V¾dy jsem se zajímala o práci s lidmi… S Mgr. Kateøinou Matulíkovou, metodièkou a mana¾erkou kvality sociálních slu¾eb Charity Ostrava v oblasti prevence jsem si povídala v její kanceláøi jedno èervnové odpoledne. A aè bylo venku velmi horko a¾ dusno, rozhovor s touto inspirativní ¾enou se nesl v pøíjemné atmosféøe.
Tak zaèneme asi tím, ¾e nám øekneš nìco o sobì…
Jmenuji se Kateøina Matulíková a od roku 2011 pracuji v Charitì Ostrava. Pøedtím jsem studovala a následnì i chvíli pracovala na Fakultì sociálních studií Ostravské univerzity. Jsem vdaná, mám dvì malé dìti – jedno má ètyøi roky a druhé sedm. ®iji v Krmelínì nedaleko Ostravy, kam jsme se jako rodina pøestìhovali, kdy¾ jsem byla dítì. Pocházím pùvodnì z Ostravy, ale od té doby Krmelín pova¾uji za svùj domov.
Jaká byla tvoje cesta do Charity Ostrava?
Do Charity Ostrava jsem nastoupila v roce 2011 jako sociální pracovník v poradnì, kam jsem se pùvodnì dostala díky výbìrovému øízení. Postupnì jsem se stala vedoucí této poradny, ale pak pøišla rodièovská dovolená. Po mém návratu v roce 2023 mi pan øeditel nabídl pozici metodika a mana¾era slu¾eb sociální prevence.
Èím Tì vlastnì lákala práce v sociálních slu¾bách?
K sociální práci mì nepøivedla nìjaká rodinná tradice – èást mé rodiny pracuje ve zdravotnictví, èást se pohybuje v IT sektoru. Já se ale v¾dy zajímala o práci s lidmi, hlavnì v situacích, které vy¾adují komplexní øešení, proto¾e je ovlivòuje spousta rùzných promìnných. U¾ pøi výbìru vysoké školy mì tato oblast pøitahovala, aèkoliv jsem úplnì netušila, co vše to obnáší. Pøesto toho rozhodnutí nelituji a dnes jsem ráda, ¾e jsem si zvolila právì tuto cestu.
Z dnešního pohledu – nelituješ svého rozhodnutí? Pøece jen, sociální slu¾by jsou mnohdy vnímány vìtšinovou spoleèností, jako nìco, mírnì øeèeno, degradujícího…
Kdybych se mìla znovu rozhodovat, nelákalo by mì studovat nic jiného. V¾dycky mì fascinovali lidé – jejich zpùsoby myšlení, ¾ivotní okolnosti, odlišné zázemí èi podmínky, ve kterých vyrùstali. To vše mì inspiruje.
V Charitì Ostrava pracuješ s mateøskou pøestávkou u¾ 14 let. Jak bys charakterizovala své kolegy?
Co se týèe Charity Ostrava a lidí, s nimi¾ spolupracuji, myslím, ¾e je tì¾ké je charakterizovat jednoduše. Velká èást kolegù jde do této práce s obrovským nadšením a „srdcem“, proto¾e chtìjí opravdu pomoci. Já ale osobnì spadám do trochu jiné skupiny – svou práci dìlám nejen srdcem, ale pøedevším proto, ¾e vìøím v její hluboký smysl. Pro mì je dùle¾ité vìdìt, ¾e to, co dìlám, je správné – ne nutnì proto, ¾e bych hledala další dùvody nebo potvrzení. Mé silné stránky, které vyu¾ívám i pøi své práci, spoèívají v rychlém pochopení slo¾itých problémù a jejich vysvìtlení tak, aby se staly srozumitelnými i pro lidi, kteøí se v daných oblastech neorientují. Ráda jim pomáhám rozhodnout se na základì informací a ukázat jim rùzné mo¾nosti, ani¾ bych je tlaèila jedním smìrem.
Jaké silné stránky, popø. výzvy vidíš v naší organizaci?
Charita Ostrava má podle mì mnoho silných stránek. Jako velká organizace jsme velmi propojeni, a díky tomu si mù¾eme vzájemnì pomáhat a sdílet zkušenosti. To nám dává mo¾nosti, které menší organizace èasto nemají. Výzvy však plynou právì z naší velikosti – v ka¾dém velkém týmu se najdou lidé, kteøí táhnou více, a jiní, kteøí se spíše nechají vézt. V menší skupinì to bývá lépe vidìt, kde¾to ve vìtší organizaci mohou být tito lidé skryti. Další výzvou jsou inovace v sociálních slu¾bách. I kdy¾ bychom chtìli zkoušet nové pøístupy a koncepty, èasto to není mo¾né kvùli financování nebo jiným omezením. Sama jsem velký nadšenec pro hledání nových øešení a testování v praxi. Myslím si ale, ¾e nemá smysl rozkládat nìco fungujícího – jde spíše o to hledat zpùsoby øešení problémù, které souèasný systém nedoká¾e pokrýt. Nové výzvy toti¾ neustále vznikají.
Co bys popøála Charitì Ostrava do budoucna?
Hlavnì spoustu dalších úspìšných let!
