Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Hugo,
zítra Erika.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Richard Horatio Edgar Wallace, spisovatel 

1. dubna 1875 - 10. února 1932

Nazývám ¾ánr, ve kterém nejvíc Wallace psal, detektivkou, i kdy¾ by mìlo spíš jít o kriminální romány nebo i thrillery. Sama mám u Wallaceových knih od mládí pocit, ¾e jde o detektivky, tak¾e zùstaòme u tohoto názvu.

Ve svém díle se Wallace projevil jako obdivovatel a podporovatel ducha viktoriánské a edwardovské Anglie, ve které sám ¾il. To vysvìtluje i rùzné jeho postoje, které v dnešní dobì posuzujeme ponìkud protichùdnì. Je známo, ¾e byl velice dìtinský a lehkomyslný, byl posuzován jako èlovìk s urèitým pokøiveným pohledem na svìt. Tak se stávalo, ¾e neúmyslnì nìkoho urazil - nìkdy to byly i významné - a pro nìj svým zpùsobem i finanènì zajímavé osobnosti - jako napøíklad filmový a divadelní magnát, otec známé spisovatelky Sir Gerald du Maurier (1873 - 1934).

Mnozí literární kritici a historici se pøou, je-li detektivní literatura brakem èi ne. V ka¾dém pøípadì naplòuje svým zpùsobem spoleèenskou objednávku po romantice a dobrodru¾ství. Vzpomínám si, ¾e kdy¾ se promítaly v šedesátých letech minulého století nìmecké filmy podle Wallaceových pøíbìhù, v¾dy jsem sice vìdìla, ¾e film „dobøe“ skonèí, ale také jsem v¾dy s pøíjemným mrazením v zádech sledovávala odvá¾ného policejního inspektora na schodech starých budov nebo zámkù nebo i na høbitovì, kde ho za rohem oèekávalo nìjaké nebezpeèí. A nìkdy a¾ k hranici komièna bývaly zoufalé situace ve filmu, kdy se hrdina na poslední chvíli dostal ze smrtelné pasti nìjakého zloducha.

Wallaceovy pøíbìhy mají vìtšinou jednotné schéma a zápletka bývá i naivní: policejní inspektor pátrá po zloèincích, kteøí spáchali nìjaký zloèin na vìtší skupinì lidí, buï z dùvodu honby za penìzi nebo proto, ¾e nìkoho nenávidí natolik, ¾e se ho sna¾í znièit zvláš» rafinovaným zpùsobem i za pou¾ití speciálních muèení. Samozøejmì je hrdina pøíbìhu odvá¾ný, velice charakterní a záhadný - jak sám spisovatel napsal: „Pro mladé dìvèe je neobyèejnì dùle¾ité, aby mu¾ mìl nìjaké záhadné vlastnosti.“  Tedy se se do nìj zamiluje jedna z ohro¾ených. Po slo¾itém pátrání, plném nástrah, inspektor zloèince dopadne a pochopitelnì dojde k vyznání lásky, nìkdy i ke svatbì. Oproti jiným spisovatelùm dobrodru¾ného ¾ánru nešlo o nìjakého detektiva, ale hrdinou býval policista.

Z Wallaceova rozsáhlého odkazu asi sto pìtasedmdesáti knih a mno¾ství povídek uvádím v nejvìtší míøe ty, které byly pøelo¾eny do èeštiny. Názvy jeho dìl jsou èasto lákavé, vzbuzující zvìdavost.

V urèitých momentech svého ¾ivota byl Wallace nejplodnìjším spisovatelem detektivek. Dokonce se uvádí, ¾e èastìji, ne¾ jeho detektivky, vycházela ve Velké Británii pouze bible. Celý jeho ¾ivot byl vlastnì dobrodru¾ství - a» u¾ skuteèné nebo v jeho knihách.

I jeho vlastní narození bylo ponìkud slo¾ité i dobrodru¾né. Snad i datum, ¾e se narodil na apríla, bylo pøedzvìstí zvratù jeho povahy a také i osudu. Jeho maminka, Mary Richards, zvaná umìleckým jménem Polly, byla skotského pùvodu a byla hereèka. Kdy¾ se seznámila s námoøním kapitánem Johnem Richardsem, zanechala divadelní kariéry a provdala se. Prameny o ní mluví, ¾e i kdy¾ byla hezká a talentovaná, pøílišného úspìchu se nedo¾ila.

Ale Richards zemøel náhle na moøi v dùsledku nìjaké nemoci v dobì, kdy èekala dceru. Aby po narození dítì u¾ivila, musela se k divadlu vrátit. Setkala se s divadelní spoleèností Marriott, která jí byla velmi blízká. Spoleènost vedla Alice Edgar za spoluúèasti svých dvou dcer a syna Richarda Horatia Edgara Marriotta, který mìl pøed svatbou - ale Wallaceovi ¾ivotopisci jeho charakter pøíliš nechválí. Tvrdí, ¾e byl celkem slaboch a líný, ale byl krasavec, proto hrával milovníky. Pøi nìjakém veèírku se stalo, ¾e mìl s Polly pomìr, který nezùstal bez následkù. ®ivotopisci se shodují, ¾e o tom ani nevìdìl, proto¾e byl opilý. Kdy¾ Polly zjistila své tìhotenství, byla neš»astná - nechtìla toti¾ zpùsobit krizi v její milované divadelní spoleènosti. A tak odjela do malého chudého penzionu v Greenwichi, na Ashburnham Road è. 7, kde se 1. dubna 1875 narodil syn, pozdìjší spisovatel Richard Horatio Edgar Wallace. Tehdy bylo jeho matce dvaatøicet let. ®ádný pramen ale neuvádí pùvod jeho jména, pod kterým své knihy uvádìl - Wallace.

Nìkteré prameny ale tvrdí, ¾e otec o narození syna vìdìl a ¾e ho dal zapsat do matriky pod smyšleným jménem, co¾ je dost nepravdìpodobné. Krátce po jeho narození po¾ádala matka porodní asistentku, zdali nezná nìjakou rodinu, která by se chlapce ujala. Ta jí našla svou pøítelkyni Claru Freeman, man¾elku prodavaèe ryb, a man¾elé Freemanovi se devítidenního chlapce ujali a adoptovali ho ke svým deseti dìtem. Mìl tehdy jméno Richard Freeman. Man¾elé Freemanovi byli skvìlí rodièe - za¾il s nimi hezké dìtství. Maminka se sna¾ila syna podporovat, ale postupnì se Marriotova spoleènost rozpadla, ona pøešla jinam a na výchovu syna u¾ nemìla finanèní prostøedky. Navrhla k velké zuøivosti pana Freemana a jeho man¾elky, aby dali chlapce do chudobince, co¾ oba odmítli.

Ale Richard po absolvování ètyø tøíd si u¾ od jedenácti let vydìlával, napøíklad jako poslíèek novin ve Fleet Street, co¾ byla „novináøská“ ulice, kde bylo více redakcí èasopisù. Také roznášel mléko, pomáhal na stavbách, prodával kvìtiny a boty, byl kuchtíkem na moøi.

V roce 1893 vstoupil do britské armády do královnina pluku Royal West Regiment (Královský západní pluk) a tam zaèal psát. Velice ho ovlivnily povídky o Jacku Rozparovaèi. Od roku 1896 slou¾il v Búrské válce u sanitního oddílu Royal Army Medical Staff Corps (Královský sanitní armádní sbor), s ním¾ byl pøevelen do Ji¾ní Afriky. V Kapském Mìstì se seznámil s místním spisovatelem Williamem Caldecottem (1839 - 1921) a jeho man¾elkou, s nim¾ se o své tvorbì radil. Tehdy ho také velice ovlivnil spisovatel Rudyard Kipling (1865 - 1936), se kterým se také v Ji¾ní Africe potkal a kterého pøi jeho návštìvì v Ji¾ní Africe pøivítal básní.

Nejdøíve Wallace skládal texty k písním a psal pøíspìvky do místního èasopisu Cape Colony (Kapská kolonie).

Vlastní váleèné øemeslo ho unavovalo, nebyl pøíliš fyzicky odolný, tak¾e se pøesunul do tiskového armádního sboru a stal váleèným dopisovatelem, jednak pro Reuters a jednak pozdìji od roku 1900 pro Daily Mail. Kiplingovo dílo ho inspirovalo k jeho první sbírce balad „Mise, která selhala“ (The Mission that Failed), která vyšla v roce 1898, ale ¾ádný úspìch nemìla. Ve svých reportá¾ích se sna¾il psát pravdivì, a tak podle urèitých pramenù proti sobì popudil velitele jihoafrických operací - maršála Horatia Herberta Kirchnera (1850 - 1916). Snad dokonce maršála kritizoval za kruté vedení války. Ten mu za to odebral prùkaz novináøe a nadále zakázal pracovat jako váleèný zpravodaj.

V roce 1901 se Edgar Wallace o¾enil s Ivy Maude Caldecott, dcerou svého literárního rádce, který ale sòatku nepøál. Wallace zaèal v roce 1902 pracovat v tiskové agentuøe Rand Daily Mail v Johannesburgu jako jeho vydavatel, kde si pomìrnì hodnì vydìlával, a pak se vrátil do Daily Mailu v Londýnì. Tehdy si poøídil dùm na Tressillian Crescent è. 6 v Londýnì, nedaleko od místa, kde se narodil. ®il tam potom dalších tøicet let a¾ do své smrti. 

Ale ponìkud lehkomyslnì vydal další povídku „Jih øeky“ (South Of The River ). Aby podpoøil její prodej, nabídl ètenáøùm odmìnu za zjištìní, jak se pøíbìh stal. Ale nikdo se nepøihlásil, co¾ ho pøivedlo do finanèních nesnází, ale to byla pro nìj po celý ¾ivot dost bì¾ná situace.

Po pøíjezdu do Londýna vydal další sbírku básní, která rovnì¾ úspìch nemìla.

V roce 1902 se narodila dcera Eleanor Clare Helier, která zemøela hned následujícího roku na meningitidu, co¾ oba rodièe uvedlo do hlubokého zoufalství. V té dobì byl Wallace bez práce, ale jeho ¾ena nevìdìla, ¾e nemá ¾ádné peníze a ¾e ignoroval po¾adavky jihoafrických bankéøù. Také se na nìj obrátila o finanèní výpomoc jeho matka. Samozøejmì témìø nic nedostala, on zareagoval neobvykle tvrdì, proto¾e nechtìl o své situaci nikomu øíci. Matka pou¾ila pár liber, které jí dal, na cestu do Bradfordu, kde se zhroutila a zemøela v místní nemocnici, co¾ on nevìdìl. To byla také situace, která se skoro podobnì pozdìji opakovala s jeho man¾elkou.

Bìhem rusko - japonské války v letech 1904 a¾ 1905 byl poslán do španìlského Viga, aby referoval o roztr¾ce mezi Velkou Británií a Ruskem, kdy v dùsledku omylu ruské lodì ostøelovaly britské rybáøské èluny, o nich¾ se domnívaly, ¾e se jedná o lodì japonské. Zde se po cestách kolem španìlsko-portugalského pobøe¾í Wallace pomìrnì dost seznámil s otázkou zpravodajských špioná¾ních her, co¾ pozdìji bylo inspirací pro jeho tvorbu. V té dobì se mu narodil syn Brian Edgar, se kterým odjela Ivy do Ji¾ní Afriky, proto¾e její matka stonala a chtìla vnuka vidìt.

Tehdy pravidelnì pracoval pro Daily Mail (Denní pošta).

První román „The Four Just Men“ (Ètyøi spravedliví), který napsal bìhem svých novináøských cest, vydal Wallace vlastním nákladem v roce 1905. Byl to pøíbìh o skupinì bohatých a inteligentních lidí, ale nelítostných, kteøí chtìli vzít spravedlnost do svých rukou. Ze zaèátku kniha sice mìla úspìch, ale kvùli špatné reklamì byla opìt pro autora ekonomickým problémem. Tehdy zaèal Wallace hrát v hernách poker. V letech 1906 a¾ 1907 mìl Edgar znaèné neshody se svým zamìstnavatelem z Daily Mailu. Bylo to i z dùvodu, ¾e probìhlo nìkolik soudních jednání, smìøujících proti urá¾kám v Dailly Mailu, z nich¾ za nìkteré mìl Wallace odpovìdnost.

V roce 1907 odjel do Konga a psal o tom, jak byli domorodci utlaèováni úøedníky belgického krále Leopolda II. (1835 - 1909). Na druhé stranì - nìkteøí z jeho kritikù mu vyèítají, ¾e v pozdìjších pøíbìzích o inspektoru Sandersovi se nìkdy, pravdìpodobnì pod vlivem tehdejšího všeobecného mínìní, projevuje a¾ jako rasista.

Po návratu z Konga byl Wallace z Daily Mailu propuštìn.

Po propuštìní hledal místo u vydavatelky Isabel Thorne, která vydávala malý èasopis. Paní Thorne chtìla od nìj ze zaèátku romantické pøíbìhy, a on pøíliš zkušeností na tomto poli nemìl, tak jeho pokus odmítla. Tehdy zaèal zpracovávat své zkušenosti z Afriky, z èeho¾ vznikla úspìšná série pøíbìhù inspektora Sanderse, èím¾ zaèal od roku 1911 i jeho finanèní úspìch. Román „Sanders on the River“ (u nás pøekládáno pouze jako Sanders) byl následován do dvacátých let podobnými romány se stejnými hrdiny, které mu zalo¾ily literární slávu.

Další dcera Patricia se narodila v roce 1908. V té dobì netušil, ¾e mu matka zemøela a sna¾il se jí najít. Mezitím Wallace napsal do roku 1910 „Dìdicové miliónù“ (v originále Angel Esquire), „Rada spravedlnosti“ (The Council of Justice), „Evin ostrov“ (Eve´s Island), „Vévoda z pøedmìstí“ (The Duke in the Suburbs) a „Spolek devíti“ (v originále The Nine Bears).

V té dobì Wallace usilovnì pracoval, hlavnì z dùvodù, aby splatil své dluhy. V roce 1910 pøispíval do èasopisu Standard. V letech 1910 a¾ 1912 psal své pøíbìhy do èasopisù The Week-End Racing Supplement (Víkedová dostihová pøíloha) a Evening News (Veèerní noviny).

V roce 1913 psal pro The Story Journal (Èasopis pøíbìhù) a pro Town Topics (Mìstské námìty) psal v letech 1913 a¾ 1916. Z pøíkladù jeho tvorby - napsal v roce 1913 „Ètvrtý mor“ (The Four Plague), „Šejdíø Pinlow“ (v originále The Grey Timothy), a další pøíbìh o komisaøi Sandersovi „Pod ¾havým sluncem“ (v originále Bones).

Bìhem první svìtové války byl Wallace zvláštním vyšetøovatelem váleèné kanceláøe.

V roce 1915 napsal první scénáø pro nìmý film „Ošetøovatelka a muèedník“ (Nurse und Martyr), který u nás pravdìpodobnì znám nebyl; tého¾ roku bylo uvedeno ještì osm nìmých filmù na jeho námìty. Také v tomto roce vyšel román „Mu¾, který koupil Londýn“ (The Man Who Bought London).

V roce 1916 napsal svùj nejslavnìjší špioná¾ní pøíbìh „Kód 2“ (Code No.2), který vyšel v Stand Magazinu. Roku 1916 vydal napøíklad „Splacený dluh“ (v originále A Dept Discharged).

Další syn Michael Blair se narodil v roce 1916. Bylo to v dobì, kdy se pomocí svých úspìchù dokonce Wallace své ¾enì jaksi „dvoøil“. To ale brzy upadlo - Wallace se do nìkterých zále¾itostí vrhal po hlavì. Pravdìpodobnì se krátce na to Wallaceovi zalíbila jeho plachá sekretáøka Ethel Violet King, kterou si našel pøed rokem. Nìkteré prameny tvrdí, ¾e byla mladší o tøiadvacet let, jiné pouze o patnáct, co¾ je nepravdìpodobné.

V roce 1917 vznikly další detektivky, napøíklad „Katuška a deset“ (v originále Kate Plus 10), „Vydìraè“ (v originále The Secret House), „Spravedliví mu¾i z Cordovy (The Just Men of Cordova) a „Zelený rez“ (The Green Rust).

Roku 1918 skonèilo rozvodem jeho první man¾elství. Jeho man¾elka Ivy byla velmi velkorysá, proto¾e poznala, ¾e se mu Violet líbí a tak pøes to, ¾e se pak do smrti trápila, s rozvodem souhlasila. - Tehdy také poznal svou nevlastní neteø Grace Donovan, která ho seznámila s existencí jeho nevlastních sourozencù i s osudem jeho matky. Snad se dokonce setkal i se svým vlastním otcem, ale není to jisté.
Wallace stále pilnì pracoval. Vyšly mu mimo jiné detektivky „Down under Donovan“ (pøelo¾eno jako Kráde¾ v expresu) a „Mu¾, který všechno vìdìl“ (v originále The Man Who Knew).

V dalším roce mu vyšel „Køí¾ový spodek“ (v originále Jack O´Judgment) a tého¾ roku prohlásil jeden z britských vydavatelù, ¾e ètvrtina ze všech v Británii vydaných knih, pochází z Wallaceova pera.

V roce 1921 se Edgar Wallace o¾enil s Violet, která byla jen o málo starší ne¾ jeho dcera. Violet byla velmi inteligentní a Wallace vedle ní jaksi „dospìl“. Zaèal si být vìdom svých pochybení vùèi svým blízkým - vùèi matce i Ivy.

V roce 1921 napsal „ Kniha všemohoucnosti“ (The Book of All-Power) a „Vyzáblý dìdic“ (v originále Bones in London), co¾ byl zase pøíbìh o jihoafrickém komisaøi Sandersovi. Dále napsal „Znovu tøi spravedliví“ (Again the Tree Just Men), ale vydáno u nás bylo pod názvy „V hadím objetí“ nebo „Detektivní ústav tøí spravedlivých“. Pøesto, ¾e Sanders pøedstavoval jakousi sérii, dával spíš Wallace pøednost jednotlivým, nezávislým pøíbìhùm.

Roku 1922 vyšlo „Padesát pìt“ (v originále Flying Fifty Five), „Andìl hrùzy“ (The Angel of Terror), „Údolí duchù“ (The Valey of Ghosts) a „Pán èerných králù“ (v originále Sandi the Kingmaker) - opìt pøíbìh o Sandersovi. - Hrála se i jeho hra „Špendlíky a jehly“ (Pin and Needles).

V zimì roku 1923 se mu narodila nejmladší dcera Penelope (1923 - 1997). Následoval jeho nejslavnìjší román „Zelený luèištník“ (The Green Archer), napsaný podle gotických románù, který mu zajistil zájem ètenáøù. Jako i v jiných pøíbìzích si Wallace pøíliš nebral k srdci nutnost, aby státní policejní dùstojník dodr¾oval zákony. V rámci honu za zloèincem a pro jeho potrestání pøipustil i úlohu mstitele se všemi mo¾nostmi nièit zloèince, vèetnì vra¾dy. „Zelený luèištník“ pak vyšel nìkolikrát a byl i nìkolikrát zfilmován. Na dalším obrázku je obálka pøíbìhu z pozdìjšího vydání.

Nìkdy se jeho kladní hrdinové pohybovali na hranici mezi jednáním morálním a nepøíliš morálním. Nìkdy to bylo i z dùvodu, aby zvýšil prodejnost svých knih.

V roce 1923 vyšly ještì „Záhada pod zemí“ (v originále The Clue of the New Pin) a „Ztracený milion“ (The Missing milion).

Další rok byl Wallace opìt pracovitý. Napsal „Mrtvé oèi Londýna“ (The Dark Eyes Of London), „Pokoj è. 13“ (Room 13), „Signály pøes údolí (v originále Three Oak Mystery), „Tajemný Dan“ (v originále Double Dan“), „Tváø v noci“ (The Face in the Night), „Lovec hlav“ (The Hairy Arm).

Podle nìkterých pramenù byl pøedpoklad, ¾e pro své romány má nìjaký tým spolupracovníkù, ale on sám napsal v¾dy první stránku a pak diktoval buï sekretáøce, pøípadnì man¾elce nebo do diktafonu. Psal ale jaksi „spatra“ bez pøedešlých poznámek. Byl mistrem dialogù, které pak bývaly celé pøebírány do scénáøù filmù s jeho námìty. Je známo, ¾e pøi spisování popíjel velmi sladký èaj, pøes to, ¾e mìl cukrovku, o ní¾ asi nevìdìl, a nepøetr¾itì kouøil. - Obojí pova¾oval za dostateènou inspiraci pro svou tvorbu. Ale cukrovka také vedla k velkým výkyvùm jeho nálad i pravdìpodobnì k nepøedvídatelnému chování. Tak se i stávalo, ¾e i jeho trpìlivá ¾ena Violet bývala radìji mimo domov - pracovnì v divadelních a filmových studiích.

Stejnì úrodný jeho pøíbìhy byl i další rok. Napsal „The Blue Hand“ (Modrá ruka), A King by Night“ (pøelo¾eno jako Vládce temnot), “Dcery noci“ (The Daughters of the Night), „Záhadná hrabìnka (v originálu The Strange Countess), „Zlodìj mramoru“ (v originále Mind of Mr. J.G.Reeder) a „®abí bratrstvo“ (The Fellowship of the Frog).

V „®abím bratrstvu“ se policie sna¾í pochytat nepolapitelný gang zloèincù, kteøí pou¾ívali masek ¾abákù a aby zùstali utajeni, vzájemnì se, s výjimkou vrchního velení, neznají.

Také napsal román The Gaunt Stranger“ (Hubený cizinec), který pøíštího roku pøepracoval pod názvem „The Ringer“ (Maska) a ještì jednou v roce 1929 pøepracoval na divadelní hru. K tomuto tématu se pak vrátil i jiném románu. Pøíbìh je pova¾ován za Wallaceùv nejlepší thriller o zabijákovi, který má jméno Ringer = Maska a který su¾uje Londýn. A policie dìlá stále stejné chyby, tak¾e ho nemù¾e dopadnout. Proti nìmu postupuje policejní detektivní inspektor Alan Wembury a ten je opìt zamilován a milován, ale bratr jeho vyvolené je zapleten do kriminálních kruhù, co¾ pochopitelnì pátrání ztì¾uje. - Wallaceovo pøepracování románu na drama bylo vlastnì urèitým mezníkem jeho dramatické tvorby. Po úspìchu pøedstavení si uvìdomil své mo¾nosti dramatika.

Ivy i pøes rozvod zùstávala Wallaceovi nablízku a radila mu. Zøejmì byl velmi charismatickou osobností, proto¾e její láska mu zùstala a¾ do její smrti. Tím byl pro nìj vìtší šok, kdy¾ Ivy onemocnìla rakovinou plic a sna¾ila se mu svùj stav zatajit. Wallace si neuvìdomoval, jak je to vá¾né, proto¾e Ivy ho po¾ádala o pøíspìvek jen na malý chirurgický zákrok. A tak, kdy¾ Ivy v roce 1926 zemøela, byla to pro Wallacea rána.

Po její smrti se ale úspìšnost jeho pøíbìhù paradoxnì ještì naopak zvìtšila. Vyšla mu další velmi slavná detektivka opìt ve stylu gotického románu „Èerný opat“ (The Black Abbot). Zase se ve troskách starého opatství je nalezena mrtvola a zjevuje se tam tajemná postava - pøízrak èerného opata, jeho¾ pøedstavitel z masa a kostí ¾il v místním zámku pøed ètyømi sty lety. V¾dy, kdy¾ se mu¾ s kápí zjeví, je to poslední pohled toho, který ho spatøil; hned na to je toti¾ zavra¾dìn. Motivù této detektivky bylo v roce 1985 pou¾ito k televizní krimikomedii „Rù¾ový Hubert“, v re¾ii Zdeòka Kubíèka a s Milošem Kopeckým.

V roce 1926 vyšly „Ètyøhraný smaragd“ (v originálu The Square Emerald), „Dùm se sedmi zámky“ (The Door with Seven Locks), také u nás pøelo¾eno jako Dveøe se sedmi zámky, „Pen z Polyanthy“ (v originále Penelope of Polyantha), „Pøíbìh za milion dolarù“ (The Million Dollar Story), „Mu¾ z Maroka“ (The Man from Marocco), „Smeèka dìsu“ (v originále The Terrible People), „Soudný den“ (v originále The Day of Uniting), „Šprýmaø“ (The Joker), bylo pøekládáno i jako i jako Vtipálek nebo Skvìlý Harlow, mu¾ vysoké hry, „Š»astný klikaø“ (v originále We Shall See), „Tramp severu“ (The Northing Tramp) a „®lutý had“ (The Yellow Snake).  V roce 1926 vyšel také jeho vlastní ¾ivotopis - „People; Edgar Wallace: The Biography of Phenomenon“, lze pøelo¾it „Lidé; Edgar Wallace: ¾ivotopis fenoména“.

Od roku 1927 se Wallace stal dostihovým sloupkaøem v listì The Star (Hvìzda), pozdìji od roku 1930 i v Daily Mail. On sám trávil své øídké chvíle odpoèinku hlavnì na dostihových závodištích; dokonce v jedné dobì vlastnil i dostihovou stáj. A je známo, ¾e byl náru¾ivý sázkaø, který ale vìtšinou sázel na špatného konì. Tak¾e i kdy¾ hodnì vydìlával, hodnì utrácel. - Ale také trávíval své chvíle v nejdra¾ším londýnském hotelu Carlton, kde hodnì utrácel a dával prùchod své štìdrosti.

I v roce 1927 napsal dost pøíbìhù. Z tìch, které vyšly v èeštinì jsou to: „ Brigand“ (The Brigand = lupiè), „Èíslo šest“ (Number Six), „Èlovìk Nikdo“ (The Man Who Was Nobody), „Dr. Laffin“ (v originále The Hand of Power), Hrùzný pøízrak“ (v originále The Terror Keep), „Mstitel“ (v originálu The Mixer), „Práskaè“ (The Squeaker), „Velká noha“ (The Big Foot) a „Brána zrádcù“ (Traitor Gate). - „Práskaèe“ pøepracoval jako divadelní hru, uvádìla se v roce 1930.

Z roku 1928 jsou do èeštiny pøelo¾ené romány „The Double“ (Dvojník), „Létající oddíl“ (The Flying Squad), Lišák (v originále The Twister), „Støelec“ (The Gunner). Tého¾ roku uvádìla londýnská divadla pìt jeho her, napøíklad „Mu¾, který zmìnil své jméno“ (Man Who Changed His Name), která vyšla v roce 1929 jako pøíbìh. Další hrou z tohoto roku bylo „Znamení leoparda“ (Sign of The Leopard).

Z pøíbìhù, které byly pøelo¾eny do èeštiny, vyšly v roce 1929 „Èervená esa“ (Red Aces), „Dùm na samotì“ (v originále The Lone House Mystery), „Gumoví mu¾i“ (v originále The India Ruber Men), „Mu¾, který nikdy neprohrál“ (v originále The Little Green Man), „Nebezpeèná hra“ (pùvodnì The Case of Joe Attymar), „Záhadná nálepka“ (v originále Four Square Jane), „Zlaté podsvìtí“ (The Golden Hades) a „Zelená stuha“ (The Green Ribbon). Divadelní hrou z tohoto roku je „Kalendáø“ (The Calendar). V tomto roce byl vyobrazen na titulní stránce amerického èasopisu Time Magazine (Èasopis Èas).

V roce 1930 vyšel jeho kriminální román, jeho¾ jméno se u nás pøekládalo jako „Postrach Chicaga“, v originálu „On The Spot“ - z doby americké prohibice, kde gangsteøi byli propojeni s nejvýše postavenými osobnostmi takovým zpùsobem, aby si mohli dìlat cokoliv, co se jim zachtìlo. Román byl velmi úspìšný, tak ho Wallace pøepracoval na hru, která byla z jeho nejúspìšnìjších. Uvádìla se roku 1931 a napsal ji za ètyøi dny.

Z románù z roku 1931 je to napøíklad „Harry komorník“ (v originále The Man at the Carlton). V tomto roce se hrála jeho hra „Pøípad polekané dámy“ (The Case of The Frightened Lady). Pøepracoval ji na román „Podìšená lady“ (The Frigftened Lady), ale román vyšel a¾ po jeho smrti v roce 1933. Pro film na motivy detektivky Sira Arthura Conana Doyla (1859 - 1930) „Pes baskervillský“ napsal scénáø. V roce 1931 vyšel „Ïábel“ (The Devil Man). Pravdìpodobnì napsal v tomto roce ještì napøíklad detektivky „Kdy¾ gangsteøi ovládli Londýn“ (v originále When The Gangs Came to London), „Poslední dobrodru¾ství“ (The Last Adventure), „Zaèouzená cela“ (Smoky Cell) a mnoho dalších, které ale vycházely postupnì a¾ po jeho smrti. Uvádí se napøíklad, ¾e „The Coat of Arms“ (Výsostné znaky), která prý má pìtasedmdesát tisíc slov, napsal bìhem víkendu.

V polovinì roku koupil èasopis Sunday News (Nedìlní noviny) a psal do nich sloupky o divadle.

Jeho poslední hrou byla hra „The Green Pack“ (Zelená sada), u nás pøekládaná jako „Tøi karty“.
Úspìch „Pøíbìhu polekané dámy“ zpùsobil jeho pozvání z Holywoodu k napsaní scénáøe k filmu „King Kong“, k nìmu¾ vymyslel námìt. - Ještì pøed odjezdem do Ameriky se pokusil za Blackpoolu v Lancashire neúspìšnì kandidovat za liberály do parlamentu.

Krátce po pøicestování do Spojených státù onemocnìl zápalem plic. Kvùli jeho cukrovce nastaly komplikace, upadl do kómatu a 10. února 1932 zemøel. - Z podílu Walacea na filmu “King Kong“ zùstal tedy pouze námìt.

Jeho dluhy byly obrovské a a¾ po roce 1934 mohlo být poèítáno s obratem k vyrovnání bilance za pøíjmy z jeho pøedstavení. Jeho rodina, dosud zvyklá na pøepychový ¾ivot se ocitla ve finanèních potí¾ích. Jeho man¾elka Violet zemøela, pøes svùj mladý vìk v tì¾kých depresích pouhých ètrnáct mìsícù po nìm. Stejnì trpìly depresemi i jeho mladší dìti - šestnáctiletý syn Michael a hlavnì jeho nejmladší dcera - devítiletá Penelope.

Byl pochován na høbitovì Little Marlow Cemetery v malé vesnièce Ferm v Buckinghamshire. Jeho pamìtní deska je na rohu ulic Ludgate Circus a Fleetstreet, kde pracoval i zaèal v dìtství pracovat jako poslíèek. Stojí na ní: „Poznal blahobyt i chudobu, ještì kdy¾ chodíval s Kingsy a hájil své místo. Ze svého talentu rozdával marnotratnì, ale Fleet Street dal své srdce.“

Po jeho smrti bylo v rùzných verzích postupnì pou¾ito jeho pøíbìhù pro zfilmování, vèetnì úspìšné série nìmeckých filmù z šedesátých let minulého století v re¾ii nìmeckého filmového øeditele Alfreda Vohrera (1914 - 1986) a rakouského filmového øeditele Haralda Reinla (1908 - 1986), z nich¾ nìkteré jsme mohli vidìt i u nás. Èasto v tìchto filmech vystupoval významný nìmecký divadelní a filmový herec Klaus Kinski (1926 - 1991).

U nás si pohrával s variací Wallaceova jména èeský spisovatel detektivek Eduard Fiker (1902 - 1961) ve svých ztøeštìných detektivních parodiích „Paklíè“ a „Fantom operety“, kde byl hlavním hrdinou spisovatel detektivek Ludva Láce. V roce 1969 zalo¾ila Wallaceova dcera Penelope The Edgar Wallace Society (Spoleènost Edgara Wallacea).

Mo¾ná je dobøe, ¾e pøíbìhy Edgara Wallacea nìkdy vyboèují ze spoleèenských zvyklostí. V¾dy nás to toti¾ navede k tomu, ¾e se nejedná o skuteènost; a v pohádce je dovoleno vše, jen kdy¾ dobro zvítìzí.

A na závìr dva krásné citáty Wallaceovy: „Intelektuál je ten, kdo shledal cosi zajímavìjšího ne¾ je sex“ nebo „Kdo je intelektuál? Je to mu¾, který shledal cosi zajímavìjšího ne¾ jsou ¾eny.“ 

 
Dobromila Lebrová
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky


Komentáøe
 
 Datum
Jméno
Téma