Ponìkud vìtší omšelá bárka, hrdì oznaèovaná jako linkový pøepravní parník, spojující mexické pobøe¾í Yucatanu s ostrovem Isla Mujeres, mìla toho dne ráno, kdy jsme se rozhodli vyplout na nìkdejší ostrovy pirátù, opravdu pestrý náklad. Domorodé Indiány se širokými slamìnými klobouky, kteøí pøevá¾eli na trh kozy, vepøíky a slepice, a jejich snìdé ¾eny v krojích s košíky a nùšemi, dr¾ícími za ruce zvìdavé okaté dìti.
A k tomu všemu se na malou loï musí ještì vejít mno¾ství beden s banány, ananasy a kokosovými oøechy pro ostrovní obchody, tak¾e se nám zdá, ¾e se tahle stará kocábka musí ka¾dou chvíli pøevrátit. ale prùzraèné modravé moøe je dnes naštìstí klidné, tak¾e po necelé pùlhodinì plavby se pøed námi objevuje nízký bøeh s palmami a nad jejich korunami se tyèí do výše štíhlý bílý a rù¾ový maják.
Pøirá¾íme k pøístavnímu molu ostrova, který býval svého èasu jednou z hlavních základen zdejších pirátù. Ne¾ se hlavní ob¾ivou zdejších obyvatel definitivnì stalo rybáøství a turistika. Jakou jinou ob¾ivu také hledat v moderní dobì na nevelkém, protáhlém ostrovì, který podle domorodcù má tvar dravé ryby barracudy o délce nìco pøes dvacet kilometrù a šíøce pár stovek metrù?
Ale zato má nìkolik skuteènì skvostných plá¾í se zlatavým pískem a klidnými zátokami, nad kterými šustí ve vìtru listí palem a kvetou barevné ibišky. Jak brzy zjiš»ujeme, dá se hlavní mìsto ostrova Isla Mujeres, umístìné v jeho západní èásti, v samém "ocasu barracudy", projít za pár desítek minut.
Nejvìtší kavárny, restaurace a obchody se suvenýry jsou pøímo u nábøe¾í na hlavní ulici, v tìch postranních je snad ještì pár hospùdek s typickými mexickými jídly. A také nìkolik pùjèoven jízdních kol, které jsou nejobvyklejším a také nejlevnìjším dopravním prostøedkem na tomto malém ostrovì. Vyu¾íváme ho i my a za chvíli u¾ šlapeme do pedálù bicyklù.
Pøed námi se otevírá píseèná pouš» ostrovního vnitrozemí s nìkolika slanými jezírky, obrostlými nízkými opunciemi. Jedeme po solidní, ale poøádnì rozpálené asfaltové silnici, která prochází ostrovem jako páteø ryby a na které nás horký vzduch ofukuje jako fén.
Ze silnice odboèují kamenité cesty, a tak se dáváme zlákat jednou z nich a zají¾díme na Paraise Beach - Rajskou plá¾, která skuteènì odpovídá svému jménu. Kokosové palmy, jemný zlatavý písek a teplá prùzraèná voda, ve které se odrá¾í modré nebe. A pøístøešek, u kterého snìdý mexický kluk nabízí kokosový oøech, z nìho¾ maèetou odsekne špièku, abyste pak mohli brèkem sát lahodnou š»ávu.
Zastávky vyu¾íváme ke koupání a potápìní, proto¾e tady rozhodnì není u korálových ostrùvkù nouze o barevné ryby Karibského moøe. U mola zøídili domorodci dokonce jakési otevøené akvárium pøehrazením èásti zátoky sítìmi a teï tady mexiètí kluci plavou mezi ¾raloky a krmí je rybami. Lákají mì, abych si také zalaškoval s velkým ¾ralokem, prý je "vegetarián", ale radìji s díky odmítám.
Èeká nás toti¾ jiná zajímavost - pirátská hacienda zdejšího vùdce námoøních lupièù. Otrlý moøský vlk a otrokáø Mareèeaga Mundaca si spolu se svými spoleèníky vybudoval poèátkem 19. století opevnìnou vesnici s pøepychovou haciendou, odkud piráti podnikali své výnosné loupe¾né výpravy do Karibského moøe.
Dodnes se vypráví legendy o jejich pokladech, které prý tady nìkde zakopali. Pevnost vzala dávno za své, zbylo z ní jen pár zøícených zdí, ale zachovala se alespoò hlavní budova kapitánovy haciendy. Teï máme mo¾nost prolézt opuštìný patrový dùm s pìknou terasou, obklopený palmami, ve kterém prý èekávala na návrat starého piráta jeho mladá krásná ¾ena. Mundaca prý provozoval své pirátské øemeslo a¾ do 76 let, kdy byl nakonec zabit v jakési námoøní bitvì.
Východní èást ostrova je hornatìjší, šlapeme usilovnì do pedálù a dostáváme se a¾ ke "hlavì ryby", kde se dodnes zachoval starý mayský maják a zbytky chrámu, zasvìceného bohu Ix-Chelovi.
Od kamenného chrámu nad vysokým pøíkrým bøehem, o jeho¾ skály se tøíští rozbouøené moøe, se vracíme zpìt a navštìvujeme klidnou zátoku v rezervaci Garrafón, která je pro své korálové útesy vyhledávanou potápìèi. Koupání ve zdejší teplé prùzraèné vodì s palmami, ibišky a kaktusy na terasovitých skalách tím nejhezèím zakonèením prohlídky tohoto nevelkého, ale pozoruhodného ostrova dávných pirátù.
Druhého dne jsme u¾ brzy ráno na molu, abychom nepropásli loï, která má podle informací domorodcù odplouvat na neobydlený ostrov Contoy, který le¾í asi 30 km na sever od Isla Mujeres a je pøírodní rezervací s chránìnými moøskými ptáky, ¾elvami a drobnými zvíøaty. Pøístavištì je u¾ plné zájemcù, ale nakonec se nám pøece jen daøí dostat se na poslední èlun. Je to nevelká laminátová pramice s pøívìsným motorem a plátìnou støíškou proti slunci pro šest cestujících. Jejím kapitánem je šestnáctiletý kluk, který obhospodaøuje neposlušný motor a kormidlo, zatímco jeho o dva roky mladší pomocník pøipravuje udice k lovu barracud, abychom pozdìji mìli co k obìdu.
Plavba je to vcelku malebná a trochu i dobrodru¾ná. Pramice poskakuje na vlnách a obèas dopadá na jejich høebeny s poøádnými údery, nabírá vodu a pøíèná prasklina na jejím dnì, kterou zøejmì po poslední plavbì nestihli opravit, se pìknì rozšiøuje. Radìji nemyslím na to, co by se stalo, kdyby se naše kocábka rozlomila, proto¾e teplá voda Karibského moøe se hem¾í ¾raloky, a hlavnì dravými barracudami. Jsou tu také ale delfíni a obèas se mihnou kolem naší loïky i štíhlá støíbøitá tìla létajících ryb. A pak se koneènì objevuje na obzoru nízký ostrov, zarostlý keøi a palmami, který u¾ je nìkolik let neobydlený a mexická vláda ho vyhlásila pøírodní chránìnou rezervací "Ostrov Contoy".
Kapitán vypíná motor a dává nám èas na potápìní u blízkého korálového útesu. Kdy¾ po pùlhodinì pozorování korálových ryb vylézáme na palubu, ukazují oba mexiètí kluci hrdì úlovek - tøi pùlmetrové barracudy. Èerstvì ulovené ryby obohatí náš jídelníèek pøi pobytu na ostrovì. Ten zatím pomalu obeplouváme kolem bøehù. Ostrov Contoy má také protáhlý tvar o rozloze pouhých pìti kilometrù a délce necelé dva.
Kdysi býval také základnou zdejších pirátù, pozdìji rybáøù a nakonec pøírodovìdcù, kteøí tady zalo¾ili dokonce malé muzeum. Jejich opuštìná základna tady dodnes chátrá a prohánìjí se v ní velcí ještìøi - iguany, zatímco bohatý porost ostrova, keøe a palmy, jsou rájem pelikánù, kormoránù a plameòákù.
Kdy¾ procházíme stezkami, prosekanými ve køoví, ze kterého obèas zasyèí hadi, poletují nám nad hlavami vyplašení papoušci a pelikáni a nad opuštìnými zlatavými plá¾emi se vznášejí hejna rackù. Vylézám na vì¾ starého majáku, ze kterého se dá pøehlédnout celý ostrov, zarostlý zelení a vùbec nemusím pøivírat oèi, abych si vybavil Robinsona z mých dìtských let. Sem by se urèitì hodil.
A zatímco jsme prolézali ostrov, opekli naši prùvodci na ohni èerstvé barracudy, a tak se vyhladovìlí pouštíme do poøádných øízkù z ryb s tortillami - mexickými chlebovými plackami. Právì tady blízko pøístavištì je nejkrásnìjší píseèná plá¾ ostrova, kam prý chodí klást svá vejce moøské ¾elvy, ale my dnes nemáme štìstí. Nacházíme jen jejich stopy, které vypadají jako stopy malých pásových traktorù. A tak se alespoò ještì jednou proplaveme v teplé prùzraèné vodì, ne¾ se zaène stmívat a budeme muset odplout.
Táboøení a nocování na ostrovì Contoy je vládními úøady pøísnì zakázáno. Velebíme je za to, proto¾e asi jen tak se dá uchovat jeden z "posledních rájù". Neradi se vzdalujeme, kdy¾ se ostrov s námi louèí køikem terejù, vznášejících se na modré obloze nad palmami stejnì, jako kdysi za dob dávných mexických pirátù.
Pøed námi se otevírá píseèná pouš» ostrovního vnitrozemí s nìkolika slanými jezírky, obrostlými nízkými opunciemi. Jedeme po solidní, ale poøádnì rozpálené asfaltové silnici, která prochází ostrovem jako páteø ryby a na které nás horký vzduch ofukuje jako fén.
Druhého dne jsme u¾ brzy ráno na molu, abychom nepropásli loï, která má podle informací domorodcù odplouvat na neobydlený ostrov Contoy, který le¾í asi 30 km na sever od Isla Mujeres a je pøírodní rezervací s chránìnými moøskými ptáky, ¾elvami a drobnými zvíøaty. Pøístavištì je u¾ plné zájemcù, ale nakonec se nám pøece jen daøí dostat se na poslední èlun. Je to nevelká laminátová pramice s pøívìsným motorem a plátìnou støíškou proti slunci pro šest cestujících. Jejím kapitánem je šestnáctiletý kluk, který obhospodaøuje neposlušný motor a kormidlo, zatímco jeho o dva roky mladší pomocník pøipravuje udice k lovu barracud, abychom pozdìji mìli co k obìdu.