Mareth - tuniská Maginotova linie
V dobì, kdy trávím nìkolik dnù na ostrovì D¾erba u pobøe¾í Tuniska, mám mo¾nost splnit si svùj sen. Chci se tentokrát podívat o kus dál na pevninu a do pouštì, hlavnì na tuniský jih do Tatauine a berberské horské oázy Chenini. Mareth byl ale pro mne pøekvapením.
Dostat se do pouštì by v turistické sezónì nebyl tak velký problém, proto¾e se do tìch míst dá dostat autobusem nìkteré z hotelových cestovek. Mimo sezónu je ovšem nejlepším a nejrychlejším øešením auto z nìkteré místní pùjèovny, které nabízejí docela pøijatelné ceny. Pro mne je to teï zároveò jediné øešení, vzhledem k èasovému omezení. Jak ale s lítostí na poslední chvíli zjiš»uji, zapomnìl jsem si vzít tentokrát s sebou øidièský prùkaz, tak¾e se u¾ smiøuji s myšlenkou, ¾e cestu do berberských osad podniknu a¾ nìkdy pøíštì - kdy¾ vtom za mnou pøichází jeden z turistù, ubytovaných v mém hotelu, který se prý od kohosi doslechl, ¾e se chci vydat na tuniskou pevninu a nabízí mi svou úèast na cestì za malým saharským dobrodru¾stvím.
Je zkušeným øidièem a samozøejmì má s sebou i øidièský prùkaz - jen by chtìl, abychom po cestì na jih udìlali malou odboèku a navštívili jedno místo, které ho velmi zajímá. Bez váhání souhlasím, a ještì naveèer si pronajímáme od místní pùjèovny vùz, se kterým pak druhý den brzy ráno vyrá¾íme na pobøe¾í. Naloïujeme se na trajekt, který nás pøevá¾í na pevninu a vydáváme se nejprve na západ na okraj sahary.
S mým spolucestovatelem Zbyòkem jede také jeho jedenáctiletý syn Mikuláš. Jak brzy zjiš»uji, oba se velice zajímají o dìjiny druhé svìtové války a chlapec je kupodivu skuteèným znalcem v tomto oboru - vèetnì uniforem a historických zbraní všech válèících stran. A samozøejmì také známých a slavným bitev, které se tenkrát odehrály i v této oblasti severní Afriky. Proto nás první významná zastávka naší dnešní cesty èeká právì tady, ještì na okraji Sahary.
Francouzi u¾ pøed válkou, kdy¾ budovali v Evropì svou Maginotovu linii - opevnìní proti hrozícímu nebezpeèí ze strany nacistického Nìmecka, postavili také tady v kopcovitém terénu pouštì poøádné opevnìní. To mìlo chránit jejich africkou dr¾avu hlavnì proti výbojným Italùm. Marethova linie, sestávající z podobných ¾elezobetonových bunkrù a pevností, byla vybavena moderními zbranìmi a dokonce ocelovými výsuvnými vì¾emi s kanóny.
Po kapitulaci Francie roku 1940 pøevzala pevnost vojska vichistického pronìmeckého re¾imu.Údobí své nejvìtší bojové slávy pro¾ila Marethova linie a¾ v roce 1943, kdy tady probíhaly zuøivé boje mezi Afrikacorpsem maršála Erwina Rommela a vojsky angloamerických spojencù, kteøí v té dobì u¾ úspìšnì vytlaèovali nìmecká vojska ze západní Afriky.
Jak mi vysvìtlují Zbynìk s Mikulášem, ¾ádný vá¾ný zájemce o toto období druhé svìtové války neopomene Mareth navštívit, proto¾e souèástí dodnes dobøe udr¾ované pevnostní linie, která patøí tuniské armádì, je také vojenské muzeum s bohatými sbírkami nìmeckých, italských, anglických i amerických zbraní, uniforem a zajímavých dokumentù. Oáza Mareth i s nedalekou pevnostní linií le¾í sice na cestì k turisty èasto navštìvovaným saharským oázám Matmata a Douz, jen¾e ¾ádný ze zájezdù nemá její návštìvu v programu.
My teï po nìkolika hodinách jízdy solidní asfaltovou silnicí v poušti, dorá¾íme k Marethu. Vítá nás moderní budova vojenského muzea na nedalekém pahorku se starými dìly a nìkolika historickými vozidly pøed vchodem. A na nádvoøí pak tuniský dùstojník, který se stává zhruba na dvì hodiny našim prùvodcem.
Odvádí nás nejprve pøímo do pevnostní linie k dobøe udr¾ovaným betonovým pevnostem, opatøeným pancéøovými dveømi a okenicemi. V celém areálu mù¾eme fotografovat jak srdce ráèí, zato tu ale platí naprostý a pøísný zákaz filmování videokamerou. ®ádám vysvìtlení, ale mu¾ jen krèí rameny.
Stává se zase výøeèným v budovì muzea, kde nacházíme mno¾ství dokumentù a fotografií, vèetnì "lišáka pouštì" Rommela a mnoha spojeneckých generálù, makety pevnostní linie s ukázkami bojových operací a mno¾ství zbraní.
Tady si pøichází na své Mikuláš, který je neomylnì a pøesnì urèuje a vypráví o nich. A také o prùbìhu bojù na Marethovì linii, ve které se Nìmci spoleènì s Italy bránili pøes dva mìsíce britským vojákùm, kteøí po porá¾ce nìmeckých vojsk v Egyptì postupovali do Tuniska.
Od 23. ledna do 27. bøezna 1943 právì tady probíhaly zuøivé boje, které skonèily porá¾kou Afrikacorpsu, jeho ústupem a¾ na severní pobøe¾í na mys Bon a nakonec zajetím velícího generála von Arnima. Marethova linie tak jen pomohla oddálit drtivou a nevyhnutelnou porá¾ku.
Zapisujeme se ještì do pamìtní knihy pod velkou barevnou fotografií tuniského prezidenta a jen neradi vycházíme pøed budovu, abychom ještì posvaèili ze zásob na lafetì jednoho z dìl, ne¾ se vydáme dál do pouštì za poznáváním souèasného ¾ivota domorodcù a malebných berberských oáz tuniského jihu.
Vladimír Køí¾
San Francisko, Jihlava
