Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek ofie,
ztra Pemysl.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

BULVÁR ZTRACENÝCH ILUZÍ

POSLEDNÍ V AD / 7

„Mlo by se v budoucnu velice peliv uvaovat,
 koho nauit íst a psát.“
Filosof Rudolf Jiín

 
Posledním v ad je oban, který takzvané obanské spolenosti propjil pouze své jméno. Jak jsme ji shledali, na dirigentském pultíku se ocitli elitái místní, kontinentální i svtoví. Jsou ovládáni taktovkou moci, mediálními impérii, také armádními a zbrojními koncerny a finanními korporacemi. Staí otevít televizor a mete sledovat proudy krve, války a bídu v pímém penosu. Naivní divák, beztak vyplašený a úzkostný, dává okamit pednost rigidnímu uspoádání své zem, ba i celé planety, písnosti a kázni – a tak sám a dobrovoln kapituluje a vzdává se svých výsostných obanských práv. Je konec konc bohat nasycený a obává se jenom zítejšího dne, plného nejistot a hrozeb.

Ostatn média sama jej zámrn neinformují o skutené podstat vci, ale rafinovan povzbuzují hluché a nevidomé, jaké závry by si mli vyvodit, a jak by mli myslet a konat. V díle, které v závru druhého tisíciletí vytvoil  Erich Maria Remarque (Brána vítzství) íká hrdina románu – Ravic, e „ijeme v dob   konzerv… u nemusíme pemýšlet. Všechno je pedem promyšleno, pevýkáno a procítno. Konzervy. Nemusíme dlat více, ne je otvírat. Tikrát denn jsou dodávány a do bytu. Nezbývá ji nic, co bys mohl sám pstovat nebo nechat rst a uvait na ohni otázek, pochyb a pání… ije se nám lehce… Pouze bezcenn.“

Na jiném míst teme, e máme k dispozici „konzervy s falešnými nápisy… Podvodníci! Spravedlnost je rouškou kadého stranického šílenství; politití gangstei jsou zachránci a mír je veliké slovo všech uchvatitel moci. Padlané peníze! Padlané duchovní peníze!“

Ostatn na výrobu tchto konzerv máme píslušné receptury, jim íkáváme ideologie. Jsou pravou oblastí slovní eskamotáe, smsí pravd, polopravd a lí, která se stává štítem lidské hlouposti, ospravedlujícím komentáem mocenských aspirací, intrik a i zloin proti lidskosti. Nebylo tudí ideologického systému, aby nás nenabádal ke globalizaci, ke sjednocení nepropojitelného svta. ádný systém se neobešel bez vyhlašování nejvyšších zájm lidstva. To, jakou podobu tento „nejvyšší zájem lidstva“ dostane, záleí ovšem na osobách a reimech, které si troufají ve jménu lidstva promlouvat. V koenech tchto schémat je dobe zašita netolerantnost, nepátelství i lidská  nenávist. Je tu skryt i poadavek moci, abychom se tu i jinde podídili danému rastru myšlení, a ustoupili od hájemství svých individuálních pedstav a osobních svobod v zájmu tchto (rádoby) absolutních pravd.

V této souvislosti bychom si mli pipomenout francouzskou revoluci, která vítzila pod heslem: rovnost – volnost – bratrství. Dodnes se k tomuto odkazu hlásíme, i kdy nikde nedošlo k jeho naplnní. Svoboda toti hned na poátku ustoupila bezohlednému boji o lidskou rovnost. Pod gilotinou se sešla nakonec celá spolenost, jak se íkává, napí  celým politickým spektrem. Král a feudálové, rodící se pedáci buroasie i samotní autoi tohoto ádní.

Z bratrství se stal nejspíše vztah, který pipomíná biblické souití Kaina a Abela, a ze svobody se stala, díky marxismu, „poznaná nutnost“, tedy pizpsobení se moci, co je stále proívané ddictví djin. Z rovnosti, která byla pokivena  od zaátku, nezbylo u vbec nic. Došlo, jak íkáme, k homogenizaci spolenosti rovných a nerovných, ke znásilnní všech pod heslem jiné,  doasné pravdy, urené pro prmrn zaloeného obana. Tomu íkáme nikoli rovnost, ale konformismus.

adovému obanovi tedy zstalo jen právo volby. Politický svt po nm neádá nic více, ne obanství, úast a minimum inteligence, aby se voli strefil se svým volebním lístkem do úzké štrbiny volební urny. Na dalších nkolik let je jeho obanské právo opomíjeno. K tomu dodejme, e na volebním seznamu se objevuje ada naprosto neznámých jmen, s nimi není voli vbec obeznámen. Všechno bylo pipraveno v kuchyni šéf politických stran – piem nehrála roli inteligence, vzdlanost, ivotní praxe, ale pedevším a hlavn poslušnost.

Tudí se nedivme, e ízení spolenosti bylo na léta sveno neodpovdným diletantm i rychlokvašeným nadšencm moci anebo psychicky poškozeným deprivantm, kteí nebyli  s to se vnovat vlastní profesi, na ni se v ivot pipravovali. e tato prapodivná melan není s to nést odpovdnost, dokonce není ani pipravena pinést ešení, v pípad náhlého kolapsu, na nj bychom mli být v kterékoli chvíli pipraveni, je nasnad.

Ani na obsazení ministerských kesel nemá prostý oban vliv.  Kdy na dané téma psal svou úvahu Karel Kosík, napsal doslova: „Nikdo ze zdejších politik, politolog a ideolog neekl, co mám jako oban dlat, abych ovlivnil veejné záleitosti, abych si nepipadal jako páté kolo u vozu. Vzkazují mi jen, e mám-li námitky, nech je projevím za tyi roky ve volbách. To je absurdní. Oni se mi do oblieje nestydí íci, e musím ekat… A setrvat nkolik let v bezmocnosti.“

Ovšem po oné nkolikaleté odmlce stejn ani Kosík, (který ostatn ji neije, a tudí se ji netrápí), ani kdokoli z ijících voli nebude moci pispt v nejmenším k promn svta, ba ani vlastní zem. Bude mít vdycky jen právo vloit pipravené „hospodské menu“ do obálky, a strefit se do úzké prrvy volební urny. Karel Kosík ovšem ke své úvaze dodává: „Pestoe vtšina spolenosti s opovrením shlíí na mocenské taneky vládnoucí vrstvy, ta v tanci pokrauje.“ A tudí Kosík komentuje, e „stávám se spoluviníkem fatality, která vede ke katastrof.“

×

A to jsme nehovoili o morové nákaze všech as, o korupci. Víme, o em je e, bez analýz tohoto pojmu. Nikdy ovšem nebyla tato choroba tak rozšíená, jako v našem „civilizovaném.“ ase. Pyramida moci, k ní se obas vracíme, je doslova proraná touto nákazou. Všichni bu pijímají úplatky, nebo je ochotn dávají, piem trestní postih má v podstat stejnou váhu. Ovšem ástky, o n se jedná, se pravideln liší podle jednotlivých pater, ím vyšší patro, tím náramnjší jsou sumy, které vstupují do hry. Nakonec se korupce rovná vyloené krádei – asto v pímém penosu, protoe ve  skandálech si všechna média doslova libují. Trest se zpravidla nedokáme, protoe v korupním kolotoi se otáejí i soudci, zejména ovšem moc zákonodárná i moc výkonná – od vlády pes byrokracii. Jen obas se dá slyšet nkterý z idiot, zapojený do tohoto etzce, e nezná špinavé peníze – je to prý pouze platidlo.

Záleí ovšem na tom, „kdo komu“, „co za co“… Tak zní pravidla našeho asu, a není spolenost na této planet, která by proti tmto kšeftm byla imunní.  Jinak sám výraz korupce je odvozen z latiny, která uívá slova „corrumpere“, které skýtá hned nkolik výklad – znamenají toté co kazit, nalomit, oslabit, znetvoit a také – nejbnji  - podplatit. Tebae vtšinou máme na mysli poslední výklad, tedy podplácení, všechny alternativy jsou pro daný stav uitené – zejména oslabit rozhodnutí práva nebo kazit dobrou povst spolenosti jako celku a i znetvoení moci, i lovka jako odpovdné bytosti. Svou roli v této špín hraje vydírání, zastrašování, protování kandidát moci, kteí se ovšem musí revanšovat. Do hry vstupují i lobbisté, co by zprostedkovatelé moci, nositelé vliv a splnitelných i nesplnitelných slib. Protoe málokdo je spokojen se svou pozicí, nacházíme v moci zákonodárné i výkonné té  figurky, které studovaly docela jiné obory, nkdy hodn vzdálené veejné správ. Napíklad lékae, ovšem i postavy, které nejsou dostaten vzdlané.

To co bývalo kdysi zvykem na královských dvorech a v církevních organizacích, toti prosazování píbuzných (zvané nepotismus), je dnes u bnou fintou, za ni se nestydí ani lovk, který psobí svým osobním heverem, ani tupé bemeno, které je zvedáno do nových pater hroutící se pyramidy. Z eho plyne pocit bezmoci obyejného obana, ale také znané ostihování osobních svobod, které se stále více stávají jen papírovým sloganem.

×

e je toto téma spolené všem takzvan vysplým zemím, svdí americký název  zvaný zloin bílých límek. Jiný výraz anglosaské terminologie hovoí o „state capture“, které obsahov pojímá legislativní proces, justiní a kontrolní mechanismy státu a jejich ovládnutí soukromými objekty – vtšinou organizacemi, které se tak, samozejm, dostávají do sféry zloinu. Italové se svými mafiánskými bossy jsou pak oteveným projevem korupní  zloinnosti, i kdy ve všech sférách prodejného svta jde asto i o ivot.

Co se soudní a zákonodárné, ba i výkonné moci týe, hovoí se i o nezákonném uvalení vazby, o zpronevrách, neodpovdném promíjení  trest, o zneuívání moci, o vyloených podvodech, zkreslování dat, co posunuje do této sféry i média jako taková. Probíhají tyto operace v podstat denn. Všude ve svt se hovoí o falšování volebních výsledk, o manipulaci s volii, o konfliktech zájm, pijímání dar a ovšeme i o daových podvodech nebo o konfliktu zájm. Tedy, jak vidno, toto téma by vydalo svou pestrostí a všudypítomností na velmi rozsáhlou encyklopedii.

Jak nepatrný protipól proti tomuto diktátu mocenských klan hraje lidské svdomí! Nic není ovšem takeenému „racionálnímu“ zaloení moci tak vzdálené jako cit i  dobré mravy anebo prostý lidský stud. Ve svt moci dokonce i racionální uvaování našich mocipán se mní v poetní kalkul, v chladný propoet zisku.

Navíc nerespektujeme-li rozum a k tomu ješt svdomí, je vru snadné dosadit  zásadám  slušnosti nový obsah. Místo cti, lidskosti a moudrosti meme dosadit do svého zaloení prohnané chytráctví, násilnictví, aroganci i krutost, co jsou píznané rysy mocenských systém. Meme spatovat v souasném dní dokonce i takeené falešné svdomí, které nám dává  pouvoir uít kterékoli zbran, jen proto, e úel svtí prostedky. Tudí se v tomto ohledu stírá i rozdíl mezi dobrem a zlem.
×
Jestlie nás napluje tváí v tvá tmto faktm neklid,  skutený ds by asi vyvolal fakt, e nejinak vypadá celá planeta. Zejména nkolik mocností, jejich poet bude asem vzrstat, je intelektuáln a moráln naloeno jako panstvo jednotlivých zemí. S tím rozdílem, pravda, e tu jsou ve he silnjší trumfy – pomsta je tu podtrena mnostvím jaderných zbraní, jimi disponují i zdánliv malé a bezvýznamné státy. Pipotme i bakteriologické zbran, které jsou s to vyhubit ivot na celé planet. Drony mohou jako anonymní technika pekraovat hranice, bez ohledu na mezinárodní práva, a to ješt nevíme, kolik dsivých zbraní obeplouvá vesmírné koniny a obné dráhy naší planety. Je ovšem pozoruhodné, e si všechny tyto potenciální pohromy neuvdomuje ádný z pohodových smrtelník na této planet. Do poslední chvíle budeme tanit na palub Titaniku?

Albert Einstein, který patil k týmu, který pipravoval první jaderné pumy, vdl své. A kdy tedy pohlédl na dnešní svt, vyjádil s jistotou podstatu mezinárodních vztah velmi pesvdiv. Shledal toti, e kadý (rozumí se mocipán) jedná tak, aby byla pozice jeho národa i státu v pípad války co nejvýhodnjší. A protoe si tak poíná kadý, rozpory mezi zemmi se prohlubují a spjí ke konené katastrof. Není pece náhodou, dodáváme, e kadá z velmocí se cítí neustále ohroena? A to nemluvíme o ladní mocných, kteí disponují s kufíky apokalypsy, a touí ovlivnit a zapasovat do svých koncepcí celou planetu. Nue, co schází…?

×

Tuto kapitolu našich úvah fakticky uzavel Rudolf Jiín, který nás opustil zaátkem tetího tisíciletí. Tento ivotem a mocí zkoušený filozof toti napsal doslova, e „parchanti, kteí pro své pesvdení jsou nejvýš ochotni potají strit do urny hlasovací lístek, nesmjí mít vbec ádné právo, písluší jim jen dret hubu a krok. Právo musí patit tomu, kdo je ochoten pro své pesvdení nco obtovat, riskovat, v naléhavém pípad i zvednout zbra  a nasadit svj krk, ne smradlavým vanilm, kteí na masových shromádních lezou davm do zadku, aby se zalíbili a byli zvoleni za poslance nebo senátory“.

„Vládnou-li takové svin, nememe v tom vidt pokrok, ale fatální úpadek. Pitom je lhostejné, jaké jsou jejich politické názory. U ze zpsobu, jakým se dostávají ke korytm, plyne, e v jejich pirozenosti je nemít vbec ádné názory, pizpsobovat se vrtkavým a tupým pedstavám lidu.“ A konen: „Demokracie je vláda vtšiny. Co je však na vtšin tak znamenité, aby ji to opravovalo vládnout?“

 
Text: Slavomír Pejoch - Ravik
 Grafika: Olga Janíková
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 21.03.2021  23:29
 Datum
Jmno
Tma
 21.03.  23:29 Evussa Jak aktuln
 19.03.  10:01 olga jankov
 19.03.  03:59 sv
 18.03.  10:21 Von
 18.03.  09:07 Vclav Dky, pane Raviku!