V království historických lokomotiv a vlakù
Vìtšina turistù, zejména tìch, kteøí pøijí¾dìjí do Kalifornie jen na kratší dobu, navštìvuje hlavnì San Francisko nebo ještì nìkolik dalších známých mìst a malebných míst. Bývá to napøíklad mìsto Carmel s nádhernou španìlskou misií nebo Monterrey s velkým moøským akváriem. Mnoho z nich se také vydává na oblíbené jednodenní výlety do Yosemitského národního parku nebo k prohlídce rezervace sekvojí Muir Woods. A pøece stojí za to najít si èas a vyrazit také k prohlídce hlavního mìsta Sacramenta, které je nejen sídlem guvernéra a vlády státu Kalifornie, ale také významným historickým mìstem s mno¾stvím památek na slavné doby "zlaté horeèky".
Je pova¾ováno za jakousi bránu ke zlatokopeckým mìstùm divokého západu. Jen o pár desítek kilometrù dál, smìrem k horám Sierry Nevady, le¾í nìkolik významných mìst zlatokopù - Placerville, Sonora, Angels Camp, Jamestown a další, která mají stále ještì tu pravou atmosféru nìkdejší Ameriky 19. století.
Pokud se ale návštìvník nechce vydávat a¾ tam, najde to vše i ve staré ètvrti Sacramenta. Tady mù¾e procházet ulicemi malebných døevìných domù s krámky v podloubích, odkud zní øinèivá hudba orchestrionu a kde to voní starým západem. Mù¾ete vejít do staré školy nebo se plavit na kolesovém parníku po øece Sacramento. A také si tøeba prohlédnout zdejší muzea.
Jedním z nejzajímavìjších, alespoò pro toho, kdo má rád staré lokomotivy a vlaky, je bezesporu muzeum ¾eleznic California State Railroad Museum. Vypravil jsem se sem ze San Franciska, proto¾e asi nejrychlejší a nejsnadnìjší cesta, pokud nemáte auto, je pou¾ití autobusu Greyhound. Cesta busem, který má sice daleko do komfortu autobusù èeské Student agency, ale je pøeci jen dost pohodlný, trvá v pøípadì zastávkového spoje tøi hodiny, u rychlíkového o hodinu ménì.
Muzeum ¾eleznic nacházím na okraji staré ètvrti u bøehu øeky a pøekvapuje mne svou velikostí. Jak se dozvídám od prùvodcù, jedná se prý o nejvìtší muzeum tohoto druhu ve Spojených státech. Je vzácné i jinak. Mají tady toti¾ velmi vzácné exponáty - originály i peèlivì rekonstruované lokomotivy od poloviny 19. století a¾ témìø do souèasnosti. Vše v obrovských halách pùvodního depa, kde je instalován v ¾ivotní velikosti i model starého nádra¾í Central Pacific Station z roku 1876. Vèetnì figurín zamìstnancù a cestujících v dobových odìvech.
Nejstarší lokomotiva, kterou tady mù¾ete vidìt, je z roku 1842 a je to mašinka právì taková, jakou jsem svého èasu obdivoval ve filmu Frigo na mašinì. Vèetnì baòatého komínu a ochranné møí¾e vpøedu pøed koly. Po vstupní hale, kde mohu obdivovat prototyp nejmenší lokomotivy z expozice, která ale nebyla pak vùbec vyrábìna, vstupuji do kalifornských pouští a hor, kde se ocitám u stanu zemìmìøièù a mezi pøíbytky ¾eleznièních in¾enýrù a dìlníkù.
A pak u tunelu, na jeho¾ okraji stojí stará lokomotiva s odpoèívajícím strojvedoucím v budce, který sleduje èas na svých kapesních hodinkách, aby vèas vyjel. Jen o kus dál dìlníci nakládají bedny do vagónù a posunovaè pøipojuje velkou parní mašinu.
V další nádra¾ní hale stojí vlak, pøipravený k odjezdu a já jsem pobídnut zøízencem, teï u¾ tím skuteèným, abych si nastoupil. Sotva tak uèiním, zjiš»uji, ¾e jsem se octl v bufetovém a spacím voze Pullman. Projdu kolem figurín kuchaøe a èíšníkù, ale to u¾ se vlak dává do pohybu a já musím dr¾et rovnováhu, kdy¾ procházím do spací èásti s poschoïovými postelemi, zata¾enými tlustými závìsy. Sedí tu starší ¾ena - prùvodèí vozu, tentokrát skuteèná, která mì vítá a vypráví o historii vlakù a také vysvìtluje, jak je tento vagón opatøen vespod speciálními motory a pru¾inami, které ho "natøásají" a pùsobí tak dokonalou iluzi skuteèné jízdy.
Mohu pak ještì navštívit luxusní jídelní vùz s lákavì prostøenými stoly, plnými atrap jídel z té doby. A¾ nad nimi si uvìdomuji, ¾e jsem v království ¾eleznic strávil u¾ pár hodin a ¾e dávno minula doba obìda. Na jídlo ale není ani pomyšlení. Èekají mne další a další historické mašinky, umístìné i v patrech. A pak také místa, kde se návštìvník znovu mìní v hravého kluka.
Jsou tu rozsáhlé modely ¾eleznic, kde si ka¾dý mù¾e pohrát s vlaky a pozorovat, jak ten jeho vlak projí¾dí se sykotem páry a houkáním stanicemi a tunely. Nebyli by to Amerièané, kdyby tady ty modely také neprodávali - vèetnì všech mo¾ných doplòkù, jaké si srdce milovníka modelù ¾eleznic ráèí. Já ale dávám pøednost skuteèným lokomotivám.
Do nìkterých si toti¾ mohu i vlézt, postavit èi posadit se na místo strojvùdce a ohmatat si všelijaké páky. A také si popovídat s dozorci, kteøí tu hlídají a poskytují informace. Mám štìstí na bývalého zamìstnance zdejší dráhy, který mi poutavì vypráví o své práci na ¾eleznici. Je to snad nejlepší zakonèení celé prohlídky.
Krátce ještì navštívím u východu obchod se suvenýry, kde prodávají kromì obvyklých pohlednic s mašinkami a vlaky také pìkné publikace a videa, odznaky, trumpety a píš»alky prùvodèích a výpravèích a èepice... Prostì vše, co patøilo a patøí k americkým ¾eleznicím. A pak u¾ vycházím ven ke skuteèné staré stanici Sacramenta, kam z depa vedou koleje, po kterých obèas vyjí¾dí historický vlak s parní lokomotivou k vyjí¾ïkám podél bøehu øeky. O zájemce o nostalgické projí¾ïky prý není nikdy nouze. Nedivím se tomu, proto¾e cesta do svìta starých vlakù, které neoddìlitelnì patøily do historie dobývání divokého západu, patøí i pro mì k tomu nejzajímavìjšímu, co jsem dnes ve starém Sacramentu za¾il.
Vladimír Køí¾
San Francisko, Jihlava
