Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Pavla,
ztra Zdeka.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Michelangelo di Lodovico Buonarroti Simoni

Italský socha, malí, architekt a básník

 
(6. bezna 1475  -  18. února 1564)

Byl jedním z njvtších umlc všech dob. Jeho jméno se tém vdy spojuje se slovem „mistrovský“ a „nesmrtelný“. Jeho dílo je nesrovnatelné, plné vnitní krásy, vyjadující všechny sloky lidského ivota a lidského konání. O jeho ivot jako první psal s nesmírným obdivem a zápalem slavný ivotopisec mnoha renesanních umlc, umlcv pítel, malí a architekt Giorgio Vasarí (1511-1574), autor díla „Vite de´più eccelenti pittori, scultori e architettori italiani, da Cinabue insino a´ tempi nostri“ (ivoty význanjších italských malí, socha a architekt od Cinabua do našich as). Cinabue, vlastním jménem Cenni di Pepo, byl florentský malí, ijící piblin mezi roky 1240 a 1302.

Michelangelo di Lodovico Buonarroti Simoni se narodil v pondlí 6. bezna 1475 v Caprese, nyní nazývaném Caprese Michelangelo, nedaleko Arezza v Toskánsku. Byl druhým z pti syn místního starosty Ludovica di Leonardo di Buonarotto Simoni a Francesky Neri del Miniato di Siena. Jeho pedci bývali floretskými bankéi a nedlouho po Michelangelov narození se rodie do Florencie vrátili. - Michelangelo se po celý ivot cítil být Florenanem.

Maminka mu zemela, kdy mu bylo sedm let a pak vyrstal bez lásky, vzdálen od rodiny v msteku Settignanu, nedaleko od Florencie, kde ml jeho otec mramorový lom a malý statek. Michelangelo vyrstal v rodin lamae kamene a tam se poprvé seznámil s mramorem i s dlátem.

Chmurnost jeho dtství se po celý ivot projevovala v jeho povaze. Byl velmi citlivý, vdy uzavený, odmený a nedtklivý. Také byl velmi prchlivý a pak uíval i hrubých zpsob, ale za njakou chvíli se láskypln omlouval - byl rozpolcený. To také zpsobovalo, e byl po celý ivot osamlý. Nkteré prameny uvádjí pravdpodobnost, e trpl autismem.

Otec si brzy povšiml jeho velké inteligence a tak ho poslal do školy Franceska Galeota di Urbino, který v té dob uil základm humanitních vd. Otec doufal, e syn bude pokraovat v tradicí úspšných florentských obchodník a posílí rodinnou povst. Ve škole se ale Michelangelo seznámil se starším spoluákem Francescem Granaccim (1469 - 1543), který studoval umní u bratí Ghirlandai, hlavn Domenica, vlastním jménem Domenico di Tommaso Curradi di Dolfo Bigordi (1449 - 1494). Ten pobídl Michelangela, aby se dále umní vnoval, a tak se k velké nelibosti otcov stal Ghirladaiovým uedníkem. Rok se uil umní freska a pak jeho uitele poádal vládce Florencie - Lorenzo Medicejský, zvaný Magnifico, neboli Nádherný nebo té Velkolepý (1449 - 1492), aby do umlecké sochaské školy v zahrad kláštera San Marco, pod jeho patronací, poslal dva ze svých nejlepších ák. Vedle Michelangela byl vybrán ješt jeho pítel Francesco Granacci. V sochaské škole v zahrad San Marco ho uil Bertoldo di Giovanni (asi 1435/40 - 1491), ák slavného sochae Donatella (1386 - 1466). Na dvoe Lorenza Medicejského ml Michelangelo monost rozmlouvat s mladými Medicejskými, kteí se pozdji stal i papei - Giovannim - papeem Lvem X. (1475 - 1521) a Giuliem - papeem Klementem VII. (1478 - 1534). Michelangelo se zárove seznámil s jejich vychovatelem, básníkem Angelem Polizianem (1454 - 1494), dále souasným humanistou a astronomem Marsiliem Ficinem (1433 - 1499) a filozofem - hrabtem Picem della Mirandola (1463 - 1494).

Bhem pobytu na védodov dvoe ml Michelangelo monost studovat tehdy církví zakázanou anatomii. Pevor kostela Santo Spirito - Fra Niccoló Bichiellini - dostal výmnou za povolení studia ást krucifixu - Kristovu hlavu. Ale pílišné studium mrtvých tl psobilo Michelangelovi zdravotní problémy, take ho pravideln perušoval.

V roce 1492 dokonil dva reliéfy, které byly na objednávku Lorenza Medicejského. „Battaglia dei centauri“ (Bitva kentaur) bylo zobrazení legendární bitvy mytických Lapit z ecké Thesálie a rovn mytických kentaur, pololidí, o nich se tvrdilo, e byli divocí a nezkrotní, podle námtu Polizianiho.

Druhým obrazem byla „Madona della scala“ (Madona na schodech), viz obrázek, kde v zamyšlené tvái Panny Marie znázornil pocity matky, která ví, co syna oekává.
V té dob byl jeho spoluákem rovn Florenan Pietro Torrigiani (1472 - 1528), který se pozdji stal významným sochaem ve Španlsku a který ho v hádce udeil kladivem do nosu a navdy mu nos zmrzail.

Avšak 8. dubna 1492 zemel Lorenzo Medicejský, který doposud udroval kehkou rovnováhu v Itálii a pedevším zajišoval rozkvt Florencie. Ve Florencii se dostaly ke slovu rzné proudy. Byli to „arribiati“ (pominutí), kteí chtli návrat buroazní republiky, vedené finanními bohái a tradiními šlechtici - s výjimkou Medicejských; druzí Medicejské obhajovali, ti se nazývali „paleschi“ (odkrytí) a poslední skupina byli „piagnoni“ (plaky), které vedl dominikánský mnich Girolamo Savonarola (1452 - 1498), ti zastupovali všechny spoleenské vrstvy a usilovali o ist náboenský stát. Nástupce Lorenzv Piero Medici (1472 - 1503) nebyl schopen uhájit otcovu íši a byl nucen uprchnout a hledat pomoc jinde. Hned po jeho úprku obsadil celkem bezbolestn Florencii francouzský král Karel VIII.(1470 - 1498) s armádou dvaceti tisíc mu. Ale okupace netrvala a dlouho a brzy se svou armádou odtáhl.

Z té doby se traduje píhoda s Michelangelovými urákami o generaci staršího Leonarda da Vinciho (1452 - 1519), který v Leonardovi vidl soupee. Rovn s Rafaelem Santim (1483 - 1520) se za jeho ivota píliš v oblib neml.

Michelangelo v dob politických zmatk ve Florencii nejdíve odešel z vvodova obydlí do otcova domu. Mezi roky 1493 a 1494 koupil mramorový kvádr pro svoji budoucí sochu Herkula, která byla pozdji poslána do Francie králi Františkovi I. a která se kolem roku 1700 ztratila.

Pak pod vlivem boulivých událostí odešel nejdíve do Benátek a pak do Bolon. V Boloni dostal objednávku na malý oltá svatého Dominika pro stejnojmenný kostel. Pak se na krátký as vrátil, pracoval pro Medicejské, pro n vytvoil svatého Jana Ktitele jako dít a spícího Kupida. Jana Ktitele, který vypadal jako staroitné dílo, koupil od Medicejských ímský kardinál Raffaele Riario (1461 - 1521), klam sice poznal, ale dílo se mu tak líbilo, e pozval Michelangela do íma.

Mezitím ve Florencii nastaly v roce 1494 dokonce volby, v nich na podzim pesvdiv vyhrál Savonarola. Tehdy, jako vtšina fanatik a diktátor, nejdíve zaútoil na umní. Vytvoil komise z dtí, které byly odpovdné za duchovní istotu Florencie. Obleeny v bílých hábitech mohly vstoupit kamkoliv - a jakékoliv dílo se jim nezdálo, mohly nechat spálit. Hranice mly název „Falò della vanità“ (Hranice ješitnosti) a shoelo v nich mnoho vzácných spis i umleckých dl.

Tato situace ve Florencii pesvdila Michelangela, aby kardinálovo pozvání v roce 1496 pijal. Do íma dorazil 25. ervna 1496.

Brzy zaal pracovat pro kardinála na soše pohanského boha Bacchai v nadivotní velikosti, kterého tvoil mezi lety 1496 a 1498. Kardinál pohanské dílo odmítl a tak to zakoupil pro svou zahradu kardinálv banké Jacopo Galli.

Po pohanském tématu zaal Michelangelo v roce 1498 pracovat na své první Piet, která je stále na pvodním míst u chrámu svatého Petra v ím. Dokonil ji pravdpodobn ped svými ptadvacátými narozeninami. - Pár dní potom, kdy bylo dílo postaveno ped chrámem, zaslechl prý Michelangelo poznámku od njakého poutníka, e dílo bylo vytvoeno lombardským sochaem Cristoforem Solarim (asi 1460 - 1527), zvaným il Gobbo (Hrbá). Té noci, v divokém vzteku prý popadl kladivo a dláto a na Mariinu šerpu vytesal MICHAEL ANGELUS BUONAROTUS FLORENT FACIEBAT (Vytvoil Florenan Michelangelo Buonarroti). Je to jediné Michelangelovo dílo, které je signováno, ponvad pozdji Michelangelo svého tehdejšího výbuchu vzteku litoval a u kvli tomu ádnou sochu nepodepsal.

Po nkolika letech politických zmatk, kdy byl Savonarola roku 1498 popraven, byla 4. srpna 1501 ve Florencii vyhlášena republika. Dvanáct dní po vyhlášení se na Michelangela obrátil bohatý florentský emeslnický cech Arte della lana (Spoleenstvo vlna) a objednal od nj sochu starozákonního krále Davida. Jednalo se o symbol florentské suverenity a socha mla, vícemén na Michelangelovo pání, být postavena na námstí Piazza della Signoria ped Palazzo della Signoria (Palác vlády florentské republiky). Sochu Michelangelo vytvoil z mramoru vyteného v lomech Carrary a dokonil ji v roce 1504. Socha zcela odpovídala Michelangelov vlastenecké pedstav hrdého Florenana, pro nj pedstavoval David symbol odporu, odvahy, která je z celé sochy patrná. Davidovo vnitní naptí a soustední ped bojem s obrem Goliášem a jeho víra v Boha mly posílit florentské obany, i kdy v této chvíli svobodné, ale stále elící rzným vyhrkám. Sám Michelangelo popsal sochu následovn „... Oi ostraité, krk... býí šíje..,ruce zabijáka..., tlo zásoba energie. Stojí pipraven se bít.“

V té dob namaloval Michelangelo tondo (renesanní kruhové sochaské dílo nebo malba; vychází z italského slova „rotondo“ = „kulatý“) „Sacra Famiglia e San Giovannino“ (Svatá rodina a Jan Ktitel) pro význaného florentského mšana Angela Doniho, nazvané podle nej „Tondo Doni“.

V roce 1504 maloval Michelangelo protjšek Leonardovy „Bitvy u Anghiary“ ve florentské radnici. Dílo zstalo pouze na kartonu; byla to „Battaglia di Cascina“ (Bitva u Castina)

Roku 1505 byl Michelangelo nov zvoleným papeem Juliem II. (1443 - 1513) opt povolán zpt do íma, pvodn kvli objednávce stavby a výzdoby papeovy hrobky. Pape Julius II. byl velmi ctiádostivý a umnímilovný. Byl také hodn aktivní, co se týká výboj. Velmi ovlivnil ímské umní, protoe se obracel na nejvýznamnjší umlce té doby, kteí pro nj pracovali.

V té dob bydlel Michelangelo v ím nedaleko místa, kde se zaal v roce 1507 stavt kostel Santa Maria di Loreto. - Dm ale u dávno nestojí.

V roce 1505 se na provádly na území íma vykopávky, z nich nkteré ml Michelangelo posuzovat. Tak se mohl seznámit v roce 1506 s antickým sousoším nalezeným ve zíceninách Neronova paláce „Láokoón a jeho synové“, znázorujíci epizodu z období Trójské války, které bylo vykopáno 14. ledna 1506. - Pape si prý pál, aby Michelangelo sousoší, které bylo poškozené, opravil, ale Michelagelo odmítl s poukázáním, e takové dílo je nad jeho monosti.

V zaaté tvorb na výzdob papeovy hrobky byl Michelangelo stále vyrušován dalšími poadavky a zakázkami od papee, take na ní pracoval po tyicet let.

Jednou z tchto dalších papeových zakázek byla výzdoba klenby Sixtinské kaple v Apoštolském paláci ve Vatikánu. Pvodn ml namalovat dvanáct apoštol na hvzdnaté obloze, ale prosazoval mnohem sloitjší objekt - znázornní stvoení, pádu lovka, potopy svta, popisované v Genesis, ale i Pokoušení Krista z Nového zákona. Mezi nejvýznanjší fresky ze stropu Sixtinské kaple patí „Stvoení Adama“, „Adam a Eva v zahrad Edenu“ „Potopa“, „Prorok Izajáš“. Plošný rozmr Michelangelových maleb je asi pt set metr tvereních.

Michelangelo trávil celou dobu ty let vlee na zádech na lešení, bez stálých pomocník; práce sice zaal s Giulianem Bugiardinim (1475 - 1577), Aristotelem da Sangallem (1481 - 1551) a se svým starým pítelem Francescem Granaccim (1469 - 1543) a spoustou dlník, ale nakonec pracoval hlavn sám, protoe práce nepokraovaly, jak si pál, tak namalovanou ást odstranil a všechny pomocníky, s výjimkou toho, který mu míchal barvy, vyházel. - Neml také ádné áky. Pesto, e i pape Julius II. byl nekompromisní a tvrdohlavý, jedno mli s umlcem spolené, e se chtli dobrat hloubky vci a práv tento Michengelv vhled do biblických píbh, jeho nadšení, se papeovi líbily. V roce 1506 ale dokonce Michelangelo ped Juliem II. uprchl do Florencie, ale v Boloni se opt smíili.

Je sice pravda, e Michelangelo si nepál, aby jeho dílo nkdo uvidl ped dokonením, ale pape sám na lešení nkolikrát k velké Michelangelov zlosti vylezl. - Práce ale nepokraovaly i proto, e pape byl na válených výpravách a Michelangelo neml dost prostedk na dokonení. - Nakonec Michelangela tlak okolí pinutil, e v srpnu 1511 své dílo ukázal ješt ped dokonením k velkému nadšení mnohých umlc.

tyi roky nelidské diny popsal sám Michelangelo takto: „Z té trýzn krk mi zduel, vole vláí, to kocourm tak roste v Lombardii i jinde kdes, kde škdnou vodu pijí, a pupek vzdýmá se a k brad tlaí. K nebesm vousy jeím, tém stáí v týl se mi, prsa mám jak od harpyjí, a šttec, jak se z nho barvy lijí, pejnou m strakatinou shry smáí. Kyle mi vyhezly v bich a dech mu ouí a na zadek m rovnováha zmáhá a jak bych bez oí byl, vrávorám. Ke má povislá se v pedu dlouí a vzadu zase na dost nedosahá, jak syrský luk se kivím, napínám. A tak, co v hlav mám, vyjde co tvar jen potvorný a zlý. Kdo z hlavn kivé rovn vystelí? Ten výtvor mrtvý, mdlý, ty, Giovanni, obhaj, est mou a mé chtní. Nejsem zde na míst. A ve mn malí není.“

Ješt jinde se zmínil: „Po tyech muivých letech, více, jak tyech stech postavách v ivotní velikosti se cítím otrávený jako Jeremiáš. Bylo mi pouhých sedmaticet, ale pátelé m nepoznali, jak starým muem jsem se stal“. - Prorok Jeremiáš trávil dlouhá léta v babylonském zajetí, byl asto muený a Michelangelo jeho pocity rovn na fresce znázornil, jak ukazuje obrázek: Konené odhalení díla bylo koncem íjna 1512 a celý ím asl nad dílem umlce, který se sám za malíe nepokládal.

 
  

Dalším dílem, které mlo být souástí papeské hrobky, byla socha Mojíše v nadivotní velikosti, kterou umlec tvoil mezi lety 1513 a 1515. Pvodní papeská hrobka, pro kterou bylo dílo ureno, mla být v chrámu svatého Petra. Nakonec je socha Mojíše s ostatními sochami umístna v menším kostele sice také svatého Petra, ale nazývaného San Pietro in Vincoli, neboli svatého Petra v etzech, nacházejícího se na jenom ze sedmi posvátných ímských pahork.

Mojíš je zobrazen, jak drí Desatero v podpaí a pohráva si pravou rukou s dlouhými vousy. Pohled má upený do dálky a na hlav má jakési rohy. Výklad této ozdoby je odvozován ze starých peklad bible, asto nejasných, a rohy mají pedstavovat záící paprsky.

V té dob vytvoil Michelangelo další dv sochy, které jsou nyní umístny v Louvru - „Sciavo ribelle“ (Odbojný otrok, u nás uvádno jako Spoutaný otrok) a „Sciavo morente“ (Umírající otrok). Ze stejného období jsou ješt sochy dalších otrok, urených pvodn prý pro výzdobu papeovy hrobky.

V roce 1513 zemel pape Julius II. a jeho následovník Lev X., se kterým se Michelagelo znal u z mládí, objednal rekonstrukci fasády chrámu San Lorenzo ve Florencii se sochaskou výzdobou, co píliš Michelangela netšilo. Na návrhu soch pracoval ti roky, objednal mramor z nového lomu v Pietrasant, ale zakázka byla odvolána. Další objednávka od Medicejských se týkala rodinné pohební kaple v tomto chrámu v nové zákristii. Byly zamýšleny hrobky pro Lorenza de´ Medici, vévodu z Urbina (1492 - 1519) a Giuliana de´ Medici, vévodu z Nemours (1479 - 1516), kteí zemeli mladí a tím také nebyli píliš významní. - Zde opustil Michelangelo zcela kesanské symboly a znázornil lidstvo, jak ho vidl v symbolech Dne a Noci, Rozbesku a Soumraku.

V roce 1520 navrhl Michelangelo prelí medicejské knihovny Laurentiany (Biblioteca Medicea Laurenziana), pilehlé k chrámu San Lorenzo, které bylo dokoneno a o deset let pozdji.

Ve Florencii opt nastala zmna vlády, Medicejští byli roku 1526 vyhnáni a Florencie se opt prohlásila republikou. Byla pitom obklíena nmeckými oldáckými vojsky.

 
  

Michelangelo byl pinucen zanechat všech prací a v roce 1528 ho poádala nová florentská vláda o pípravu plán na obranu msta. Desátého ledna 1529 se Michelangelo stal lenem Nove della milizia (piblin Vojenská devítka), seskupení devíti lidí, kteí mli za úkol vyešit opevnní. Michelangelo vypracoval úspšné, velmi chyte vymyšlené návrhy pro ochranu pahorku San Miniato.

Protoe se ale domníval, e ohroení cizáckými vojsky je bezprostední, uprchl Michelangelo roce 1530 do Benátek a byl povaován za zrádce. Rok na to opt byli Medicejští vládci msta a s jejich návratem byl i Michelangelo omilostnn medicejským papeem Klementem VII., s ním se také znal u od mládí, a pokraoval na svých pracích na dokonení Laurentiany a Medicejské kaple.

Ale návratem Medicejských si nepomohl. Pánem msta se stal Alessandro de´ Medici, zvaný „Moro“ (erný), který neskrýval vi nmu své nepátelství, a rovn se spoluobany si umlec pestal zcela rozumt. Rozhodl se tedy, znechucen jejich nevdností, v roce 1534 k odchodu z milované Florencie navdy, i kdy jeho páním zstalo, aby zde byl pochován.

Odešel do íma, kde si ho váili. - Pape Klement VII. si u nj v roce 1534 objednal fresku Posledního soudu pro Sixtinskou kapli. Vyobrazení mlo být pro vící váné varování ped podkopáváním vánosti církve. Avšak u na podzim 1534 Klement VII. zemel. Papev následovník Pavel III. (1468 - 1540) zakázku odsouhlasil, Michelangelo pokraoval na návrzích a v dubnu 1535 zaaly práce na lešení. Michelangelo pojal svoji práci jako monost záchrany lidstva. Jeíše Krista znázornil v plné síle jako písného a spravedlivého soudce.

U pi malb protestoval papeský ceremoniá Biagio da Cesena proti nahot všech postav a tak se mu Michelangelo pomstil, e ho vymaloval ve zvlášt nelichotivé podob krétského krále Minóa v pekle, který tam podle Danta soudil ty nejponíenjší - viz další obrázek. Sám sebe Michelangelo zobrazil v podob sedené ke svatého Bartolomje.

K odhalení došlo 31. íjna 1541. Avšak po odhalení nastalo pozdviení všech mravokárc, protoe Michelangelo namaloval všechny postavy tak, jak je Pán Bh stvoil. Nkteí obvinili Michelangela z kacíství. Zachovala se i jména odprc - byli mezi nimi kní, ale také básník Pietro Aretino (1492 - 1556). Ale nahota na fresce nevadila ani Pavlovi III., ani jeho následovníkovi Juliu III. (1487 - 1555), který se stal papeem v roce 1550. A krátce ped umlcovou smrtí se rozhodnutím Tridentského koncilu, který probíhal v Trentu mezi roky 1545 - 1563 postupn za vlády tí pape, podailo schválit rozhodnutí fresku pozmnit a postavy „obléknout“. Práci vykonávali „correttori di vergogne“ (napravovatelé ostudy).

Souasn s pracemi na Sixtinské kapli maloval Michelangelo další výzdobu pro Capellu Paolinu (Pavlova kaple) ve Vatikán, kde namaloval v roce 1541 „Ukiování svatého Petra“ a „Obrácení svatého Pavla“. Dílo ale bylo celé dokoneno a v roce 1550.

Ješt za prací na „Posledním soudu“ se v roce 1538 setkal Michelangelo s ovdovlou markýzou z Pescary, básníkou Vittorií Colonnou (1490 - 1547), jednou z hlavních postav tzv. Viterbského okruhu, co byla skupina lidí, kteí usilovali o církevní reformy ve smyslu, e v kesanství má mít hlavní roli boí milost a nikoliv lidské snaení. Vittoria Colonna následovala ve svých básních Petrarkv zpsob poezie. Její básn, v potu skoro tí set padesáti sonet, byly uveejnny ve sbírce „Canzoniere“ (Zpvník).

Mezi Vittorií Colonnou a Michelangelem vzniklo platonické hluboké pátelství, kde si hned od roku 1538 vymovali jednak dopisy a jednak se setkávali v kostele San Silvestro il Quirinale, té nazývaném San Silvestro i Capite na ímském pahorku Quirinal. - Jejich dopisy se týkaly hlavn víry a poezie.

Nejvýznamnjším obdobím jejich vztahu byla léta od roku 1544 do smrti básníky v roce 1547. Bylo to období pro básníku zvlášt tké - sama nemocná, dozvdla se o smrti svého schovance, protoe vlastní dti nemla, a Colonnové byli v té dob pronásledováni papeem. - Spolu s Michelangelem plánovali rekonstrukci kláštera na svazích pahorku Quirinal. Michelangelo Vittorii vnoval tí své kresby „Ukiování“, „Snímání z kíe“ a „Máí Magdalena“. Své pocity Michelangelo básnicky vyjádil ve svých sonetech a madrigalech jako zboování výše postavené paní. Po její smrti v dopise napsal: „Smrt mi vzala velkého pítele.“- Jeho básn vyšly a dlouho po jeho smrti.

Mezi roky 1538 a 1539 zpracoval Michelangelo plány na úprav námstí Piazza del Campidoglio na nejvýznamnjším ímském pahorku - Kapitolu. Pestavba byla dokonena dlouho po jeho smrti v 17. století. Zárove námstí vyzdobil antickou jezdeckou sochou Marka Aurelia, penesenou od lateránského paláce, a navrhl schody.
V tomto období a do své smrti se Michelangelo vnoval hlavn architektue. V roce 1546 byl jmenován architektem chrámu svatého Petra ve Vatikánu, na kterém pracoval a do své smrti. Ve stavb byl následovníkem Antonia da Sangallo mladšího (1484 - 1546), také ml dokonit návrhy pro stavbu Palazzo Farnese.

Práce na chrámu svatého Petra zaal ve svých jedenasedmdesáti letech. Z poátku odmítal, protoe pedevším ml pevzít odpovdnost za konstrukci kupole, co byl velmi obtíný úkol. Aby se nevyskytl názor, e práci pevzal ze zištných dvod, prohlásil, e dílo bude konat pro slávu Boí. Pedevším se obával zášti následovník svého pedchdce.

Sám umlec psal o tom synovci Lionardovi: „ Mnozí ví - a já vím, e jsem byl pro toto dílo jmenován Bohem. Navzdory svému stáí toho nechci nechat; zpracovávám to z lásky k Bohu a všechny své nadje skládám v Nho.“ Skuten vzniklo dílo pro slávu Boí - tak byla, jest a bude obdivována kupole tohoto chrámu pro svou velkolepost. 7. prosince 2007 byla ve vatikánském archivu nalezena Michelangelova rta ásti konstrukce svatopetrské kupole, nakreslená rudkou.

Záš nkterých lidí ho skoro vyhnala zpátky do Florencie a prý Vasari ho uklidoval a snail se ho povzbudit, aby v díle pokraoval. Sám Michelangelo by ale podle svého vlastního dopisu Vasarimu povaoval útk od prací na chrámu svatého Petra za selhání a ostudu.

Podle nkterých pramen však ve „volných chvílích“ dál tesal sochy. Zpracovával pedevším období konce Kristova ivota a tvoil Piety.  Z roku 1550 je Pietà Palestrina.
Po smrti Vittorii Collony a dalších pátel a po smrti svého sluebníka Urbina v roce 1556 zstal Michelangelo ješt osamlejší a zabýval se koncem Kristova ivota ješt více. Sám si navrhl a vytesal Pietu Florentinu pro svj vlastní hrob, ale protoe nebyl se svou prací spokojen, nkteré ásti z ní urazil.

V roce 1560 navrhl úpravy v kapli Sforz ve chrámu Santa Maria Maggiore. Následovaly úpravy na brán Porta Pia ve starodávných aureliánských hradbách. Michelangelo ml ti rozliné návrhy; pape si prý vybral ten nejlevnjší. Práce probíhaly od roku 1561 do umlcovy smrti.

Zaal s návrhy chrámu Santa Maria degli Angeli e dei Martiri (Panna Maria andl a muedník, krátce Panna Maria andlská) nedaleko nkdejších Diokleciánových lázní. Chrám zde ml být postaven proto, e jakýsi knz ze Sicílie ml vidní andl na zíceninách tchto lázní a proto pape Pius IV. (1499 - 1565), rovn z rodu Medici, naídil stavbu kostela. Pravdpodobn Michelangelo navrhl i klášter, ke kostelu patící.

Posledním sousoším Michelangelovým, zaatým v roce 1562, je Pietà Rondanini, nyní umístná v hrad Sforzi v Milán. Je nedokonená, na ní je vidt, e umlec zaal sochu zcela jinak a pak ji pepracoval. Z pvodního návrhu je na sousoší ješt jedna Kristova ruka. Zejm se ale se sochou zabýval podle svých vlastních slov déle:
„Po deset let bezesných nocí jsem navrhoval Pietu. Tlo našeho Pána bylo smrtí tak tké, ne aby ho jeho stará Matka udrela. Jeho hlava je tak zemitá materiálem, tak opravdová...tak jsem odsekl Pánovu hlavu a pae, ponechav pouze jeho ruku jako model pro novou a vytesal novou hlavu z Madoniných ramenou. On se vrací nazpt, aby splynul s Matiným tlem a ona se nahýbá dopedu, aby ho nadzdvihla. Matka a Syn, ona ijící a on mrtvý se stávají jedním - smrt se stává vzkíšením.“

Podle nkterých pramen na soše naposledy pracoval 12. února 1564. trnáctého si vyjel na koni a to bylo špatné poasí. Patnáctého února dostal horeku a 18. února 1564 za svdectví lékae a dvou pátel Tommasa Cavalieriho (asi 1509 - 1587) a svého áka Daniela da Volterry (asi 1509 - 1566) odevzdal svou duši Bohu, své tlo zemi a své materiální statky svým píbuzným, a zemel.

Velké mnoství svých návrh a nárt u díve spálil.

Jeho tlo bylo pohbeno v kostele Santi Apostoli (Svatých apoštol) v ím, ale pár dní po pohbu pijel do íma jeho synovec Lionardo, aby splnil strýcovu vli spoinout v jeho milované Florencii. Tla se zmocníl, ukryl ho v balíku a odvezl do Florencie, kde je umlec pochován v chrámu Santa Croce (svatého Kíe). Jeho náhrobek je dílem jeho pítele Vasariho.

Michelangelo byl a je inspirací pro mnohé umlce. A milióny lidí v posvátné úct obdivují jeho dílo, bohuel po útocích vandal u jen z bezpené vzdálenosti.

Jeho ivot byl vedle Vasariho ivotopisu popisován mnohými umlci.

Jednou z knih, která jeho ivot popisuje, je „The Agony and the Extasy“ (Agonie a extáze) od amerického spisovatele Irvinga Stonea (1903 - 1565). Podle této knihy byl v roce 1965 natoen velkofilm „Ve slubách papee“. U nás se nejvíce zabýval Michelangelovou postavou spisovatel Karel Schulz (1899 - 1943) ve svém románu „Kámen a bolest“ z roku 1942.

 
Dobromila Lebrová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 06.03.2021  09:11
 Datum
Jmno
Tma
 06.03.  09:11 Von
 06.03.  06:01 KarlaA
 06.03.  03:28 olga jankov