Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek ofie,
ztra Pemysl.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Tam, kde jsi dnes, nemusíš být zítra
 
Problém nás tém dosplých je v tom, e u se nememe skrývat za tou dtskou tváí a snait se ped problémy utéct. Musíme jim elit, protoe je to prý správné a dosplácké. Proto je taky tolik nezamstnaných, drogov závislých a sebevrah.

Mým problémem bylo, e jsem nevdla, co bude se mnou dál. Skonila jsem stední, s maturitou na druhý pokus (zpropadená matika), ale na vysokou jsem se nedostala. A co te? Bylo mi devatenáct a nechtlo se mi samozejm jít nkam manueln makat. Na pár msíc jsem šla pracovat do fabriky. Ale tísmnný reim m niil víc ne jsem si pedstavovala a tak rozhodla jsem se pro zmnu.

Rok pedtím jsem s nejlepší kamarádkou sedla na zahradní studni a plánovala, e kdy bude nejh, odjedeme hlídat dcka do Ameriky. Rok se s rokem sešel, ani jedna jsme se nedostaly dál, tak jsme se rozhodly podat pihlášku na aupair. Chtly jsme ale zkusit udlat pijímaky na vysokou a další rok a domluvily jsme se, e pojedeme na pl roku do Anglie. Po zaplacení poplatk, jsme kadý den nedokav oekávaly touebn oekávaný mail. Njaký as se nic nedlo, pak nám poslali rodinu, která si mla vybrat jednu z nás. Vybrali si m, ale málem jsem pro ošklivý pád na kole nikam nejela. Vyvázla jsem však jen s lehkým otesem mozku, pohmodným obratlem a vazem na rameni, a s msíní neschopností v práci.

Msíc rychle ubhl já se uzdravila a mohla jsem vyrazit do Anglie a stát se tak aupair. Zaátky v cizin jsou vdycky perné. Pipadala jsem si jako kovák náhle se objevíce v civilizaci. Kdy na m nkdo promluvil, tak mi pišlo, jak by to vbec nebyl jazyk, který jsem se jedenáct let uila. A kdy jsem mla nco íct já, tak mi z njakého neznámého dvodu ztuhnul jazyk a nedostala jsem ze sebe ani slovo.

Starala jsem se o ti dti, ale mou hlavní náplní bylo uklízení. Kdy jsem vidla, jak se ty dti chovají, tak jsem byla vdná i za leštní záchodové mísy. Postupem asu jsme k sob ale našli cestu. Moji zamstnavatelé si mysleli, e esko, je poád souástí eskoslovenska ve východní Evrop, nedokázali pochopit, e vím, co je televize, myka nebo teba sporák. Ne, milí Anglánci, my eši, by poznamenáni komunistickou minulostí, neijeme v Pravku.

Další vc, která mi nešla do hlavy, byla výchova dtí. Koupí jim na co si vzpomenou. Nezakroí, kdy se mezi sebou perou, nechají je do sebe mlátit a navzájem se poniovat. Vtšina dtí si pak neváí nieho, nemá k nikomu respekt a jsou plné zloby.

Angliané mají take tendenci stovat si, jak je vše drahé, ale pesto nesmysln zaplní ješt vice ji plnou ledniku, aby pak pozdji ti tvrtiny potravin z ni vyhodili. Ale jak se íká, jiný kraj, jiný mrav. Kdyby bylo esko na jejich úrovni, pravdpodobn by to bylo stejné.

Jakmile se lovk po njakém ase otepe, hned jde všechno lépe. Nkteré vci, bych se ale bez cesty do Anglie nenauila. Napíklad, kdy u jsem s rodinou bydlela ti týdny, stále mi bylo divné, pro m poád vítají, kdy podkuju. Pak jsem zjistila, e fráze “You’re welcome” neznamená vítej, ale “nemáš za”. Zajímavé. Taky, e kdy se vás zeptají, jak se máte, tak je to vlastn vbec nezajímá, je to jen zdvoilá fráze po pozdravu.

 

V prvních pár msících jsem pouívala špatná slova i tvary sloves, take jsem si pipadala jak Vietnamka v trnici. Po tech msících u rodiny v Camberley, mi s dvoutýdenní rezervou ekli, e u m nebudou potebovat, nebo se budou sthovat do menšího a máma bude zstávat doma. Taky mi to mohli dát na vdomí pedem, ne jsem vydala £200 za kurz anglitiny, ale to je nezajímalo. Agentue, pes kterou jsem jela, jsem to ihned oznámila. Kdy se celé dva týdny nic nedlo, tak jsem zaala hledat práci sama.

Našla jsem druhou rodinu v Guildfordu. Na týden m k sob vzala spoluaka Akiko, ne se pesthuji k rodin. Byl to nezapomenutelný záitek. Akiko byla 30letá Japonka, která ila v Anglii pouze rok, se svým manelem Yutem, jen pracoval na Univerzit v Eghamu. Krom toho, e jsme si navzájem pedstavili své kultury, Akiko m nauila vait sushi a já ji na oplátku nauila esneku i jiná jídla. S Yutem jsme sdíleli stejný smysl pro humor, hudbu a váše k Top Gearu.

Jene týden utekl jako voda a byl as se rozlouit. Pišla jsem do nové rodiny, kde se singl mamka stará jen o jednoho kluka. V této rodin jsem byla 9 msíc, ale cítila jsem, e je as posunout se dál. Tak si íkám, e lovk nikdy neví, kam ho ivot zatoulá. Jeden den peciválujeme doma a druhý stojíme na Eiffelovce ve snaze chytit svj sen. Doma nás nedrí rodina i pátelé, jak si naivn namlouváme, ale strach z poznání neho nového. Bojíme se, e spadneme na kolena a nebude nikdo, kdo by nám pomohl. Ale skuteným vítzem není ten, kdo bojoval a zvítzil. Ale kdo bojoval, byl sraen, avšak zkoušel to dál. I kdy mé zkušenosti nejsou nejlepší, nevzdávám to, naopak chci dokázat sama sob, e na to mám. To m dlá silnjší.

 
Markéta Šestáková
 
***
Ilustrace © Miroslav Šesták

Zobrazit všechny lánky autorky
 


Komente
Posledn koment: 08.03.2021  05:36
 Datum
Jmno
Tma
 08.03.  05:36 Markta estkov Maltov Dkuji
 08.03.  02:16 Stanislav
 07.03.  17:18 Evussa Mil Marktko
 07.03.  16:34 Jelnkov vERONIKA
 07.03.  16:29 olga jankov
 07.03.  15:55 polarka
 07.03.  12:52 Markta estkov Maltov Dkuji
 07.03.  11:28 Ivan
 07.03.  08:48 Von