Prezidentùv ranè a mìsto nìmeckých
osadníkù v Texasu
V texaském San Antoniu se skoro na ka¾dém kroku setkávám s ochotou místních pomoci cizincùm. Tato pøíjemná vlastnost rodilých Texasanù se projevuje i pøi mé návštìvì místního informaèního centra, kde se vyptávám na mo¾nost návštìvy ranèe nìkdejšího amerického prezidenta Lyndona B. Johnsona. Pokud nemáte vlastní èi vypùjèené auto, zbývá jen zaplatit si celodenní výlet autobusem, který nabízí nìkolik zdejších cestovních agentur. Rozlehlý ranè le¾í toti¾ více ne¾ sto kilometrù severnì od San Antonia v hornaté texaské krajinì Hill Country.
Podle všech zdejších patriotù, se kterými tady hovoøím, bych si rozhodnì a za ¾ádnou cenou nemìl nechat návštìvu prezidentského ranèe ujít, proto¾e pokládají všichni bez rozdílu tohoto mu¾e za jednoho z nejvìtších mu¾ù v historii Texasu. Oficiální celodenní výlet na venkov je dosti drahý, ale pracovníci informaèního centra mì ochotnì informují o tom, ¾e pár evropských turistù si právì pronajalo na pøíští den mikrobus a ¾e bych se k nim mohl mo¾ná pøidat.
Další den ráno mì nevelký dopravní prostøedek nakládá nedaleko pevnosti Alamo na námìstí a hned nato vyrá¾íme ze San Antonia po pìkné dálnici rovnou na sever. Èeká nás pár hodin cesty texaskou prérií, kudy podle Karla Maye kdysi bloudil duch Llana Estacada. Je to zdánlivì zelená a neúrodná krajina zakrslých keøù a kaktusù, kde prý mù¾ete lehce narazit na chøestýše a dokonce na "armadilla"- texaského pásovce, nebo divokou koèku "bobkat". Projí¾díme kolem nìkolika farem, kde marnì vyhlí¾ím povìstné texaské dlouhorohé krávy a kovboje s velkými klobouky. Právì tohle byla zemì, kde se odehrávaly velké i menší bitvy americké obèanské války v letech 1860-65, kdy Texas bojoval na stranì státù ji¾anské Konfederace.
Silnice vytrvale stoupá vzhùru a brzy se dostáváme do pøívìtivìjší krajiny zalesnìných kopcù s bílými ohradami menších ranèù kolem. A nakonec nás velká cedule upozoròuje, ¾e se blí¾íme k Národnímu historickému parku – texaskému ranèi prezidenta Lyndona B. Johnssona. Jak sdìluje náš øidiè a zároveò prùvodce v jedné osobì, Johnson byl 36. americkým prezidentem právì po populárním Kenedym v letech 1963 a¾ 1969. Vyrùstal právì zde, na ranèi svých rodièù, který pozdìji zdìdil a mìl velice rád. Natolik, ¾e v Texasu na svém ranèi trávil nejen své volné chvíle, ale rád tady vìtšinu roku i pracoval a jako prezident Spojených Státù pøijímal i státní návštìvy a své osobní pøátele. Pro ten úèel bylo poblí¾ jeho domu vybudováno menší letištì.
Ranè je velice rozsáhlý. Po vjezdu na jeho pozemky projí¾díme kolem bøehù široké øeky Pedernales River, která ranèem protéká, míjíme rozlehlé pastviny, kde mù¾eme zblízka pozorovat dlouhorohé texaské krávy "longhornky" a také stádo bizonù. A¾ se dostáváme k nevelké budovì nìkdejší školy, kterou jako kluk prezident navštìvoval. A o kousek dál k malému høbitovu Johnsnovy rodiny. Skromný mramorový náhrobek bývalého prezidenta není mo¾né pøehlédnout - je ozdobený neustále kvìtinami a vìnci, které sem pøinášejí oficiální návštìvy i obyèejní návštìvníci. A pak u¾ pøijí¾díme koneènì k "texaskému Bílému domu", kde ¾il prezident se svou rodinou. Nejdøíve musíme projít nìkdejší stodolou, kde je dnes muzeum s mnoha památkami a fotografiemi. V menších klimatizovaných pavilonech pak jsou umístìna všechna auta, která prezident Johnson za svého ¾ivota pou¾íval. Je mi sympatické, ¾e Amerièané nevnímají slavného mu¾e Texasu jako nìjakou modlu, ale líèí s humorem, jak vozil své návštìvy po øece v oboj¾ivelném vozítku a jak ka¾dého obdaroval perem se svým monogramem. Byl prý pyšný na to, ¾e i pøes úøad prezidenta má svùj rodný ranè a je stále farmáøem.
U domu mìla rodina bazén, kde se prezident rád koupal a houpal se na i na houpaèce, zavìšené mezi stromy u øeky se svými vnouèaty.
Samozøejmì si mù¾eme prohlédnout i vnitøek domu s prezidentovou pracovnou, knihovnou, kuchyní a dokonce lo¾nicí - vše zùstalo zachováno tak, jak to vypadalo v dobì, kdy dùm patøil prezidentské rodinì. Platí tu ovšem pøísný zákaz fotografování a nepomáhá mi ani novináøská prùkazka, strá¾ci jsou neúprosní. Pokud bychom mìli víc èasu, bylo by mo¾né navštívit ještì hospodáøské budovy ranèe, kde se prý v sezónì mù¾ete zúèastnit i znaèkování dobytka a pozorovat zblízka farmáøské práce. My ale musíme vyrazit dál, proto¾e máme v programu naší cesty ještì návštìvu mìsta Fraderiksburg, které le¾í o nìkolik desítek kilometrù dál na západ.
Jak nám sdìluje náš texaský prùvodce, Frederiksburg zalo¾ili tìsnì pøed obèanskou válku v roce 1860 nìmeètí osadníci. Jejich potomci tady ¾ijí dodnes a pøesto¾e u¾ mnozí z nich nemluví nìmecky, udr¾ují stále pùvodní germánský ráz mìsteèka - teï u¾ ovšem hlavnì pro turisty.
Jinak ovšem mìsto vyhlí¾í jako typická osada "divokého západu" se vším všudy. Malebné døevìné domy mají typická podloubí, kde mù¾ete vstoupit do krámkù, vonících bylinami a koøením. V témìø ètyøicetistupòovém horku dávám pøednost starobylé hospodì v bývalé budovì stodoly, kde se dnes souèasnì vaøí pivo v nìkolika velkých mìdìných kotlích. Poslou¾í vám tady pravou bílou nìmeckou klobásou se zelím a vynikajícím silným èerným pivem. Dávám radìji pøednost pravému obøímu texaskému stejku. A o kousek dál si pak mohu zajít do jedné z mnoha vinoték ochutnat vynikající a pro nás velmi nezvyklé texaské víno, které se tady v okolí Frederiksburku pìstuje u¾ po nìkolik generací. To nejtypiètìjší a velmi silné má název Lone Star (Osamìlá hvìzda - podle vlajky Texasu), právì tak jako zdejší nejoblíbenìjší texaské pivo. Obojí je velice dobré. A tak si myslím, ¾e Texasané jsou nejen velcí vlastenci, ale také skuteèní labu¾níci.
