Potomci a my
S narùstajícím vìkem stále více vnímáme zmìny, k nim¾ dochází ve spoleènosti. Poci»ujeme to zejména u našich vnouèat, která jsou zcela jiná, ne¾ jsme bývali my, jiná ne¾ naše dìti.
Dnešní mladí døíve dospívají, jsou sebevìdomìjší, soutì¾ivìjší, ale také pod tlakem okolí neklidnìjší. Rodièe na nì mívají málo èasu, a tak jsou, alespoò podle nìkterých psychologù, citovì plošší. Ménì ètou, vy¾ívají se v poèítaèových hrách a komunikují pøes mobil.
Kdy¾ jsem byl malý kluk, øídila moji výchovu matka pomocí èetby. Èetl jsem knihy dobrodru¾né odehrávající se na moøi jako napø. Plavèíci kapitána Bonteka èi Bílou velrybu, kní¾ky o vynikajících lidech, jako napø. o Tyršovi. Mojí oblíbenou kní¾kou byli Bojovníci se smrtí, v ní¾ Paul de Kruif popisuje dobrodru¾ná bádání svìtových lékaøù pøi odhalování pùvodcù nemocí a hledání lékù. Dlouhá léta po jejím pøeètení jsem pova¾oval za ¾ivotní cíl stát se lékaøem a objevit lék proti rakovinì. Pozdìji se však staly mou oblíbenou èetbou knihy pojednávající o historii a politice a mùj zájem se obrátil tímto smìrem. Dnes øíkám, bohu¾el.
Spoleèným jmenovatelem však byla v¾dy touha po spoleèenské prospìšnosti, touha pøispìt k lepšímu ¾ivotu všech.
Ideály dnešních dìtí se však ubírají zcela jiným smìrem. Jejich hrdiny nejsou stateèní mu¾i bojující se ¾ivly, lékaøi obìtující veškerý svùj èas novým objevùm, ani lidé usilující o š»astnìjší ¾ivot svých spoluobèanù. Jsou jimi umìle vytváøené idoly sportovních profesionálù, modelek, svìtoznámých hercù a hereèek topících se v penìzích a cestujících po celém svìtì. Nelze zpochybòovat umìní mnoha tìchto šoumenù a šoumenek, ale lze zcela jistì podstatnì umenšit jejich podíl na významu pro lepší ¾ivot na zemìkouli. Ochota nìkterých hercù a hereèek zpodobit a proslavit nejodpornìjší prototypy lidské spodiny má spíše vliv opaèný: to, co za našeho mládí bylo témìø neznámým extrémem se stává bì¾nou fikcí, která se stává inspirací pro nemalé procento vyšinutých jedincù.
Ideálem mláde¾e stává bohatství a peníze, které by jim mìly zajistit štìstí a spokojenost. Pro dosa¾ení tohoto cíle jim není ¾ádný prostøedek špatný a vše je dovoleno. Zdá se, ¾e nic jiného dnešek nabídnout nemù¾e.
V dobách našeho mládí jsme stáli pøed krásnou vizí sociálnì spravedlivé spoleènosti, v ní¾ ka¾dý dostane vše, co potøebuje podle svých zásluh, a pozdìji, podle svých potøeb. Ideou krásnou, ale v souèasných podmínkách, - a mo¾ná pro lidskou špatnost vùbec -, neuskuteènitelnou, která však dokázala mobilizovat miliony lidí k aktivitì, zneu¾ité vládnoucí tøídou stranických byrokratù k naplnìní jejich touhy po moci. Na mnoho let se tak pro své prùvodní negativní jevy stává tento ušlechtilý ideál hrozbou, namísto lákavou vidinou.
Dnešní nabídky neskuteèných pøíjmù a bohatství via sport, modeling, šoubyznys vedou k tomu, ¾e tisíce dìtí jsou svými rodièi vmanipulovány do klubù a agentur, které zásadnì urèují jejich ¾ivotní rytmus a styl. Pravidelné tréninky, turnaje, stravování, cestování, obleèení, vý¾iva aj. – to vše doká¾e vysávat takovou rodinu, která takto, s vidinou pozdìjšího zúroèení, obìtuje souèasný ¾ivot svùj i svých dìtí za sen o bohatství a slávì. Jen nìkolika málo jedincùm se podaøí tento sen splnit, ale pøemnoha podnikatelským subjektùm se daøí z této iluze prosperovat.
My, vìtší èástí ¾ivota prošlí senioøi, bychom se mìli zamyslet, jak narušit tento trend. Mìli bychom svým dìtem, a zejména dìtem našich dìtí ukázat, ¾e štìstí netkví jen v bohatství a penìzích, ale v radosti z nabytých vìdomostí a zkušeností, z dobøe vykonané práce, ve skutcích obohacujících druhé a pøinášejících jim prospìch. A jistì i v mnoha dalších vìcech, které nelze ani jednoduše vyjádøit, ale které nosíme ve svém srdci. Mo¾ná bychom mìli dìtem pomoci najít a pøedestøít vysoké cíle, které souznìjí s jejich vlastnostmi a tu¾bami, cíle, jejich¾ uskuteènìní je mù¾e proslavit ještì po staletích.
Dnes ka¾dý ví, kdo byl Komenský, Havlíèek èi Masaryk (i kdy¾ po shlédnutí poøadu Nikdo není dokonalý lze i o tom pochybovat), ale málokdo ví, kdo byl Ko¾eluh nebo Drobný, Ludl èi Semecký.
Myslíte, ¾e za 50 let bude nìkdo vìdìt, kdo byl Korda, Koller nebo Maxová? O nositeli Nobelovy ceny Heyrovském (plynová chromatografie) a akademiku Wichterlovi (kontaktní èoèky) se však budou uèit dìti ještì po staletích, proto¾e to jsou lidé, kteøí posunuli lidstvo vpøed. Kdyby úsilí a prostøedky vìnované fiktivním budoucím Jágrùm vìnovali rodièe tímto smìrem, prospìlo by to svìtu i republice.
A tomu bychom mohli pøispìt i my, senioøi.
Ivo Krieshofer
