Chci zas jen rozhlas po drátì!
Vyhlašuji Pohotovost! Sotva jsem se vymotala z Nemocnice Chicago Hope, a tìšila jsem se, ¾e budu Sama doma, a pro¾iju Okouzlení z koneèné nabyté svobody, stálo nás na chodbì Pìt proti pìti! Jake a tlus»och – ti stáli pevnì semknuti v rohu, zatímco Simsonovi byli rozptýleni vùkol kolem. Chùva nebyla v akci, ale s námi, a u nohou jí sedìl Komisaø Rex. Stáli jsme tam naproti sobì jako Vyvolení, ale nikdo nevìdìl, kdo vlastnì ke komu patøí. Jen Horákovi mìli jasno.
Krok za krokem jsem se blí¾ila k východu, abych u¾ koneènì unikla Ordinaci v rù¾ové zahradì, a mohla Pøes nový práh. Mohla jsem se tìšit domù, a¾ budu uklízet svùj byt – Bydlení je pøece hra! Zítra mìla z Letištì pøijet Moje milá tchýnì, a nemít po ruce Chùvu v akci, byla bych asi zcela ztracena. Jedinì – napadlo mnì – ¾e bych uskuteènila Výmìnu man¾elek, a tchyni pøedhodila nìjakou zvláš» povedenou. Jen¾e znáte to! Nikdo není dokonalý, tak moc Šancí jsem nemìla. Mìla jsem ale Myšlenky zloèince! Mohla to být nakonec klidnì Diagnóza vra¾da!, a v novinových titulních by se objevilo: To je vra¾da, napsala.
Byla jsem však stále v Pohotovosti, proto¾e to nebyl jen Pøípad pro dva. Byl to pøípad celé naší Ulice. Byli by mnì však brzy Na stopì, Specialisté na vra¾dy. A pak by mnì nezbývalo, ne¾ se odstìhovat na Ranè U Zelené sedmy! Jen¾e – tam by mnì jistì scházel Bazén. A tady je Dobrá rada nad zlato. Mo¾ná by mnì poradil pták Loskuták, nebo Doktor z hor?
Pøesto jsem pro¾ívala Okouzlení. Proto¾e pøesto¾e jsem byla pøipoutána Rodinnými pouty, pojištìna v Pojiš»ovnì štìstí, byla jsem si vìdoma toho, ¾e jsem pouze to, co jím. Ano, Jsme to, co jíme! Nechtìla jsem pøíliš váhat, a chtìla jsem toèit, ale náhle jsem obdr¾ela Poštu pro tebe, a pøivezli mnì ji Ètyøi z tanku a pes. Rex zùstal u chùvy, a ta u¾ byla zatím v akci.
Nejsem ¾ádná Super star, i kdy¾ ji hledá Èesko, a tak mnohokrát zoufale zvolám: „Chcete mnì?“. Bohu¾el, všichni kolem mne ji¾ nejsou školou povinní, tak mnì nechtìjí. Co taky s takovou starou fenkou, mnì by u¾ asi neumístili ani Tøi chlapi v chalupì.
Probudila jsem se docela vydìšená, v ruce jsem svírala televizní program, a chtìla jsem být velmi, velmi Daleko od Moskvy, a hlavnì – od seriálù, televize, zmatkù … proto¾e nestíhám! V úterý letmo zahlédnu svého oblíbeného herce pøi vaøení veèeøe, a tváøí se, mluví a vystupuje jako lékaø. Vìøím mu. Další den je však štván a honìn, a navíc je silnì podnapilý, a pak vìøte lékaøùm! Na poslední chvíli zjistím, ¾e není man¾el tamtý ze vèerejška, ale milenec jiné, snad ze zítøka? Pobíhá po rù¾ové zahradì a loví v bazénu banánové rybièky…
Jen jednou jsem si pøeèetla týdenní televizní program celý.
Zoufale hledám svou starou prùkazku do mìstské knihovny, abych unikla tomuto týrání, vydírání a pronásledování. S úlevou vcházím do tiché místnosti, kde si hodlám vybrat pár mých oblíbených kní¾ek. Pøímo u vchodu stojí objemná police s nápisem:
Nejètenìjší
Názvy?
Ranè U Zelené sedmy
Doktor z hor
Banánové rybièky – v pudu sebezáchovy další knihu do ruky neberu.
Vytáèím èíslo psychiatrické léèebny. Dám se hospitalizovat. Doufám, ¾e na uzavøeném oddìlení pro nejt쾚í a mnohonásobné formy schizofrenie, ve spoleèenské místnosti nebo ve spoleèné jídelnì, ba ani na chodbì èi na sesternì nebude TELEVIZE!
Pokud mnì pøijdete navštívit, prosím o malé tranzistorové rádio, kde chytnu jednu jedinou stanici, kde bude hrát tichá, komorní hudba, a obèas mnì svým kultivovaným hlasem pøeète nìco pan Hoger. Ale ne na pokraèování!!! Jinak se z té Nemocnice na kraji mìsta nedostanu, a nepomù¾e mnì ani Alexis, ani ®ena za pultem! O majorovi Zemanovi radši nemluvím...
Dagmar Jarošová
