SeniorTip

Sýkorky

Pomalu se nám blíží zima, a to je čas na připravení krmítka pro ptáčky. Ať je krmítko kdekoliv, vždy mezi prvními strávníky se objevují sýkorky. V celém světě žije v čeledi sýkorovitých na šedesát druhů. U nás můžeme vidět druhů pouze šest. Tu největší sýkorku koňadru běžně, krásně zbarvenou sýkorku modřinku občas, ale sýkorku parukářku, babku nebo sýkorku lužní můžete zahlédnout v jen v lese a jeho okolí. A tu nejmenší, sýkorku uhelníčka viděl naživo asi málokdo.

Sýkorka koňadra je největší a také nejprůbojnější. Zajímá se o nový druh prostředí, je velmi přizpůsobivá a stále hledá nové zdroje potravy. Proto na rozdíl od těch menších druhů dokáže žít i ve městě. Potravu mají sýkorky podobnou, ale každý druh si najde své prostředí, aby jejich populace se mohla rozvíjet a nekonkurovala si navzájem.
Sýkorka koňadra dosahuje velikost 14 cm. Žije ve světlých lesích, parcích a zahradách. Jaro vítá zpěvem a umí i imitovat jiné ptáky. Využívá dutiny starých stromů (kterých je však nedostatek), hnízdních budek a v nouzi ji stačí i opuštěná poštovní schránka. Hnízdo pro až deset vajíček vystele samička mechem, chlupy i peřím, což opakuje 2x ročně. Hmyz hledá na listech i v kůře stromu, mláďatům přináší velké množství housenek. V zimě hledá semínka a bobule, na krmítku má nejraději slunečnici a vlašské ořechy.

Sýkorka modřinka se svými 11 cm a azurovou čepičkou je nezaměnitelná. Také patří k těm odvážnějším a lze ji mimo lesa a zahrad vidět i na krmítku. Hmyz obírá i těch nejtenčích větviček. Je velmi čiperná a s potravou pro mladé dokáže zaletět i 400x za den. Také sídlí v dutinách stromů a pro budku se uvádí otvor jen 3 cm, aby se tam nenastěhovali vrabci. Hnízdo, pro až devět potomků vystýlá mechem a chlupy. To opakuje 2x ročně. Na krmítku v zimě zobe ráda slunečnici a lojové koule.

Sýkorka parukářka se svou černobílou chocholkou na temeni hlavy je velmi plachá. Žije v korunách smrkových lesů. Na jaře sameček se ozývá trylkovitým cvrčivým zpěvem. Také ona má hnízdo v dutinách a v pařezech jehličnatých stromů, které si dokáže i vydlabat. Nebo se usadí do dutiny po veverce či ptáku. Hnízdo je vystláno mechem, pírky a srstí pro šest vajíček, také hnízdí 2x ročně. Své potomky živí hmyzem z větví a kůry, vyzobává smrkové a borové šišky. Na zimu si dělá zásoby, drží se poblíž svého hnízda.

Sýkora uhelníček má bílou tvář, skvrnky na týle a křídlech. Patří mezi obyvatele jehličnatých a smíšených lesů je hbitá a slyšitelná. Také má ráda dutiny stromů, ale dovede hnízdit v pařezu, v puklině skály i v noře po hlodavcích. Hnízdící budky jim přináší větší bezpečí, a proto je vyhledává pro svých devět potomků. Se svou váhou 10 g obírá hmyz a jejich vajíčka i z konců tenkých větví. Protože také snáší vajíčka 2x ročně účinně likviduje přemnožený hmyz. Také vybírá semínka šišek a lze ji vidět v zimě u krmítka. Od svého hnízda se daleko nepotuluje.

Sýkora lužní na robustněji vypadající hlavě má černou matnější čepičku. Žije ve smíšených a jehličnatých horských lesích. Také hnízdí v dutině stromu a v dostatečně ztrouchnivělém dřevě si umí ji i vysekat, což je dlouhá a namáhavá práce. Proto uvítá i budku. Hnízdo je vystláno mechem a plstí pro osm potomků. Živí se hmyzem, semeny dřevin i lesních bylin. Pokud uslyšíte monotónní varování dé, dé, dé, tak máte jistotu, že je to sýkorka lužní.

Sýkorka babka má lesklou černou čepičku, ale běžně ji od sýkorky lužní nerozeznáte. Žije ve vlhčích lesnatých lesích, sadech a zahrad s listnatými stromy. Hnízdí v dutinách silnějších větví, budky ji nelákají. Pro svých osm potomků připravuje 2x ročně lišejníkem a srstí vybavené hnízdo. Sbírá hmyz a jeho vajíčka, pavouky i semena dřevin, semena lopuchů, bodláků a dalších bylin. Po celý rok žije v páru a často k nám přiletí babky z východu a severu Evropy.

Tak jak se připravujete na zimní ptačí návštěvy? Také se domníváte jako já, že sýkorky jsou užitečné a v zimě se jim má za to pomáhat?

Prameny a foto: internet

Jaroslava Krejčová

* * *

Navigace

Svátek

Klub

Anketa

Statistika

Podporují nás