Valentýn? Ten se v Horských lázních Karlova Studánka slaví jinak. Ne èokoládou, rù¾emi a velkými gesty, ale návraty. Nìkteré vztahy toti¾ nevznikají u svíèek, ale mezi inhalací a vycházkou do lesa.
Do Karlovy Studánky se dvì kamarádky – Jitka Flösslerová a Hana Kuèera - vracejí u¾ tøicet let. Seznámily se tu v roce 1996 na jednom lázeòském pokoji – obì zdravotní sestry, obì astmatièky, obì po operaci dutin. Spojila je láska k horám a vzduch, který jim výraznì ulevil. „Dali nás tehdy dohromady na pokoj. Hanka tu mìla známou, která jí slíbila, ¾e jí najde nìkoho vhodného. A tak jsme se potkaly,“ vzpomíná Jitka Flösslerová. Tehdy ovšem netušily, ¾e z léèebného pobytu vznikne pøátelství, která potrvá pøes 30 let.
Do Karlovy Studánky se vracejí ka¾doroènì. Nìkdy na jaøe, jindy v zimì. Letos jejich výroèí vyšlo právì na Valentýna. „Jsme astmatièky. A tady nám to prostì pomáhá,“ øíká Hana. Horské klima Karlovy Studánky patøí k nejèistším ve støední Evropì a svou kvalitou se vyrovná alpským oblastem. Pro lidi s dýchacími obtí¾emi to není fráze, ale realita ka¾dého nádechu. Karlova Studánka ale pro nì není jen místem léèby. Je to prostor, kam se èlovìk vrací rád. „Mám ráda pøírodu, zimu a sníh. Je tady krásný èerstvý vzduch,“ øíká Jitka. A s úsmìvem dodává: „My astmatièky máme rády, kdy¾ je chladnìji, tak¾e poøád vìtráme. S námi nikdo nechce být na pokoji.“ Hana pøikyvuje: „Studánku obejdete za chvíli, ale ta pøíroda kolem je nádherná. Ty hory, lesy, klid…“ Navíc ka¾dý pobyt má své rituály. Vycházky ke køí¾ku nad láznìmi, cesta do Ludvíkova, vyhlídky, nové stezky, které èlovìk nachází i po letech. „Loni jsme objevily skalní mìsto. Èlovìk sem jezdí roky a v¾dy narazí na nìco nového,“ vypráví Jitka.
O šest let pozdìji se k nim pøidala uèitelka Mirka z Prahy. A z náhodné dvojice vzniklo trio, které dnes tvoøí takzvané „zdravé jádro“. „Ka¾dý, kdo ¾ije v Praze, pochopí, proè je to tady návykové,“ smìje se Mirka. Jejich skupina se mezitím rozrostla na zhruba dvacítku lidí. Ka¾dý rok se domlouvají na termínu pøíjezdu, aby se potkali. Plánují trasy podle kondice, vycházky ke køí¾ku nad láznìmi i smìrem na Ludvíkov. „Ti, kteøí dýchají hùø, jdou kratší trasu. Ti, kteøí jsou na tom lépe, delší. Ale v¾dycky se zase potkáme,“ popisuje Jitka, která si kvùli organizaci vyslou¾ila pøezdívku „cestovka“. Dnes tvoøí komunitu, která si bez Studánky neumí pøedstavit rok. Jejich pobyt dávno není jen o procedurách, ale o pøátelství. „Od urèitého vìku si takového pøátelství opravdu vá¾íte. Ka¾dý rok se tìšíme u¾ jen kvùli lidem,“ øíká Hana.
Pøíbìh tøí kamarádek není výjimkou. Po zveøejnìní jejich výroèí na oficiálním facebookovém profilu lázní se ozvaly desítky dalších hostù. „Jedeme u¾ po desáté a máme i svoji lavièku. U vodotrysku,“ napsala jedna z návštìvnic. „Jezdím sem 27 let. Ten vzduch u nás na Šumavì nemáme,“ pøidala se další. „Po dvanácti letech jsem jednou musela jinam. A celou dobu jsem vzpomínala. Kostelík daleko, pramen nebyl… Letos u¾ se vracím,“ stojí v jiném komentáøi.
Nìkteøí pøijedou jednou a pak se vracejí desítky let. Karlova Studánka pro nì není jen léèebným pobytem, ale místem, které se zapíše pod kù¾i. „Valentýn je hezký svátek, ale opravdovou hodnotu má dlouhodobý vztah. A my si vá¾íme toho, ¾e se k nám lidé vracejí desítky let. To je ta nejvìtší vizitka lázní,“ øíká øeditel lázní Martin Vo¾enílek.
