Zøícenina Pyšoles Opìt bych vás ráda seznámila s místem, kde ruce dobrovolníkù odkrývají dávnou historii jednoho starého hradu stojícího na kopci Pyšoles. Le¾í na Vysoèinì v okrese ®ïár nad Sázavou nad vyrovnávací nádr¾í Vír II. Poøídit si vlastní zøíceninu se rozhodla obec Vír, která od Lesù ÈR si koupila za 1,5 hektaru lesa a za 43 tisíc korun zbytky hradu nad meandrem øeky Svratky. Snahou je zachovat to, co tam zùstalo a postupnì obnovit pro zpøístupnìní veøejnosti.
Do roku 2017 nad terénem vystupovalo jen torzo bergfritové vì¾e, dva mohutné podpùrné pilíøe bývalé hradební zdi. V tomto roce badatelé man¾elé Korbièkovi ze spolku na ochranu památek Bystøicka zaèali prohledávat odpadlištì, tedy skládku a nacházeli drobné nálezy, mince, hroty šípù, keramiku, kování i vidlièku se støíbrnými nýty. A objekt zaèal býti zajímavý. Pomocí geofyzikálního prùzkumu byl potvrzen pøedpoklad, ¾e pod nánosy zeminy a suti v místì nádvoøí je zasypaná cisterna. Práce na její odhalení trvají pøes pìt let. Od roku 2021 le¾í zøícenina na území pøírodní rezervace Pyšolec a patøí mezi chránìné kulturní památky.
Obec se stala majitelem v roce 2021 a proto zøíceninu plánuje financovat za pomoci dotací. Po ukonèení prací má obec zájem zøídit nauènou stezku s mo¾ností propojení se zøíceninami Zubšten (strá¾ný hrad z roku 1344 kde je od roku 1955 kamenný památník s hlínou z historických míst – Vítkova 1420, Lidic 1942, B. Bystrice 1940, Dukla 1945, Kounicovy koleje Brno) patøí mezi kulturní památky a Aueršperk (vznikl po roce 1250, torzo válcové vì¾e je kulturní památka).
Vra»me se nakrátko v èase do doby, kdy zøícenina Pyšoles slou¾ila jako strá¾ný hrad. První písemná zmínka pochází z roku 1350, kdy Filip mladší z Perštejna prodal poškozený hrad Je¾kùm z Konic a Kravaø. Pak hrad s panstvím pøechází z jednoho majitele na druhého, vìtšinou formou výmìn panství. Údajnì markrabì Jan Jindøich nechal hrad pøestavìt v roce 1358, ale jeho potomek panství zastavil v roce 1406.
Opìt dochází k zmìnám majitelù, v roce 1417 dochází exekuci a dalším sporùm o majetek. Zápis z roku 1446 uvádí jako majitele Jana II z Perštejna a hrad, který neslou¾il k obývání, byl brzy opuštìn a od roku 1464 se uvádí jako poboøený. Pokud jde o stavební podobu tak se skládal z hradního jádra a dvou pøedhradí, které od okolního terénu oddìluje šíjový pøíkop. Druhý pøíkop je dvacet metrù široký, deset metrù hluboký a oddìluje pøedhradí od hradního jádra. Pøehradí je dlouhé kolem šedesáti metrù se šíøkou kolem 12 metrù a mìlo kamennou zástavbu. Nejspíše tam byla vì¾ s lichobì¾níkovým pùdorysem.
Druhý pøíkop je se svými tøiceti metry šíøe a sedmnácti metry hloubky nejvìtší na Moravì. Od tøetího jej oddìluje skalnatá hráz a pravdìpodobnì tam byl vstup do hradu pøes most. Podle dochovaných pilíøù bývala 1,3 metrù široká a asi 3,5 metru vysoká. Hradní jádro bylo asi padesát metrù dlouhé se šíøkou kolem dvaceti metrù. Dominantu tvoøí sedm metrù vysoký støep okrouhlého bergfritu s prùmìrem kolem devíti metrù a šíøkou v suterénu jen pøes metr. Mimo cisterny byl objeven hypocaustum, tedy systém teplovzdušného vytápìní, který je na našich hradech unikátní. Také na jeho zakonzervování budou potøeba peníze.
Nedaleko hradu se dochovaly pozùstatky støedovìké vápenické pece, pravdìpodobnì pou¾ívané pøi výstavbì hradu. Nedaleko byl vápencový lom a pøedpokládá se, ¾e byl vyu¾it i pøi stavbì nedalekého Zubštejna a Aueršperku. Pec byla dvoukomorová a v jejím sousedství jsou patrné dvì jámy po tì¾bì hlíny.
Nyní pod rukami dobrovolníkù ze Spolku na ochranu památek Bystøicka, která se kolem archeologù vytvoøila, zaèíná vystupovat z letitých nánosù torzo støedovìkého hradu. Skupina dobrovolníkù ze ®ïáru nad Sázavou kluèí náletové døeviny, odkopávají torzo hradby v dobì své dovolené. Nìkteøí dobrovolníci sem jezdí pravidelnì nìkolik let, jako èlenové skupiny historického šermu.
V sedle pod zøíceninou je hromada písku a nìkolik kbelíkù. Cedule u nich ¾ádá ochotné turisty o vynesení stavebního materiálu na hrad. Nìco se ji¾ podaøilo zachránit jako dozdìní kaverny. Na stavbu lešení trubky tahali místní sportovci na provazech lesem. Skauti zase na hrad vynesli møí¾ na zakrytí cisterny. Podpora místních je tu obrovská i kdy¾ v okolí jsou další zøíceniny i ferraty.
A také tam najdete Chudobínskou borovici vyhlášenou jako Evropský strom v roce 2020. Stala se prvním èeským stromem s tímto ocenìním. Borovice je cca 350 let stará, a tak pamatuje i budování vesnice Chudobín, ¾ivot v ní i její zatopení Virskou pøehradou. Uprostøed ní se tyèí nad vodní hladinou.
Vydr¾ela vše a vypráví se o ni i øada povìstí. Jako ta, ¾e za noci u ní hraje èert na housle. Jinak je významným orientaèním bodem, ale také dùkaz vysoké odolnosti vùèi rozmarùm poèasí a pùsobení èlovìka. Stojí v ochranném pásmu vodárenské nádr¾e s pøísným zákazem vstupu. Podle odborníku z Mendelovy univerzity je mechanicky stabilní a na svùj vìk relativnì zdravá. V pøípadì plné nádr¾e je koøenový systém zcela zatopen vodou, pøi nízkém stavu vody pak èní pøes 20 metrù nad hladinou pøehrady.
Pokud se nìkdy dostanete do tìchto míst za archeologií nebo pøírodou, nenechte si to ujít. Stojí to zato vyšplhat se na kopec a dívat se na krásnou èeskou krajinu.
Opìt bych vás ráda seznámila s místem, kde ruce dobrovolníkù odkrývají dávnou historii jednoho starého hradu stojícího na kopci Pyšoles. Le¾í na Vysoèinì v okrese ®ïár nad Sázavou nad vyrovnávací nádr¾í Vír II. Poøídit si vlastní zøíceninu se rozhodla obec Vír, která od Lesù ÈR si koupila za 1,5 hektaru lesa a za 43 tisíc korun zbytky hradu nad meandrem øeky Svratky. Snahou je zachovat to, co tam zùstalo a postupnì obnovit pro zpøístupnìní veøejnosti.
Vydr¾ela vše a vypráví se o ni i øada povìstí. Jako ta, ¾e za noci u ní hraje èert na housle. Jinak je významným orientaèním bodem, ale také dùkaz vysoké odolnosti vùèi rozmarùm poèasí a pùsobení èlovìka. Stojí v ochranném pásmu vodárenské nádr¾e s pøísným zákazem vstupu. Podle odborníku z Mendelovy univerzity je mechanicky stabilní a na svùj vìk relativnì zdravá. V pøípadì plné nádr¾e je koøenový systém zcela zatopen vodou, pøi nízkém stavu vody pak èní pøes 20 metrù nad hladinou pøehrady.