Pøíbìhy zemské atmosféry aneb za vše mù¾e klima nebo poèasí (39)
Poèasí a èlovìk
A nyní se podívejme, jak pùsobí poèasí, jako¾to okam¾itý stav atmosféry na jednotlivého èlovìka. Hned zpoèátku je tøeba upozornit, ¾e ka¾dý jedinec reaguje na poèasí trochu jinak. Je zajímavé, ¾e poèasí, tedy zejména jeho zmìny, mají vìtší vliv na ¾eny ne¾ na mu¾e. Ponìkud citlivìjší na vlivy poèasí je asi 30% ¾en a jen asi 20% mu¾ù. Vìtšina zdravých lidí pak alespoò trochu a obèas reaguje zejména na zmìnu teploty a vlhkosti, ménì u¾ na zmìny proudìní a kupodivu nejménì na zmìny tlaku vzduchu. Ovšem vìtšinou pùsobí všechny tyto zmìny souèasnì.
Èlovìk pøitom vnímá teplotu rùznì i podle toho, jak je vzduch vlhký a také je rozdíl, zda fouká vítr èi ne, a proto byl zaveden pojem "pocitová teplota". Je to teplota, kterou má mít suchý vzduch za bezvìtøí, aby pùsobil na lidský organizmus stejnì jako vzduch pøi urèité vlhkosti a urèité rychlosti vìtru. Tuto ponìkud krkolomnou definici je tøeba vysvìtlit trochu srozumitelnìji.
Èlovìk lépe snáší vyšší teploty pøi ni¾ší vlhkostí. Na pø. teplotu 40°C. poci»uje pøi 20% relativní vlhkosti „jen“ jako 30,4°.C. Kdy¾ bude vát vítr, pak bude okam¾itý pocit tepla ještì pøijatelnìjší. Teplotu 30°C. pøi relativní vlhkosti 60% budeme poci»ovat jako 26,8°C. Dá se øíci, ¾e pocitovou teplotu mezi 20° a¾ 27°C. vìtšina lidí pova¾uje za pøíjemnou. Je to ovšem ještì ponìkud slo¾itìjší, nebo» napø. teplotu vody 30°C. mù¾eme pova¾ovat za chladnou, ale vzduch o té¾e teplotì urèitì ka¾dý pova¾uje za velmi teplý. Lidské tìlo má sice teplotu asi 36°C., a povrch kù¾e tøeba jen kolem 33°C., ale i tak voda o teplotì 30°C. se nám mù¾e zdát zejména v prvním momentu chladná.
Budete se mo¾ná divit, jaké extrémní teploty mù¾e èlovìk vydr¾et. Správnì obleèený a chránìný èlovìk snáší teplotu prostøedí od – 50° do 100°C.! Kù¾e na povrchu tìla je toti¾ výborným regulátorem tepla. I teplotu 100°C. snese èlovìk v suchém vzduchu, ale nejdéle jen asi 30 min., proto pozor v saunì!
Teplotu 70°C. vydr¾í asi 1 hodinu, na krátký okam¾ik pak prý snese teplotu a¾ 160°C., ale nikomu to nedoporuèujeme. Vlastní organismus našeho tìla, tedy základní buòky tolerují však pouze teplotu v rozmezí od –1°C. do 45°C. Pøi teplotì pod bodem mrazu mohou být jednotlivé buòky poškozeny tvoøícími se ledovými krystalky a pøi teplotì nad 45°C. se zaèínají srá¾et bunìèné bílkoviny. V tomto pøípadì se narušuje krevní obìh i nìkterá mozková centra. Teplotu ni¾ší ne¾ – 50°C. pak snese èlovìk pouze pøi bezvìtøí a v dokonalém polárním odìvu.
Jestli¾e pøi dlouhodobém ochlazení klesne teplota naší poko¾ky pod 27°C., dochází k bezvìdomí a smrt nastává u¾ pøi teplotì 21°C., ano, nad nulou! Smrt také nastává pøi teplotì organizmu asi 43°C.!
Zde bych mìl opìt pøipomenout i další zajímavost. Na velká vedra pøi dlouhotrvajících horkých vlnách pravdìpodobnì zahynulo z dlouhodobého hlediska v celé historii pravdìpodobnì více lidí ne¾ pøi všech dalších ¾ivelných pohromách.
Ještì si uveïme nìkolik zajímavých údajù o lidském pocení. To závisí pøedevším na teplotì a vlhkosti vzduchu. Ve vlhkém vzduchu se èlovìk pochopitelnì zaèíná potit mnohem døíve ne¾ ve vzduchu suchém. Na pø. pøi relativní vlhkosti 20% dochází k pocení a¾ pøi teplotì 38°C., ale pøi vlhkosti 60% se èlovìk zaèíná potit u¾ pøi 25°C.
A jak na nás pùsobí vítr? Za vedra pùsobí mírný vítr pøíjemnì, nebo» ochlazuje kù¾i a¾ o 3°C. Pøi mrazu je však takovýto vítr i nebezpeèný. Napø. teplotu –3°C. poci»ujeme pøi rychlosti vìtru 3 m/s. jako –6°C., pøi rychlosti 10 m/s. u¾ jako –20°C. Teplotu –9°C. pøi 7 m/s. jako –23°C. a jinak ještì pomìrnì pøijatelnou teplotu pøi bezvìtøí - 15°C. poci»ujeme pøi rychlosti vìtru 7 m/s. jako –31°C.!
Ještì je zajímavé, ¾e vítr o rychlosti 3 m/s zvyšuje pøi dýchání spotøebu kyslíku asi o 25%. Nìkteré druhy místních vìtrù mají dokonce velmi negativní biologické úèinky. Pøíkladem je známý fén. Je dokázáno, ¾e tento teplý a suchý vítr vanoucí od jihozápadu vyvolává zejména na závìtrné stranì Alp u citlivìjších lidí øadu pøíznakù, jim¾ se øíká fénová nemoc. Fén ovlivòuje jak fyzické, tak duševní funkce èlovìka. Vyvolává deprese a migrény, zhoršuje schopnost soustøedìní, ztì¾uje dýchání, zpùsobuje únavu, nespavost, nechutenství, zvìtšuje revmatické bolesti a zhoršuje i srdeèní a cévní choroby. V dobì dokonce fénu pøibývá i sebevra¾d, dopravních nehod a zvyšuje se i kriminalita. Je to tedy pìkný prevít, ten fén. Zajímavé je, ¾e úèinky fénu byly popsány jak ve volné pøírodì, tak i v uzavøených místnostech. Fénová nemoc pøitom vzniká a¾ po 1 a¾ 2 letech pobytu v dané oblasti. I studený vítr mistrál ve Francii, který vane v údolí Rhóny prùmìrnì ve 110 ti dnech v roce, pøináší také nervové potí¾e a zejména zhoršení chorob cest dýchacích.
Ale dost strašení, vítr má i mnoho kladných vlastností. Jednou z nich je fakt, ¾e je vlastnì jediným prostøedkem na rozrušení nepøíjemných pøízemních inverzí. Jedinì poøádný vítr doslova vymete škodliviny jako oxid siøièitý a oxidy dusíku, prach a jiná svinstva, které musíme za bezvìtøí pøi inverzi dýchat.
V lékaøské meteorologii se pak zavádí nìkolik dùle¾itých pojmù. Meteorosenzibilta je vnímavost organizmu na poèasí. Lidé citliví na poèasí tvoøí dle nìkterých lékaøù 35 a¾ 70% celkové populace. Meteorotropismus jsou pak fyziologické a patologické reakce na zmìny poèasí.
U¾ jsme øíkali, ¾e poèasí, a lépe øeèeno zejména jeho rùzné rychlejší zmìny, pùsobí na ka¾dého jedince rùznì. Proto je tøeba, aby lidé, kteøí o sobì vìdí, ¾e jsou na poèasové zmìny citlivìjší, sice sledovali rùzné biometeorologické pøedpovìdi, ale podle své delší zkušenosti si napøíklad vytvoøili jakousi vlastní stupnici zátì¾e! Na kardiaky nejvíce pùsobí prudké zmìny tlaku vzduchu, zejména pak jeho pokles v kombinaci s rychlým oteplováním a zvyšováním vlhkosti, co¾ se dìje pøi pøechodu výraznìjších atmosférických front.
Zde je na místì ještì trochu podrobnìji vysvìtlit význam atmosférického ozónu. U¾ jsme zde zmínili, ¾e vzniká v atmosféøe pøi elektrických výbojích a ve vyšších výškách fotochemickými reakcemi vyvolanými ultrafialovým záøením. Celkový obsah ozónu v ovzduší je sice velmi nepatrný, o tom u¾ také pozorní ètenáøi vìdí, ale zbývá doplnit velmi dùle¾itý „detail“. Ozón máme dvojí! Vìtšina tohoto plynu (a¾ kolem 90%) je soustøedìna ve vrstvì zvané ozónosféra, která se nachází ve výškách od 10 do 50 km, s maximem od 20 do 25 km. Tento ozón je velice u¾iteèný, nebo» chrání všechno ¾ivé na zemi pøed nebezpeèným ultrafialovým. V pøízemní vrstvì je pak ozónu promìnlivé mno¾ství asi od 8 do 15%, ale èím je ho ménì, tím lépe! Zde vniká také pøi fotochemických reakcích, tentokrát s rùznými zplodinami, zejména s výfukovými plyny, a tak se zejména ve velkomìstech vytváøejí známé nebezpeèné smogové situace. Naše zemská atmosféra tedy opìt sice mù¾e za vše, ale zde jí „pomáháme“ i my, pánové tvorstva.
