Zajímavá noc
Zajisté se ka¾dému v ¾ivotì pøihodila situace, se kterou se rád podìlí s hosty v hospodì, proto¾e dobøe ví, ¾e je pobaví. Oni mu pak z vdìku, ¾e nemuseli zachmuøenì koukat do pùllitru, koupí pivo nebo koøalku. A nevadí, ¾e šlo o vymyšlenou historku. Hlavnì, ¾e se pijáci mohli srdeènì zasmát.
Já však pro vás mám historku, která je naprosto pravdivá, aèkoliv se zdá neuvìøitelná. Tak¾e si nalije moku a poslouchejte.
V Austrálii máme všelijaké vymo¾enosti a výhody, které jinde na svìtì zøejmì neexistují. To, ¾e dostaneme po deseti letech práce tøí mìsíèní plnì placenou dovolenou, patøí k tìm nejpopulárnìjším. Lidé jí vyu¾ívají hlavnì tím, ¾e letí na druhou stranu zemìkoule, aby zjistili, ¾e na svìtì existují i jiné krásy, ne¾ najdou v Austrálii.
Zrovna tak jsme se rozhodli s ¾enou Máòou po dlouhé dobì navštívit rodnou hroudu, kde jsem strávil celkem bezstarostné dìtství. Kromì Èeska jsme chtìli také navštívit kultivované Švýcarsko, o kterém jsme v¾dycky snili. Rozhodnutí bylo tím snadnìjší, proto¾e moje pùvodem švýcarská kolegynì mìla v Zurychu tatínka, který byl v tomto mìstì vrchním policejním komisaøem. Ujistila nás, ¾e se o nás postará.
Zrovna tak nám pomohl kamarád z Melbourne, jeho¾ sestøenice v tomto mìstì ¾ila. Poprosil jí, aby nám na týden zamluvila ne pøíliš drahý hotel. Ta s radostí bratránkovi vyhovìla a v srdci mìsta zamluvila prý dobré a laciné ubytování. Libovali jsme si, jak budeme mít ve Švýcarsku príma dovolenou.
Letadlo v mlze bez problému pøistálo a náhle se ozval kapitán, který oznámil naše jména s tím, ¾e se máme pøednostnì dostavit k východu z letadla. Co¾ jsme s radostí udìlali, proto¾e jak víme, dostat se po pøistání ven nìkdy trvá pìknou dobu, podle toho, kde sedíte. Pasa¾éøi koukali, co se dìje, a i my jsme si nebyli situací jisti.
Letuška otevøela dveøe a pøed letadlem stalo nablýskané policejní auto, pøed kterým stál mu¾ v krásnì na¾ehlené policejní uniformì. Ten nám zasalutoval a pøedstavil se jako otec mojí kolegynì z Melbourne. Lidi koukali a já s v té chvíli samozøejmì cítil náramnì dùle¾itý.
Po cestì se nás policejní komisaø zeptal, kde máme zamluvený hotel. Kdy¾ jsem mu øekl adresu, pousmál se a jenom šibalsky prohlásil „Ach, vy máte oèividnì rádi trochu vzrùša.“
Nemìl jsem tušení, co tím myslel, a tak jsem odpovìdìl, ¾e jako ano, ¾e vzrùšo není nikdy na škodu.
Auto zastavilo pøed malým hotýlkem, komisaø se vøele rozlouèil s tím, ¾e nás vyzvedne pøíští den a uká¾e nám krásy mìsta.
V recepci nás pøivítala silnì našminkovaná kyprá dáma, koketnì na mì mrkla dlouhatánskými øasami a popøála nám pøíjemný pobyt.
V ¾ivotì jsem nikdy nevidìl rudý výtah. S ním do pátého patra s námi jela hlasitì se hihòající dvojice. Oba mìli v ruce šampaòské a nic jim nevadila naše pøítomnost, proto¾e se na sebe vinuli jako bøeè»an. S Máòou jsme si jenom vymìnily výmluvné pohledy.
Pokojík byl malý, ale èistý. Jeho zvláštní dekor s pøevládající èervenou barvou nás pøekvapil. Kdy¾ jsem v noèním stolku našel místo bible krabièku prezervativù, upøímnì jsem se podivil, kde to jsme. Zatímco Máòa vybalovala, poodhrnul jsem deku a co nevidím. Na prostìradle suchá mapa èehosi!
„Máòo, koukni, co to je,“ øekl jsem a prstem jsem mapu ukázal nic netušící ¾enì.
„To je hnus. Prostìradlo nevyprali, ale co to proboha mù¾e bejt?“
„Nebuï naivní, to jsou pøece sedláci…Suchý dìti,“ vysvìtlil jsem Mánì.
Znaveni po dlouhém letu jsme ulehli, ale nebyl to dobrý spánek. Ten byl v noci pøerušován milostnými vzdechy, boucháním pelestmi o zdi a smíchem, ozývajícím se z hotelových pokojù.
Teprve teï jsme si uvìdomili, ¾e jsem ubytováni v tak zvaném „hodinovém hotelu“!!!
„Jo, Máòo, ta pitomá ¾enská nám zamluvila „Eine stunde hotýlek,“ rozespale jsem suše konstatoval proklínaje jí, ¾e vùbec mohla nìco takového stupidního udìlat.
„Teï u¾ je mi jasný, proè se nás vèera ten komisaø ptal, jestli máme rádi vzrùšo. Taky nám mohl øíct o co jde,“ øekl jsem a dodal, ¾e to je tím, jak jsou Švýcaøi slušní a nepletou se do cizích vìcí.
Kdy¾ nás ráno pøijel komisaø vyzvednout, samozøejmì, ¾e jsem se mu hned svìøil se situací. Korektní policista se jen pousmál a ubezpeèil nás, ¾e u¾ má pro nás jiné, mnohem lepší ubytování. Pøitom se omluvil s vysvìtlením, ¾e opravdu nevìdìl, ¾e nemáme zdání, kde budeme ubytováni.
Díky jemu jsme vidìli kouzelná místa jak v Zurychu, tak v jeho okolí.
Zamyslel jsem se nad tím, jak by asi na podobnou situaci zareagovali Australani. Zaruèenì by bez okolkù hostùm s pøípadným slovním doprovodem øekli, a» pøece nebydlí v bordelu.
Tím jak rezervovanì zareagoval policejní komisaø je dáno jejich vychováním, a kulturou. Proto se také Švýcaøi tìší dobré povìsti.
