SeniorTip

Příběhy zemské atmosféry –
aneb Za vše může klima nebo počasí (51)

Počasové perličky II. Světové války

Že se v zimě bojuje mnohem hůře než v létě, o tom se v historii přesvědčil kde kdo a speciálně ruská zima zhatila plány i těch nejslavnějších vojevůdců a dobyvatelů. A tak podobně jako Francouzi s Napoleonem se o tom přesvědčili i Němci o 130 let později.

Naše milá atmosféra, nebo chcete-li naše ovzduší – a ještě lépe to co se v ní nebo v něm odehrálo, prostě počasí – ještě několikrát ovlivnilo závěr II. Světové války. A to jak v Evropě, tak i na druhé straně zeměkoule – tedy v Tichomoří. Zůstaňme tedy ještě v Evropě. Je to možná až k nevíře, ale naše atmosféra „trochu poškádlila“ nejprve jen Němce ve východním Prusku a o několik měsíců později pak v Ardenách obě válčící strany!

Přelomová bitva

V přelomové bitvě u Stalingradu, která probíhala od začátku září 1942 do začátku února 1943 zaúřadovaly klimatické podmínky i vlastní počasí na Dolním Povolží. I když technické podmínky byly nesrovnatelné, přesto mrazy byly hlavní příčinou nedostatečného zásobování německých vojáků. Námraza na letadlech a nejisté počasí způsobily nespočet leteckých nehod, a ty pak přinesly více obětí, než vlastní boje. Vždyť počátkem roku 1943 docházelo na německé straně fronty dokonce ke kanibalizmu! Obraťme ale nyní pozornost na závěr druhé světové války.

Atentát na Hitlera

Rok 1944 byl ve znamení velkých porážek německých jednotek jak na východní, tak i na západní frontě. A tak v létě připravila poměrně početná skupina německých důstojníků v čele s plukovníkem hrabětem von Staffenbergem plán Valkýra. Měl začít atentátem na Hitlera, na něj měl navázat státní převrat a rychlé sjednání míru se západními spojenci. Byly připraveny dvě bombové nálože a nakonec bylo vybráno datum 20. července, kdy byl Hitlerův německý štáb v tzv. Vlčím doupěti ve východním Prusku.

Dne 20. července 1944 ráno odletěl plukovník von Stauffeberg s nadporučíkem von Haeftenem kurýrním letadlem do Rastenburgu. Byl horký letní den a v areálu Vlčího doupěte se dovolili, zda by si mohli v jedné ubikaci převléci zpocené košile. V aktovce měli připraveny dva balíčky plastické traviny po 1 kg. Při rychlém sestavování bomby však byli nečekaně vyrušeni a tak stačili aktivovat pouze jeden plát trhaviny, což byl první zádrhel v atentátu. Stauffenberg pak odnesl aktovku na poradu štábu. A zde nastupuje naše milá atmosféra se svou „troškou do mlýna“.
Porady se normálně konaly v betonovém bunkru, ale vzhledem ke krásnému a horkému počasí, byla tato porada přesunuta do lehké dřevěné chaty s normálními skleněnými okny. Stauffengerg postavil aktovku pod těžký dubový stůl k jedné jeho noze asi jeden metr od Hitlera, pak se omluvil na nutný telefon a bylo mu vyhověno. Bomba vybuchla krátce po poledni, ale její účinky byly mnohem menší, než se předpokládalo! Hitler utrpěl jen lehká zranění, neboť ho zachránil těžký dubový stůl, poloviční nálož, ale i fakt, že pro horké počasí se porada konala v dřevěné chatě a nikoliv v betonovém bunkru, kde by pravděpodobně i poloviční nálož bomby na úspěšný atentát stačila. Tlaková vlna by v totiž v železo-betonovém bunkru udělal své!

Oběma atentátníkům se podařilo opustit areál Vlčího doupěte a odletět. Při odjezdu zaslechli v automobilu výbuch a domnívali se, že Hitler je mrtev. Stauffenberg pak vydal rozkazy k pokračování plánu Valkýra, a jak dopadl je z historie známo. Už bez ohledu na počasí bylo v následujících dnech a týdnech popraveno přes dvě stě osob a několik německých vysokých důstojníků, včetně známého polního maršála Rommella, spáchalo sebevraždu.

Bitva v Ardenách

Tato další bitva na přelomu let 1944 a 1945 byla poslední velkou bitvou druhé světové války na západní frontě a dostalo se jí několika pojmenování. Němci ji pojmenovali Stráž na Rýně (Wacht am Rhein), Angličané a Američané Bitva o výběžek (Battle of the Bulge) a do historie se pak zapsala jako Bitva v Ardenách. Byl to poslední opravdu zoufalý pokus německé armády zastavit spojeneckou invazi na západní frontě, který trval od 16. prosince 1944 do 25. ledna 1945, kdy byl definitivně zlomen.

Po rychlém dobytí Francie západními spojenci se už koncem léta zdálo, že válka rychle skončí. Leč Němci v čele s „nesmrtelným“ Hitlerem a také naše neúnavná zemská atmosféra byla jiného názoru! V listopadu zaútočili spojenci severně od Arden na tzv. Západní val, který prolomili a pak rychle dobyli první velké německé město – Cáchy. Hitler se však stále nevzdával a bez konzultace se svými maršály Modelem a Rundstedtem připravoval na prosinec velkou ofenzivu, kterou západní spojenci zpočátku podcenili, neboť měli velkou materiální převahu.

V polovině prosince začala německá ofenziva, jejímž cílem bylo dobýt zpět území kolem Cách a postoupit až k Antverpám! Němcům zpočátku velmi pomohlo počasí. Při zatažené obloze začala dělostřelecká příprava, která spojence překvapila, protože nemohli použít svou nespornou leteckou převahu ve vzduchu. Němci začali postupovat k západu a posledního úspěchu dosáhli pár dní před Vánocemi. Pak se ale počasí výrazně zlepšilo a anglické a americké letectvo německé jednotky rychle rozdrtilo. Němcům začaly docházet zásoby potravin a zejména pohonných hmot, které v zimním počasí mohou ubývat 2x až 6x rychleji, než v létě. Německý maršál Runsfeldt, který na to Hitlera předem upozorňoval, nazval později situaci po Vánocích druhým Stalingradem! Poslední letecký úder uskutečnila Luftwache 1. ledna 1945 a pak to šlo s Němci opravdu velmi rychle s kopce! Přesto ztrát na životech bylo na obou stranách této poslední velké operace na západní frontě mnoho, na straně spojenců byly dokonce větší, než na straně německé!

Foto internet

Vladimír Vondráček

* * *
Zobrazit všechny články autora

Navigace

Svátek

Klub

Anketa

Statistika

Podporují nás