Rád bych se ve vzpomínkách vrátil do doby, kdy se v rakouském mìstì Retz, které le¾í jen 12 kilometrù od Znojma, kousek za èeskými hranicemi, konají zajímavé a trochu i morbidní slavnosti a akce, které se tam ka¾doroènì v prosinci konají.
Mìsto Retz není velké - má jen nìco pøes ètyøi tisíce obyvatel - o to zajímavìjší a delší je ale jeho historie. Retz byl zalo¾en ve 13. století jako osada a pozdìji i pohranièní hrad, který nabyl znaèného významu za èeského krále Pøemysla Otakara II., který mu udìlil významná práva.
Patøil Babenbergùm a další rakouské šlechtì, roku 1425 byl dobyt a vyplenìn husitskými vojsky a pak za tøicetileté války i Švédy. Má rozsáhlé podzemí a také z èásti zachované hradby se dvìma branami, ji¾ní Krem¾skou a severní Znojemskou. Známé jsou také vinice kolem mìsta, které produkují vyhlášené výborné víno, jako ostatnì celý širý kraj kolem na rakouské i èeské stranì.
Ve mìstì je mo¾né vidìt a navštívit zajímavé gotické a renesanèní budovy, ve zdejším zámku muzeum jízdních kol a prohlédnout si podzemí. Ale hlavnì v dobì Adventu také shlédnout koncerty, výstavy betlémù a umìleckých øemesel, projít podzemí a ochutnat v jeho sklípcích dobré víno. A pak vidìt a pro¾ít na vlastní kù¾i i to hlavní - proslulý Perchtin prùvod neboli Strašidelný bìh èertù a démonù z oblasti Kamptal. Tady se mohou návštìvníci vrátit a¾ kamsi do dob ranného støedovìku do zvykù a obyèejù, jejich¾ prvopoèátky bychom mohli hledat asi nìkde ještì v pohanských dobách a vyprávìních bájných starcù.
Pøi prùvodu èertù se pou¾ívají staré tradièní masky, mnohdy zdìdìné po pøedcích. Láká nás samozøejmì nìco takového vidìt, a tak vyu¾íváme nabídky jedné z cestovních kanceláøí a vyrá¾íme jejím autobusem z Jihlavy do Retzu.
Pohodlí takové cesty má ovšem i své nevýhody - omezený èas a také zpo¾dìní, proto¾e rakouská policie vrací všechny autobusy od bran Retzu zpìt a musíme tak pou¾ít hlavní silnici. Mìsto je pøeplnìné turisty, rychle se stmívá, a tak vyrá¾íme kolem zámku do centra na námìstí s malebnými domy - v jednom z nich, jak hlásá pamìtní deska, bydlel hudební skladatel Franz Liszt - na adventní trhy, kde se mù¾eme posilnit jelení klobásou od zdejších myslivcù a vínem ze sklepù pod námìstím. A také mù¾eme navštívit starou mìstskou radnici s vysokou vyhlídkovou vì¾í a krásnou malovanou renesanèní síní, kde se prodávají drobné dárky a odkud je pìkný výhled na námìstí se zachovalým støedovìkým pranýøem, na kterém nechybìjí ani øetìzy s okovy k pøipoutání odsouzencù.
Ale to u¾ pøichází tma a s ní se námìstí a pøilehlá ulice, vedoucí od Znojemské brány, plní rozjaøenými lidmi. Právì zvenèí touto bránou do mìsta má vejít prùvod èertù a dalších prapodivných bytostí. A za chvíli skuteènì vcházejí. Za doprovodu bubnù, trubek a zvonìní se v záøi "pekelného ohnì" objevují na zdi vì¾e siluety køepèících rohatých èertù.
Plameny šlehají a èerti køepèí divoce kolem vozu, který øídí pekelný koèí a za kterým kráèí smrtka s mohutnou kosou a pak ponocný - strá¾ce pekelné brány - mu¾ s bílým oblièejem, halapartnou a rezavou lucernou. Masky èertù jsou opravdu dìsivé, pekelníci v záøi plamenù vyrá¾ejí divoké skøeky a místy dìsí návštìvníky ¾enského pohlaví, které pøed symbolickými šlehy býkovci chrání jejich mu¾i.
Všichni se nakonec smìjí, zábava je na obou stranách a ka¾dý se sna¾í ulovit nejlepší snímek toho nejdìsivìjšího èerta. Masky jsou opravdu pùsobivé, rohy nìkterých pekelníkù všelijak dlouhé a zakroucené, huòaté ko¾ichy zdobené poøádnými øetìzy...
Prùvod pokraèuje na námìstí, kde pak konèí uprostøed adventního tr¾ištì èertovským tancem kolem poøádné vatry. Tady se pak ještì nìkteøí z èertù posilují svaøeným vínem a fotografují se na závìr s návštìvníky. Samozøejmì si takové foto na památku nedáme ujít ani my.
Pohádkový den v Retzu tím definitivnì konèí, autobusy èekají a my se s ostatními návštìvníky vracíme zpìt z bájí a mýtù støedovìku do souèasnosti 21. století. Ale nadlouho v nás zùstává ten kouzelný a nezapomenutelný zá¾itek, který nám na chvíli dal zapomenout na všechny starosti moderní doby a pøenesl nás nìkam do pohádek.
