Pøíbìhy zemské atmosféry - aneb za vše mù¾e klima nebo poèasí
Závìr
Kajícnì musím pøiznat, ¾e nemohu vùbec nic vyèítat všem novináøùm a reportérùm - tuzemským i zahranièním – kdy¾ se neustále honí za senzacemi, katastrofami a nejrùznìjšími extrémy. I na tìchto stránkách se mo¾ná ukazuje, ¾e se od nich pøíliš neliším a musím jen doufat, ¾e to ètenáøi pochopí a poznají, ¾e má motivace je snad pøece jen trochu jiná, a ¾e jsem prostì neodolal a alespoò sem tam nìjakou tu „libùstku“ zaøadil.
A i v tomto krátkém závìru musím zopakovat pár øádkù z úvodu tohoto seriálu. Ještì jednou je tøeba zdùraznit, ¾e o tento elaborát se zaslou¾ila svými pracemi celá øada známých i ménì známých vìdcù a výzkumníkù, badatelù a cestovatelù, ¾ijících i dávno zesnulých, tuzemských i zahranièních. Dále pak i pøímo celé armády naprosto anonymních meteorologických pozorovatelù, bez jejich¾ základních podkladù bychom dodnes nevìdìli o naší atmosféøe vùbec nic! A v neposlední øadì pak musím pøipomenout lví podíl tøí našich meteorologù – Jana Munzara, Karla Pejmla a Karla Kršky, kteøí se š»ourali v rùzných historických pramenech a výsledky svého š»ourání ulo¾ili do nìkolika pozoruhodných kní¾ek, z nich¾ je tøeba jmenovat napø. asi bohu¾el ponìkud zapomenutou „Meteorologie skoro detektivní“.
Všechno má svùj zaèátek i svùj konec. A tak konèí i tyty rádoby pouèné pøíbìhy naší zemské atmosféry, která doslova obaluje naši nepatrnì šišatou zemìkouli. Sna¾il jsem se poukázat na to, co v naší lidské historii „napáchala“ a zcela jistì toho bylo mnohem více! Mo¾ná si ani neuvìdomujeme, na jak zázraèné planetì ¾ijeme. Pátrání po ¾ivých organismech ve Vesmíru se zatím omezuje pouze na planety naší Sluneèní soustavy a je zatím neúspìšné. Klidnì a bez pøehánìní tedy mù¾eme tvrdit, ¾e jsme jednoznaènì nejdokonalejší známou formou ¾ivota my – lidé, i kdy¾ to tak mo¾ná nìkdy nevypadá, a i kdy¾ mo¾ná nìkdo závidí nìkterým ¾ivoèišným druhùm rùzné lepší èivy! Neka¾me si tuto svou povìst údajných pánù tvorstva ani neplodnou závistí, ani jakkoliv barevným ideologickým vidìním.
Nahraïme závist pokorou, va¾me si naší modré planety, která – vidìna z vesmíru – je toti¾ opravdu modrá. Chovejme se k ní co nejohleduplnìji, tøeba jen z èistì pragmatických dùvodù, proto¾e je zatím opravdu jediná, na které se dá ¾ít!
Jsem si vìdom toho, ¾e jsem zde pøedlo¾il laskavému ètenáøi mo¾ná dosti „podivný guláš“ informací a faktù, ale doufám, ¾e je stravitelný! Sna¾il jsem se, seè jsem mohl,, abych pokud mo¾no co nejvíce ètenáøù nìèím alespoò trochu obohatily. Jak se to povedlo, to je ve hvìzdách!
