Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Pemysl,
ztra Aneta.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Mravní djiny eského národa (2/2)
 
O duchu doby leccos vypovídá zákon . 115/1946 Sb. o právnosti jednání souvisících s bojem o znovunabytí svobody ech a Slovák. Tento zákon schválilo Prozatímní Národní shromádní dne 8. 5. 1946, tedy rok po konci války v Evrop. Klíový je první paragraf: „Jednání, k nmu došlo v dob od 30. záí 1938 do 28. íjna 1945 a jeho úelem bylo pispti k boji o znovunabytí svobody ech a Slovák nebo které smovalo ke spravedlivé odplat za iny okupant nebo jejich pomaha, není bezprávné ani tehdy, bylo-li by jinak podle platných pedpis trestné.“ Je logické, e bylo teba zptn legalizovat odbojové akce bhem druhé svtové války. Ale! Ta skonila 8. 5. 1945. Zákon však byl napsaný a do 28. 10. 1945! Zloiny na Nmcích i domnlých kolaborantech i vlastn komukoliv, kdo byl patin „onálepkován“, byly vykládány jako „spravedlivá odplata“. Veškerá zvrstva, ke kterým bhem pl roku (!) po konci války docházelo, byla ergo dle zákon SR v poádku. Opravdu divná doba s divnou morálkou.
 
Jist, atmosféra doby byla extrémní a vše, co se v polovin 20. století odehrálo, do té doby nemlo obdoby. Bhem pováleného Norimberského tribunálu byly poprvé v djinách souzeny zloiny proti lidskosti. Nacisté se dopouštli in slovy jen stí popsatelných. Na nkteré vci zstává asi jakýkoliv jazyk krátký… Poprvé v djinách systematicky zprmyslnli smrt. eši pro n byli podlidé, jejich ekonomický potenciál ml být vyuitý bhem války a po nacistickém vítzství mli být vysídleni na východ i vyvradni… Znamená to ale, e kadý Nmec byl nacista? e kadý páchal zloiny proti lidskosti? A e kdy to dlali oni, je v poádku, abychom to dlali i my? Oko za oko platilo v Chamurappiho zákoníku ped 3 700 lety. To jsme se skoro za 4 000 let vývoje nikam neposunuli? Oko za oko a svt bude slepý, prohlásil Mahátma Gándhí, mimochodem zavradný… Svou roli v tchto událostech nepochybn sehrála i frustrace a poníení z mnichovského diktátu a roky ohýbání pátee v dob okupace a monost najednou to vrátit tm, co za všechno mou a umlet tak hlodání pochybností o vlastní vin a selhání.
 
Na únor 1948 lze nahlíet z rzných pohled. Meme ho interpretovat jako zneuití moci a násilný pu. Zárove jako legální proces v rámci tehdejších zákon. Také jako formalitu, které na faktickém dní nic nezmnila. A nebo komunistickou optikou jako „vítzný únor“. Toto vše se skrývá pod tmi nkolika dny ped více jak sedmdesáti lety. A je symbolické, e v této krizi ješt naposledy vstoupil na kolbišt djin prezident Beneš, aby sehrál závrený part tragédie svého prezidentského úadu. Jeho ustoupení Gottwaldovi a vyhovní jeho poadavkm definitivn spustilo období druhé totality trvající dlouhá tyi desetiletí. Období, kdy ti, kteí ješt mli síly, kvality a odhodlání se postavit totalitní moci, byli opt pronásledováni, perzekuováni, mueni, zavírání na dlouhá léta do alá, vradni a popravováni. Období, bhem nho podle rzných odhad opustilo území eskoslovenska a na pl milionu jeho obyvatel. Období, kdy ást národa, ranná u bhem války, dále krvácela a v jiné ástí se opt probouzely ty nejniší a nejzavreníhodnjší pudy, které se tentokrát institucionalizovaly v podob Státní bezpenosti a sít jejich agent a pisluhova. Období, které zasáhlo nkolik generací a vytvoilo pokivené hodnoty a vzory a dokonce dokázalo vc zdánliv nemonou – mnit djiny. Pokadé, kdy totalitní reim dostane tolik asu a prostoru, aby si vychoval nové generace, zaere se pod ki národa zhoubnji a vytrvaleji ne jednorázový akt agrese. A bují jak nádor dál, i kdy je navenek odstrann.
 
Polistopadová 90. léta pinesla éru nadjí a šancí na zmnu. Vzhledem k pedchozímu plstoletí vývoje by bylo zptn naivní oekávat, e se kormidlo djin rázem otoí o sto osmdesát stup. Jednoduše proto, e tch pozitivních sil nebylo a ani nemohlo být tolik, aby mly dostatek síly jednoznan se vypoádat s tmi negativními. A tak njak k tomu chybla i vtší vle… A stejn, jako se národ nedokázal vyrovnat s nacistickou okupací, nedokázal se vyrovnat ani se tyiceti lety komunistické diktatury. Tím spíše, e se „nadechl“ ješt slabší ne díve a elící nepíjemné skutenosti, e zatímco vinu za druhou svtovou válku šlo svalit na „ty druhé“ a pipsat jim jednoduše vše špatné, te by bylo teba zamit pozornost do vlastních ad…  A tak se 90. léta promnila v pole promarnných píleitostí. Kupónovou privatizaci meme najít definovanou jako snahu o transformaci socialistické ekonomiky v kapitalistickou, ale zrovna tak se k ní hodí pízviska o kolosálních podvodech a nebývalém rozkrádání státu. Z ady bývalých pionýr socialismu se stali kapitáni kapitalismu, mnozí bývalí stoupenci komunismu náhle prozeli a uvdomili si, e vlastn byli odjakiva demokraty, spousta lidí ztratila pam a nepamatovali si, e se támhle s nkým scházeli a o nkom nco vykládali, ást lidí nkde nkdo podepsal, ani by o tom tušili, spousta sloek a materiál se záhadn ztratila i byla zniena… a samotná KS si jen zmnila název a dál tlaí tu káru proletáské revoluce svtem a e má velké bratry, ke kterým me vzhlíet a uit se od nich – a bohuel nejenom ona. Ostatn u v roce 1929 to Klement Gottwald v poslanecké snmovn tehdejšího Národního shromádní vyjádil jasn: „íkáte konen, e jsme pod komandem Moskvy a e si tam chodíme pro rozum. […] A my jsme stranou eskoslovenského proletariátu a naším nejvyšším štábem je skuten Moskva. A my se chodíme do Moskvy uit, víte co? My se od ruských bolševik do Moskvy chodíme uit, jak vám zakroutit krk. A vy víte, e ruští bolševici jsou v tom mistry… Pejde vás smích!“ Ale to u je dávná minulost, e… Nebo snad ne?

 
 
Z deziluzí, rozarování a nenaplnných nadji 90. letech vyrostly na poátku 21. století na eské politické scén podivuhodná uskupení i persony. Mli jsme tu a dosud máme politické podnikatele, marketéry, demagogy, populisty i extrémisty. Pokud se zamyslíme ale nad celkovým vývojem, lze to vnímat jako logické pokraování a do urité míry snad u konen i vyústní pedchozích dekád a (zlo)in, které byly na eském národ spáchány. Kdy se vrátíme k eskému národnímu obrození 18. a 19. století, šlo o fenomén, který se rozpínal po nkolik generací. A te si vezmme, e padesát let tu byly systematicky likvidovány a vyhánny eské mravní, intelektuální, kulturní i politické elity. Ztráty národa z téhle „doby temna“, by asi tko dopoitatelné, se budou pohybovat v ádu vyšších statisíc. A tahle prázdnota se musela projevit a nyní se musí znovu zaplnit, co ale není nic snadného ani rychlého. Navíc v neustálém boji se silami inklinujícími ke „starým“ poádkm nebo s obyejnou lidskou hloupostí a malostí.
 
Pokud jsme nyní ticet let po sametové revoluci, je to z pohledu lidského ivota kus, ale z pohledu ostatních dj jen mrknutí oka. Ped tém šedesáti lety (roku 1963) pronesl Martin Luther King slavnou e I have a dream, v ní vyslovil pání, e jednou vymizí rasismus a synové bývalých otrok i otroká vedle sebe dokáí ít jako brati. Pestoe od té doby uteklo tém dvojnásobné mnoství asu co od pádu elezné opony v bývalém eskoslovensku, rasismus ani dnes není uzaveným tématem v USA ani v jiných ástech svta a stále je mezi lidmi pítomný a nebezpený a pochybuji, e za touhle ideologií udláme v dohledné dob tlustou áru. Kdy vznikla ji vzpomínaná „I. republika“, mla štstí, e vyrostla na pevných a širokých základech, které byly budovány po vtšinu 19. století. A práv díky nim také vbec vznikla. eská republika na poátku 90. let se naopak ocitla v situaci, kdy podobné podhoubí bylo desetiletími komunismu a nacismu vymýceno a teprve musí znovu vyrst.
 
Kdo se nkdy staral o zahradu, rozumí tomu zdlouhavému procesu. Vypstovat ji trvá v pípad menších kvtin i ke roky, v pípad strom desetiletí. Vybudovat a udrovat krásnou zahradu je nároný proces, který však me být zhacen bhem jediného okamiku. Strom, který roste staletí, zvládne lovk pokácet bhem pár minut. Škdci, plevel, pda otrávená chemikáliemi, nedostatek vláhy… Postaí chvíle nepozornosti i zlého úmyslu a z oázy radosti se stane místo zkázy. Jene i tahle pda jde znovu obdlat, znovu jí vrátit ád a ivot, jen to není hned a nejde to lehce. Opt slovy Winstona Churchilla, stojí to krev, pot a slzy. Ale i pouš se dá zmnit v úrodnou krajinu.
 
A z toho dvodu, navzdory neutšené souasnosti, jsem s výhledem do budoucna mírným optimistou. A jako
Martin Luther King i já mám sen. Sen o hrdém a mravním národu, který ve spoleenství ostatních národ zaujme dstojné místo a jeho elity i adoví lenové si nebudou navzájem dlat ostudu. Sen o národu, který bude partnerem ostatním národm, ne potíistou i erným pasaérem, který se jen veze, kdy je mu to výhodné, a dlá problémy, kdy se po nm nco ádá. Národu, který bude soudrný a semknutý kolem skutených hodnot, ne rozeštvaný a slabý. Je to cesta kivolaká, plná nástrah a slepých odboek, cesta, po které budeme kráet ješt dlouho, ale ta cesta tudy vede a to je dleité. S kadou novou generací se musí posilovat mravnost, etické hodnoty, vzdlanost a ada dalších dleitých ctností a naopak oslabovat ty špatné. Pestat zalévat semínka zloby, závisti, hlouposti, nenávisti, omezenosti a další jim podobná. Nechme je hluboko pohbené a dopejme vláhu tomu dobrému v nás.
 
Po padesáti letech to potrvá alespo dalších padesát, spíše sto let, ne takový stav nastane. Musí se to doslova odít a narodí se ješt nkolik generací, ne nastane skutená sebereflexe eského národa a jeho soudobých djin následovaná tolik potebnou katarzí. Teprve a konen uzaveme ty pedešlé kapitoly, zanou se psát nové. Zatím stále ješt nejsme na další stránce, i kdy u ubhlo tolik let. A ano, naplnní tohoto snu se pravdpodobn nedoiju, moná se ho nedoije nikdo a eský národ ten rozhodný krok nikdy neudlá. Jeho prohra. Ale vím. Vím, e mé dti u do téhle doby nahlédnou, a jejich dti v ní budou i ít. Práce s nastupujícími generacemi m plní nadjí, e eský národ má potenciál mravn vyrst. Musíme však za tím cílem jít, bojovat o nj a nevzdávat to. Protoe zaijeme ješt hodn pád, ran, slepých cest a zrady. Být slušný a estný je jedna z nejtších inností v ivot, zárove je to ale i ivotním posláním skuten lidských bytostí.

 
Tomáš Záecký
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 05.04.2021  05:18
 Datum
Jmno
Tma
 05.04.  05:18 sv
 04.04.  14:05 polarka
 03.04.  17:14 Tom Zeck
 03.04.  14:12 Marta
 03.04.  11:39 RYFUK
 03.04.  11:11 Ludmila
 03.04.  10:55 olga jankov
 03.04.  10:50 Vclav Podkovn pan vydavatelce i autoru lnku
 03.04.  10:40 Ctirad Pnek Neobyejn hodnotn
 03.04.  10:38 Von
 03.04.  09:21 Ivan Pani Karle
 03.04.  08:39 KarlaA
 03.04.  07:56 Vclav Pokorn Velmi hodnotn lnek!
 03.04.  02:54 Ivan