst a psát, hrál u na klavír i na housle; uil ho to jeho otec. Jeho maminka ho povzbuzovala v hudebním vzdlávání, tak se cituje, e první píse sloil ve vku jedenácti let.

Nejdíve zaal mladý Ferenc studovat v roce 1880 na piaristickém gymnáziu v Budapešti v dob, kdy tam byl jeho otec inný.

Protoe si ale otec uvdomil, e v maarském prostedí Komárna se jeho syn tolik potebnou nminu nenauí, poslal do na douení nminy ke svému bratrovi Antonovi, hudebníkovi, opt na severní Moravu - do Šternberka, kde v gymnaziálních studiích pokraoval.

Ale ji ve dvanácti letech zaal studoval na praské konzervatoi housle, skladbu a hudební teorii. Na konzervatoi byl ákem Antonína Dvoáka (1841 - 1904), který mu v roce 1887 po shlédnutí dvou jeho skladeb doporuil, aby houslí zanechal a vnoval se pouze skladb. Na konzervatoi v Praze byl a do roku 1888 a seznámil se tam s adou tehdejších eských vynikajících hudebník. Vedle Antonína Dvoáka to byli i hudební skladatelé Zdenk Fibich (1850 - 1900), Josef Förster (1833 - 1907), otec Josefa Bohuslava Foerstera, dále slavný houslový virtuos František Ondíek (1857 - 1922).

Bezprostedn po studiích v roce 1888 psobil Lehár krátce jako houslista a koncertní mistr v Bermen-Eberfeldu, co je dnes tvr nmeckého Wuppertalu v Severním Porýní - Vestfálsku. Dost mu vadilo stálé koncertování, protoe mu nevybýval as na jeho oblíbenou skladbu.

Proto mu otec dopomohl k místu ve vojenské kapele. Franz Lehár tedy vstoupil do armádních slueb.

V další fázi svého ivota následoval kapelu Padesátého pchotního pluku, v ní byl kapelníkem jeho otec, a stal se zde nejdíve houslistou a pozdji asistentem kapelníka. Zde se spátelil se svým kolegou, s ním se stídal u dirigentského pultu, olomouckým rodákem a pozdjším rakouským skladatelem Leem Fallem (1873 - 1925).

Ne vdy se otec se synem shodli, tak Franz Lehár mladší hledal další uplatnní jako vojenský kapelník v Luenci. Byl tehdy nejmladším vojenským kapelníkem v Rakousku - Uhersku. Zde zaal svou dvanáctiletou dráhu vojenského kapelníka. Aby si trochu pivydlal, pizpsoboval lidové a populární písn i klasické kusy pro provedení vojenskou kapelou. Z té doby pochází jeho první, zcela zapomenutá opera „Rodrigo“ s libretem Rudolfa Mlocha, dávaná podle jednch pramen ve vojenském kasinu v Luenci. Podle jiných pramen prý ale vbec nikdy uvedena nebyla. Tato opera vtšinou není ve výtu Lehárových dl.

Ale v roce 1894 ml njaký kázeský problém, protoe proti rozkazu z jakýchsi dvod odmítl ídit njaký koncert a do konce, a byl z kapely propuštn.

Tehdy zaal dirigovat královskou námoní kapelu v Pule v dnešním Chorvatsku. Toto psobení mu pineslo další cennou zkušenost, toti ídit více jak stolenný orchestr a nauit se všem jemnostem a trikm orchestrální techniky. S orchestrem cestoval - byl také v Terstu, Budapešti a nakonec ve Vídni.

V Pule se setkal s básníkem Felixem Falzarim, který byl v té dob námoním dstojníkem a s ním, jako s libretistou spolupracoval na své první udávané opee „Kukuschka“, která byla provedena v Lipsku a v Budapešti. I kdy pomrn s velkým oekáváním, opera tyto nadje nesplnila a u obecenstva propadla. Tehdy si Lehár uvdomil, e se musí vnovat trochu zábavnjšímu ánru - operet.

V zim 1902 sloil Lehár valík „Zlato a stíbro“ (Gold und Silber) pro princeznu Pauline Clémentine von Metternich (1836 - 1921), která byla mj. velkou podporovatelkou Bedicha Smetany (1824 - 1884) i Richarda Wagnera (1813 - 1883). Valík ml velký úspch.

Od jara roku 1902 se stal dirigentem Divadla na Vídece a zde se také v listopadu 1902 uskutenila premiéra jeho první operety „Vídeské eny“ (Wiener Frauen). Ve stejné dob zaal psát další operetu „Dráteník“ - nkdy bývá pekládáno jako “Dráteníek“ (Der Rastelbinder) na libreto Victora Léona (1858 - 1940). Poválivé bylo, e Léon byl hlavním reisérem v konkurzním tehdejším Karlov divadle, co nakonec vedlo k Lehárov rezignaci v Divadle na Vídece a jeho úplnému - i riskantnímu - oddání se pouze skladb. Ve skladb se mu podailo propojit typickou vídeskou muziku se slovanskými prvky, pedevším slovenskými.

V roce 1903 zaala v Bad Ischlu jeho celoivotní láska - potkal zde Sophii Meth, rozenou Paschkis, dceru vídeského prodavae koberc, která ale byla v té dob vdaná. V roce 1906 byly z jejich pomru njaké problémy, pozdji se Sophie rozvedla a k svatb s Franzem Lehárem došlo a v roce 1921, dokonce podle jiných pramen a v roce 1924.

V roce 1904 napsal Lehár operetu „Boský manel“ (Der Göttergatte), která byla uvedena v Karlov divadle, a „Manelství ze ertu“ (Die Juxheirat), kterou uvedlo Divadlo na Vídece.

V prosinci 1905 dávalo Divadlo na Vídece nejslavnjší Lehárovu operetu „Veselá vdova“ (Die lustige Witwe). Libreto napsali Viktor Léon a Leo Stein (1861 - 1921). Libreto bylo napsáno na námty komedie slavného paíského Offenbachova libretisty Henri Meilhaca (1831 - 1897) „Velvyslanecký atašé“ (L´Attache d´ambassade) z roku 1861.

Opereta „Veselá vdova“ byla a je stále velice úspšná. Vzniklo nesíslné mnoství jejích nahrávek a prošla spoustou divadelních, filmových i televizních. inscenací na celém svt. První její filmové ztvárnní bylo v roce 1925, nejslavnjší podoba operety ve filmu byla z roku 1934 v hlavních rolích s americkou herekou Jeanette MacDonald (1903 - 1965) a francouzským hercem Mauricem Chevalierem (1888 - 1972).


V prvním djství je pedstaven ples na velvyslanectví fiktivní balkánské zem Pontevedro, z ní Hanna pochází. Jedním z host je práv Hanna a velvyslanec doufá, e ji provdá za obana své zem, aby její peníze zstaly v zemi. Poví tímto delikátním úkolem hrabte Danila, který je synovcem pontevederského krále. Velvyslanec netuší, e Hanna je Danilovou starou láskou.

Danilo dorazí ze slavné restaurace U Maxima v závsu se šesti kabaretními tanenicemi. Zazpívá píse, která se stala velmi oblíbenou, o svém nudném ivot. Útcha pro nj tpti nastává vdy, kdy si v noci uvdomí, e jde „od Maxima“.

S opravdovým potšením dává jména svým prvodkyním Lolo, Dodo, Joujou, Froufrou, Cloclo, a Margot a pak v pístnku usne.
Danilo úkol od velvyslance pijme s nechutí, protoe nechce být spojován se svatbou pro peníze a tak ze zaátku jen od Hanny odhání potenciální enichy.

V druhém jednání uspoádá Hanna na svém paíském zámku veírek. Hanna Danila miluje, ale on se snaí nedat nic najevo. Mezitím nastane situace pro další milenecký pár - velvyslancovu enu a francouzského atašé, kteí se schovají v zahradním pavilonu. Aby nedošlo k prozrazení, Hanna se vymní s paní velvyslancovou a kdy to zjistí Danilo, dotkne se ho to a z veírku odejde.

Ve tetím djství chce jít Danilo zase k Maximovi, ale kabaret je zavený. Je to proto, e Hanna pozvala ony tanenice na svj veírek. Danilo se tedy vrátí a Hanna mu vysvtlí pedchozí situaci. Zárove mu sdlí, e v pípad, kdy se provdá, své bohatství ztratí. Danilo tedy projeví svoji skutenou náklonnost a Hanna jen dodá, e ona peníze ztratí, ale tím, e je pedá svému budoucímu manelovi.

Touto operetou se stal Lehár slavný mezinárodn a podle jména jeho operety se jmenovaly rzné módní doplky i kulináské výrobky.

Árie Hanny „Viljo, Viljo, ty dívko z lesa“ (Vilja, O Vilja, Du Waldmägdelein) o malé lesní víle, která zmámila mladého lovce láskou, se stala jednou z árií svtového sopránového repertoáru.

Publikum operetu milovalo, navzdory nkterým hlasm kritiky. Na programu Divadla na Vídece byla opereta nepetrit na repertoáru po více ne rok se tymi sty reprízami. Úspch se šíil po celém svt jako poár. Hrála se v Londýn, asi osmsetkrát, i v New Yorku. V roce 1908 se hrála také v Kodani, Moskv a v Milán. Je také známo, e v roce 1908 se opereta „Veselá vdova“ hrála pod ízením skladatelovým v Mstském divadle v Mariánských Lázních. Mezi vzácným publikem byl britský panovník - Edward VII. (1841 - 1910) a pedpokládá se dokonce, e k dirigování byl Lehár pravdpodobn vyzván na královo pání.

V jedné dob se hrála „Veselá vdova“ v Buenos Aires souasn na pti scénách.

V roce 1909 mla opereta úspch v Madridu a Paíi a v roce 1910 v Bruselu. Po tomto úspchu se Franz Lehár ji o svou budoucnost hudebního skladatele nestrachoval.

Mezitím v letech 1908 a 1910 byly stídav v Divadle na Vídece, Karlov divadle a Divadle Johanna Strausse premiéry operet - nepíliš úspšné operety „Ti manelky“ (Der Mann mit drei Frauen), „Princezna“ (Das Fürstenkind), „Hrab Luxemburk“ (Der Graf von Luxemburg), „Cikánská láska“. (Zigeunerliebe), a hudební pohádky „Petr a Pavel v pohádkové zemi“ (Peter und Paul im Schlaraffenland), piem „Cikánská láska“, „Hrab Luxemburk“ a „Eva“, kterou sloil v roce 1911, byly velice úspšné. Libretisty onch úspšnjších oper byli spisovatelé Alfred Wilner (1859 - 1929) a Robert Bodanzky (1879 - 1923).

Dnes není píliš známá Lehárova opereta „Stromková re a prot alpská“, (Rosenstock und Edelweiss). kterou Lehár v roce1910 oslavil Bad Ischl a jeho okolí.

„Cikánská láska“ byla úspšná opereta s mnostvím cikánských, maarských i rumunských melodií, s romanticko-tajuplnými prvky, k jejímu tématu se Lehár pozdji vrátil.

Z France Lehára se stal úspšný a bohatý mu, který si poídil pro svj odpoinek v roce 1912 vilu na Rudolfov nábeí v Bad Ischlu, která je uvedena na dalším obrázku. Vilu ziskal od knny Sabranové. Bad Ischl bylo tehdy „módní“ místo, protoe tam trávíval své dovolené i císa Franz Josef I. (1830 - 1916). Sám Lehár si ale uvdomoval, e se ke skládání operet vlastn dostal „jako slepý k houslím“. Svoji vilu povaoval za ideální místo pro svoji práci.

V roce 1913 napsal Lehár operetu „Ideální manelka“ ( Die ideale Gattin) o en, zanedbávané svým manelem, která odejde od manela pry a vrátí se jako svoje vlastní sestra.

Wilner s Bodanzkym byli autory libreta další jeho operety „Konen sami“ (Endlich allein) z roku 1914 o chystané svatb nerovného páru - on, zchudlý hrab, který nepobral moc rozumu, ona velice bohatá americká dívka. Ped tím, ne se vzali, strávili romantické dobrodruství na pozadí nádhery alpské krajiny. Horský vdce, který vede dámu pi jejím horském výstupu, je pevleený baron, který ji u dlouho miluje. Nastane situace, kdy pár musí strávit noc spolu, ím se situace všech zúastnných podstatn zmní.

Bhem 1. svtové války Lehár ve skládání pokraoval, psal písn a symfonické básn. I kdy byl celkem v divadle útlum, byly hrány dv premiéry jeho operet „Pohled na hvzdy“ (Der Sterngucker) z roku 1916 a „Skivánek“ (pvodn Wo die Lerche singt) v roce 1918.

Soukrom ml Franz Lehár velice blízký vztah s italským hudebním skladatelem Giacomem Puccinim (1858 - 1924), s ním se spátelil v roce 1920. Sám se inspiroval jeho operami a podobn se nechal Puccini inspirovat Lehárem k operet “Vlaštovka“ (Rondine), která však brzy zapadla. Naopak Lehár vedle u uvedené neúspšné opery „Kukuschka“ se pokusil o operu ke konci své divadelní kariéry ješt jednou a napsal operu na námty své pvodní operety „Cikánská láska“ nazvanou „Potulný uenec“ (Garabonciás diák), která mla premiéru v Budapešti v roce 1943.

V roce 1921 se hrála opereta „Královna tanga“ (Die Tangokönigin), v roce 1922 „Modrý mazur“ (Die blaue Mazur), „Jaro“ (Früling), „Tanec váky“ v italské verzi (La danza delle libelle) .

V roce 1924 mla premiéru opereta „Clo-clo“ a v roce 1926 „Gigolette“.

V roce 1922 zpíval v Divadle na Vídece mladý tenorista Richard Tauber (1891 - 1948) árii Armanda z Lehárovy opery „Frasquita“. Jedná se opt o píbh romantické lásky, kdy mladý uenec Armand jede se svým pítelem Hyppolytem navštívit svou snoubenku. Jejich auto s porouchá a v té chvíli pijedou potulní cikání. Mladí muové vyjednávají o monosti nechat auto odtáhnout konm z cikánského povozu, kdy se ozve nádherný enský zpv. Pi píchodu cikánky Frasquity ztratí Armand své srdce. Ale vytkne dívce kráde cigaretového pouzdra a ona ním povrhne. Zatím se to snoubenka Armandova dozví, je hluboce uraena a provdá se za Hyppolita. Frasquita a Armand si naopak uvdomí, e patí k sob.

V roce 1934 natoil v Rakousku eský reisér Karel Lama (1887 - 1952) operetní film v hlavní roli s Jarmilou Novotnou (1907 - 1994). Za dirigentským pultem tehdy stál sám skladatel.

Richard Tauber se nadále stal pro Lehára inspirací, protoe pro nj napsal mezi roky 1925 - 1934 ješt další tenorové úlohy, kterým se dokonce íkalo „Tauberovy písn“ (Tauber - Lied), ve svých operetách - „Paganini“ z roku 1925, „Carevi“ (Tzarevitsch) z roku 1926, „Friderica“ z roku 1928, „Zem úsmv“ (Das Land des Lacheln, pvodn Die gelbe Jacke - lutá kazajka) z roku 1929, „Krásný je svt“ (Schön ist die Welt) a „Giuditta“ z roku 1931. - Dokonce se cituje historka, e se kdosi Taubera ptal, pro on, pvec mimoádných hlasových kvalit, marní svj hlas zpvem operet a Tauber odpovdl, e on nezpívá operety, e on zpívá Lehára. Mezi obma umlci vzniklo pátelství.

Je zajímavé, e poslední Lehárova opereta „Giuditta“ se tém vymyká obvyklé lehkosti operetního ánru, protoe obsahuje i tragické zvraty a nastoluje i váné otázky.

V roce 1935 se Lehár rozhodl zaloit svoje vlastní hudební vydavatelství, aby mohl lépe kontrolovat svá autorská práva. Jeho vydavatelství se jmenovalo „U zvonu“ (Glocken - Verlag). Vydavatelství se pak pomrn hodn vnoval. Toto vydavatelství existuje ješt dnes.

Se zmnou politického reimu v Nmecku zaaly manelm Lehárovým velké úzkosti, protoe paní Lehárová byla pvodem idovka, i kdy poktná, a byla ji v roce 1939 prohlášena za „árijského pvodu“. Snad aby ji zachránil, vnoval Lehár Hitlerovi v roce 1938 jednu skladbu k narozeninám.


Rovn mnoho jejich pátel zaínalo mít obavy. Po anšlusu Rakouska se manelé Lehárovi pesthovali do své vily v Bad Ischlu a zcela opustili svj byt a svoji umleckou kancelá ve Vídni. Oficiáln uvádl Lehár, e to bylo ze zdravotních dvod, ale pravdpodobn doufal, e v Bad Ischlu nebude jeho paní tak na oích.

Bhem války bylo postavení manelského páru ponkud dáno tím, e Adolf Hitler (1889 - 1945), pes to, e miloval vánou a majestátní hudbu Richarda Wagnera (1813 - 1883), si velice oblíbil Lehárovu „Veselou vdovu“. Na pímý zásah Goebelsv byly Lehárovy operety na nmeckých scénách „trpny“. Dokonce v r. 1940 Lehára Hitler vyznamenal Goethovou medailí za umní a vdu.

A tak i kdy se vtšinou manelské svazky „sešvagené“ s idy netolerovaly, v pípad paní Lehárové to kvli jejímu manelovi prošlo, pes to e njaký pokus o její transport byl. Proto celou dobu Hitlerovy vlády nad Rakouskem proila ve strachu.

V roce 1940 bylo Lehárovi udleno estné obanství msta Sopron. Z Vídn dostal estný prsten. Také msto Bad Ischl se pidalo k oslavám jeho sedmdesátin tím, e tehdejší „Lázeské divadlo“ (Kurtheater) bylo pejmenováno na Lehárovo divadlo. Podle jiných pramen se tak stalo a po skladatelov smrti.

Velký pítel Lehárv a jeho libretista Fritz Löhner - Breda (1883 - 1942), rodák z Ústí nad Orlicí, který sloil libreta k posledním vrcholným Lehárovým operetám - “Friderice“. „Zemi úsmv“ a “Giuditt“ a který il do svého zatení ve vile Lehárových v Bad Ischlu, byl ubit v koncentraním táboe Auschwitz. I druhý Lehárv libretista idovského pvodu, brnnský rodák, Fritz Grünbaum (1880 - 1941), který naopak psal Lehárovi libreta na zaátku jeho kariéry, zahynul v koncentraním táboe v Dachau.

V roce 1943 Lehár ván onemocnl a a do konce války spíš leel ve své vile v Bad Ischlu. Jejich dm ve Vídni byl vyplenn.

Po válce se manelé Lehárovi odsthovali do Švýcarska, kde doufal Franz Lehár v lepší lékaskou péi. Ale v dsledku tohoto jeho odjezdu si na nm „smlsli“ rzní pisálkové a závistivci a spojovali jeho odchod s tím, e bhem Hitlerovy doby s nacistickým reimem spolupracoval. To mu pochopiteln zdravotn velice ublíilo.

V Curychu v roce 1947 ješt ídil Orchestr Curyšské Tonhalle (Zürich Tonhalle Orchestra) pi nahrávce pedeher a valík ze svých operet pro anglickou hudebn nahrávací spolenost Decca.

Krátce po návštv Richarda Taubera ve Švýcarsku, který byl v té dob také ván nemocen, zemela v roce 1947 paní Lehárová.

Po její smrti odcestoval Franz Lehár v lét 1948 od sestry Emilie Christine z Curychu, kde práv pobýval, zpátky do Bad Ischlu, který k jeho návratu pichystal velké pivítání. Zdálo se, e všechna nedávná obviování byla zapomenuta a 14. íjna obdrel Lehár estné obanství Bad Ischlu.

Ale ji pár dní na to 24. íjna 1948 Franz Lehár v Bad Ischlu zemel a je tam také pochován. Podle jeho závti se vila stala po Lehárov smrti jeho muzeem.

Mnohé z jeho písní se staly evergreeny, napíklad „Své srdce tob dám“ (Dein ist mein ganzes Herz) z operety „Zem úsmv“.

Lehár za svj ivot napsal osmaticet operet, opery, tance, pochody i hudbu k filmm. Napsal také dv symfonické básn a dva houslové koncerty i sonáty.

Na Lehárovu poest byl pojmenován asteroid 85317 Lehár.

V Bad Ischlu byl v roce 1958 postaven jeho pomník a v roce 1980 byl ve Videském mstském parku také postaven jeho pomník od Franze Coufala.

U nás byla v roce 1985 televizní inscenace jeho operety „Hrab Luxemburk“.

Ulice jeho jménem byly pojmenovány ve Vídní, Mnichov, Hamburku a v nkterých holandských mstech a také v Chorvatsku. U nás máme Lehárovu ulici v Praze - Modanech, pak je pochopiteln Lehárova ulice v Komárn.

Lehárv odkaz tkví pedevším v tom, e jeho hudba nás napluje vzhledem k své lehkosti a melodinosti radostí. 
 
Dobromila Lebrová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 30.04.2021  18:06
 Datum
Jmno
Tma
 30.04.  18:06 Von
 30.04.  11:28 Vesuvjana dky
 30.04.  10:15 Betislav