Motto: nejde mi o obdiv šlechtických rodù, ti mìli moc a peníze. Dali sice objektùm svá jména, ale já obdivuji práci tìch tisícù umìlcù, kteøí svou šikovností dali své práci krásu a duši. Pak obdivuji a vá¾ím si práce tìch tisícù bezejmenných nadšencù, kteøí se zaslou¾ili o obnovu a vzkøíšení dávné minulosti.“ Jako tady:
Hrad Grabštejn
Hrad Grabštejn stojí na skalnatém kopci nad obcí Chotynì nedaleko Hrádku nad Nisou. Dolo¾en v listinì je z roku 1286 kde je uveden majitel hradu Ota II., purkrabí z Donína a na Grabštejnì. Hrad jako pohranièní pevnost støe¾il obchodní cestu z Èech do Lu¾ice. V roce 1562 kupuje panství císaøský dvorní rada Jiøí Mehl ze Støelic.
Dva roky na to zaèíná pøestavba gotického hradu na honosné renesanèní sídlo. Ze starého hradu zùstala jen bergfritová kruhová vì¾. Pøi pøestavbì byla vybudována kaple sv. Barbory, patronky horníkù, kteøí na panství pracovali, s rozsáhlou malíøskou výzdobou nemajíce v širokém okolí obdoby. Panství pro dluhy byl nucen majitel prodat svému pøíteli Ferdinandu Hoffmannovi z Grünbüchlu. Po nìm se majitelé rychle støídali.
V dobì dr¾ení pánù z Èernous vyhoøela v roce 1622 hradní vì¾ pøišla i o zvony. Krátce byl majitelem Albrecht z Valdštejna nebo Jan Hartvík z Nostic. V prùbìhu staletích byl hrad nìkolikráte obléhán a dobit, naposledy Švédy v roce 1645. V dobì majitele Matyáše Adama z Trauttmansdorfu na pøíkaz císaøe byla v roce 1655 sní¾ena válcovitá vì¾ a poboøeny hradby a opevnìní.
Od roku 1704 na hradì vládne rodina Gallasù, pak pøíbuzní rodu z Clamu. Hrad opìt vyhoøel (1781) byl opraven a stavebnì upraven pro potøeby úøedníkù. Další vlastník Kristián Kryštof Clam-Gallas nechal ho upravit na zámeèek jako letní sídlo a dal zalo¾it rozsáhlý park v roce 1818. Roku 1843 po úderu blesku vznikl velký po¾ár. Po opravách vyhoøelých prostor vì¾ získala novou podobu s novogotickým zakonèením do špice.
Poslední mu¾ský potomek rodu Clam-Gallasù odkazuje v roce 1930 svùj majetek svým sedmi dcerám. Majitelkou se stává Marie Clam-Gallasová se svým man¾elem Karlem Podstatzkým z Lichtensteina.
Po první svìtové válce pøišli Clam-Gallasové díky pozemkové reformì o jednu pìtinu svých pozemkù, nicménì hrad jim byl ponechán, tak tu vybudovali malé rodové muzeum a od roku 1934 hrad zpøístupnili turistùm.
Po roce 1945 na základì prezidentského dekretu 12/1945 byl veškerý majetek zabaven a od roku 1953 zaèíná slou¾it armádì. Ji¾ v roce 1955 se plánovala generální oprava objektu, co¾ se ale nestalo a armáda ho vyu¾ívala do roku 1970, kdy byl pøedán Krajskému støedisku státní památkové péèe. Areál byl stále vojensky støe¾eným prostorem. Po odchodu armády zùstala jen zøícenina, na kterou nemìl vliv jen èas a nepøíznivé vlivy, ale i vandalové, hledaèi pokladù a zlodìji materiálu. Celý areál hradu armáda pøedala Státnímu památkovému ústavu v Ústí nad Labem a¾ v roce 1990. Záchrana však zaèala ji¾ dva roky pøedtím zásluhou bì¾ných lidí, kteøí vyvíjeli úsilí opravit tuto památku. Zaèínalo to u nového kastelána pana Sedláka a kluèièí party z nedaleké vesnice.
První mediálnì vdìènou akcí byla na Grabštejnì brigáda studentù z ústecké univerzity v létì 1992 tehdy ještì ve spar»anských podmínkách bez vody a elektøiny. Záchrana hradù lákala mladé nadšence nejen od nás, ale v rámci mezinárodního kempu INEX i z ciziny. Podle kastelána byli brigádníci velmi šikovní. Tehdy se tam potkávaly dva svìty – èeská pohranièní vesnice a lidé z nejvyspìlejších zemí. Mezinárodní kempy pøilákaly i televizní štáby, co¾ hradu pøineslo další propagaci.
Ji¾ v roku 1993 kastelán otevøel hrad pro veøejnost, pøesto¾e vypadal stále hroznì. Za prohlídku se platilo šest korun a u vchodu byla bedna s pokladnièkou a trhacími lístky. S nìmeckým výkladem stál lístek jednou tolik a o hradì se zaèalo psát i v nìmeckém tisku. Podaøilo se tak získat velký pøíspìvek od významné nìmecké nadace Deutsche Bundesstiftung Umwelt. Po roce 2000 se místo stalo pro Worldfest, co¾ byla pøehlídka alternativní hudby a netradièního divadla. Uskuteènilo se tam dvanáct roèníkù a hrad získal nejen finance, ale i brigádníky. Po patnáctiletém úsilí patriotù a památkáøù Ministerstvo kultury posílá dotaci pøes 50 milionù korun. Taková èástka u¾ byla znát na nové støeše a obnovení historických sálù.
Díky benefièním koncertùm a mecenášùm se v nebývalé kráse rozzáøila kaple sv. Barbory. Na benefièních koncertech se aktivnì podílel i èlen Národního divadla Ludìk Vele od roku 1993 a¾ do roku 2017. Tyto operní veèery mìly velký úspìch a i jeho kolegové vystupovali bez nároku na honoráøe a pøispìli tak k záchranì a obnovì hradu.
Vrátily se pùvodní barokní varhany, pro hradní vì¾ byl zhotoven zvon Smíøení.
Na Grabštejnu je novì i vlastní archeologická expozice z nedávných vykopávek u malého nádvoøí pod vì¾í. Pøedmìty pochází od støedovìku a¾ po 19 století. Pùvodnì se jednalo o zabránìní prùsaku vody pod kaplí, a proto¾e paní kastelánka je archeolo¾ka, tak si nemohla nechat ujít malý výzkum. Pøitom se odhalily základy ji¾ zaniklých budov a vìtší mno¾ství drobných vìcí vèetnì peèetidla saského velmo¾e a také vzácné šperky.
Prohlídková trasa tak byla o¾ivena replikami ranì novovìkých talíøù, které se našly. Pokud si pøi prohlídce všimnete krásných zlacených váz z rubínového skla, tak na tìchto replikách se finanènì podílel bývalý profesor libereckého gymnázia Josef Tomíèek.
V tisku také vyšla publikace Noblesa severních Èech, která pøedstavuje všech osm generací majitelù nejen jako váleèníky, diplomaty a hospodáøe, ale umo¾òuje nahlédnout i do jejich soukromého ¾ivota a zpùsobu trávení volného èasu.
Prameny a foto: Národní památkový ústav
Grabštejnské tajemství
I k hradu a zámku Grabštejn se vztahují povìsti. Vesnièané pova¾ovali vrchnost za velmi bohatou tak k ní patøily také poklady. Jen¾e jak u¾ víme, vìtšina majitelù panství prodávala pro dluhy. Ale fantazií se meze nekladou, a tak si je spojovali s nesmírnými poklady kdesi ukrytými v hradních zdech nebo v okolí starých budov.
®e to nejsou jen vesnické povídaèky se zjistilo v roce 1902, kdy v podhradí byl nalezen hlinìný hrníèek se zlatými a støíbrnými mincemi. Pøi tøídìní se nalezly dukáty hrabìte Mannsfelda z roku 1642, dukáty Rudolfa II, Ferdinanda III i Tyrolského, Albrechta z Valdštejna, zla»áky ze Saska, Mohuèe, Salzburgu èi holandský zlatý gulden z roku 1646.
Vìtší mno¾ství minci støíbrných mezi nimi i støíbrný tolar z roku 1648. Pøedpokládá se, ¾e byl zakopán po skonèení tøicetileté války. Ovšem co se s ním dìlo dál o tom historie zatím mlèí. To o poslední vykopávce se ví, ¾e pøedmìty jsou dnes vystaveny v malé archeologické expedici.
Východnì od Grabštejna za rybníkem se o pahorku vyprávìlo, ¾e je tam hrob pradávného kní¾ete z pohanských dob. Amatérští archeologové ho pova¾ovali za zbytek støedovìké strá¾ní vì¾e. Tak legenda o pohanském pohøebišti vzala za své.
Povìst o tajné chodbì spojující sklepení hradu s budovou zámeèku vydr¾ela mnohem déle. Také se sna¾ili amatéøi o její prozkoumání, ale uzounká chodba je ukonèena závalem z hlíny. Došli tak k názoru, ¾e mo¾ná vedla jen do nejbli¾šího houští. Duchové a pøízraky k dávné minulosti v¾dy patøí, také se o nich vypráví. Sice ne pøímo v hradních prostorách, ale starobylé stavby pøitahovaly dobro i zlo.
Dobrými duchy je naplnìna kaple svaté Barbory, na jejím¾ stropì je obraz Posledního soudu, kdy ïábel táhne za vlasy nahou ¾enu høíšnici. Duchové vystupují z malovaných zdí, dotýkají se hlav návštìvníkù neviditelnými prsty, špitají povzbuzující modlitby. Zlí duchové se tam prohánìli se skøehotáním v dobì, kdy byli pány tehdy polozøíceného hradu.
V dobì dr¾ení pánù z Èernous vyhoøela v roce 1622 hradní vì¾ pøišla i o zvony. Krátce byl majitelem Albrecht z Valdštejna nebo Jan Hartvík z Nostic. V prùbìhu staletích byl hrad nìkolikráte obléhán a dobit, naposledy Švédy v roce 1645. V dobì majitele Matyáše Adama z Trauttmansdorfu na pøíkaz císaøe byla v roce 1655 sní¾ena válcovitá vì¾ a poboøeny hradby a opevnìní.
