Konojedský zámek První písemná zmínka o vesnici se zvláštním názvem Konojedy pochází z roku 1057, kdy vlastníkem byla církev a danì se odvádìly litomìøické kapitule. Tvrz je písemnì zmínìna v roce 1451, kdy majitel ji byl nucen pro dluhy prodat pod cenou Aleši Berkovi z Dubé. V polovinì 16. století ji Vilém Konojedský z Pojetic nechal pøestavìt na renesanèní zámek. Jeho synu Albrechtu byl majetek zabaven za úèast na stavovském povstání v roce 1618. Panství Konojedy kupuje Adam Gottfried Berka z Dubé.
V roce 1650 je majitelem Johann Sporck. Jeho syn Franz Anton Sporck se zajímal o vìdu, umìní a lov. Pøivedl do Èech lovecký øád sv. Huberta a nechal si vystavìt lovecký zámeèek. S rodinou bydlel ve Valkeøicích a zámek nechal upravil na špitál s lékárnou pro chudé a vyslou¾ilé vojáky z panství. Další jeho vášní byly knihy a v Lysé nad Labem (od roku 1710) mìl tiskárnu kde vydával pøedevším filozofické a teologické spisy, ale i letáky a satirické spisy. Stal se podezøelým z podpory kacíøství a císaø, po stí¾nostech pra¾ského generálního vikáøe naøídil tiskárnu zavøít a knihy zabavit.
Franz Antonín knihy z Lysé vèas odvezl a ukryl v Konojedech. Další jeho „zálibou“ byly soudní spory do kterých se dostával a èasto je prohrával. Za neproplacenou smìnku právníkovi, kterou odmítl pro jeho nekvalitní slu¾by proplatit, se dostal nakrátko i do vìzení pro dlu¾níky. Proslulé se staly jeho konflikty s jezuity. Byl mu prohledán zámek Kuks, v Konojedech a pra¾ský palác. Obvinìn byl z kacíøství, rouhaèství, šíøení bludù a hanlivých letákù. Soudní tahanice byly dlouhé, nakonec z celého procesu skonèil s penì¾ním trestem. Špork nemìl mu¾ské potomky a dìdièkou konojedského panství se stala jeho dcera Anna Kateøina. Nátlakem otce se provdala za svého španìlského bratrance Františka Karla Rudolfa Swéertse v roce 1712 bez církevního souhlasu a v nevysvìceném kostele v Kuksu. Navíc oddávající knìz byl v té dobì suspendován pro ztrátu pamìti a sòatek byl podle církve neplatný. Otec si prostøednictvím pape¾ského nuncia vynutil jeho uznání.
Kdy¾ hrabì Špork v roce 1738 v Lysé nad Labem zemøel, pøihlásilo se po jeho pohøbu nìkolik ¾idù a ¾ádalo proplacení smìnky za 300 tisíc zlatých. Tím hrozila konfiskace celého rodového jmìní. Pøi posledním stání pøed nejvyšším soudem se prokázala falešnost smìnky. Padìlatelé se pøiznali, byli odsouzeni na smrt. Po pøímluvì dìdicù Anny Kateøiny a jejího man¾ela Františka Karla Rudolfa se tak nestalo. Oba man¾elé dali slib, ¾e pokud soudní pøi vyhrají, vybudují kostel a klášter Servitù.
František Karel Rudolf byl úspìšným hospodáøem, zavedl u nás pìstování jetele. V roce 1726 spoluzakládal první pra¾skou zednáøskou ló¾i „U tøí hvìzd“. S man¾elkou zalo¾il v roce 1739 nadaci pro dvacet Servitù, kteøí se mìli starat o nemocné. Byl to jejich dík za uzdravení syna. Øád slu¾ebníkù Panny Marie vznikl v Itálií, za husitských válek byli od nás vyhnáni a vrátili se v roce 1626. Vìnují se duchovní správì, pùsobí ve školách, v nemocnicích a pøi misijních èinnostech. Øeholníci se odívají do èerného hábitu se škapulíøem a ko¾eným øemenem.
Místní gotický kostel byl v roce 1699 pøestavìn a spojen s tehdejším špitálem. V souvislosti stavby nového konventu øádù Servitù zapoèala stavba pozdnì barokního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Stavba zapoèala v roce 1748 a vysvìcena v roce 1752. Kostel s bývalým konventem tvoøí nedìlitelný historický celek s vysokým kulturnì historickým významem. Konvent byl císaøem Josefem II zrušen v roce 1786.
Kostel byl staticky poškozen v roce 1945, kdy¾ v blízkém lomu vybuchla munice. Èásteènì se zøítil strop sakristie, byla ponièena støecha, tlaková vlna vyrazila okna i s rámy. Støecha se nouzovì opravila v roce 1955. Klášter i kostel zaèala vyu¾ívat armáda, jak to bylo v té dobì u¾ nepsaným zvykem. Z kostela byl odvá¾en mobiliáø a opakovanì byl vykraden. Teprve v roce 2007 církev darovala znièený kostel s narušenou statikou soukromému vlastníkovi zámku, který ho nechal stáhnout ocelovými táhly. Také zahájil celkovou revitalizaci s pøispìním obèanského sdru¾ení Spoleènosti pro obnovu památek Úštìcka, které kostel v roce 2014 pøevzalo. Bylo provedeno statické zajištìní objektu, opravy støešních konstrukcí a fasád.
Výraznì se promìnil interiér kostela, podlahy byly obnoveny, prostory vymalovány a èásteènì restaurován dochovaný mobiliáø. Pro veøejnost byl kostel zpøístupnìn v roce 2016. Kostel dnes vlastní pouhé torzo pùvodního bohatého vybavení. Chybí øada dekorativních prvkù, bohatì zdobené varhany, oltáøe jsou kompletnì odstrojeny, tedy bez obrazù, soch i zlacených døevìných hlavic sloupù. Synové Jana Františka Šporka na vnitøním vybavení nešetøili. Byl pou¾it i mramor nìkolika barev. Bohatá štuková výzdoba, zlacení, velký poèet kvalitnì zpracovaných polychromovaných soch. V presbytáøi byly rodové erby, varhany se sochaøkou výzdobou, kostelní lavice, tumby pro boèní oltáøe, kazatelna. Vše podle úètù z roku 1765.
Kostel má osm oltáøù Hlavní oltáø má obraz od Filipa Leubnera zpodobòující Pannu Marií zjevující se sedmi zakladatelùm servitského øádu. Dnes je tam torzo zlacené plastiky Nejsvìtìjší Trojice, která pùvodnì byla na vrcholu zlacené koule, pøedstavující zemìkouli. Kdy¾ byla v roce 1910 koule otevøena, byl tam list o dokonèení oltáøe v roce 1762 s tím, ¾e byl zhotoven z mramoru a s uvedením jeho váhy. Také tam byli uvedeni jmenovitì umìlci a øemeslníci na nìm se podílející.
Boèní oltáøe jsou zasvìceny Pannì Marií Sedmibolestné, sv. Peregrinovi, sv. Filipovi Benizi(nejvýznamnìjší servitský svìtec), sv. Juliánì Falconeri (zakladatelka ¾enské vìtve). Bo¾í hrob byl zøízen v roce 1857 a ve stejném roce i oltáø sv. Tekle. Sedmý oltáø byl zasvìcen sv. Janu Nepomuckému. Pro servity mìlo èíslo sedm zvláštní symbolický význam. Sedm bolestí Panny Marie a sedm otcù zakladatelù øádu. V ¾elezných okách bylo sedm ¾erdí Bratrstva Bolestné Panny Marie, které se vyu¾ívaly pøi spoleèné modlitbì sedmibolestného rù¾ence.
Kazatelna je z roku 1766 dnes bez øezbáøské výzdoby, kostelní lavice z roku 1762 jsou z dubového masivu a dochovaly se v pùvodní podobì a prošly restaurováním. Krásné rokokové varhany z roku 1768 mìly 18 znìjících rejstøíkù. V devadesátých letech byly pøevezeny do kostela ve Varnsdorfu, kde èekají v nevhodných podmínkách (vlhkost a èervotoè) a¾ veøejná sbírka pomù¾e k jejich záchranì.
Restaurováním a konzervováním prošly i nìkteré obrazy. Na záchranu èeká i hodnotná sochaøská výzdoba od Ignáce Františka Platzera, která je v havarijním stavu. Krypta pod hlavním oltáøem ukrývá ostatky zakladatelù kláštera Františka Karla Rudolfa a jeho man¾elky Anny Kateøiny. Zajímavosti kostela je i to, ¾e jedna strana byla vìnována bohoslu¾bám servitù a opaèná evangelíkùm.
Konojedský zámek
Kazatelna je z roku 1766 dnes bez øezbáøské výzdoby, kostelní lavice z roku 1762 jsou z dubového masivu a dochovaly se v pùvodní podobì a prošly restaurováním. Krásné rokokové varhany z roku 1768 mìly 18 znìjících rejstøíkù. V devadesátých letech byly pøevezeny do kostela ve Varnsdorfu, kde èekají v nevhodných podmínkách (vlhkost a èervotoè) a¾ veøejná sbírka pomù¾e k jejich záchranì.