Pøíbìhy zemské atmosféry aneb Za vše mù¾e klima nebo poèasí (30)
Zámoøské objevy novovìku (1)
Zámoøské objevy nekonèily støedovìkem a samozøejmì pokraèovaly a vlastnì pokraèují dodnes. U¾ je ovšem nefinancují králové, ale vìtšinou rùzné obchodní spoleènosti. Na pøelomu 16. a 17. století vznikly první dvì velké Východoindické spoleènosti – anglická v roce 1600 a holandská v roce 1602. Podobné spoleènosti pak postupnì zalo¾ili Dánové (1616), Portugalci (1628), Francouzi (1664) a Švédové (1731). Lodi tìchto obchodních spoleèností doslova køi¾ovaly a šmejdily po všech svìtových oceánech a postupnì se dostávaly do neznámých a èím dál tím nedostupnìjších oblastí. A ptáte-li se, proè byly tyto oblasti dosud nedostupné, pak je na to snadná odpovìï. Nedokonalá technika, ale také klimatické podmínky a vìtrné a bouølivé poèasí, za které samozøejmì mù¾e naše milá atmosféra!
Zøejmì ji¾ nikdy nebude jednoznaènì vyjasnìno a dokázáno, kdo vlastnì objevil Austrálii. Zda to byl Portugalec Ch. de Mendonca u¾ roce 1522, Francouz P. de Coneville, také u¾ v 16. století, nebo Holanïan W. Janszoon, u nìj¾ ovšem také nacházíme dva letopoèty – 1602 a 1606. Ten pøi plavbì kolem ji¾ního pobøe¾í Nové Guineje vplul do dnešního Carpentarského zálivu a pouze spatøil západní pobøe¾í Yorského poloostrova. Této zemi se tehdy øíkalo Nové Holandsko. V øadì holandských objevitelù pak hraje nejvìtší roli jedno „velejméno“.
A. J. Tasman pocházel z chudé rodiny z nizozemské provincie Groningen, sám se nauèil èíst a psát a vstoupil do slu¾eb Východoindické spoleènosti, pochopitelnì holandské. Ta nabízela mo¾nost vyniknout, zbohatnout a získat námoøní výcvik. A tak zaèátkem 30. let 17. století pøicestoval Tasman do Východní Indie. Dosáhl rychlého postupu - od prostého námoøníka na lodníka a pak na kormidelníka a kapitána. Guvernér Východní Indie roku 1641 rozhodl vyslat do ji¾ních moøí novou výpravu a do jejího èela postavil právì Tasmana, známého u¾ svým navigaèním umìním. Mìl zjistit, je - li Nové Holandsko souèástí Ji¾ní zemì - tušené Antarktidy - a jak daleko k jihu se táhne. A nejen to, mìl i nalézt námoøní trasu od této zemì dále na východ, a navíc ještì prozkoumat neznámé západní Tichomoøí! Plán gigantický a na tehdejší dobu samozøejmì nesplnitelný.
V polovinì srpna 1642 zvedly lodi Heemskerk a Zeeaen v Batávii - dnešní Jakartì – kotvy, a Tasman - zøejmì aby neplul pøímo proti pasátu - zamíøil nejprve k západojihozápadu! Poèátkem záøí dorazil na ostrov Mauricius, který le¾í na 20° ji¾ní šíøky, a poté zamíøil k jihu. Na 50° ji¾ní šíøky ho však silné bouøe pøimìly ke zmìnì kurzu a pak u¾ následovala nekoneèná plavba širým Indickým oceánem k východu. Australská pevnina tak zùstala daleko na severu. Teprve koncem listopadu hlídky na obzoru obrysy vysokých hor - byla to Van Diemenova zemì, dnešní Tasmánie. Pak výprava sledovala její ji¾ní a východní pobøe¾í a¾ do míst, kde mu silný protivítr znemo¾nil další plavbu. Poèátkem prosince Tasman opìt zmìnil kurz, opustil „australské vody“, zamíøil k východu do Pacifik, a tak byl ostrov Tasmánie a¾ do poèátku 19. století pova¾ován za pouhý výbì¾ek australské pevniny. Po nìkolikadenní plavbì se pøed moøeplavci vynoøil strmý bøeh na severozápadním okraji ji¾ního z novozélandských ostrovù. Vítr hnal lodì pøímo do prùlivu mezi obìma ostrovy, kde zakotvily. Tasman ovšem pova¾oval ten prùliv za široký záliv, nebo» si ú¾iny mezi dvìma ostrovy nevšiml. Oba novozélandské ostrovy tedy pova¾oval za jednu zemi a nazval ji Zemí Státù – Staaten Landt. Po pøistání byli domorodci Maorové zpoèátku „pomìrnì pøátelští“, pak ale pøepadli „náhle bez pøíèiny“ holandský èlun, zabili ètyøi námoøníky a uspoøádali na bøehu kanibalské hody! Nemù¾eme se tedy divit, ¾e Tasman radìji neblahé místo pìknì rychle opustil a nazval ho Zálivem Vrahù - Moordenaarsbaai.
Pøi další pøedlouhé plavbì objevil bìhem roku 1643 souostroví Tonga a Fid¾i, minul Santa Cruz i Šalamounovy ostrovy a podél Nového Irska, které pova¾oval za novoguinejský bøeh, se dostal k Moluckým ostrovùm a v polovinì èervna skonèil š»astnì svou pou» v Batávii na Jávì. Tasmanova první plavba se nepochybnì øadí k nejvìtším námoøním podnikùm 17. století a velkým paradoxem je, ¾e celou øadu objevených zemìpisných míst pova¾oval za nìco jiného, ne¾ ve skuteènosti byly. Jakoby tím navazoval na Krištofa Kolumba! Kromì novì objevených zemí - Tasmánie, Nového Zélandu, souostroví Tonga a Fid¾i, nalezl Tasman i novou ji¾ní cestu z Indického do Tichého oceánu v pásmu pøíznivých západních vìtrù kolem 45.° ji¾ní šíøky.
Koncem února 1644 byl Tasman vyslán na novou výpravu, tentokrát k severnímu pobøe¾í Austrálie („Zuidlandtu“). Vyplul s více ne¾ stovkou mu¾ù na tøech nevelkých lodích a výsledky této expedice nebyly tentokrát nikterak skvìlé. Prozkoumala sice celé pobøe¾í Carpentarského zálivu a Arnhemské zemì a¾ po Severozápadní mys a dala severnímu a severozápadnímu pobøe¾í dnešní Austrálie definitivní kontury, ale bohu¾el nenalezl Torresùv prùliv, pøesto¾e je široký 150 km a byl objeven u¾ v roce 1616! Tasman pak nezahlédl ani kousek východní pobøe¾í tohoto kontinentu, a tak usoudil, ¾e Nová Guinea a Nové Holandsko tvoøí jeden celek!
byl Portugalec Ch. de Mendonca u¾ roce 1522, Francouz P. de Coneville, také u¾ v 16. století, nebo Holanïan W. Janszoon, u nìj¾ ovšem také nacházíme dva letopoèty – 1602 a 1606. Ten pøi plavbì kolem ji¾ního pobøe¾í Nové Guineje vplul do dnešního Carpentarského zálivu a pouze spatøil západní pobøe¾í Yorského poloostrova. Této zemi se tehdy øíkalo Nové Holandsko. V øadì holandských objevitelù pak hraje nejvìtší roli jedno „velejméno“.