ÈÁPOMILOVÉ
V lidové tradici je èáp znám jako posel jara. Èeská pranostika øíká „na svatého Øehoøe (12.3.) èáp letí pøes moøe, ¾ába hubu otevøe, líný sedlák, který neoøe“. První zmínka o èápech pochází z roku 1336. Ale a¾ do konce 19 století se vyskytoval omezenì na Tøeboòsku, Písecku a ji¾ní Moravì. V roce 1934 bylo první sèítání a na celém tehdejším èeském území bylo 194 hnízd s mláïaty. Pak se dìlaly jen odhady a poèty hnízdících párù se pomalu zvyšovaly. Pravidelné ka¾doroèní sèítání zaèalo v roce 1984.
V roce 2021 bylo ji¾ napoèítáno 571 hnízd s 1567 mláïaty. Rozmístìní není pravidelné, nejvíce jich najdete v Moravskoslezském kraji, a naopak ¾ádné v oblasti Prahy a Brna. Èápa není nutné dlouho pøedstavovat. Je to velký pták s bílým peøím a s èernými konci køídel. Jeho tìlo je cca 95-110 cm dlouhé, rozpìtí køídel 180-218 cm s váhou 2,3-4,5 kg. Høaduje ve stoje na jedné noze se zobákem (14-19 cm) zaboøeným v peøí. Tento postoj omezuje tepelnou ztrátu pøes zobák a nohu.
®iví se cokoliv najde na povrchu pùdy nebo v mìlké vodì. Mláïatùm nosí nejprve ¾í¾alky, hmyz a pak hraboše, krtky, ¾áby, ryby i hady. Pøi hledání potravy se øídí zrakem. Má elegantní chování a staví si velká hnízda na vysokých stavbách, které neustále pøistavuje a¾ dosahují prùmìru a¾ 2 metry a výšky pøes 3 metry. Je toti¾ svému hnízdu vìrný a také svým partnerùm.
Patøí mezi ta¾né ptáky, kteøí pøezimují v Africe. K nám zaèínají s návratem od bøezna. Nejprve se vrací samec, který hnízdo opravuje pøed pøíletem samièky a pak na uvítanou oba klapou zobáky s hlavou dozadu. Spolu hnízdo opravují a pøipravují se na své potomky. Kopulace trvá cca 20 vteøin a opakuje se a¾ 10x dennì. Do hnízda nosí suché vìtve, drny, trávu, srst zvíøat a bohu¾el i odpady od lidských pøíbytkù. Sami do svého hnízda nekálí a obèas zasáhnou i sledovací kameru.
Poèet bílých vajíèek se na jednotlivých hnízdech liší, nejèastìji 3 a¾ 5, ale mù¾e jich být víc i ménì. Èápomilové tvrdí, ¾e po snesení ka¾dého vajíèka, samièka v¾dy volá svého partnera, aby se podíval na vajíèko. Tím údajnì má jistotu, ¾e potomek je jeho. Vajíèka jsou pak kladena nejèastìji ve dvoudenních intervalech, pøi pozdìjším, pak je mezi dráèaty viditelný rozdíl. Inkubace zaèíná od prvního vajíèka a trvá pøibli¾nì 33 dnù. Na vejcích sedí støídavì oba rodièe a mláïata se líhnou postupnì.
K utlaèování mladších u èápù, na rozdíl od dravcù nedochází. Ale starší jsou pøi krmení rychlejší a pak rychle pøibývají na velikosti. Sledující èápomilové vìtšinou fandí tìm nejmenším. Do vìku 6 dní rodièe krmí ka¾dou hodinu, pak 10 dní se èas prodlu¾uje na2 hodiny. V¾dy jeden z rodièù na hnízdì hlídá. Mláïata ve vìku 14 dní se zaèínají dr¾et na nohou.
Od 25 dne zaèínají èápíci stát na hnízdì, pro let se zaèínají odva¾ovat mezi 54-70 dnem. K úplné samostatnosti dochází za další 1-3 týdny. Ne v¾dy všechna mláïata se dostanou do tohoto vìku. Tìch nebezpeèí je celá øada co jim hrozí. Nepøíznivé poèasí a prochladnutí, hlad, úmrtí jednoho z rodièù. Zejména kdy¾ jsou mláïata malá, tak ztráta rodièe má pro nì katastrofické následky.
V pamìti mám pøíbìh z Nových Bukù, kdy samice skonèila smrtí na elektrickém vedení. Tehdy zasáhl èlovìk a obìtavì 2x dennì lezl na vysoký sloup s jídlem. Díky nìmu se mláïata doèkala krou¾kování a lidských jmen. Ano, Pankrác, Servác, Bonifác a otec Bukáèek, jak mu èápomilové u tohoto hnízda øíkají, se s novou partnerkou do svého hnízda ka¾doroènì vrací.
Naši odborníci vyu¾ívají i formu adopce. Mají pøehled o všech mladých díky kamerovému systému, a tak v nutných pøípadech, co¾ je vìtšinou ztráta jednoho z rodièù do vytipovaných hnízd mládì podstrèí. Vìtšinou je adoptivní rodièe pøijmou bez problémù. Je to o to zajímavìjší, ¾e v pøípadì cizích vajec, èi právì narozených cizích mròat jednají úplnì jinak. Vejce i mladé vyhodí, nìkdy jako letos na polském hnízdì se¾erou.
Pøirozeným nepøítelem u nás je orel moøský a nejvíce úmrtí má na svìdomí elektrické vedení. Èáp je u nás chránìný vyhláškou èíslo 395/1992 Sb. jako ohro¾ený druh.
Nebezpeèí však èeká na mladé èápy i dál. Sluèují se do rùznì velkých hejn, se kterými pozdìji táhnou do zimoviš». Informace o pøibli¾né trase tahu mají geneticky zafixovanou, avšak sociální uèení hraje významnou roli ve výbìru efektivní trasy. Mnoho Španìlských, Portugalských, Francouzských èápù u¾ vùbec nemigruje.
Mírná zima a dostatek potravy na skládkách jsou tím dùvodem. Nejvíce èeských èápù zimuje v Jihoafrické republice. Co¾ je trasa tam a zpìt pøes 20 tisíc km. A nástrahy èekají po cestì. Jsou to opìt vodièe elektøiny a èlovìk. Vzdálenost urazí pomocí plachtìní, pøi kterém vyu¾ívají stoupavých termálních proudù nad pevninou. Mù¾e je vynést a¾ do výše 1500 metrù.
Ani na zimovištích nemá èáp vyhráno. K hlavním hrozbám patøí sucho, saranèata s pesticidy i ilegální lov. A to po cestì jsou ohro¾eni od lidí na tahových zastávkách, abnormálním teplem nad Saharou a dalším extrémním poèasím. I mo¾nost naka¾ením virusu západního Nilu. Proto èápomilové ka¾dý rok netrpìlivì vyhlí¾í a radují se, kdy¾ se jejich oblíbenec opìt vrátí. Nejprve na podzim odlétají ti nejmladší, kteøí pohlavnì dospívají mezi 3-5 lety, ale s hnízdìním zaèínají o 1a¾ 2 roky pozdìji.
Délka do¾ití ve volné pøírodì je prùmìrnì 8-10 let, najdou se i mnohem starší.
Èáp pronikl i do literatury francouzského bajkaøe Fontaineho nebo dánského klasika Andersena.
Nejznámìjší evropskou povìrou je ta, ¾e nosí dìti. Pùvod pochází z germánské mytologie, kde byl pova¾ován za posla bohynì Holdy, na její¾ pokyn lovil duše nenarozených z vody a vkládal do tìla matky.
V Moldavsku je patronem vinaøství, proto¾e zachránil místní pevnost tím, ¾e v dobì jejího obléhání zásoboval obránce hrozny, které je tak posílili, ¾e pøemohli obléhatele. Èáp je národním ptákem Litvy, Polska a Bìloruska a nìkterých mìst (Haag).
Podle povìsti jeden mladík dávný èlen šlechtického rodu Dobøenských ovázal èápovi zranìní. Mladík se pozdìji se dostal do Tureckého zajetí, kde se pøi migraèním tahu objevili èápové. Zkusil zavolat svého èápa a ten pøistál u nìho. Ovázal mu nohu kouskem svého šatu a èáp tak donesl zprávu, ¾e ¾ije. Ze zajetí byl pak mladík vykoupen a èáp pøidán do erbu jako dík za záchranu.
Díky kamerám a obìtavých ornitologù mù¾eme pozorovat ptáky bez zásahu do jejich ka¾dodenních ¾ivotù a uèit se od nich. Zajímavé je i pozorování rodinky pøi krou¾kování. Teprve s identifikaèním krou¾kem pak dostávají i lidská jména. Ovšem poznávacím znamením natrvalo je krou¾ek.
ÈÁPOMILOVÉ
