Projí¾díme lesními cestami, které se vinou v serpentinách kolem Vranovské pøehrady a¾ témìø k rakouským hranicím a které nás nakonec vyvádìjí na nevelké námìstí s rybníkem, nad kterým se objevují siluety budov rozlehlého zámku. Jsme v Uherèicích, kdysi sídle mnoha šlechtických rodù, které tady zanechaly své stopy do dneška.
Ves Uherèice se poprvé objevila v písemných záznamech u¾ roku 1313. Majitelé panství Krajíøové z Krajku tady pozdìji postavili tvrz, kterou pozdìji pøebudovali na renesanèní zámek.
Šlechtiètí majitelé Uherèic se pak mìnili, a¾ ho nakonec získal do svého dr¾ení v roce 1768 hrabì Tomáš Vinciguerra Collalto, který kromì zámku v Uherèicích byl také napøíklad majitelem zámku a panství Brtnice nebo Okøíšky. A ještì nìkolika dalších menších zámkù a panství. Byl to také velký milovník umìní, zejména hudby. Jak uvádìjí dobové prameny, hostil ve svém paláci ve Vídni i W. A. Mozarta, který pro nìho koncertoval. A samozøejmì i další umìlce tehdejší doby.
Rod Collaltù patøil po mnoho staletí k nejvýznamnìjším šlechtickým rodùm v severní Itálii, jeho èlenové byli vlivnými èiniteli v Benátkách a historie tohoto rodu sahala a¾ kamsi do 10. století. A¾ mnohem pozdìji se objevují na Moravì, kde potomci jednoho z Collaltù, který pùsobil ve slu¾bách císaøe Rudolfa II., získávají roku 1623 nìkolik panství na Vysoèinì. Z hrabat se pozdìji stávají kní¾aty a jejich hlavním sídlem se staly okázalé a velmi výstavné Uherèice. Jsou z nich vyhnáni v roce 1945 a tím nastává bohu¾el úpadek a naprosté chátrání nádherného zámku.
Vzpomínám teï na cestu do Uherèic nìkdy po roce 1970. Zámecké sídlo bylo po odchodu kní¾at Collaltù vyu¾íváno krátce jako tábor nucených prací, pak sídlo vojákù Pohranièní strá¾e a také Státního statku. Na údr¾bu se zøejmì nedbalo, vše naprosto chátralo. A snad také proto, ¾e Uherèice byly v pohranièním pásmu, kam se smìlo jen na zvláštní povolení. To jsme tehdy nemìli, ale s pøítelem, akademickým malíøem Miloslavem Peèinkou, jsme sem pøesto vyrazili. S jeho trabantem jsme projeli jakýmisi záhadnými cestami lesy a kolem drátù, ani¾ by nás nìkdo zadr¾el. A¾ nám zabránila ve vstupu zøícená vì¾ nad hlavní bránou. Zámek jsme sice prošli, ale bylo nám z jeho stavu hodnì smutno a malíø si maloval jen zvenèí.
Teï jsem ale byl opravdu mile pøekvapen. Uherèice se od roku 1996, kdy zaèala celková rekonstrukce zámku, doslova zvedly znovu z trosek k pùvodnímu lesku. Ne¾ se zámek otevøe, procházíme Anglický park, na jeho¾ okraji byla roku 1801 vybudována romantická zøícenina hrádku s rozhlednou, dnes obnovenou a pøístupnou. V zámku samotném èeká prý ještì na znovupostavení ta pùvodnì zøícená vì¾ nad hlavní bránou. Ale kdy¾ pak vcházíme do prvního nádvoøí, neskrýváme obdiv nad obnovenými arkádami se sochami svìtcù i rozlehlou romantickou kvìtinovou zahradou.
A pak u¾ mù¾eme vejít s prùvodkyní do hlavního nádvoøí a odtud do vnitøních prostor. Pøes nádhernou barevnou Andìlskou chodbu do koncertního salónu a mnoha dalších komnat, kní¾ecí lo¾nici a nakonec do velkého sálu, kde se poøádaly bály a divadelní pøedstavení.
Uherèice mìly štìstí, proto¾e do zámku byl k doplnìní výbavy interiéru svezen nábytek z majetku Collaltù, který byl pøedtím umístìn v depozitáøích a v jiných objektech.
A co nás ještì v zámku Uherèice zaujalo?
Tøeba výstava o rodu Collalto a San Salvatore v Itálii a na Moravì. A také mo¾nost samozøejmì si tady koupit kromì suvenýrù i pìknou kní¾ku o pùsobení rodu Collalto na Moravì.
A kdy¾ jsme po té prohlídce nále¾itì unaveni a vyhladovìlí, dát si v zámecké hospùdce i nìco dobrého. Jak se dozvídáme, na Uherèicích se pokraèuje v obnovování a brzo se chystá zpøístupnìní další èásti zámeckých prostor. Tak se budeme tìšit.
pak u¾ mù¾eme vejít s prùvodkyní do hlavního nádvoøí a odtud do vnitøních prostor. Pøes nádhernou barevnou Andìlskou chodbu do koncertního salónu a mnoha dalších komnat, kní¾ecí lo¾nici a nakonec do velkého sálu, kde se poøádaly bály a divadelní pøedstavení. 