Za zády nám zùstaly zákruty úzké lesní silnice, objevil se most pøes modravou zátoku Vranovské pøehrady a v dálce nad zalesnìným kopcem silueta mohutného hradu. Blí¾íme se k cíli, èeká nás ale ještì poslední èást cesty plná serpentin , ne¾ se koneènì dostáváme k jednomu z nejzajímavìjších hradù západní Moravy.
Hrad Bítov byl vybudován u¾ v 11. století nad soutokem øek Dyje a ®eletavky jako významná pevnost u zemské hranice na ochranu obchodníkù a poutníkù. Za krále Pøemysla Otakara II. byl dùle¾itým správním centrem celého kraje, sousedícího s Rakouskem. Pozdìji ve své historii ho mìlo v dr¾ení nìkolik významných i ménì známých šlechtických rodù. Mezi ty významnìjší patøili pánové z Lichtenburka nebo z Vlašimi. Za jejich panství byl hrad rozšiøován a dostavována nová opevnìní a paláce. I další majitelé, kterými byli hrabata Daunové, si z hradu sice sna¾ili vytvoøit pohodlné modernìjší sídlo, ale naštìstí zachovali jeho støedovìký ráz.
Hrad Bítov - foto: Lumír Pecold
Hrad tak úspìšnì pøe¾ívá a¾ do konce 19. století, kdy ho poslední majitel, kní¾e Radzivill, prodává Jiøímu Haasovi z Hasenfelsu. Je to doba, kdy úspìšní a významní prùmyslníci Rakousko-Uherské monarchie leckdy dosahují nejen významných vyznamenání, ale také šlechtických titulù. To je také pøípad podnikatele Haase staršího, majitele porcelánky u Karlových Varù, obchodního paláce ve Vídni a dalších rozsáhlých statkù a majetkù. V roce 1912 obdr¾í od císaøe Františka Josefa I. dìdièný baronský titul. A proto¾e jako šlechtic by mìl mít i nìjaké poøádné rodové sídlo, kupuje hrad Bítov.
Do hradu vstupujeme jednou ze støedovìkých obranných vì¾í, ta druhá, Výrovka, kam vede padací most, je bì¾nì pro veøejnost uzavøená. Rozsáhlý romantický komplex hradu má ještì docela zachovalé opevnìní, které tvoøí bøitová vì¾ a hláska s hradbami kolem rozsáhlé hradní zahrady. Nás ale zajímá ten nejvìtší a nejdùle¾itìjší objekt - hradní palác.
Baron Jiøí Haas z Hasenfelsu
Tady toti¾ pro¾il velkou a nejdùle¾itìjší a z velké èásti i velmi pøíjemnou èást svého ¾ivota baron Jiøí Haas z Hasenfelsu. Po smrti svého otce v roce 1914 zdìdí sice hrad, ale odchází do bojù první svìtové války, kde nakonec v hodnosti hejtmana získá i nìkolik vyznamenání a na své panství se vrací a¾ v roce 1921, ovšem u¾ jako vcelku velmi majetný šlechtic s tuènou apaná¾í, kterou dostává z rodinného majetku od své matky z Vídnì. Nic mu tedy nemù¾e bránit v tom, aby si nále¾itì upravil vybavení komnat hradního paláce, ve kterém ¾ije.
A proto¾e je velkým milovníkem zvíøat, odmítá je lovit a radìji si je na hrad poøizuje ¾ivé. Má své oblíbené psy a postupnì si na Bítovì zaøizuje menší zoologickou zahradu. Pokud nìkterá zvíøata uhynou, dává je vycpat a tak má na hradì rozsáhlou sbírku, která se naštìstí dochovala. V roce 1932 dochází ke stavbì Vranovské pøehrady a údolí i s vesnicí Bítov je zatopeno, jeho hradu se to však nedotkne. V širokém okolí je hradní pán velice oblíbený. Má rád lidi a èasto navštìvuje krèmy v okolních vesnicích, kde s nimi popíjí a leckdy prý platí útratu celé hospodì. A pak se vrátí na svùj hrad, kde chová oblíbenou lvici Mici, se kterou nìkdy i obìdvá, zatímco slu¾ebnictvo se dìsí. Pokud uhynou jeho oblíbení psi, dává je také vycpat. A tak dnes návštìvníci mohou vidìt sbírku 51 vycpaných psù - mezi nimi i jednoho vlka.
Baron Jiøí Haas byl ovšem také povìstný elegán, který vìtšinou oblékal svou rakouskou uniformu z doby monarchie - a to prý i pozdìji v dobì protektorátu a mìl doširoka povìst "bítovského Casanovy". Byl velkým milovníkem ¾en, které prý získával svým šarmem a penìzi. A samozøejmì nadìjí na to, ¾e se stanou šlechtiènami. Jak mi svého èasu vyprávìl mùj otec, který byl krátce osobním šoférem baronky z Police, objí¾dìl pan Jiøí okolní obce a mìl rozsáhlý seznam svých milenek, kterým samozøejmì mnohdy za jejich lásku bohatì platil. Nikdy se ale neo¾enil.
Teï vstupujeme do hradního paláce a procházíme komnatami. Venku se mezitím nakupily èerné mraky, zatáhlo se a vstupní hala a za ní i další hradní komnaty jsou témìø ve tmì. Ne¾ se podaøí zajistit osvìtlení je atmosféra témìø strašidelná. Pøipomínám si mého otce, který vyprávìl o tom, jak baron Haas, který byl prý pøesvìdèený antifašista, byl tìsnì po válce nucen hrozbami opustit svùj hrad a milovaná zvíøata i sbírky. Neudìlal to. Oblékl si svou oblíbenou rakouskou dùstojnickou uniformu a ve své posteli se zastøelil. Prý tady nìkdy obchází jeho duch, kdo ví? Tu postel mù¾eme vidìt v jeho lo¾nici, kde je na zemi i ko¾ešina z jeho lvice Mici, procházíme salony i jídelnu z dob hrabat Daunù i velký taneèní sál. A terasu odkud je nádherný pohled hluboko dolù na vody zátoky Vranovské pøehrady.
Baron Jiøí Haas z Hazenfelsu byl v roce 1945 pohøben v hradním kostele Nanebevzetí Panny Marie. A tak je vlastnì poøád tady a pøipadá nám, jako by se s námi pøátelsky louèil, kdy¾ hrad Bítov opouštíme. Není divu, mìl pøece lidi rád.
