Moravské mìsto Mikulov je v kterémkoli roèním období cílem domácích i zahranièních turistù. Není divu, je to jedno z našich nejkrásnìjších mìst, kde návštìvník nachází mno¾ství starých památek, ale také pøíjemná zákoutí a pøívìtivé hospùdky, ve kterých mù¾e ochutnat zdejší výborné víno. Pøiznávám se, ¾e se sem rád vracím, kdykoli je k tomu pøíle¾itost, co¾ bývá obvykle na podzim, kdy se tu u¾ nìkolik let konají mezinárodní konference, které pøipomínají, ¾e právì tato líbezná èást Moravy byla v dobì totality oddìlena tzv. "®eleznou oponou" od svobodného svìta. A ¾e právì tady umírali lidé, kteøí se pokusili dostat na svobodu.
Ta hranice je na dohled od Mikulova a právì tam nedaleko, v místì nìkdejší pohranièní strá¾ní vì¾e, byl nedávno vybudován památník - aby se nikdy nezapomínalo na ty, kteøí zahynuli na hranicích Jihomoravského kraje a Dolního Rakouska pøi pøechodu "®elezné opony". Byli to kupodivu nejen obèané tehdejšího Èeskoslovenska, ale také Rakušané a Poláci... A s nimi dokonce i ti, kteøí jim mìli bránit v cestì na svobodu - zdejší pohranièníci, kteøí pøišli o ¾ivot neš»astnou náhodou nebo i sebevra¾dami, proto¾e to všecko nedokázali unést.
Památník "Brána ke svobodì" byl vybudován Obèanským sdru¾ením PAME« a jeho rakouskými partnery, mìsty Laa an der Thaya a Poysdorf v Rakousku a má pøipomínat tragicky zemøelé a varovat, aby se nìco takového u¾ nemohlo nikdy opakovat. Na mezinárodních konferencích, které se obvykle konající na mikulovském zámku, bývají obvykle pøítomni vzácní hosté. Kromì starosty Mikulova tam byl loni i dolnorakouský zemský hejtman, rakouský velvyslanec v Praze, zástupci lázeòského mìsta Laa an der Thaya a èeští novináøi. A také nìkteøí z našich obèanù, kteøí svého èasu pøekonali nebo se pokusili pøekonat ®eleznou oponu. Setkávám se tady napøíklad s Jiøím Runkasem, který chtìl pøeletìt hranici v pracnì sestrojeném balonu, ale pøi pokusu byl zatèen tehdejší tajnou policií STB.
Památník "Brána ke svobodì"
Jedním z iniciátorù stavby památníku a propagátorù vzpomínkových akcí je známý novináø Ludìk Navara. Mám to štìstí, ¾e po skonèení konference na zámku v Mikulovì mne odvá¾í k památníku a stává se mým nejpovolanìjším prùvodcem také po jeho okolí. Památník, který navrhl Ing. arch.Tomáš Pilaø, tvoøí 53 kovových stél, zara¾ených v zemi pøímo na místì nìkdejší pohranièní strá¾ní vì¾e. Pøi prohlídce si všímám, ¾e na ka¾dé kovové stéle je proøezané skrz jedno jméno i s datem, kdy dotyèný zahynul, které se objevuje proti svìtlu a slunci...
Je to velmi pùsobivé. Procházím se mezi kovovými stélami, které mi lehce zní ve vìtru, jako by chtìly nìco povìdìt... Snad o tìch, kdo zahynuli mezi prokletými dráty nìkdejší ®elezné opony. Je tady i lavièka pro chvíli rozjímání, ale já se vydávám v doprovodu Luïka Navary po pár kilometrù dlouhé stezce, kterou kdysi procházely vojenské pohranièní strá¾e se psy.
Památník "Brána ke svobodì"
Prohlídková stezka a také cyklostezka je opatøena informaèními tabulemi s plánky a fotografiemi na významných místech. Potkáváme tu nìkolik cyklistù i rodinku, která si vyšlápla na trochu neobvyklý výlet. Jdeme všichni místy, která kdysi znamenala pro mnohé jistou smrt. Jen kousek odtud linie nevysokých stromù znaèí hranici, která je u¾ dnes jen symbolem, který nerozdìluje, ale spojuje zemì, které kdysi patøily k sobì, Èeskou republiku a Rakousko. Jsou dobrými sousedy, a tak by to mìlo být v¾dycky. Vydávám se pak pøes hranici do blízkého rakouského Drasenhhofenu a vychutnávám si ten pocit svobody bez drátù, psù a vojákù se samopaly. A mám ještì dlouho pøed oèima ten zvláštní památník - Bránu ke svobodì.
