Travièství
Lidé se trávili a tráví odedávna. Nejprve se v pravìku jed pou¾íval jako zbraò. Máèení hrotù šípù a oštìpù do jedovatých roztokù pøi lovu i v boji proti nepøíteli. Pozdìji se pou¾ívaly proto, ¾e nezanechávaly po pachateli stopy a byly tì¾ko prokazatelné. V antice v egyptské soudnictví se pou¾íval roztok získaný destilací vody s peckami broskví. V Øecku se pou¾íval odvar z bolehlavu jako prostøedek k popravám. V dobì Øímské øíše se jed vyu¾íval k atentátùm. Jed byl osvìdèeným prostøedkem v touze o moc, dìdictví i pøi ¾árlivostí.
První prokázanou obìtí arzenem byl tøináctiletý syn císaøe Claudia. Pravdìpodobnì jeho nevlastní bratr Nero mu ho nechal pøimíchat do pokrmu. Pozdìji jako císaø si najímal Nero vlastního travièe proti rodinì a pøíbuzným. Na scénu pøichází ochutnávaèi pokrmù a nápojù. Mithridatés VI., král Pontský mìl panickou hrùzu z otravy jedem. Vìnoval se hledáním protijedù, které testoval na vìzních. Sám dennì pojídal malé mno¾ství jedù, aby byl vùèi nim imunní. Nakonec objevil kombinaci malých porcí desítek nejznámìjších bylinných prostøedkù, kterou dr¾el v tajnosti. Po jeho smrti se pøedpisy dostaly do Øíma a byly pøelo¾eny do latiny.
Egyptská vládkynì Kleopatra experimentovala s jedy na zvíøatech, kterým dávala rùzné jedovaté rostliny. Údajnì se otrávila po zprávì o smrti Marca Antonia. Legenda øíká, ¾e se nechala uštknout kobrou. Filozof a uèenec Sokrates byl odsouzen k smrti vypitím bolehlavu. Skotský král Macbeth, tedy reálná postava Shakespeara nechal extraktem z rulíku otrávit anglického krále Harolda I.
V boji o moc nezùstali stranou ani nejvyšší pøedstavitele církve. Jed se pøidával v malých dávkách do mešního vína (Øehoø VI) a hostií nebo se nakapal na stránky bible a pak staèil olíznut prst. Pape¾ Alexander VI Borgie (1492-1503) pou¾íval rodinný jed z arzenu a bylin. Mìl i otrávený hrot prstenu. Jeho pozvání na malé obèerstvení, které nebylo mo¾no odmítnout, bylo pova¾ováno za rozsudek smrti. Císaø Oto III dostal otrávené rukavice, Amadeus Savojský otrávenou košili a vévoda z Holsteina otrávenou paruku. Také Kateøina Medicejská vìnovala Janì Aragonské rukavice napuštìné prudkým jedem. Pou¾ívaly se i jiné pøedmìty napuštìné jedy, pudøenky, rtìnky, šátky, kapesníky. Èasto nešlo pøímo smrt, ale „jen“ o fyzické znetvoøení.
V prùbìhu staletí se zdokonalily zpùsoby zjiš»ovaní pøítomnosti jedù a zmírnìní jejich úèinkù protijedy, ale vznikají stále nové a nové.
A co tomu øíká archeologie, tedy jejich nálezy? Podle nich u¾ se cílené pou¾ívání jedù objevují okolo roku 4500 pø. n.l . Ovšem dùkazy ze starovìkého Egypta hovoøí a¾ z roku 300 pø.n.l. i kdy¾ je tam také urèitì znaly. Støedovìké jedy byly jednoslo¾kové, zato jedy renesanèní byly z 10 a¾ 15 slo¾ek. Sledovalo se, aby úèinky smìsí napodobovaly pøíznaky konkrétní nemoci. Zjistit zpìtnì, zda ten konkrétní èlovìk byl èi nebyl otráven je pro archeology docela slo¾ité. V minulosti se pou¾ívalo vodovodní olovìné potrubí i olovnaté poháry. Otravné smìsi pou¾ívali hrnèíøi i malíøi pøi své práci a jejich malby otravu nesly dál.
V novovìku se zlepšily diagnostické i léèebné mo¾nosti otrav zkouškou Jamese Marsha. Od roku 1836 se s jistotou dal odhalit nejèastìjší tehdy pou¾ívaný jed, oxid arzenitý s lidovým názvem utrejch, otruch èi otrušík. Oxid arzenitý je bílý prášek bez chuti a zápachu, rozpustný ve vodì a alkoholu byl snadno dostupný a døíve se tì¾ko dokazoval. Kdy¾ vojsko Albrechta Habsburka (1304-1307) vpadlo do Èech obsadit Kutnou horu, tak horníci do øeky Vrchlici vypustili toxické usazeniny z tì¾by støíbra a vojáci pøi koupaní a pití získali úplavici a dobojovali.
První toxikologická uèebnice vyšla v roce 1813 a napsal ji španìlský lékaø Mateu Orfila. Arsen se dal vyrobit i jiným zpùsobem napøíklad z rozmoèených mucholapek. Takový pøímo tragický masakr se stal v letech 1914-1929 v maïarské vesnici Nagyrév. Obìtí bylo okolo 100 nìkde se uvádí a¾ 500 pøevá¾nì mu¾ù. Ústøední postavou byla porodní bába Zsuzsanna Fazekasová, která se do této zapomenuté vesnice pøistìhovala. Dokázala si brzy získat dùvìru ¾en, proto¾e mimo porodù jim také pomáhala zbavit se nechtìného tìhotenství. Navíc dokázala jako jediná poradit a pomoc pøi rùzných zdravotních problémech. V té dobì man¾elství vznikala jen dohodou rodièù. Mu¾ byl nedotknutelný a podle toho se i choval. Èasto se ¾eny na bábu obracely v pøípadì domácího násilí. Zlom nastal v období války, kdy mu¾i odešli na frontu. ®eny musely okolo práce v domácnost a strasti o dìti, zastat práci i za mu¾e. Pozdìji na polích vypomáhali zajatci s rùzných zemích. Paradoxnì ¾eny právì v této nelehké dobì získaly sebevìdomí.
Po ukonèení války se nìkteøí mu¾i vrátili domù a zaèali se chovat jako døíve. Mnozí si pøinesli navíc fyzické a psychické problémy. ®eny u¾ odmítaly být zase jejich poslušnými osobami. Tehdy se obracely na svou bábu o pomoc. Ta nevìdìla, jak pomoci a¾ do chvíle, kdy našla mrtvé kotì, které vidìla lízat mucholapku. Zkusila mucholapku ponoøit do vody a odvar dala psovi. Ten pošel. Pak pou¾ila odvar jedna ¾ena na svém zlém mu¾i, zemøel. Bába sice stanovila pravidla s tím, ¾e jde jen o pomoc ¾enám. Na vystavení úmrtního listu se podílel jeden domluvený koroner. Ten ji¾ se podílel i pøi potratech. Policií to neušlo, bába byla nìkolikrát pøedvolaná k soudu, ale v¾dy osvobozena. Vznikl øetìz úmrtí mu¾ù ve vsi a v nejbli¾ším okolí. I kdy¾ se postupovalo zpoèátku velmi utajenì, pozdìji náhle umírali i staøí rodièe. Anonym vše policií prozradil, bába byla sledována a bylo obvinìno 34 ¾en a jeden mu¾. Odsouzeno bylo dvacet šest ¾en z toho osm na smrt. Nakonec byly popraveny dvì ¾eny. Bába tomu pøedešla tím, ¾e vypila svùj elixír, pøed pøíchodem policie.
Problémy s travièstvím pokraèují. Jen se pou¾ívají jiné jedy a metody. V USA øešila policie problém v soukromé nemocnici, kde zemøelo na zástavu dechu tøináct lidí. Podílel se na tom jeden pracovník, který dával pacientùm kurare. Georgi Markov bulharský básník po své emigraci byl v roce 1978 bodnut agentem tajné slu¾by deštníkem do stehna. Zemøel a¾ po nìkolika dnech na jedovatý ricin, vrah nebyl vypátrán. Bìhem studené války byl vyvinut syntetický jed novièok a „vyzkoušen“ na Sergejovi Skripalovi (údajnì dvojitý agent) a jeho dceøi. Zasa¾ení novièokem zpùsobuje trvalé a devastující zdravotní potí¾e v celém tìle. Poslední veøejnì známé je ozáøení poloniem 210 na Alexandru Litvinìnkovi, které se nedá léèit. Bratr severokorejského vùdce zemøel na nervový jed VX.
V novovìku není poèet jednotlivých obìtí travièù tak velký, ale objevují se otravy hromadné. V dobì války v nacistických koncentraèních táborech pøišlo o ¾ivot cca 6 milionù lidí otrávených kyanovodíkem. Nervový jed VX je bez zápachu, bez chuti, je stonásobnì jedovatìjší ne¾ sarin (Husjan jim otrávil kurdské civilisty, také byl pou¾it v tokijském metru). Další vá¾né ohro¾ení je pøi úniku jedovatých látek do ¾ivotního prostøedí, nebo pøi ekologických katastrofách.
A¾ vám vykvete na podzim oblíbená omìj podzimní pou¾ívejte pøi manipulací s ní rukavice. A proto¾e dìti rády sahají na kvìtiny nenechávejte je sahat na zlatý déš», vistárií, rulík, konvalinky, rododendron, durman, èemeøici, náprstník velkokvìtý a další „jedovky“. A èervené bobule tisù jsou smrtelnì jedovaté a také lákají svou barvou dìti. Mezi jedy patøí i zimolez èi oblíbený bramboøík i vánoèní hvìzda.
Travièství
